Džanárdana, jenž měl přístup k autu, vzal Šrílu Prabhupádu, Gaurasundaru a mě během léta v Montrealu na malé exkurze po zajímavých místech. Většinou jsme to byli jen my - Džanárdana, Gaurasundara, Šríla Prabhupáda a já. Nasedli jsme do auta a jeli jsme na místa, o kterých Džanárdana něco věděl, a po blízkém okolí Montrealu. Jeden den nás vzal k obrovské krásné katedrále s vysoko čnícími kupolemi a propracovanými sochami a malbami. Šla jsem se Šrílou Prabhupádou tím obrovským kostelem v tiché náladě zbožné úcty. Obklopovala nás vitrážová okna, křížová výprava, svaté ikony a propracované malby. Byl to krásný výtvor stvořený člověkem a věnovaný uctívání Nejvyššího Boha. Jelikož jsem jako teenager cestovala po Evropě a strávila mnoho času obdivováním umělecké práce mistrů v katedrálách v Evropě, cítila jsem se šťastně, že tu jsem se Šrílou Prabhupádou, a dychtila jsem slyšet jeho názor na jedno z mých oblíbených míst. Prabhupáda se zastavil a podíval se na kopulovitý strop nad námi. Pohlédl na mě a řekl: „Ano, toto je uctívání Nárájana s úctou a bázní. Tohle je nálada posvátného uctívání.” Řekl to rozhodně, se souhlasem a ocenil zbožné úsilí, které přešlo do tohoto božského monumentu. Potom jsme šli po stranách kostela kolem křížové výpravy, propracovaných malbách zachycujících Ježíše Krista nesoucího kříž a nakonec ukřižování. Protože jsem nebyla vychována jako katolík, spíše jako baptista, moc jsem nerozuměla filozofickým nebo náboženským významům těchto výjevů, ani různým tradicím nebo náboženským výzdobám katolické církve. Oceňovala jsem však vynikající umělecká díla a oddanost, kterou do toho vložili. Během mých časných let hledání Boha byli staří mistři Evropy mými hrdiny a trávení času v evropských katedrálách mě přesvědčilo o božské existenci. Oddanost a jejich práce se mi dostala do srdce, takže jsem se cítila velice šťastná, že jsme šli katedrálou se Šrílou Prabhupádou a že jsem mohla slyšet jeho názor na tento fenomén, který pro mě byl důležitý. Jak jsme pokračovali, přišli jsme do části kostela, kde byla na velké zdi namalována scéna ukřižování. Šríla Prabhupáda se zastavil a řekl, kroutě hlavou: “Tento důraz na zabíjení Krista není dobrý. Jen to vyvolává nenávist k Židům a udržuje naživu konflikt mezi křesťany a židy. Měli by více dát důraz na učení Ježíše Krista. Učení jsou důležitou věcí.” Děkuji Vám, Šrílo Prabhupádo, že jste mi dal drahocennou zkušenost jít s Vámi po katedrále. Dal jste mi nové pochopení a význam mé dlouhé přitažlivosti pro kostely a katedrály a kromě toho jste rychle pronikl veškerými náboženskými rituály a tradicemi až do srdce pravdy. Učení Krista jsou důležitou věcí, řekl jste. Tyto náboženské tradice, které se vyvíjejí okolo různých velkých osobností, jsou často (flawed with the inebriates of man?) tím, co má rád a nemá rád, jeho preferencemi nebo kulturním stylem. Tolik různých větví s různými nástrahami se rozvíjí a často válčí jedna s druhou, ale tou opravdovou esencí je skutečné učení. Ať si vždy pamatujeme, že tou skutečnou esencí je Vaše učení, tak jasně vyjádřeno ve Vašich knihách a lekcích a daršanech, a ať nikdy nezapomeneme, že současná sociálně náboženská nebo politická morálka se vždy mění, ale my se musíme vždy držet esence Vašeho učení: zpívat Hare Krišna a být šťastní. Děkuji Vám, Šrílo Prabhupádo, že jste nám dal pravdu.