67-04 „Rád se dozvídám, žes neměl na hranicích žádné problémy. Tyto lidmi vytvořené hranice zemí narušují Pánovy zákony. Veškerá Země náleží Krišnovi a jako Krišnovi služebníci máme plné právo vstoupit do jakékoli země, avšak umělá, lidmi vytvořená civilizace přišla s tolika nesmysly a takové jsou podmínky hmotné existence. Někdy se musíme takovým podmínkám podřídit a využít co nejlépe této špatné situace, buď si však jist, že Krišna nám v průběhu vykonávání povinností ve vědomí Krišny vždy poskytne ochranu a že se můžeme věnovat našim povinnostem bez otálení. Bylo mi hned jasné, že ti Krišna dal svou zvláštní milost, využij tedy tuto milost naplno, abys tak v každém životě mohl být vybrán za společníka Krišny v Jeho svrchovaném sídle Gólóce Vrindávanu. Jelikož jste všichni dobré duše, Krišna vám vždy pomůže ve vašich povinnostech ve vědomí Krišny.“ (dŠP Pradjumnovi, 27. dubna 1967)

 

67-09 „Myslím, že se teď mohu vrátit do vaší země a podle předchozího plánu jsem si jist, že nejpozději na konci října k tomu dojde. Musím být schopen návratu, předtím je však třeba zařídit ještě mnoho věcí. Ještě stále nemám jistotu, že dostanu trvalá víza. Nejlepší bude, když dostanu z každého střediska zvací dopis vyjadřující, že má přítomnost je naléhavě potřeba.“ (dŠP Brahmánandovi, 22. září 1967)

 

67-10 „Rád bych ti v této souvislosti sdělil, že fotokopie následujících potvrzení leží v mém bytě v New Yorku. Jsou to konkrétně:

1) Certifikát ze Šrí Čaitanja Mathu v Májápuru

2) Certifikát z Institutu orientální filozofie ve Vrindávanu

3) Certifikát z Kéšava Gaudíja Mathu v Mathuře

4) Certifikát z Gaudíja Samghášramu v Kalkatě

5) Certifikát z Newyorské univerzity

Jestli by bylo možné získat díky vlivu pana Rosse oficiální či provizorní dopis s termínem schůzky, pak by společně díky vlivu výše zmíněných dokumentů bylo snazší získat trvalá víza.“ (dŠP Satsvarúpovi, 6. října 1967)

 

„Obdržel jsem tvůj dopis o pěti stranách datovaný 31. května 68-061968 a byl jsem informován o tvém telefonickém rozhovoru s La Nardenem ohledně mého odvolání k rozhodnutí o udělení víz. Abych byl upřímný, právníkům vůbec nevěřím; něco ti slíbí, avšak udělají něco jiného. Kvůli mé poslední zkušenosti s panem Ypssalentinem a realitními právníky ti nemohu doporučit, abys okamžitě zaplatil právníkům 200 dolarů a pak jim byl vystaven na milost či nemilost. V dokumentu zaslaném Bostonským imigračním úřadem se jasně uvádí, že k tomuto rozhodnutí se nedá odvolat, radil bych ti tedy předložit nový případ podle sekce 3 ministerstva náboženství. Já jsem věrohodný náboženský duchovní a mám u sebe věrohodné certifikáty potvrzující mé náboženské kněžství a založil jsem osm středisek, která v současných podmínkách vyžadují mou přítomnost. Pokus se tedy, bude-li to možné, získat trvalá víza pro mě jakožto náboženského duchovního.

Při našem posledním pokusu získat pro mě trvalá víza na této bázi nebyla naše žádost zamítnuta. Nerozhodli o mém případu na základě  mého náboženského kněžství – to jasně vyjádřili. Jelikož tedy mé kněžství nebylo popřeno, můžeš založit nový případ a uvést mě jako náboženského duchovního této instituce, která byla založena jako  náboženská společnost. Myslím si, že naše argumenty by byly dost silné, a když odmítnou mou kvalifikaci jako duchovní, můžeme se odvolat na bázi toho, že jsem věrohodným duchovním mistrem. Sekce číslo C, kde zmiňuješ, že tu není žádný Američan, který by mohl bohoslužbu vést, může být odmítnuta s tím, že mám tolik amerických žáků, proč mě tedy nemohou zastoupit? Takový argument podle mého názoru neobstojí. Prozatím jsem zde, a domníváš-li se, že je možné podat čerstvou přihlášku podle Sekce 3 na základě mého náboženského kněžství, hned se do toho dej a já počkám ty tři měsíce tady. Bude-li naše přihláška schválena, bude imigrace v pořádku. V opačném případě se vydám do Londýna a pokusím se založit středisko tam.

Mým dalším bodem je, že má trvalá víza do USA nejsou zas tak  důležitá, mnohem důležitější je vydávání knih a jejich cirkulace v co největší míře. Domnívám se tedy, že bys měl věnovat větší pozornost vydavatelskému oddělení. I kdybych trvalá víza nedostal, neublíží nám to. Je mi jasné, že americká vláda je znechucena všemi těmi takzvanými svámími, protože lidi tolika způsoby zneužívají. Tak to je. A i kdybych byl ve vládě já, uvažoval bych podobným způsobem. Nemají tedy o těchto darebných svámích velmi dobrý názor. Za těchto okolností bude složité získat povolení k pobytu jako svámí, ačkoli nepatřím ke skupině těchto darebných svámích. Musíme jim však našimi činnostmi dokázat, že tento svámí není jako ti ostatní. Pan Allan Burke mě v televizi představil publiku následujícími slovy: ,Zde přichází ten skutečný Svámí,‘ a prokázal mi veškeré uctivé komplimenty. Každopádně mě takové uctivé komplimenty nezajímají. Mám ale větší starost o mé žáky. Chci vidět, že jsou dostatečně schopni kázat tuto vznešenou doktrínu vědomí Krišny, a proto zde chci zůstat. Jinak nejsem přitahován k žádnému místu, v pekle ani na nebi. Tak či onak, dokáže-li ti nějaký právník zaručit, že prokáže mou věrohodnost jako náboženského duchovního, můžeš mu slíbit určitou částku peněz po dokončení úkolu. Nedoporučoval bych ti však se odvolávat proti poslednímu rozhodnutí.“ (dŠP Brahmánandovi , 5. června 1968)

 

68-06 „Pokud jde o mou žádost o víza do vaší země, nevím přesně, na čem jsem. Jestli můžeš, zajdi na Kanadské imigrační oddělení na Páté Avenue a zjisti od nich, proč neodpovídají na mé dopisy. Neprozraď jim, kde se zrovna nacházím, a až se od tebe doslechnu více, pokusím se setkat s imigračním úředníkem zde, když to navrhuješ. Prozatím můžeš zažádat, aby byly dokumenty převedeny z Los Angeles do New Yorku, jak jsi to pochopil z telefonátu do Los Angeles.“ (dŠP Brahmánandovi, 5. června 1968)

 

68-06 „Panu J. A. Hamiltonovi ml., oblastnímu vedoucímu Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických,

Imigrační a naturalizační služby

Federální budova JFK

Vládní centrum

02203 Boston

Massachusetts, USA

Drahý pane Hamiltone,

odpovídám na váš dopis z 13. května 1968, ref. č. A17 978 460, a dovoluji si vás informovat, že podle vašeho nařízení jsem opustil Boston před 13. červnem 1968 (konkrétně 3. června Severovýchodními aerolinkami) a nyní se nacházím na výše uvedené adrese jako ne-imigrant po dobu tří měsíců. Ve vašem Zamítacím příkaze jsem jasně zmínil v odstavci 4, že zamítnutí mé žádosti nebylo založeno na mé kvalifikaci jako náboženský duchovní, nýbrž že vaše rozhodnutí padlo kvůli tomu, že jsem mou žádost podal až po uplynutí lhůty 14 dní po mém příjezdu do USA, což ze mě nedělá náležitého ne-imigranta. Nevím, kde byla v této souvislosti technická chyba na mé straně, upřímně však říkám, že jsem svou žádost podal po konzultaci vašeho velvyslanectví v Kalkatě a naší indické ambasády ve Washingtonu D.C., jejichž dopisy potvrzující tuto skutečnost mám u sebe. Ve vašem Upozornění na zamítnutí žádosti z 3. května 1968 jste zmínil, že k tomuto rozhodnutí se nelze odvolat, proto jsem se rozhodl neodvolávat se a podle vašeho příkazu jsem opustil USA. Teď vás prostě jen žádám, abyste mi poskytl vaše cenné rady, co má být můj další postup. Pravdou zůstává, že jsem uznávaným náboženským duchovním a že v různých částech vaší země máme sedm ISKCONských chrámů Rádhá-Krišny. Organizace ISKCON byla řádně založena ve státě New York a je uvedena v rámci Spojených národů jako nevládní organizace. Já jsem hlavním áčárjou neboli hlavním duchovním této organizace. I po obdržení vašeho upozornění na zamítnutí žádosti jste mi zavolal a já jsem vám sdělil všechna tato fakta, abyste si jich byl vědom.

Teď bych prostě jen rád věděl, co mám dělat dál. Má přítomnost ve vaší zemi je nezbytná pro náležité vedení naší Společnosti, ISKCONu, jak bylo zmíněno výše. Mám dostatek prostředků k tomu, abych se o sebe mohl v USA postarat, a mé zdraví již bylo vaším zdravotnickým oddělením vyšetřeno, jsem zdráv. Prosím zvažte teď moji žádost na bázi toho, že jsem náboženský duchovní, a udělte mi trvalá víza, jelikož v předešlé žádosti jste tento bod nezamítl. V jiném případě bych rád obdržel vaše cenné rady ohledně toho, co bych měl udělat dál, abych mohl získat povolení k pobytu jako náboženský duchovní. Děkuji vám předem za vaši brzkou odpověď.

Upřímně váš

A.Č. Bhaktivédánta Svámí“ (dŠP panu Hamiltonovi, 11. června 1968)

 

68-07 „Pokud jde o mě, přál bych si strávit převážnou část mých posledních dnů života v západním světě a propagovat tam toto hnutí, kvůli nějakým technickým nedostatkům jsem však nebyl schopen získat trvalá víza. Zde v Kanadě bych je získat mohl, avšak problém je, že místní zima je tak krutá, že by to bylo pro mě a mé pomocníky nesnesitelné. Můj mužský pomocník, Gaurasundara, by možná na to přistoupil, avšak má ženská pomocnice, manželka pana Gaurasundary, s tím nesouhlasí. Kromě tohoto bodu jsem si jist, že já osobně bych nedokázal tak krutou zimu snášet.

Za těchto podmínek bychom mohli zařídit něco na Floridě a přebývat tam přes zimu a věnovat se tam našim činnostem, a jak sám říkáš, přijíždí tam mnoho turistů a ctihodných lidí, našla by se tam tedy dobrá příležitost kázat tam v té době vědomí Krišny. Další věc je, že bych raději získal trvalý pobyt v USA než v Kanadě, a doslechl jsem se, že kdyby mě někdo adoptoval jako své dítě nebo něco v tom smyslu, mohl bych povolení k trvalému pobytu získat. Jestli mě však adoptujete jako takové staré dítě, imigrační oddělení se nám vysměje, kdo by chtěl tak staré dítě, které velmi brzy zemře. Existuje-li však možnost adoptovat mě jako starého otce, můžeš se o to pokusit. Jestli u vás máte nějaký zákon, který umožňuje adoptovat starého člověka za svého otce a starat se o něj, můžeš o tom získat další informace z imigračního oddělení v Los Angeles a zkusit to.“ (dŠP Dajánandovi, 7. července 1968)

 

68-07 „Co se týká mého víza: nebylo mi zakázáno vstoupit na území USA, avšak na základě nějakého technického problému jsem nedostal trvalé vízum. Překážkou není věrohodnost mých dokumentů. Zvedli však námitku kvůli tomu, že jsem svou žádost podal pouze dva týdny po mém příjezdu, a tvrdí, že jsem do USA nevstoupil jako náležitý ne-přistěhovalec. Já jsem však svou žádost podal po konzultaci s indickou ambasádou a také s americkou ambasádou v Kalkatě, nakonec však vidím, že rozhodli jinak.

Je velmi těžké věřit slovům vládních úředníků. Čánakja Pandit nám radí, abychom nevěřili politikům a ženám, a já jsem v praxi konzultoval všechny tyto politiky, kteří se pak rozhodli jinak. Nevím tedy, jaké jsou jejich záměry, prozatím však jsem vízum nedostal. Má současná kanadská víza pozbydou platnosti na konci srpna. Ve skutečnosti jsou platná až do 3. září, kdybych tu však chtěl zůstat déle, mohu si je nechat prodloužit, to není problém. Uvažuji však o cestě do Londýna a do té doby se možná vydám do Vancouveru. “ (dŠP Hajagrívovi, 14. července 1968)

 

68-11 „Myslím, že ti již bylo sděleno, že tentokrát jsem vstoupil do USA na přistěhovalecká víza, tím se míní, že jsem byl přijat k trvalému pobytu na základě uznání za vysvěceného náboženského duchovního. Toto byl velký problém a Krišna ho teď vyřešil. Mám stále svá víza k pobytu v Kanadě, avšak myslím, že se jich vzdám.“ (dŠP Hajagrívovi, 8. listopadu 1968)

 

71-03 „Potvrzuji tímto, že můj zasvěcený žák, Šrímán Upéndra dás Adhikárí, (Wayne Philip Gunderson) úspěšně ukončil svůj kurz náboženských studií v rámci Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny a byl mu udělen titul Bhakti-šástrí (kněžský).“ (dŠP Oddělení víz a zahraničních registrací, 25. března 1971)

 

71-04 „Zdá se, že naši oddaní mají jisté potíže s prodloužením svých víz. Můžeš se tedy poradit s našimi přáteli právníky, chci totiž, aby mí zahraniční žáci zůstali zde a napomáhali mi s mými činnostmi sankírtanového hnutí, proč by je tedy vláda chtěla dostat pryč ze země? Naše Společnost je zaregistrována, naše činnosti jsou věrohodné, já jsem kazatel, a pokud se dobře starám o své žáky a pomocníky, jak jim může vláda říct, aby opustili zemi? Prosím zjisti právní dopady celé věci, a jestli jim nebude dovoleno v Indii zůstat, chci, abychom v této souvislosti podnikli právní kroky.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi, 19. dubna 1971)

 

71-04 „Pokud jde o víza, z Dillí musíme zařídit, aby alespoň čtyři sta mých žáků mohlo zůstat v Indii a propagovat hnutí pro vědomí Krišny. Jsou mi velmi dobrými pomocníky a jsou též misionáři. V této zemi operuje tolik křesťanských misionářů. Proč ne misionáři vědomí Krišny? Mělo by se jim dostat zvláštní pozornosti. Já jsem jako misionář dostal ve vaší zemi zvláštní výjimku, a tak i oni by zde měli obdržet to samé.“ (dŠP Gurudásovi, 27. dubna 1971)

 

71-09 „Můj pokyn zní, abys zůstal v Japonsku. I kdyby ti kvůli současné situaci vypršela platnost víz, můžeš se vydat do některé ze sousedních zemí jako Korea nebo Hongkong nebo i do Sydney nebo Indie či někam jinam a znovu se do Japonska vrátit. A místo žádání o misionářská víza mohou ostatní následovat ten samý proces. Mohou na nějakou dobu odjet a dostat nová víza a tímto způsobem můžeme udržovat naše centrum v Japonsku. Řekni Bhanuovi, aby udělal to samé. Musíme se nějakým způsobem rozšiřovat a Krišna nám dá šanci. Ty sám se také můžeš pokusit získat učitelská víza a někteří z tvých žáků se pak mohou dožadovat tvé přítomnosti. Musíme pro Krišnu zkoušet různé triky. Co se dá dělat?“ (dŠP Sudámovi, 19. září 1971)

 

72-08 „Co se týká problémů s vízy ve Vrindávanu, budeš-li vždy velice obezřetně jednat s místními autoritami, neměli bychom do budoucna mít žádné potíže. Objeví-li se však třeba jen jeden incident či skandální pomluvy, může to všechno zničit.“ (dŠP Gurudásovi, 1. srpna 1972)

 

73-12 „Pokud jde o víza pro americké oddané přijíždějící do Indie, zařídil jsem s generálním konzulem v New Yorku šestiměsíční studentská víza, která se dají v Indii obnovit. Záminkou k tomu bylo tvrzení, že naši lidé jezdí do Indie studovat sanskrit, abychom mohli studovat védskou literaturu. Musíš tedy najít učitele, který bude tyto mladíky učit sanskrit. Bude to skvělé, naučí se sanskrit a zároveň dostanou víza. Generální konzul se s námi velice laskavě setkal a touto cestou nám pomohl. Také jsem se setkal s vysokým komisařem Indie v Londýně a požádal jsem ho o to samé. Zařídíme-li naše vzdělávání, zbavíme se tohoto problému s vízy.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi Gósvámímu, 5. prosince 1973)

 

73-12 „V příloze najdeš kopii dopisu, který jsem zrovna obdržel od Hariho Čarana Gósvámího. Jak v něm uvádí, je ochoten učit naše studenty hindštině a sanskritu. Chceme tento program výuky hindštiny a sanskritu pro naše studenty zavést ze dvou důvodů. Zaprvé, jak jsem již vysvětlil v předchozím dopise, podařilo-li by se nám založit věrohodnou jazykovou školu, mohli by naši američtí a evropští žáci získávat studentská víza ke svému pobytu v Indii. Tím by se celý problém s vízy vyřešil. Zadruhé, budou-li naši žáci skutečně kázat v hindštině, přičemž občas ocitují sanskritský verš, bude nám to velmi k dobru a lidé v Indii to velice přijmou s velkou úctou. Požádal jsem dr. Kapoora a také jednoho panditu jménem Nrisinha Vallabha, aby také učili naše žáky hindštině a sanskritu. Výuka může trvat dvě hodiny ráno a dvě hodiny večer a panditům můžeme platit 200 rupií měsíčně. Naši žáci však musí být ochotni řádně se studiu věnovat a skutečně se jazykům učit.

Pan B. R. Móhatta, náš životní člen z Bombaje, mě zrovna dnes v Los Angeles navštívil a probrali jsme spolu téma této jazykové školy. Poradil mi, abychom pro naši školu získali schválení od různých odvětví indické vlády, jako oddělení vzdělávání, oddělení sociálních služeb a kulturní oddělení. Řekl, že je musí oslovit z hlediska toho, že chceme tuto školu založit a rozvíjet pro její vzdělávací a kulturní hodnotu, avšak neklást žádný důraz na její náboženský aspekt. Jinak od vlády žádnou podporu nedostaneme. Popsal mi, jak Rámakrišnova misie dostává od vlády tolik podpory jen proto, že tvrdí, jak udržují školy a léčebné kliniky. Jejich školy a kliniky jsou vlastně jen zástěrkou a oni využívají státní podpory převážně k propagování své filozofie. Musíme tedy touto cestou také získat vládní podporu a taktně jim představit solidní a organizovaný návrh. Velice toužím, aby byl tento projekt okamžitě započat a pracovalo se na něm se vší nezbytnou pozorností a úsilím. Dal jsem ti teď tedy jisté náznaky, jak to udělat, a předávám ti tuto záležitost, aby ses o ni postaral.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi Gósvámímu, 21. prosince 1973)

 

74-01 „Všichni naši oddaní přijíždějící do Indie by měli mít studentská víza pro studium sanskritu a hindštiny, díky kterým budou moci zůstat po tři roky. Dohodl jsem to s generálním konzulem v New Yorku. Myslím, že Girirádž ti mezitím již napsal a že o této dohodě ví.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi Mahárádžovi, 11. ledna 1974)

 

75-11 „Máš pro Kalkatu dostatek zkušeností. Nechci, aby tam věci šly z kopce. Je to důležité středisko, a tys prokázal, že se dokážeš o věci dobře postarat, proč bys tam tedy neměl být přítomen? Chci, aby ses tam okamžitě vydal. Tato zodpovědnost je teď důležitější. Gópál Krišna s mým přáním též souhlasí, měl by ses tam tedy vydat. Můžeš si zažádat o jednoroční vstupní víza. Řekni, že jsi člen ISKCONu a že se do Indie vydáváš studovat védskou kulturu a jazyky a uctívání Božstev v našich indických chrámech. Zažádej si o víza okamžitě, protože Gópál Krišna tvrdí, že vydání takových  víz může trvat šest až osm týdnů.“ (dŠP Gargamunimu Svámímu, 4. listopadu 1975)

 

76-04 „Konzulát Spojených států, Oddělení víz, Albert Road 24, Melbourne, Austrálie

Do rukou pana Fagana

Drahý pane,

tímto vám sděluji, že opouštím Melbourne, abych ve Spojených státech navštívil mé žáky v našich střediscích. Odlétáme z Austrálie 26. dubna 1976 a nejprve navštívíme naše středisko na Havaji. Po několik posledních měsíců byl jeden z mých žáků, pan Dennis Harrison, držitel britského cestovního pasu č. P606464, mým osobním tajemníkem, a z toho důvodu vyžaduji jeho doprovod i v USA. Vím, že je to dobrý mladík a měl jsem dostatek času ke studiu jeho charakteru, a jako zakladatel Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny vás mohu ujistit, že naše Společnost se postará o veškeré jeho výdaje včetně výživného a osobních potřeb a také o zaplacení jeho letenek do dalších destinací po návštěvě Ameriky; v tuto chvíli máme naplánováno po našem programu na východním pobřeží a v New York City odletět do Anglie. Věřím, že zařídíte vše nutné k tomu, abyste mi pomohli můj rozvrh realizovat, neboť mě očekávají na určitých místech v určitou dobu, a já potřebuji doprovod pana Harrisona, laskavě mu tedy vydejte potřebná víza do USA na dobu tří nebo čtyř měsíců, aby je měl k dispozici před naším odletem v pondělí 26. dubna 1976.“ (dŠP Konzulátu Spojených států, 22. dubna 1976)

 

76-05 „Co se týče otázky, jak může našim oddaným být dovoleno zůstat v Indii, tento bod by se měl projednat v Parlamentu. Měl by tam být vznesen bod, proč by našim oddaným přicházejícím ze zahraničí nemělo být dovoleno zůstat na dobu neomezenou na svatých místech? Nemáme nic společného s politikou a naše kulturní a náboženské hnutí je šířeno po celém světě. Když se z nich stali oddaní, v šástře se přímo říká, že by měli žít na takových svatých místech jako Vrindávan, Mathura a Dváraká. Tento odkaz najdeme v Bhakti-rasámrita- sindhu.

Ostatní sekty také mají svá svatá místa a svatostánky. Dokonce i buddhisté mají v Indii své místo, Gaiu. Vaišnavské nařízení v šástře říká, že oddaný by měl přebývat ve svatém dhámu; mnoho stovek a tisíců oddaných žije v místech jako Vrindávan, Haridvar a mnoha dalších takových místech. Podobně by mělo být i těmto cizincům, kteří si osvojili tuto sektu a její náboženský proces, podle našeho doporučení povoleno zůstat v Indii. Budou-li tedy členové parlamentu projednávat tuto otázku na bázi kulturní úrovně, naše hnutí pro vědomí Krišny je přijímáno po celém světě, což šíří slávu Indie, proč by tedy indická vláda neměla naše členy přijmout?

I kdybychom vzali v potaz ekonomický pohled na věc a fakt, že Indie je již přelidněna, takový argument neobstojí. I kdybychom ho přijali, tito zahraniční oddaní jsou připraveni nevzít si ani zrnko z indické produkce. Jsou schopni si přivézt dostatek vlastního jídla, aby měli prasádam sami pro sebe i pro distribuci ostatním. Nelze tedy hovořit o ekonomické zátěži. Proč by tyto kulturní a náboženské prostředky neměly být poskytnuty těmto cizincům, pro které znamenají vše? Naši studenti z Indie jezdí do zahraničí učit se vyšší technologii, proč by tedy cizincům nemělo být dovoleno učit se vyšší transcendentální vědě v Indii? Navíc jsme již vydali přes padesát šest knih, které jsou vysoce uznávány zahraničními a indickými znalci a vzdělanými kruhy. Jedná se o velkou vědu o Bohu. Vláda by to měla vzít velmi vážně a pomoci se šířením hnutí pro vědomí Krišny po celém světě.

Víza by přinejmenším neměla být omezena na tři měsíce, šest měsíců atd. Oddaní by na základě našeho doporučení měli dostávat trvalý pobyt. Jde-li o ekonomickou otázku, mohou si přivézt své vlastní jídlo a ošacení ze zahraničí, což bude stačit pro ně i pro ostatní. Nebudou ani obývat velké trakty země za účelem bydlení. Ne, jsou připraveni lehnout si k odpočinku na holou podlahu. Udělají, cokoli je potřeba, jen jim dovolte zůstat. Vláda povoluje křesťanským misionářům, aby zůstali, a tito cizinci se sem přišli učit o indickém náboženství, a vláda jim nedovolí zůstat v zemi? To není příliš  dobrý postoj.“ (dŠP Girirádžovi, 4. května 1976)