Živá bytost

Živá bytost

 

67-05 „Co se týče tvého dotazu na přítomnost individuální duše, myslím, že si budeš pamatovat, že jsem několikrát vysvětlil, že v celém vesmírném projevu, nejen ve stvořeném vesmíru, také v duchovním světě, je všude plno individuálních duší, jsou nesčetné. V hmotném světě je počet duší velmi malý. V duchovním světě je počet individuálních duší mnohem větší než zde. Podmíněné duše jsou jako vězni, tak jako máme méně obyvatel ve vězení, v hmotném světě je počet individuálních duší velmi malý. Můžeš tedy ode mne pochopit, že individuální duše jsou všude, což znamená, že ať jdeš v tomto hmotném světě kamkoliv, jsou tam individuální živé bytosti, na všech planetách ve vesmíru, ve vodě, na zemi, všude.“ (dŠP Mukundovi, 5. května 1967)

 

67-08 „O tvé otázce, duše je jistě věčná a neměnná; a poklesnutí je povrchní, tak jako vztah mezi otcem a synem nemůže být nikdy zničen. Nyní jsme prostě ve fázi zapomnění a toto zapomnění se nazývá májá. Pěkným příkladem je ubývání Měsíce. Nám se zdá, že se Měsíc mění, ale ve skutečnosti je stále stejný. Jako věční služebníci Krišny – naše přirozené postavení – poklesneme, když se snažíme stát se poživatelem, napodobovat Krišnu. To je naše poklesnutí. Krišna je Nejvyšší Poživatel a naše přirozené postavení je být předmětem Jeho požitku, a když toto přirozené postavení oživíme, již není žádná májá. Vědomí Krišny nám dává příležitost sloužit Krišnovi a pouze tento služebnický postoj nás může znovu umístit do našeho původního postavení. Proto prosím dál věrně džapuj a Krišna se zjeví svou bezpříčinnou milostí a vše budeš automaticky znát. Já budu samozřejmě vždy připraven a toužit Ti zodpovědět jakoukoliv otázku, kterou máš.“ (dŠP Džananívásovi, 27. srpna 1967)

 

68-03 „Dostal jsem tvůj dopis z 21. března 1968 a mohu tě informovat, že strašná scéna v nemocnici je jistě ohavná. Měli bychom však zároveň vědět, že tato příšerná scéna se týká tělesného pojetí života. Toto je iluze máji, a ačkoliv duchovní duše nemá s těmito hroznými záležitostmi nic společného, kvůli pohroužení vědomí v těle musí trpět následky ztotožnění se s tělem.

Pokud jde o nás, ve vztahu k tomuto tělesnému pojetí života nebudeme ani sympatizovat, ani nebudeme neteční. Samozřejmě, je zcela přirozené sympatizovat, když se tělo dostane do tak hrozného stavu, ale pokud jsi pevně přesvědčen, že toto tělo je oddělené od duše, pak nemusíme být rozptýleni. To však není možné v předběžné fázi, ale až budeme v transcendentálním postavení, že nebudeme nikdy rozrušeni tak hroznou scénou, bude naše postavení bezpečné. Utrpení člověka a soucit druhého jsou obojí soustředěny na tělo. Musíme to však pochopit poznáním. Potom nás tak strašný stav těla nebude znepokojovat. To je osvobození. Neznamená to, že nebudeme mít soucit s tím, kdo trpí, ale měli bychom si vždy pamatovat, že tato utrpení jsou způsobena tělesným pojetím života. Jak jsi uvedl, že jen chceš opustit hmotný svět a být s Krišnou, to je nejlepší řešení, než brát ohled na to, jak se stalo, žes sem přišel. Naše nejlepší zaměstnání je dostat se ze scény neustálým džapováním Hare Krišna a transcendentální službou Pánu Krišnovi.“ (dŠP Jadunandanovi, 26. března 1968)

 

68-04 „Nyní, pokud jde o tvou otázku o Brahmovi, může být vybrán buď z osvobozených, nebo podmíněných duší. V tomto případě je Brahmá od počátku osvobozená duše; proto není žádný rozpor, že Brahmá může být Haridása Thákura. Ti, kdo jsou podmíněné duše, jsou podmíněni věčně, což znamená, že není nikdy možné vysledovat, před jak dlouhou dobou podmíněná existence začala. Jednoduše říkáme, že zneužití malé nezávislosti, kterou máme, nám působí mnoho potíží. Ale nyní, přijetím vědomí Krišny, můžeme tento podmíněný život okamžitě ukončit. To je vědomí Krišny. Tvé uvažování je v pořádku, že energie Brahmy musí mít vědomé vedení, aby projevila podobu. Proto ten, kdo dává toto vedení, je svrchovaným vládcem neboli Parama Íšvarou. V Brahma-sanhitě je řečeno: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ, sac-cid-ānanda-vigrahaḥ, anādir ādir govindaḥ, sarva-kāraṇa-kāraṇam. Krišna je nejvyšší vládce všech vládců, a proto je zdrojem všeho, včetně energie Brahmy. Tento Góvinda je příčina všech příčin, a sám žádnou příčinu nemá. To je krása šáster, že jedna šlóka ukončí miliardy let tvrdé práce mentální spekulace. Jen se snaž podávat důkazy jako tento.“ (dŠP Šivánandovi, 19. dubna 1968)

 

68-06 „Ano, těchto dvanáct příznaků duchovní duše je správných, s výjimkou ,vševědoucí´. Vševědoucí být nemůže, ale má plné poznání.“ (dŠP Rúpánugovi, červen 1968)

 

68-06 „Ano, tvá otázka ohledně vůle a individuální duše a rozdílu mezi nimi: myšlení, cítění a chtění jsou jemné pokryvy individuální duše. Při kontaktu s hmotou se projevují zvráceným způsobem. Když se individuální duše dobrovolně odevzdá Krišnovi a jedná normálním způsobem, myšlení, cítění a chtění se očistí a tehdy není žádný rozdíl mezi individuální duší a vůlí.“ (dŠP Upéndrovi, 1. června 1968)

 

68-11 „Tvá další otázka: ,Je čistý oddaný věčně osvobozený, a pokud ano, je někdy podmíněná duše? Jsme věčně podmínění, ale jakmile se odevzdáme Krišnovi, budeme věčně osvobození? Když se zjevil Pán Kristus, zdál se být ve svém dospívání podmíněný. Byl zvláštní vtělení, nebo podmíněná duše, která se stala osvobozenou?‘ Nejsi věčně podmíněný, ale protože jsme se stali podmíněnými na základě naší touhy užívat si materialistického způsobu života, od nepaměti, vypadá to, že jsme věčně podmínění. Protože nemůžeme vysledovat historii nebo datum, kdy jsme se stali podmíněnými, technicky se to nazývá věčně podmíněný. Jinak živá bytost ve skutečnosti není podmíněná. Je vždy čistá, ale má sklon být přitahována hmotným požitkem, a jakmile souhlasí s tím, že se pohrouží do hmotného požitku, stane se podmíněnou, ale není to trvalé.

Proto se živá bytost nazývá ,v okrajovém postavení‘, někdy na této straně, někdy na oné straně. Toto jsou velmi inteligentní otázky. A jsem velmi rád, že kladeš tak inteligentní otázky a snažíš se je pochopit. To je velmi dobré. Ale nejlepší je, aby člověk věděl, že je v podmíněném životě, a snažil se vyléčit. Když je nemocný, měl by se snažit uzdravit, aniž by zatěžoval svůj mozek tím, kdy nemoc začala. Je však třeba chápat, že nemoc není náš stálý společník, je dočasná. Nejlepší tedy je ji vyléčit a neztrácet čas zjišťováním data, kdy začala. Zapomnění na Krišnu je nemoc, tak se udržujme vždy ve vědomí Krišny a zbavme se nemoci, to je zdravý život.

Ano, Pán Ježíš byl džíva-tattva. Není višnu-tattva. Když je džíva-tattva konkrétně zmocněna Pánem, nazývá se šaktjávéša-avatára. Pán Buddha a Pán Ježíš Kristus byli v této skupině šaktjávéša-avatárů. Ale nebyli v podmíněném stavu, když se zjevili, přišli sem učit. Všichni byste měli velmi pečlivě číst Šrímad-Bhágavatam a Bhagavad-gítu a měli byste být schopni odpovědět na všechny podobné otázky a jen ve vzácných případech se obracet na mě. Je důležité, aby naši studenti byli schopni zodpovědět všechny otázky, aby se stali kazateli.“ (dŠP Aniruddhovi, 14. listopadu 1968)

 

68-11 „Tvé otázky jsou velmi pěkné. Ano, Nadduše ani duše se nemění. Rozdíl spočívá v tom, že v kontaktu s hmotou se zdá, že se duše mění. Nadduše však není znečištěním hmotou ovlivněna, a proto neexistují příznaky změny. Změna duše je, jako když voda zmrzne v kontaktu s mrazákem. A jakmile se oteplí, led se opět stane vodou. Podobně měnící se povaha duše je jako změna vody v led. Led má sklon se rozpustit a znovu se stát vodou. Vlivem znečištění hmotou se duše mylně ztotožňuje s hmotnou existencí, ale má sklon se znovu rozpustit do vědomí Krišny. Když tedy nastane dostatečná teplota v kontaktu s pravým duchovním mistrem, její život je úspěšný. A aby byla požehnaná, musí existovat upřímnost a Krišna ji přivede k pravému duchovnímu mistrovi.

Puruša znamená Bůh neboli Krišna. Átmá, existují Paramátmá a džívátmá. Obě jsou átmá, protože jsou duchovní, ale živé bytosti se nazývají džívátmá. Džívátmá znamená malá část átmy, která má sklon poklesnout do hmotné atmosféry. Říká se jí džívátmá. Átmá neboli Nadduše, která nikdy nepoklesne do znečištění hmotou, se nazývá Paramátmá neboli Nadduše. Protože nepoklesne do hmotné iluze, jmenuje se Ačjuta – Ačjuta znamená ,nikdy neklesající´.“ (dŠP Málatí, 12. listopadu 1968)

 

68-12 „Odpověď na tvou otázku o okrajové energii je, že džíva, duše, se vždy nazývá okrajová energie, ať je v duchovním nebo hmotném světě. Existují případy, kdy okrajová energie, duchovní duše, poklesly z duchovního světa, stejně jako Džaja a Vidžaja. Možnost poklesnout pod vliv nižší energie tu je vždy, a tak se individuální džíva, duše, nazývá okrajová energie Krišny.“ (dŠP Rájarámovi, 2. prosince 1968)

 

68-12 „Abych odpověděl na tvou druhou otázku, měla bys vědět, že Ardžuna a Kuntídéví nejsou na Krišnalóce. Jsou věčně spojeni s Krišnou pouze v hmotném světě. Tak jako Krišna je vždy v duchovním světě, podobně je vždy v hmotném světě a Jeho zábavy tam probíhají také. V hmotném světě má Krišna také věčné společníky jako Ardžunu a Kuntídéví. Mezi tělem a duší Ardžuny a Kuntídéví existuje rozdíl. Ale ačkoliv je Ardžuna s Krišnou současně v nesčetných hmotných vesmírech, existuje jen jedna duchovní duše, která je Ardžuna. Tato duchovní duše se expanduje do mnoha různých těl, a tak můžeš pochopit, že tak jako inkarnace Krišny existují i inkarnace oddaných. To je moc duchovní duše, že je neomezená. Toto pojetí nelze pochopit, když je člověk stále v podmíněném stavu.“ (dŠP Šaradíji, 12. prosince 1968)

 

68-12 „Tvá druhá otázka o poklesnutí z brahmadžjóti je zodpovězena, že nemusí poklesnout, ale obvykle poklesnou. Ve Šrímad-Bhágavatamu (10.2.32) je verš, který říká: ,Můj drahý Pane, Osobnosti Božství s lotosovýma očima, osoby, které jsou velmi pyšné na to, že splynuly se září Brahmanu, a proto se považují za osvobozené, mají ve skutečnosti znečištěné vědomí kvůli nepřítomnosti oddané služby Tobě. Tyto osoby mohou dosáhnout vysoké úrovně duchovního porozumění, až po neosobní brahmadžjóti, ale kvůli nedostatku oddané služby Tobě obvykle opět poklesnou do znečištění hmotou.´ “ (dŠP Harer Námovi, 21. prosince 1968)

 

69-04 „Co se týče tvých otázek: Jiskře podobná duše má jistě podobu, což znamená ruce, nohy atd. To se dozvídáme z Bhagavad-gíty. Tělo je tam popsáno jako vāsāṁsi, což znamená oděv. Pokud původně nemá ruce a nohy, odkud se bere tvar oděvu, kabátu, kalhot a košile? Proto duchovní duše má původní podobu. Když je v hmotné energii, oděv se vyvíjí hmotně, a když je v duchovní energii, vyvíjí se duchovně. To také není příliš těžké pochopit, tak jako naši žáci předtím, než přišli do kontaktu se mnou, měli hmotný oděv spojený se smyslovým požitkem a poté, co se oddali vědomí Krišny, postupně rozvíjejí duchovní oděv. To znamená spojený s uspokojením smyslů Nejvyššího.“ (dŠP Rúpánugovi, 14. března 1969)

 

69-04 „Pokud jde o tvou otázku o našem vztahu se Šrímatí Rádhárání, Ona je vnitřní energie a my jsme okrajová energie. Okrajová znamená někdy vnitřní, někdy vnější. Když jsme pod vnitřní energií, je to náš normální život, a když jsme pod vnější energií, je to náš nenormální život. Proto se nazýváme okrajová energie. Můžeme existovat buď tak, či onak. Ale jelikož jsme kvalitativně totožní s Purušou, máme sklon zůstat ve vnitřní energii. Být ve vnější energii je naše umělá snaha.“ (dŠP Lílávatí, 25. dubna 1969)

 

69-06 „Pokud jde o první otázku v tvém dopisu o tom, jak víme o duchovních sídlech, protože jakmile tam někdo odejde, nevrátí se, měla bys vědět, že velké osvobozené duše a inkarnace, které se čas od času zjevují v tomto hmotném světě, se ve skutečnosti nevracejí, protože nikdy nepodléhají znečištění hmotou ani zákonům hmotné přírody. Přicházejí sem dočasně za účelem osvobozování pokleslých živých bytostí a pak se vracejí, když jejich úkol skončí, a to vše je pod přímým pokynem Pána. Zjevení se Pána nebo velkých osvobozených duší v hmotném světě se tedy liší od příchodu znečištěné živé bytosti, která je nucena se narodit v hmotném světě kvůli své touze vládnout světu.“ (dŠP Vrindávanéšvarí, 6. června 1969)

 

69-07 „Pokud jde o tvou otázku, ,Jaký je rozdíl mezi duchovními dušemi, které tvoří brahmadžjóti, a duchovními dušemi zde v máji?‘ Duchovní duše v brahmadžjóti kvůli svým neosobním pohledům postrádají tělo, přesně jako zde v máji jsou duchové, kteří nemají hrubá těla. Duch, jelikož nemá tělo, hrozně trpí, protože není schopen uspokojit své smysly. Duchovní duše v brahmadžjóti, i když netouží po smyslovém požitku, se přesto cítí nepříjemně jako duch a opět poklesnou do atmosféry máji a rozvinou hmotné tělo. V Bhágavatamu je proto řečeno, že inteligence osob, které jsou impersonalisty a nerozvinou neprojevený postoj oddanosti, není čistá, neboť kvůli nepřítomnosti duchovního těla znovu sestoupí do hmotného světa.

V Bhagavad-gítě Pán jasně říká, že jediným způsobem, jak se nevrátit do hmotného světa, je být povznesen na duchovní planety. Pro impersonalisty v celé védské literatuře neexistuje záruka, že nepoklesnou. Závěr je, že bez rozvinutí duchovního těla a dosažení jedné z duchovních planet je takzvané osvobození také iluzí, neboli není úplné. Duchovní duše, která poklesne z brahmadžjóti do království máji, může mít šanci sdružovat se s čistým oddaným a pak může být povznesena na duchovní planety, Vaikunthu nebo Gólóku Vrindávan. Z brahmadžjóti neexistuje přímé povznesení na duchovní planety a ve Šrímad-Bhágavatamu je jasně uvedeno, že takové duše poklesnou: patantyadha.“ (dŠP Rúpánugovi, 24. července 1969)

 

69-08 „Dále ohledně tvých otázek o podobě duchovní duše podmíněné živé bytosti, duchovní podoba existuje vždy, ale plně se rozvine pouze tehdy, když se živá bytost vrátí na Vaikunthu. Tato podoba se rozvíjí podle přání živé bytosti. Před dosažením této dokonalé úrovně je tato podoba neprojevená jako podoba stromu v semeni.“ (dŠP Rúpánugovi, 8. srpna 1969)

 

69-10 „Pokud jde o tvou otázku, v jistém smyslu máš ty i Mahápuruša pravdu. Faktem je, že po zániku vesmíru zůstávají živé bytosti spát v Mahá-Višnuovi, a když nastane znovu stvoření, jsou přeneseny do svého předchozího postavení a rodí se v různých druzích života. Postupným evolučním procesem, když dospějí do lidského těla, existuje dobrá šance, že se dostanou z opakovaného rození a umírání a do duchovní říše. Pokud však tuto šanci ztratí, jsou znovu umístěny do koloběhu rození a umírání. Podmíněné duše jsou vždy v Mahá-Višnuovi, zatímco osvobozené duše slouží Pánu na Vaikuntě.

Svou povahou má každá živá bytost, i když je na Vaikunthalóce, možnost poklesnout. Proto se nazývá okrajová energie. Ale kdy došlo k poklesnutí podmíněné duše, je velmi obtížné zjistit. Proto se rozlišují dvě skupiny: věčně osvobozené a věčně podmíněné. Ale čistě teoreticky vzato, živá bytost jako okrajová energie nemůže být věčně podmíněná. Čas je tak neomezený, že podmíněné duše se zdají být takovými věčně, ale z filozofického hlediska nemohou být věčně podmíněné. Jelikož nemůžeme vysledovat, kdy jsme se stali podmíněnými, nemá smysl se o tomto bodě hádat. Lepší je se nejprve postarat o to, jak se můžeme zbavit této podmíněné existence; stejně jako by se pacient měl víc starat o léčení své nemoci a méně času trávit zjišťováním její příčiny.“ (dŠP Upéndrovi, 27. října 1969)

 

69-12 „Pokud jde o tvou otázku o společnících Krišny, princip je, že všechny živé bytosti jsou expanze původní živé bytosti, Krišny. Existují však různé úrovně živých bytostí: Višnu-tattva a džíva-tattva. Višnu-tattva je téměř na úrovni Osobnosti Božství a džíva-tattva jsou nepatrné částečky. Když se zjevil Pán Čaitanja, Nitjánanda Prabhu a Advaita Prabhu, byli Višnu-tattva; zatímco Gadádhara Prabhu a Šrívása Prabhu byli šakti-tattva. Džíva-tattva je také v rámci šakti-tattvy. Tyto věci jsou vysvětleny ve Zlatém avatárovi a dalších našich knihách.“ (dŠP Džaja Góvindovi, 8. prosince 1969)

 

70-02 „To, že Krišna zná budoucnost všech, neodstraňuje naši svobodnou vůli. Někdo se může dopustit krádeže, a pokud to vím, pak vím, že bude chycen a potrestán. To je znalost jeho budoucnosti, ale znát tuto budoucnost neznamená, že neměl jinou možnost než se dopustit tohoto trestného činu. Každý má dva osudy. Jeden je vědomí Krišny a druhý je v hmotném vědomí. Pokud si je někdo vědom Krišny, pak Krišna zná jeho budoucnost, a pokud je v hmotném vědomí a jedná tímto způsobem, Krišna také zná jeho budoucnost. Tímto způsobem není svobodná vůle ovlivněna znalostí budoucnosti živé bytosti, to je chybný závěr.“ (dŠP Madhudvišovi, 14. února 1970)

 

70-02 „Pokud jde o tvou první otázku, čistý oddaný není nikdy pod vlivem kvalit přírody. Jinými slovy, na oddaného se nevztahují žádné hmotné zákony, protože je plně pod vedením Krišny. Oddaný tedy může pokračovat ve svém současném povolání, nebo je může změnit, pokud chce. Krišna oddaného nenutí, protože oddaný jedná spontánně podle přání Pána. V tomto druhu láskyplné služby neexistuje nátlak. Síla je uplatňována pouze v případě, že je Krišna popírán. Tak jako občané státu mají svobodu dodržovat zákony státu, to je podřízená svoboda, a svoboda živých bytostí je také podřízena Krišnovi. V Bhagavad-gítě je uvedeno, že živé bytosti jsou nedílnými částmi Nejvyššího Pána, což znamená, že všechny vlastnosti Krišny jsou přítomné v nepatrném množství v každé Jeho úplné části. To je filozofie současné jednoty a odlišnosti – živé bytosti tak mají svobodnou vůli, protože jsou částmi Krišny, i Krišna má svobodnou vůli, ale svobodná vůle Krišny je nejvyšší, zatímco svoboda nedílných částí je nepatrná. Pokud tedy živá bytost z lásky podřídí svou svobodnou vůli Krišnovi, je to její osvobození. Již není nucena jednat bezmocně, ale svobodně ve všech ohledech láskyplně oddaně slouží Krišnovi. Pak máme praktický závěr od Krišny, který potvrdil v Bhagavad-gítě (18.66): ,Jen se Mi odevzdej a Já tě na oplátku ochráním přede všemi reakcemi hříchů. Proto se nemáš čeho bát.‘ Tímto způsobem jsou astrální vlivy také hmotné, a proto neovlivňují oddaného, který se uchýlil pod ochranu Krišnovy vnitřní energie tím, že odevzdal svůj život službě Pánu.“ (dŠP Madhudvišovi, 14. února 1970)

 

70-02 „Pokud jde o tvé otázky týkající se duchovních duší pokleslých do vlivu máji, není to tak, že ti, kdo s Krišnou rozvinuli pasivní vztah, pravděpodobněji poklesnou do činností v nevědomosti. Obecně kdokoliv rozvine vztah ke Krišnovi, za žádných okolností nepoklesne, jelikož však má duše vždy nezávislost, může zneužitím své nezávislosti kdykoliv poklesnout z jakéhokoliv postavení nebo jakéhokoliv vztahu. Její vztah ke Krišnovi však není nikdy ztracen, pouze je pod vlivem máji zapomenut, a může být znovu získán či obnoven procesem naslouchání Krišnovu svatému jménu, a pak se oddaný věnuje službě Pánu, což je jeho původní a přirozené postavení. Vztah živé bytosti ke Krišnovi je věčný, neboť jak Krišna, tak živá bytost jsou věční; tento proces pouze slouží k jeho obnovení, není to nic nového.“ (dŠP Džagadíšovi, 27. února 1970)

 

70-04 „Co se týče přítomnosti duše, všichni ji vnímají jako živou sílu nebo vědomí, které dává tělu život. Dokud živá síla zůstává v těle, projevují se příznaky života. Když v posledním stádiu života člověka lékař zjistí pulz a pak se srdce zastaví, řekne: ,Nyní je pryč.‘ Kdo je pryč? Úplné tělesné ústrojí zůstává, ale živá duše je opustí a ústrojí přestane fungovat. Je to duše, kdo odešel. Duše tam byla a její přítomnost se pozná podle životních příznaků, a když duše odejde, její přítomnost je vnímána zastavením životních příznaků v těle. Tak jako přístroj pracuje, dokud do něj teče proud, a jakmile je elektřina odpojena, stroj přestane fungovat. Víme, že v přístroji je elektřina a ta ji udržuje v chodu, a také vnímáme, že elektřina není přítomna, když přístroj přestal pracovat. Tímto způsobem může přítomnost duše přímo vnímat jakýkoliv přemýšlivý člověk.“ (dŠP Šjámasundarovi, 15. dubna 1970)

 

70-04 „Co se týče tvých otázek o tom, jak a odkud poklesly podmíněné duše, tvá první otázka – jestliže má někdo vztah s Pánem Krišnou na Krišnalóce, poklesne někdy? Duše jsou obdařeny nepatrnou nezávislostí jako součástí své povahy a tato nepatrná nezávislost může být kdykoliv využita správně nebo špatně, vždy tedy existuje možnost poklesnutí zneužitím nezávislosti. Ale ti, kdo jsou neochvějní v oddané službě Krišnovi, svou nezávislost využívají správně, a proto nepoklesnou.“ (dŠP Džagadíšovi, 25. dubna 1970)

 

70-04 „Pokud jde o tvou druhou otázku, viděly podmíněné duše někdy Krišnu? Byly s Pánem předtím, než byly podmíněny touhou ovládat hmotnou přírodu? Ano, podmíněné duše jsou nedílné části Pána, a tak byly s Krišnou předtím, než byly podmíněny. Tak jako dítě muselo vidět svého otce, protože otec umístil dítě do lůna matky, každá duše viděla Krišnu neboli Nejvyššího Otce. Ale v té době podmíněné duše odpočívají ve stavu zvaném susupti, což je přesně řečeno hluboký spánek beze snů neboli anestetický stav, a proto si nepamatují, že byly s Krišnou, když se probudí v hmotném světě a zapojí se do hmotných záležitostí. Doufám, že to uspokojí tvé otázky.“ (dŠP Džagadíšovi, 25. dubna 1970)

 

70-05 „Tvá první otázka, týkající se podoby džívy s konkrétním odkazem na výklad Bhagavad-gíty (8.18), ,v noci nemají žádnou podobu‘. Během noci nemají podobu znamená, že neexistuje žádná hmotná podoba. Jednoduché pochopení je, že jelikož transmigrujeme z jedné hmotné podoby do druhé, tak ve skutečnosti v tomto hmotném světě nemáme pevně danou podobu. Když jsme duchovně dokonalí, vyvineme duchovní podobu, abychom žili věčně v duchovním světě. V duchovním světě existují přesně tytéž věci, jaké vidíme zde; půda, voda, stromy, ptáci, zvířata, lidské bytosti atd., a všechny jsou duchovní, tak jako všechny rozmanitosti zde jsou hmotné. Tyto věci lze pochopit, když člověk pokročí v seberealizaci. Skutečná podoba živé bytosti je věčný služebník Krišny. Nyní je tato duchovní podoba rozvinutá, když vstoupí do duchovního světa.“ (dŠP Gurudásovi, 16. května 1970)

 

70-06 „Nepokleslým stavem je vědomí Krišny. Dokud si někdo dokáže udržet čisté vědomí Krišny, není pokleslý. Jakmile se dostane z vědomí Krišny, okamžitě poklesne. Nezáleží na tom, kde živá bytost žije. V hmotném světě existují také různé úrovně životních podmínek a zůstat v záři Brahmanu je také další úroveň tohoto pokleslého stavu. Tak jako v Bhagavad-gítě je uvedeno, že podmíněné duše jsou svými zbožnými činnostmi povzneseny na vyšší planetární systém, ale jakmile je zásoba zbožných činností vyčerpána, opět sestoupí na Zemi. Podobně ti, kteří jsou povzneseni nad planetární systém do záře Brahmanu, jsou také náchylní k poklesnutí stejně jako živá bytost z vyššího planetárního systému. Ti, kteří si myslí, že jsou osvobození, jelikož se nacházejí v záři Brahmanu, jsou tedy ve Šrímad-Bhágavatamu popsáni jako osoby s nečistou inteligencí. Jinými slovy, nejsou skutečně osvobození, a proto opět sestoupí do hmotného světa, stejně jako živá bytost povznesená na vyšší planetární systém sestoupí na tuto planetu Zemi. Nikoho, kdo byl povznesen do záře Brahmanu, tedy nepřijímáme jako skutečně osvobozeného.“ (dŠP Révatínandanovi, 13. června 1970)

 

70-06 „Další otázka týkající se živých bytostí klesajících do tohoto hmotného světa, nejsou z neosobního Brahmanu. Existence v neosobním Brahmanu je také v kategorii ne-vědomí Krišny. Ti, kdo se nacházejí v záři Brahmanu, jsou také v pokleslém stavu, takže poklesnout z pokleslého stavu nepřichází v úvahu. Když nastane poklesnutí, znamená to poklesnout z nepokleslého stavu.“ (dŠP Révatínandanovi, 13. června 1970)

 

70-07 „Co se týče tvých několika otázek: Odkud pocházejí duchovní duše, které se rodí v tělech mikrobů? Není to záležitost nějakého konkrétního těla. Tyto duchovní duše a všechny duchovní duše přicházejí z Vaikunthy, ale v těchto hmotných světech přijímají různé druhy těl podle svých hmotných činností. Neexistuje žádná ,nová‘ duše. ,Nové‘ a ,staré‘ jsou kvůli tomuto hmotnému tělu, ale duše se nikdy nerodí a nikdy neumírá, tak pokud neexistuje zrození, jak může existovat nová duše?“ (dŠP Džagadíšovi, 9. července 1970)

 

70-07 „Pokud jde o tvé otázky s odkazem na BG 3.5 a védský hymnus citovaný ve výkladu BG 5.14,15 a výrok: ,Když je živá bytost zmatená svými přáními, Pán jí dovolí tyto touhy splnit.‘ Citoval jsi: ,Pán zaměstnává živou bytost ve zbožných činnostech, aby mohla být povznesena. Pán ji zaměstnává v bezbožných činnostech, aby mohla jít do pekla ...´ To je tedy také původně touha individuální duše a Pán jako Nadduše dává každému možnost jít do nebe nebo do pekla, nebo na Vaikunthu, pokud si to přeje. Těm, kteří touží po hmotných příležitostech, Pán jako Nadduše dává příležitosti užívat si hmotné přírody a ta dodává vše potřebné. Podobně živé bytosti, která touží po duchovním povznesení, Pán dává příležitost v podobě védské literatury a duchovního mistra. Ale Jeho rada všem živým bytostem je vzdát se všech nesmyslů a všeho ostatního a odevzdat se Jemu. Živá bytost tím, že přijme jeden druh příležitosti, jde do pekla, a přijetím jiných druhů příležitostí se vrací domů, zpátky k Bohu. Pán tedy nabízí obě možnosti.

Proto můžeš nepřímo říci, že jeden je poslán do pekla a jeden je poslán do duchovního světa Pánem – ale On jen dává příležitosti všem, jak si přejí. Inteligentní člověk proto po ničem netouží – jen se odevzdává Pánu, neboli touží sloužit Pánu a to je jeho největší příležitost. ,Člověk míní, Bůh mění.‘ To je podstata.

Ale jako čistý oddaný Pána bys neměl mínit – jednoduše přijmi Jeho mínění a odevzdej se Mu. Pokud jde o podmíněnou duši, má stejné příležitosti, ale pokud nevyužije příležitosti k pozvednutí se k vědomí Krišny a rozhodne se zneužít nezávislosti k využití příležitosti užívat si nějakého hmotného štěstí, pak zůstane podmíněnou, jelikož jí Pán dovolí splnit si tyto touhy. Příležitost je tu vždy, tak jako nabízíme mnoho způsobů, jak se stát vědomým si Krišny, ale pokud příležitosti nevyužijete, co mohu dělat? To je záměrné zanedbání povinnosti. Příkladem může být člověk, který spí. Pokud skutečně spí, může být probuzen různými prostředky, ale není pochyb o tom, že se musí probudit. Pokud ale předstírá, že spí, neexistuje vůbec žádný způsob, jak ho probudit.“ (dŠP Džagadíšovi, 9. července 1970)

 

70-07 „Pokud jde o tvou otázku: ,Co to znamená, že jsme si původně všichni vědomi Krišny?‘ Jsme vždy s Krišnou. Kde není Krišna přítomen? Jak tedy můžeš říct, že jsme byli předtím? Jsi vždy s Krišnou, a když na tuto skutečnost zapomeneme, jsme daleko, daleko od Něho. V Íšópanišadě je jasně uvedeno: tad dūre tad vantike. ,Je velmi daleko, ale je také velmi blízko.‘ (Íšópanišad, Mantra pátá). Toto zapomnění je naše poklesnutí. Může se uskutečnit kdykoliv a můžeme mu okamžitě zabránit tím, že se povzneseme na úroveň vědomí Krišny.“ (dŠP Upéndrovi, 13. července 1970)

 

70-11 „Všichni jsme původně na úrovni vědomí Krišny v našem věčném osobním vztahu lásky ke Krišnovi. Ale kvůli zapomnění se seznámíme s hmotným světem neboli s májou. Jakmile oddaný džapuje mantru Hare Krišna s upřímností a bez přestupků (víš, že existuje deset druhů přestupků proti svatému jménu, kterým se musíme velmi, velmi opatrně vyhýbat), jeho původní vědomí Krišny je okamžitě oživeno. Vědomí Krišny znamená vždy tak či onak vzpomínat na Krišnu, tak jako okamžitě myslíme na Krišnu, když zpíváme Jeho jméno, Krišna, a vždy přemýšlíme, jak můžeme udělat něco pěkného, abychom Krišnu potěšili nějakou službou, nebo čteme literaturu o Krišnovi nebo mluvíme o Krišnovi. Tímto způsobem stále vzpomínáme na Krišnu a to je náš přirozený stav vědomí. Přirozeně všechno o Krišnovi je nám všem původně známo, a jakmile se začneme sdružovat s oddanými Pána a zpívat Jeho svaté jméno, tato paměť postupně zesílí, když si vzpomínáme na naše přirozené postavení služby Krišnovi různými způsoby. Prvním krokem, jak sis všiml, je, že nečistoty, které zakrývají naše duchovní smysly, musí být očištěny procesem sankírtanu. Vědomí Krišny je tedy očistný proces. Pokud budeš velmi přísně následovat zásady naší Společnosti, rychle se zcela očistíš a dosáhneš nejvyšší dokonalosti života, vědomí Krišny neboli lásky k Bohu.“ (dŠP Šrímánu Stanovi, 17. listopadu 1970)

 

71-01 „Základní otázka podle Vás zní: ,Kde duše sídlí a odkud pochází?‘ To není těžké pochopit. Již jsem popsal, že duše sídlí v srdci živé bytosti a po smrti se uchýlí do nového těla. Původně duše pochází od Boha, přichází z duchovního do hmotného světa. Je to, jako když jiskra vylétá z ohně – když dopadne mimo něj, zdá se, že uhasla. V hmotném světě je duchovní jiskra vystavena třem různým podmínkám, které se nazývají kvality hmotné přírody. Když jiskra spadne do suché trávy, charakter ohně jí zůstává. Když spadne na zem, neprojeví se jako oheň, pokud k tomu nejsou vhodné podmínky. A spadne-li do vody, zhasne. To jsou tedy trojí podmínky života. Jedna živá bytost si vůbec nevzpomíná na svou duchovní povahu, druhá ji téměř zapomněla, ale ještě o ní má nějaké tušení, a třetí se plně věnuje hledání duchovní dokonalosti. Pro dosažení duchovní dokonalosti existuje pravá metoda a pod řádným vedením se duše, duchovní jiskra, může snadno vrátit domů, zpátky k Bohu, odkud pochází.“ (dŠP dr. Bigelowovi , 20. ledna 1971)

 

70-04 „Ano, akšara znamená to, co neklesá, a kšara znamená to, co poklesne. Hmotná energie je pod vládou akšara Brahmanu. Dalším významem akšara Brahmanu jsou obyvatelé duchovního světa. Existují věčně a nikdy nepoklesnou. Jinými slovy se nazývají nitya-mukta a kšara Brahman se nazývá nitya-baddha neboli věčně osvobozené a věčně podmíněné.“ (dŠP Šrí Šréšthadžímu, 24. dubna 1971)

 

71-08 „V duchovním nebi není zrození, tak jak připadá v úvahu dítě? Krišna je tam věčně jako Kišóra, šestnáctiletý mladík. Jeho dětské zábavy jsou projeveny v hmotných vesmírech. Nejlepší bude, když budeš džapovat Hare Krišna, půjdeš na Krišnalóku a najdeš odpovědi na všechny tyto otázky sama.“ (dŠP Ékájaní, 31. srpna 1971)

 

71-10 „Pokud jde o tvou otázku, duše je svou podstatou čistá, ale má schopnost přijít do nečistého stavu, být znečištěna hmotou. Proto se nazývá tatastha neboli okrajová. Má svobodu zůstat v čistém stavu, nebo se znečistit. To je její volba. Toto okrajové postavení lze pochopit tak, jako když stojíš na břehu moře. Můžeš zůstat na zemi, nebo někdy můžeš skočit do vody, aby sis užil, jak vidíš na plážích. Mnoho mladých chlapců si užívá. Ale je to zároveň nebezpečné. Ten, kdo neumí dobře plavat, se může utopit. Duše z duchovní úrovně také někdy přeskočí hmotný oceán nevědomosti. Védské poznání jí dává konkrétní pokyn, jak jej přeplavat, ale pokud je darebák, nepřijme pokyn prostřednictvím pravého zástupce, duchovního mistra, a utopí se. Taková je situace.

Védské pokyny jsou tak pěkné, že když duše skáče přes tento hmotný oceán, védské pokyny ji učí, jak plavat a vrátit se zpět na břeh. Toto plavání se podle védských pokynů nazývá oběť, dobročinnost a askeze. Ten, kdo se tyto techniky plavání přes oceán nevědomosti naučí, vrátí se domů, zpátky k Bohu. Ten, kdo plavat nezačne, se utopí. V Bhagavad-gítě je uvedeno: icchā-dveṣa-samutthena, sarge yānti parantapa, což znamená, že je zmaten touhou užívat si hmotného světa a začne závidět Krišnovi, a tak přichází do tohoto hmotného světa. (BG 7.27) Čti tedy hodně naši literaturu a získáš dostatečné poznání.“ (dŠP Upéndrovi, 9. října 1971)

 

71-11 „Pokud jde o tvé otázky, opouštějí pokleslé duše duchovní svět všechny najednou, nebo postupně, můžeme odpovědět, jsou všichni vězni v ___ propuštěni najednou? Ne, někteří přicházejí, někteří odcházejí.“ (dŠP Lalitá Kumárovi, 15. listopadu 1971)

 

72-01 „Ke tvé další otázce ohledně svobodné vůle, zda ji máme, či ne? Není-li někdo dost inteligentní činit rozhodnutí, všechna jeho rozhodnutí by měla být schválena duchovním mistrem. Novic znamená žádná nezávislá rozhodnutí, žádná svobodná vůle; tak vypadá odevzdání. Tak jako malé dítě může jíst pouze věci, které jeho rodiče schválí, ne to, co by samo chtělo. Svobodná vůle znamená, že když ovladatel řekne, abychom něco udělali, můžeme použít svou svobodnou vůli a rozhodnout se, jestli to udělat, nebo ne. Máš moc něco neudělat:

iti te jñānam ākhyātaṁ guhyād guhya-taraṁ mayā

vimṛśyaitad aśeṣeṇa yathecchasi tathā kuru

,Tak jsem ti vyložil ještě důvěrnější poznání. Důkladně to zvaž a potom jednej, jak chceš.ʻ (BG 18.63) Krišna se zeptal: ,Rozhodl ses bojovat?ʻ ,Ano, rozhodl jsem se následovat Tvůj pokyn.ʻ To je svobodná vůle.“ (dŠP Jagjéšvarovi, 2. ledna 1972)

 

72-06 „Nikdy nenastala situace, kdy bychom byli odděleni od Krišny. Tak jako člověk sní a zapomene, kdo je. Ve snu si vytváří různé podoby. Nyní jsem král, který mluví se svými podřízenými, nyní se na mě vrhl dravý tygr a tak dále. Tyto jeho výtvory jsou vidoucí a subjekt neboli viděné, dvě věci. Ale jakmile sen skončí, viděné zmizí, ale vidoucí zůstává. Nyní je ve svém původním postavení.

Naše oddělení od Krišny je takové. Vysníme si toto tělo a mnoho vztahů s jinými věcmi. Nejprve přichází připoutanost ke smyslovému požitku. Dokonce i Krišna touží po smyslovém požitku. Existuje neprojevený sklon zapomenout na Krišnu a vytvářet atmosféru pro samostatný požitek. Tak jako na okraji pláže, někdy ji zaplaví voda, někdy je tam suchý písek, přichází a odchází. Naše postavení je takové, někdy zakryté, někdy svobodné, tak jako na okraji příboje. Jakmile zapomeneme, okamžitě je zde iluze. Tak jako když usneme, přijde sen.

Nemůžeme říci, že nejsme s Krišnou. Jakmile se pokusíme stát Pánem, okamžitě nás zahalí májá. Dříve jsme byli s Krišnou v Jeho líle neboli zábavě. Ale tento pokryv máji může být velmi, velmi, velmi, velmi dávný, proto nastává a zaniká mnoho stvoření. Kvůli tomuto dlouhému období se někdy říká, že jsme věčně podmínění. Ale jeho dlouhá doba se stává velmi nepatrnou, když skutečně dospěje k vědomí Krišny. Tak jako si myslíme, že sen trvá velmi dlouho, ale jakmile se probudíme, podíváme se na hodinky a vidíme, že to byl jen okamžik. Tak jako Krišnovi přátelé, Brahmá je nechal rok spát, ale když se probudili a Krišna se k nim vrátil, mysleli si, že uplynul jen okamžik.

Toto snění se tedy nazývá neosvobozený život a je jako sen. I když je to podle tohoto hmotného počítání dlouhé, dlouhé období, jakmile dosáhneme vědomí Krišny, je považováno za vteřinu. Například Džaja a Vidžaja. Měli lílu s Krišnou, ale museli sestoupit za svou malou chybu. Poté, co byli třikrát zabiti jako démoni, dostali mukti, pohroužili se do brahma-sájudžji. Tato brahma-sájudžja není trvalá. Každá živá bytost chce požitek, ale brahma-sájudžja je bez požitku. Je to jen věčná existence. Když tedy nenaleznou transcendentální blaženost, poklesnou, aby učinili kompromis s hmotnou blažeností. Tak jako Vivékánanda založil tolik škol a nemocnic. Dokonce i Pán Brahmá je stále ještě hmotný a chce vládnout. Může sestoupit, aby se stal mikrobem, a pak se může povznést k vědomí Krišny a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Taková je situace.

Když tedy řeknu: ,Ano, existuje věčná lílá s Krišnou, znamená to na základě důkazu Džaji a Vidžaji. Pokud někdo ke Krišnovi nevyvine čistou oddanou službu, dostane se jen do brahma-sájudžji, ale poklesne. Ale po miliónech a miliónech let, kdy se držel stranou Pánovy líly, když dospěje k vědomí Krišny, toto období se stává nevýznamným stejně jako sen. Protože poklesl z brahma-sájudžji, myslí si, že to může být jeho původ, ale nevzpomíná si, že ještě předtím byl s Krišnou. Závěr tedy je, že ať je naše minulost jakákoliv, přijďme k vědomí Krišny a okamžitě se připojme ke Krišnovi. Tak jako je pro nemocného člověka ztráta času snažit se zjistit, jak onemocněl. Lepší je trávit čas léčbou nemoci.

Na vrcholu stromu je pěkný plod tal. Přiletěla tam vrána a plod spadl. Nějací panditové, velcí, velcí učenci to viděli a diskutovali: plod spadl, protože vrána pohnula větví. Ne, plod spadl současně s přistáním vrány a vránu polekal, takže odletěla. Ne, plod byl zralý a váha vrány jej utrhla z větve – a tak dále, a tak dále. K čemu je dobrá taková diskuse?

Ať jsi tedy byl v brahma-sájudžji nebo s Krišnou v Jeho líle, nyní nejsi ani v jednom, takže nejlepší je rozvíjet vědomí Krišny a odejít tam, bez ohledu na to, jaký je tvůj původ. Brahma-sájudžja a Krišna-lílá – obojí může být možné, ale kdy sestupuješ z brahma-sájudžji, nebo kdy sestupuješ z Krišna-líly, to zůstává tajemstvím. Ale v současné chvíli jsi ve spárech máji, takže nyní je tvou jedinou nadějí stát se vědomým si Krišny a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Skutečné postavení je služebník Krišny a služebník Krišny znamená v Krišna-líle. Přímo nebo nepřímo vždy sloužíme Krišna-líle. Dokonce i ve snu. Tak jako se nemůžeme ve dne skrýt před sluncem, jak je možné opustit Krišna-lílu? Může se objevit mrak, obloha může velmi zešednout a potemnět, ale během dne je sluneční světlo stále všude. Protože jsem nedílnou částí Krišny, jsem vždy spojen. Můj prst, přestože může být nemocný, zůstává součástí mého těla. Proto se jej snažíme vyléčit, protože je naší nedílnou částí. Krišna tedy přichází sám, když na Něho zapomeneme, nebo posílá svého zástupce.

Ať bdím či sním, jsem stejný člověk. Jakmile se probudím a uvidím se, uvidím Krišnu. Příčina a následek jsou obojí Krišna. Tak jako se bavlna stává nití a nit se stává látkou, přesto je původní příčinou bavlna. Proto je v konečném smyslu všechno Krišna. Když nemůžeme Krišnu kontaktovat osobně, kontaktujeme Jeho energie. Není tedy možné být mimo Krišna-lílu. Za různých podmínek však vidíme rozdíly. Tak jako se v louži vody a v zrcadle odrážím stále já, ale v různých odrazech. Jeden je mihotavý, nestabilní, druhý je jasný a nehybný. Mimo vědomí Krišny nemůžeme naše skutečné postavení správně vidět, a proto učenec vidí všechny živé bytosti jako stejné nedílné části Krišny. Hmotná existence je neosobní, protože má skutečná osobnost je zahalená. Měl bych však uvažovat, protože jsem nyní pokryt touto hlínou, že jsem nemocný a musím se jí zbavit, ne si lámat hlavu, jak jsem se do této situace dostal. Nyní je zde plod, vezmi si jej a vychutnej si jej; to je tvůj prvořadý zájem. Bůh není vázán příčinou. Může ji změnit, je příčinou všech příčin. Nyní neztrácej touto ,káka talija njájou‘, logikou vrány a plodu tal, čas.“ (dŠP, darovaný archivům BBT Madhudvišou, přesné datum nezjištěno, 1973)

 

73-05 „Abych odpověděl na tvých několik otázek, zaprvé: ,Co to znamená podmíněná duše?‘ Podmíněná duše znamená ten, kdo přijal něco klamného jako skutečnost. Podmíněná znamená, že se duchovní duše kvůli nedokonalým touhám stává závislou na hmotných podmínkách pro své uspokojení.

Tvá druhá otázka: ,Jak se džívátmá stává podmíněnou, když věčně oplývá blažeností a poznáním?‘ Odpověď je, že samotná duše se nemísí s hmotou, ale její vědomí je pohrouženo ve snaze užívat si hmoty. Z touhy vládnout džíva zapomene, že je věčná, plná poznání a plná blaženosti a ztotožňuje se s hmotnou energií. Je tedy ovlivněno vědomí podmíněné duše.

Tvá třetí otázka je: ,Stává se duše někdy slabou nebo silnou kvůli svému spojení a styku s hmotnou přírodou?‘ Není to duchovní duše, která se stává slabou nebo silnou, ale její odhodlání stát se vědomou si Krišny se stává slabým nebo silným. Vlivem kvality vášně a nevědomosti se stává slabým a vlivem kvality dobra se stává silným. Ale díky společnosti čistého oddaného se stává nejsilnějším.

Tvá čtvrtá otázka: ,Je či není možné, aby duše existovala bez tohoto vnějšího hrubého a jemného těla?‘ Pokud je pták v kleci a někdo klec odstraní, znamená to, že pták již nemůže existovat? Ne. Toto tělo je iluze. Musíme v něm setrvávat jen kvůli naší připoutanosti k němu. Ale jakmile přeneseme svou připoutanost na Krišnu, pak již toto tělo není třeba.

Tvá pátá otázka zní: ,Bhagavad-gítá říká, že podmíněná duše podléhá čtyřem nedostatkům. Týká se to těla, nebo duše?‘ Nedostatky jsou v živé bytosti, když jedná na hmotné úrovni. Jak je uvedeno v Bhagavad-gítě, kapitole 15, verši 16:

dvāv imau puruṣau loke, kṣaraś cākṣara eva ca

kṣaraḥ sarvāṇi bhūtāni, kūṭa-stho kṣara ucyate

,Existují dva druhy bytostí: pomíjivé a nepomíjivé. V hmotném světě je každá živá bytost pomíjivá a o každé živé bytosti v duchovním světě je řečeno, že je nepomíjivá.‘ Nedostatky jsou pouze na hmotné úrovni. Ten, kdo jedná s vědomím Krišny, je nad nimi.

Tvá poslední otázka: ,Jak duše degraduje (chtíčem, hněvem a chamtivostí), když je transcendentální tělu? Neznamená to, že se duše změnila?‘ Ne. Duše se nikdy nemění, ale kvůli své nepatrnosti může zapomenout na svůj vztah s Krišnou. Duchovní jiskra se nezměnila, ale zapomněla na svou duchovní povahu, zmatena nedokonalou touhou vyrovnat se Krišnovi nebo být větší než On.

Doufám, že jsi schopen všechny tyto body pochopit. Jak víš, překládám mnoho knih ze sanskritu do angličtiny, proto jsem velmi zaneprázdněn. Nyní mám zástupce, GBC a prezidenty chrámů, kteří jsou kvalifikovaní zodpovědět tvé otázky. Samozřejmě, když se mě zeptáš, jsem povinen odpovědět, protože jsem tvůj duchovní mistr. Směřuj tedy prosím své otázky na mé zástupce.“ (dŠP Čaturbhudžovi, 9. května 1973)

 

73-10 „Ne že individuální džíva je v každém atomu, ale Paramátmá je v každém atomu. V Brahma-sanhitě je uvedeno: aṇḍāntara stha-paramāṇu-cayāntara-stham. ,Která se nachází v každém atomu‘.“ (dŠP Dhrištakétuovi dásovi, 14. října 1073)

 

75-06 „Pokud jde o tvou otázku o džívě v srdci a džívě uvnitř buněk, jsou oddělené. Obě jsou džívátmy, ale konkrétní džíva patří ke konkrétnímu tělu. Džíva je v těle, ale džívy jsou také uvnitř buněk. Tak jako já žiji v tomto bytě, ale znamená to, že zde nemůže žít žádná jiná živá bytost? Žije v něm také mnoho mravenců, much, brouků. Dokonce i v mých výkalech jsou tisíce živých bytostí.“ (dŠP Svarúpovi Dámódarovi dásovi, 23. června 1973)

 

75-09 „Pokud jde o tvou otázku o rozdílu mezi myslí a duší, v Bhagavad-gítě je přímo řečeno, že mysl je nižší energie v jemné podobě a duše, džíva, je vyšší energie. Jsou tedy zcela odlišné. Mysl není duchovní, ale je to jemnohmotná podoba. Když je duše zaujata požitkem v hmotném světě místo službou Krišnovi, je to začátek jejího poklesnutí. Když si živá bytost myslí, že je poživatelem, nazývá se to falešné ego. Jejím přirozeným postavením je sloužit Krišnovi. Tento falešný egoismus ji tedy degraduje, aby si znečistila inteligenci a mysl.“ (dŠP Préma Batrovi, 28. září 1975)

 

75-11 „Zmiňuješ známého psychologa z Harvardu, který má zájem nalézt pravou povahu člověka. Pravou povahou člověka je sloužit Krišnovi, a jakmile živá bytost tohoto okrajového postavení zneužije, stává se podmíněnou hmotnou přírodou.“ (dŠP Šrutadévovi dásovi, 30. října 1976)