67-11 „Ten incident s Kírtanánandou je jistě velmi nepříjemný, a ty jsi se situací naložil naprosto odpovídajícím způsobem. Pán Čaitanja složil verš, kde říká, že abychom mohli zpívat Krišnovo svaté jméno, měli bychom být pokornější než tráva a tolerantnější než strom. Ale přitom i On sám se rozzuřil, když se doslechl o napadení Pána Nitjánandy, a chtěl hned provinilce zabít. To nás učí, že sami bychom měli být velice mírní a pokorní, i když budeme čelit sebevětším provokacím, ale jakmile někdo začne napadat Krišnu a Jeho představitele, měli bychom to okamžitě brát vážně a podniknout patřičné kroky. Napadání nebo urážení Krišny nebo Jeho představitele bychom nikdy neměli tolerovat. Takže tvoje kroky byly zcela na místě. Zároveň nás ale sleduje veřejnost, a proto musíme jednat obezřetně, aby si to lidé nevykládali špatně. Každopádně na celou věc zapomeň – i kdyby tisíce Kírtanánandů a Hajagrívů přišly a odešly, nemáme nad čím naříkat. Musíme pracovat na uskutečnění našeho skutečného programu – abychom byli upřímní vůči Krišnovi a Krišnovi Čaitanjovi.” (dŠP Brahmánandovi, 15. listopadu 1967)

67-11 „Moc mě mrzí, že si Subala dás začal namlouvat, jak je důležitý. Měli bychom mít pořád na paměti, že jsme na cestě k dokonalosti, ale dokonalí nejsme. Pokud si Subala dás nebo kdokoliv jiný myslí, že dosáhl dokonalosti, pak je pomýlený. Žádal jsem vás všechny, abyste své duchovní bratry oslovovali titulem prabhu. Toto ,prabhu‘ znamená ,pane‘. Když bude každý z nás brát svého spolupracovníka jako pána, nehrozí, že bychom měli špatné pochopení. Chyba je, když se ten, koho oslovujeme jako pána, začne za pána považovat. Nikdo by neměl zapomínat, že i když se mu říká ,prabhu‘, je přitom pokorným služebníkem. Duchovnímu učiteli se vzdává stejná úcta jako Nejvyššímu

Pánu. Když si ale duchovní učitel naneštěstí myslí, že se stal Nejvyšším Pánem, pak je s ním konec. Pravý duchovní učitel vždy chápe sám sebe jako Pánova služebníka. Nikdy bychom neměli zapomínat být ve svém jednání pokorní. Když bude každý z nás dělat svou práci v této náladě Pána a služebníka, je velice nepravděpodobné, že bychom se měli setkat se špatným pochopením. Nějaké nepochopení se občas může objevit, ale to by měl služebnický postoj vůči ,prabhuům‘ napravit. Vím, že je naléhavě potřeba, abych byl osobně s vámi.” (dŠP Nandarání, 28. listopadu 1967)

68-01 „Na takové hloupé a darebné žáky, jako jsi ty, jsem velice hrdý. Pán Čaitanja Maháprabhu se představil jako hloupý darebák ohledně chápání filozofie Védánty. V dnešní době obyčejní lidé nemohou filozofii Védánty

pochopit. Nedávno jsem tady potkal Svámího Prabhávánandu a mluvil jsem s ním. Když řeknu upřímně, jak ho vidím, je to velký darebák. Vím, že tato stanice je jednou ze stanic Rámakrišnovy mise. Všichni, počínaje Vivékánandou  až do současnosti, mají svůj vysněný svět. Prabhávánanda prohlásil, že Rámakrišna byl ve svém minulém životě Pán Čaitanja. Podobně se říká, že předtím byl Rámou a Krišnou. Kdyby skutečně byl Rámou a Krišnou a Pánem Čaitanjou, tak proč je mezi Rámou, Krišnou a Pánem Čaitanjou na jedné straně a Rámahansou (Rámakrišnou Paramahansou) na druhé straně tolik protimluvů? Myslíte si, že Rámahansa byl Pán Čaitanja, a o pouhých 400 let později změnil celou filozofii? Pán Čaitanja hlásal uctívání Krišny; Krišna hlásal, že člověk má uctívat Jeho, Krišnu. Jak to, že tento Rámakrišna uctívá hmotnou bohyni Kálí? Takovou otázku si položte.

Takže takové darebáctví se vyskytuje všude na světě. Proto musíme velmi pečlivě chápat vědomí Krišny. Budeme-li tedy soustavně zůstávat darebáky a budeme se snažit pochopit vědomí Krišny, pochopit Krišnu, co říkal v Bhagavad-gítě a dalších védských textech, prostřednictvím pravých zdrojů v učednické posloupnosti, pak budeme mít skutečné poznání. To znamená, že každý by se měl snažit zaujímat postavení, jako kdyby nic nevěděl. Pak bude jeho postavení bezpečné. Jakmile ale někdo říká, že všechno ví, že předtím byl tím a tím, je to ve skutečnosti darebák. Ale já vím, že ty se snažíš chápat všechno z pravého zdroje, a nejsi tak namyšlený jako ti ostatní hlupáci, kteří si myslí, že už všechno vědí. Tvá pokora má mé velké ocenění.” (dŠP Džanárdanovi, 21. ledna 1968)

68-02 „Tvůj pokorný postoj je chvályhodný. Oddaný by měl stále být pokorný a mírný, zvlášť vůči autoritám a oddaným. Filozofií Pána Čaitanji není stát se Bohem, ale stát se služebníkem, služebníkem, služebníkem Boha. Čím víc se člověk stává nízkým služebníkem Pána, tím víc je svou oddaností Pánu blíž. To je naše filozofie. Dávám ti všechna svá srdečná požehnání, prosím plň dobře svoje povinnosti a Krišna ti rád pošle svá hojná požehnání. K upřímným duším je velice laskavý a zevnitř dává upřímným oddaným inteligenci. Musíme být jen upřímní ve službě Pánu, a pak dostaneme všechno, abychom mohli bez potíží pokračovat.” (dŠP Džaja Góvindovi, 8. února 1968)

68-02 „Mnohokrát ti děkuji za tvé upřímné ocenění a za tvé pocity nedokonalosti. Čím víc si o sobě myslíš, že jsi nedokonalý, tím víc děláš skutečný pokrok ve vědomí Krišny. Toto dychtění po dokonalosti vidíme i u těch nejdokonalejších oddaných. Nikdy, v žádném stádiu bychom si neměli myslet, že jsme dokonalí. Vědomí Krišny je ve skutečnosti neomezené, protože Krišna je neomezený, takže my nevíme, v kterém bodu se dá dosáhnout dokonalosti. I Krišna sám si myslí, že je nedokonalý, protože nechápe, jakou oddanost cítí Rádhárání; a aby pochopil oddané cítění Rádhárání, stal se Pánem Čaitanjou a uctíval Krišnu s pocity Rádhárání. Čili transcendentální činnosti jsou tak pěkné, že jsou všechny dokonalé, a přesto nenastane dokonalá spokojenost. To je povinnost duchovního života. Prosím, drž se svých zásad, tak jako to děláš teď, a služ Kršnovi, jak nejlépe můžeš, a Krišna ti bezpochyby poskytne všechnu ochranu.” (dŠP Hansadútovi, 17. února 1968)

68-03 „Čím víc se člověk cítí ve službě Krišnovi nedokonalý, tím víc dělá pokrok ve vědomí Krišny. I ti nejvznešenější oddaní cítí, že neslouží Pánu tak, jak by měli. Takže cítit, že nedělám všechno, co bych měl, a snažit se víc těšit Krišnu lepší službou je dobré. Nikdy bychom neměli cítit: ‚Ó, už jsem viděl Krišnu, takže už jsem dokonalý,‘—to není vědomí Krišny.” (dŠP Hansadútovi a Himavatí, 3. března 1968)

68-06 „Tvou pokoru velice oceňuji. Taková pokora je známkou pokroku ve vědomí Krišny. Člověk vědomý si Krišny pořád sám sebe považuje za toho nejnižšího tvora na světě, a čím víc tak uvažuje, tím je víc a víc pokročilý. Člověk vědomý si Krišny nikdy není nemístně nafoukaný; je spokojený se svým pokorným postavením služebníka služebníka Krišny. Doufám, že jsi v pořádku.” (dŠP Krišnadásovi, 1. června 1968)

68-06 „Ano, říkat jeden druhému prabhu je v pořádku, ale ne dělat, že jsem prabhu. Jde o to, aby druzí pro nás byli prabhu a my abychom zůstávali služebníky. Ale když ti někdo říká ,prabhu‘, nemáš dělat, že jsi prabhu, a k druhým se chovat jako ke služebníkům. Jinými slovy, každý by se měl cítit jako služebník a ne si myslet, že je prabhu jenom proto, že mu druzí říkají ,prabhu‘. Tak se vytvoří dobré vztahy.” (dŠP Himavatí, 14. června 1968)

68-06 „Mám velkou radost z tvého pěkného dopisu z 11. června 1968, plného pokory a lásky a moc hezkého cítění. Tvá jednoduchost je pro vědomí Krišny velkým přínosem. Krišna je k mírným a prostým duším velice laskavý, takže nemotornost ohledně hmotného světa jde s vědomím Krišny dobře dohromady. Příliš mnoho inteligence ohledně hmotných činností odvádí člověka od vědomí Krišny. Raději zůstávej nemotorná a jednoduchá, jako jsi, a dělej tak pokrok ve vědomí Krišny. Jeden pěkný příběh vypráví o Bharatovi Mahárádžovi, který vystupoval jako budižkničemu, aby se vyhnul hmotné společnosti. I se mu tak říkalo—Džada Bharata [Tupý Bharata, pozn. překl.]—, ale když začal ukazovat, co v něm je, Mahárádž Rahúgana ho shledal vysoce pokročilým ve vědomí Krišny a stal se jeho žákem.” (dŠP Mádhaví Latá, 20. června 1968)

68-11 „Ano, pořád bychom se měli považovat za ty nejpokleslejší, nejhloupější, a je to jedině milostí Pána Čaitanji, že máme příležitost sloužit Krišnovi. Sami o sobě nemáme žádné kvalifikace; je to jen díky milostivému pohledu této nejvelkodušnější podoby Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Čaitanji Maháprabhua, že jsme dostali možnost sloužit Rádě a Krišnovi.” (dŠP Málatí, 12. listopadu 1968)

68-11 „Ptáš se na touhu po slávě. Chtít být slavný je hmotná touha, ale chtít být slavný ve spojení s vědomím Krišny není špatné. Pokud si říkáš, ,Lidé by mě mohli znát jako velkého oddaného Krišny, mohli by mě brát jako pěkného oddaného Krišny‘, tak to není vůbec špatné. Ale i když je někdo vysoce pokročilý ve vědomí Krišny, neměl by se považovat za velkého oddaného, na sebe by měl vždy myslet s pokorou.” (dŠP Upéndrovi, 13. listopadu 1968)

68-12 „Všiml jsem si, že se nazýváš ,hromádkou nevědomosti‘. Tak by měl ve skutečnosti oddaný pořád uvažovat. To je učení Pána Čaitanji, že oddaný má mít o sobě nízké mínění. Šrí Čaitanja Maháprabhu se také představoval jako velice hloupý žák, přestože dokázal, že je největším učencem,  a ve skutečnosti byl samotným Krišnou. Když je tedy člověk pokorný a mírný, dveře do Božího království má otevřené. Takže ti ještě jednou děkuji za tvůj pěkný dopis a prosím, nepřestávej mě informovat, jak se ti daří. Doufám, že jsi v pořádku.“ (dŠP Džánakí, 9. prosince 1968)

68-12 „Ptáš se: ,Jak mohl Prakášánanda Sarasvatí vidět nebo chápat, že Pán Čaitanja byl sám Pán Nárájan, když měl jen realizaci Brahmanu?‘—Lidé mohli díky osobnímu setkání s Pánem Čaitanjou realizovat, že je Nárájanem, protože upřímně hledali Absolutní Pravdu. Bhagavad-gítá potvrzuje, že když je nějaký impersonalista upřímný v hledání Absolutní Pravdy, tak nakonec dospěje k pochopení Osobnosti Božství. Takže Prakášánanda Sarasvatí se k Pánu Čaitanjovi choval úslužně, protože Ho žádal, aby zaujal vyšší místo, když Čaitanja Maháprabhu ze své hluboké pokory seděl na místě určeném k omývání nohou. Vaišnava je vždy pokorný, a pokud někdo této jeho pokory nezneužívá, dostane příležitost pokročit na vyšší úroveň. Pokud si ale někdo pokoru vaišnavy špatně vykládá, tak neskončí dobře. Například v Čaitanja-čaritámritě říká její autor, Kavirádž Gósvámí, že je nižší než výkaly, a Sanátana Gósvámí říká, že se narodil a pobýval v těch nejdegradovanějších kruzích. Budeme-li tuto pokoru vaišnavů brát doslova, budeme pomýlení.  Prakášánanda Sarasvatí vnímal velikost Pána Čaitanji navzdory Jeho pokoře, a proto dostal milost Pána Čaitanji, a díky tomu dokázal uznat Jeho skutečnou totožnost.

Májávádští filozofové ani nenásledují Šankaráčárju, protože samotná jejich filozofie je urážlivá. Šankaráčárja uznal, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, ale májávádí mají Krišnu jen za nějakou velkou osobnost. To je jejich neštěstí, zaviněné tím, jak znovu a znovu urážlivě napadají Nejvyšší Osobu. Následkem májávádské filozofie, jelikož na této zavádějící filozofii tolik lpí, nemohou dělat žádný pokrok. Kromě toho, jak potvrzuje Bhagavad-gítá, osobní rys Krišny velice těžko chápou neoddaní. A májávádští filozofové jsou obecně neoddaní. Přirozeně jsou skoro za všech okolností pomýlení. Někteří z nich ale byli tak mimořádní, že na rozdíl od jiných uznali Krišnovu osobnost. To také vysvětluje Ardžuna v Bhagavad-gítě.” (dŠP Gurudásovi, 14. prosince 1968)

69-02 „Co se týče závisti, ta se může týkat jedině neoddaných. V transcendentálním světě žádný oddaný nikdy nezávidí jinému oddanému jeho dokonalost—naopak, když nějaký oddaný vidí vznešenost jiných oddaných, tak je opěvuje a přiznává, že sám je v nižším postavení. I když v duchovním světě nic takového jako nižší postavení neexistuje, oddaní tak přesto uvažují, protože jsou velice pokorní a mírní. V hmotném světě se totéž projevuje v převrácené podobě. Ale v duchovním světě vidět sebe v nižším postavení neznamená myslet na druhé se závistí. To, že je oddaný nešťastný, protože si nepřipadá dost dobrý, není nic neobvyklého—takové uvažování je pobídkou k dalšímu rozvoji oddané služby.“ (dŠP Satsvarúpovi, 20. února 1969)

69-07 „Ty pocity, které jsi vyjádřil, jsou velice pěkné a příhodné pro duchovní pokrok. Skutečný vaišnava si vždy připadá nízký a nekvalifikovaný, ale tato poddajnost a pokora jsou jeho pravé kvalifikace pro dosažení dokonalosti ve vědomí Krišny. V hmotném životě si každý říká: ,Jsem tak úžasný, jsem tak dobrý,‘ ale ve skutečnosti je živá bytost nepatrnou jiskrou Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Krišny. Takže když vidíme, že si začínáme být vědomi své nekonečné nepatrnosti, zároveň také začínáme chápat něco z Krišnovy nekonečné velikosti. Člověk nemůže být nemístně nafoukaný, a přitom očekávat, že bude dělat pokrok v duchovním životě. Místo toho se musí naučit přijímat své věčné přirozené postavení Krišnova nepatrného služebníka. Potom se Krišna s radostí  takovému oddanému vyjeví a oddaný se bude víc a víc věnovat transcendentální službě Pánu.” (dŠP Gadžéndrovi, 20. července 1969)

69-10 „Samozřejmě, slabost ve vědomí Krišny bychom měli cítit vždycky. To je dobrý příznak. Nikdy bychom si neměli myslet, že už jsme dost silní. Ale zdrojem síly je Krišna a Jeho projevený zástupce, duchovní učitel. Tento pokyn dostáváme z Čaitanja-čaritámrity, že semínko vědomí Krišny získáme od duchovního učitele a Krišny. Proto bychom měli sloužit oběma zároveň, abychom si zajistili průběžné doplňování duchovní vitality. Teď tedy sloužíš Krišnovi podle pokynů duchovního učitele, takže o dodávky síly nebudeš mít nouzi, pokud ovšem neprojevíš slabost ve věci absolutní víry v tato dvě útočiště. Máš-li tedy pořád ještě nějaké pochyby ohledně vložení víry ve službu tvému duchovnímu učiteli a Krišnovi, pak by sis je mohl vyjasnit. Jsem vždy připravený ti asistovat.” (dŠP Džaja Góvindovi, 15. října 1969)

69-12 „Podepsal ses jako Krišna dás narádhama, ale ve skutečnosti ten, kdo je

Krišna dás, je naróttama. Krišna dás ovšem dokáže osvobodit všechny narádhamy. Vždy mě velice těší tvůj pokorný postoj, a vaišnava oddaný Pánu Čaitanjovi se vždy považuje za narádhamu, nejnižšího z lidí; i když je naróttama, nejlepší z lidí.” (dŠP Krišnovi dásovi, 25. prosince 1969)

70-01 „Rád slyším, že jsi v současnosti prezidentem střediska; to mi přináší velké uspokojení. Člověk vědomý si Krišny nikdy nezpyšní, když povýší do nějakého zodpovědného postavení. Stejně jako strom zpokorní a sklání se k zemi, když je obtěžkaný ovocem, tak i velká duše, která má vědomí Krišny, se stává pokornější než tráva a sklání se jako stromy plné ovoce, protože člověk vědomý si Krišny jedná jako Krišnův prostředník, a proto své povinnosti plní s velkou zodpovědností.” (dŠP Gadžéndrovi, 27. ledna 1970)

70-02 „Se zasvěcením dostáváš jméno Dína-dójál dás brahmačárí. Dína znamená ,ubohý‘ a dójál znamená ,milostivý‘. Krišna je velice milostivý k těm, kdo se s pokorným postojem zaměstnávají službou Pánu. Pán Čaitanja proto doporučoval, abychom byli pokornější než stéblo trávy a tolerantnější než strom, a v takovém rozpoložení se vážně věnovali oslavování Pána. Tento svět je hrozný. Kdykoliv může někdo způsobit nějaký rozruch, a lidé zvlášť rádi rozrušují ty, kdo si jsou vědomí Krišny, protože to je typická náplň démonského života. Abychom se tedy ochránili před vším nebezpečím, musíme pravidelně zpívat mantru Hare Krišna, pokornější než stéblo trávy a tolerantnější než strom. Potom nám Krišna, který je Dína-dójál, udělí svou milost.” (dŠP Dína-dójálovi, 2. února 1970)

70-03 „Učení Bhagavad-gíty se hlásá jak v Indii, tak v zahraničí, ale téměř každý to dělá na spekulativním základě, bez jakéhokoliv poznání oddané služby Pánu. Už mnoho svámích přede mnou jelo na Západ, a říká se, že nikdo si nepočínal tak úžasně jako já. Možná je to pravda. Ale já nevím, jak se to děje. Jediný důvod, který se pro to dá najít, je, že já představuji Bhagavad-gítu takovou, jaká je.” (dŠP Šrímánovi Bankadžímu, 13. března 1970)

72-12 „Máš jistou touhu stát se slavným kazatelem a slavným vaišnavským zpěvákem a také džagad-guruem. To je duchovní touha, je to něco jiného než jakákoliv hmotná touha a je v pořádku si přát takové věci pro Krišnu, ale velký  vaišnava, slavný vaišnava znamená, že nesmíš toužit po sexu. To dokážeš? Nejdřív dosáhni toho, abys netoužil po sexu, a potom pomýšlej na slavného vaišnavu. Vaišnava nemá žádné hmotné touhy, natož pak touhu po sexu. Všechny hmotné touhy se ztrácejí, netouží dokonce ani po gjáně, karmě a podobně.” (dŠP Sankaršanovi, 31. prosince, 1972)

73-01 „Ale já myslím, že ty už to tam rozvíjíš hezky, jsi jeden z mých starších žáků a už to všechno znáš, jen jsi trochu pokorný, a proto tak mluvíš. Ano, přestože oddaný vůbec nedbá ani na Pána Brahmu, Pána Šivu, na takové osobnosti, protože oddaní jsou ty nejvznešenější osobnosti, jelikož jsou služebníky Krišny, ale přesto si o sobě myslí, že jsou nižší než všichni ostatní, a takový pokorný postoj je jejich kreditem. Jaký má kredit ten, kdo je ve skutečnosti nižší než všichni ostatní, ale přitom se prohlašuje za lepšího než druzí, nebo třeba může i prohlašovat, že je nižší než všichni, ale i tak—jaký je jeho kredit? Ale oddaný je tou nejdokonalejší živou bytostí, a když on dává všechen kredit druhým a za nic nechce kredit pro sebe, tak to je jeho kredit. Děkuji ti, i tvé dobré ženě Himavatí, že mi takto pomáháte.” (dŠP Hansadútovi, 2. ledna 1973)

73-05 „Máš správný postoj, když říkáš: ,Vždy jsem celý nesvůj, jak nevím, zda vás těším, nebo ne.‘ Pán Čaitanja šel v tomto směru příkladem, když prohlásil: ,Já necítím žádnou lásku ke Krišnovi. Kdybych nějakou lásku ke Krišnovi cítil, už bych dávno zemřel z odloučení.‘ Takže bychom si měli vždy připadat nekvalifikovaní.” (dŠP Hansadútovi, 6. května 1973)

74-11 „Říkáš, že jste všichni hlupáci. Když chápeš, že jsi hlupák, tak to znamená, že jsi dost inteligentní, protože rozpoznáš svoji hloupost. Čaitanja Maháprabhu byl schválně hlupákem, jen aby nás učil, jak dělat pokrok v duchovním životě. Všichni vaišnavové se považují za hlupáky, a ne uměle, úplně vážně. Čím jsme hloupější, tím víc se chceme učit, abychom v životě udělali duchovní pokrok.” (dŠP Átréjovi Rišimu dásovi, 15. listopadu 1974)

74-12 „Skutečný vaišnava samozřejmě nikdy neřekne, že je na vyšší úrovni než někdo jiný. Bude říkat, že je nejnižší z živých bytostí. Pokud říká, že je někdo vyšší, pak ve skutečnosti není vyšší. V minulém dopise ses zmiňoval o někom, kdo je sexuálně vzrušený. Vzrušení v mysli není žádná chyba. Ve skutečnosti je to v tomto hmotném světě jedině přirozené, dokud není mysl úplně očištěná  vědomím Krišny. Oddanou službou se mysl postupně očistí a vzrušení odejde. Pokud je to jenom vzrušení v mysli, není to chyba. Ale holdovat sexu už je velká chyba. Pokud někdo holduje nedovolenému sexu, pak porušil slib, který dal duchovnímu učiteli, a to je velký přestupek.” (dŠP Šukadévovi, 28. prosince 1974)

75-07 „Neměla by sis myslet, že se nedokážeš odevzdat Krišnovi nebo že nejsi oddaná. Ty už jsi oddaná, to je jasné z tvých slov. Samozřejmě, že pokročilý oddaný někdy cítí bezmoc. Jak se modlil Čaitanja Maháprabhu: ,Ó Můj Pane, jsi tak laskavý, že nám umožňuješ snadno se k Tobě přiblížit prostřednictvím Tvých svatých jmen, ale Já jsem takový nešťastník, že Mě vůbec nepřitahují.‘ Ale v začátečnickém stádiu je nejlepší vyvinout pevnou víru, že díky samotnému zpívání mahá-mantry Hare Krišna všechno ostatní přijde, a snažit se vyhýbat deseti přestupkům. Tak prosím zpívej dál každý den svých šestnáct kol a pozorně dodržuj čtyři usměrňující zásady, a Krišna ti bude pomáhat víc a víc.” (dŠP Mridaprije déví, 12. července 1975)