Měli bychom ovládat svou mysl pomocí zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, které přivádí mysl k lotosovým nohám Kṛṣṇy:

Nikdo by neměl věřit mysli, která je tak přelétavá, že může každou chvíli otevřít bránu nepřátelům. Mysl neustále obklopuje šest nepřátel, kterými jsou kāma, krodha, mada, moha, mātsarya a bhaya neboli chtíč, hněv, opojení, iluze, závist a strach. I když někdo může mít mysl pohrouženou v duchovním vědomí, měl by s ní i přesto vždy zacházet velice obezřetně, jako s jedovatým hadem. Nikdy by si neměl myslet, že jeho mysl je již dobře vycvičená a že si může dělat, co chce. Ten, kdo se zajímá o duchovní život, by měl mysl bez přestání zaměstnávat službou Pánu, aby pokořil nepřátele, kteří ji neustále doprovázejí. Pokud mysl není v každém okamžiku zaměstnána rozvojem vědomí Kṛṣṇy, hrozí možnost, že otevře brány nepřátelům, čímž se staneme její obětí.

Zpívání Hare Kṛṣṇa mantry neustále zaměstnává mysl u lotosových nohou Kṛṣṇy a její nepřátelé pak nemají možnost zaútočit.

Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 11.10

 Zpívání mahā-mantry upevňuje naši mysl na Kṛṣṇu:

Nārada Muni se o sādhana-bhakti zmínil v 32. verši první kapitoly sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Řekl králi Yudhiṣṭhirovi: „Můj drahý králi, člověk musí za každou cenu upoutat svou mysl na Kṛṣṇu.“ Tomu se říká vědomí Kṛṣṇy. Povinností ācāryi, duchovního mistra, je nalézt způsob, jak upoutat mysl svého žáka na Kṛṣṇu. Tak začíná sādhana-bhakti.

Śrī Caitanya Mahāprabhu nám dal za tímto účelem autorizovaný program, v jehož středu je zpívání Hare Kṛṣṇa mantry. Toto zpívání má takovou moc, že okamžitě člověka připoutá ke Kṛṣṇovi. Tak začíná sādhana-bhakti. Člověk musí nějakou cestou upoutat svou mysl na Kṛṣṇu. Velký světec Ambarīṣ Mahārāj upoutal svou mysl na Kṛṣṇu, ačkoli byl králem a měl velkou zodpovědnost. Podobně každý, kdo se pokouší takto upoutat svou mysl, velice rychle pokročí v úspěšném obnovení svého původního vědomí Kṛṣṇy.

Nektar oddanosti

Tou nejjednodušší cestou k ovládání mysli je zpívat Hare Kṛṣṇa se vší pokorou:

(Arjuna Kṛṣṇovi): Ó Kṛṣṇo, mysl je neklidná, bouřlivá, umíněná a velice silná. Zkrotit ji je podle mě těžší než podmanit si vítr.

Mysl je tak silná a umíněná, že někdy přemůže i inteligenci, přestože jí má být podřízena. Pro člověka, který se v praktickém životě musí potýkat s mnoha překážkami, je nepochybně velice těžké ji ovládat. Je možné umělým způsobem navodit mentální vyrovnanost a vidět stejně přítele i nepřítele, ale trvale ji žádný světský člověk neudrží, neboť je to těžší než podmanit si zuřící vítr. Ve védských spisech (Kaṭha Upaniṣad 1.3.3-4) stojí:

ātmānaṁ rathinaṁ viddhi
śarīraṁ ratham eva ca
buddhiṁ tu sārathiṁ viddhi
manaḥ pragraham eva ca

indriyāṇi hayān āhur
viṣayāṁs teṣu gocarān
ātmendriya-mano-yuktaṁ
bhoktety āhur manīṣiṇaḥ

„Duše je cestujícím v kočáře hmotného těla a inteligence je vozatajem. Mysl představuje otěže a smysly jsou koňmi. Duše je tedy tím, kdo si užívá nebo trpí ve styku s myslí a smysly. Tak to chápou velcí myslitelé.“

Inteligence má mysl řídit, avšak ta je tak silná a umíněná, že ji často přemůže. Tato silná mysl má být ovládána prováděním yogy, ale to není pro osobu jako Arjuna praktické, o moderním člověku ani nemluvě. Uvedená podobnost s větrem je příhodná – vítr není možné spoutat. A ovládnout bouřlivou mysl je ještě obtížnější. Nejsnadnějším způsobem ovládání mysli je s naprostou pokorou zpívat Hare Kṛṣṇa, velkou mantru přinášející osvobození. To doporučil Pán Caitanya. Předepsanou metodou je sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ  – je nutné mysl plně zaujmout Kṛṣṇou. Jedině pak ji již nebude moci nic jiného rozrušovat.

Bhagavad-gītā 6.34

Upevníme-li mysl na zvuk Kṛṣṇova jména, můžeme ji ovládnout:

Mysl neustále přelétá z místa na místo, musíme ji však vždy cvičit v soustředění se na podobu Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy nebo na zvuk Jeho jména. Mysl je přirozeně neklidná, těká sem a tam, avšak při zvukové vibraci jména Kṛṣṇa může spočinout v klidu. Je tedy třeba meditovat o paramaṁ puruṣam, Nejvyšším Pánu, kterého tak můžeme dosáhnout.

Bhagavad-gītā, Úvod

Zpívání Hare Kṛṣṇa ovládá divoké koně mysli:

Když je mysl konečně vycvičena do té míry, že nepřemýšlí o ničem jiném než o Kṛṣṇovi, dosáhne míru a stane se velice vyrovnanou.

praśānta-manasaṁ hy enaṁ
yogīnaṁ suhkam uttamam
upaiti śānta-rajasaṁ
brahma-bhūtam akalmaṣam

„Yogī, jehož mysl se upíná na Mě, dosahuje nejvyšší dokonalosti transcendentálního štěstí. Překonává kvalitu vášně, vnímá svou kvalitativní totožnost s Nejvyšším a tak je oproštěn od všech reakcí za své dřívější činy.“ (Bg 6.27)

Mysl si neustále vymýšlí, které předměty by ji učinily šťastnou. Vždy přemýšlíme o tom, co nás učiní šťastnými, kde najdeme štěstí. Mysl proto putuje po všech možných místech. Přirovnává se k tomu, jako bychom jeli na voze taženém nezkroceným koněm. Nejsme vůbec schopni určit, kam jedeme, a vše jen s hrůzou bezmocně sledujeme. Jakmile se mysl zapojí do procesu vědomí Kṛṣṇy – konkrétně do zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – , pak zdivočelí koně mysli postupně budou zkroceni.

Na cestě ke Kṛṣṇovi

Mysl se může ustálit jedině díky transcendentální vibraci (zpívání svatého jména atd.):

„O tom, kdo prováděním yogy ukázní činnosti mysli a zbaven všech hmotných tužeb spočine na úrovni transcendence, je řečeno, že je ustálen v yoze.“ (Bg 6.18)

Dokonalost yogy znamená udržovat mysl ve vyrovnaném stavu. Z hmotného hlediska to není možné. Přečtete-li si nějaký světský román, nebudete jej chtít číst znovu, avšak Bhagavad-gītu můžete číst čtyřikrát za den a neomrzí se vám. Je možné opakovat něčí jméno půl hodiny, nebo si třikrát či čtyřikrát zazpívat nějakou světskou píseň, zanedlouho to však bude únavné. Hare Kṛṣṇa však můžete zpívat ve dne v noci a nikdy vás to neunaví. Jedině prostřednictvím transcendentální vibrace je tedy možné udržovat mysl ve vyrovnaném stavu. Když jsou naše mentální činnosti takto ustáleny, nazývá se to dosažením yogy.

Cesta dokonalosti