1. Oddaní (kazatelé) jsou největšími dobrodinci živých bytostí

 

Ti, kdo si nejsou vědomi Kṛṣṇy, žijí v nepřetržitém nebezpečí … Všechny uvedené nepříjemné podmínky jsou však důsledkem jejich zapomnění na Kṛṣṇu. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je zde proto, aby pomohlo všem těmto zmateným a nešťastným duším. Jedná se tedy o nejdůležitější pomoc celé lidské společnosti. Členové tohoto hnutí jsou největší dobrodinci, neboť následují příklad Pána Caitanyi Mahāprabhua, nejlepšího přítele všech živých bytostí. Śrīmad-Bhāgavatam 4.7.28

 

2. Kázání Kṛṣṇa-kathā je nejvýznamnější misijní činnost

 

Kṛṣṇa-kathā je jediný lék pro všechny lidi světa, protože může člověka přivést k čistému vědomí vlastního já a osvobodit ho z hmotného otroctví. Kázat kṛṣṇa-kathā po celém světě, jak žádal Pán Caitanya, je nejzáslužnější misionářskou činností a všichni rozumní muži a ženy na světě se mohou připojit k tomuto velkému hnutí, které Pán Caitanya započal. Śrīmad-Bhāgavatam 3.5.11

 

3. Kázání je nejlepší dobročinnost

 

Slovo ātmaupamyena se vztahuje na uvažování o druhých stejně jako o sobě samotném. Je velmi inteligentní vyslovit závěr, že bez oddané služby, bez vědomí Kṛṣṇy, nemůže být nikdo šťastný. Všechny živé bytosti, které postrádají vědomí Kṛṣṇy, podléhají utrpení hmotné existence, a proto je povinností všech oddaných šířit vědomí Kṛṣṇy všude, po celém světě. Toto kázání je nejlepší dobročinností. Śrī Caitanya Mahāprabhu ji označil slovy para-upakāra, “jednání ve skutečný prospěch druhých”. Śrīmad-Bhāgavatam 7.7.53

 

4. Kázání poznání o duchovní existenci živé bytosti je nejvyšší dobročinnost

 

To znamená, že když sám dosáhne dokonalosti a pochopí své postavení věčného služebníka Kṛṣṇy, musí toto poznání kázat ostatním. Tak bude živým bytostem prokazovat skutečnou milost. Jiné druhy dobročinnosti mohou být dočasně prospěšné pro tělo, ale živá bytost, duše, je duchovní povahy, a proto jí z konečného hlediska můžeme prokázat skutečnou milost jedině tím, že jí předáme poznání o její duchovní existenci. Caitanya Mahāprabhu říká: jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'. “Každá živá bytost je ve svém přirozeném postavení služebníkem Kṛṣṇy.” Tuto skutečnost bychom měli dobře vědět a kázat o ní všem lidem. Śrīmad-Bhāgavatam 4.29.1b

 

5. Kázání vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší dobročinnost (Pána těší ten, kdo káže)

 

Je řečeno, že velké osobnosti téměř vždy souhlasí s tím, že budou dobrovolně trpět kvůli utrpení obyčejných lidí. To je dokonalá metoda uctívání Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž je přítomný v srdci každého.

Zde je vysvětleno, že ti, kdo jednají pro dobro druhých, si velice rychle získají uznání Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán v Bhagavad-gītě (18.68-69) říká: ya idaṁ paramaṁ guhyaṁ mad-bhakteṣv abhidhāsyati... na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ — “Ten, kdo káže poselství Bhagavad-gīty Mým oddaným, je Mi ze všech nejdražší. Nikdo Mě svým uctíváním neuspokojí lépe.” V tomto hmotném světě existují různé způsoby dobročinného jednání, ale nejlepší z nich je šířit vědomí Kṛṣṇy. Ostatní pokusy o pomoc nemohou být účinné, neboť zákony přírody a výsledky karmy nelze odvrátit. ... Ten, kdo se snaží šířit vědomí Kṛṣṇy po celém světě, dělá tu nejlepší činnost pro dobro druhých a Pán je s ním okamžitě velmi spokojen. Čeho mu zbývá dosáhnout, je-li s ním spokojen Nejvyšší Pán? Jestliže se Pán, který je v srdci každého, začne k někomu znát, pak mu dá vše, co si takový člověk přeje, dokonce aniž by byl o cokoliv žádán. ... Nejlepším dobročinným jednáním je pomáhat lidem dostat se na úroveň vědomí Kṛṣṇy, neboť podmíněné duše trpí jedině z nedostatku vědomí Kṛṣṇy. … Všechny śāstry tedy docházejí k závěru, že šířit hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tím nejlepším dobročinným jednáním na světě. Jelikož přináší lidem nejvyšší prospěch, Pán tuto službu oddaného velmi rychle uzná. Śrīmad-Bhāgavatam 8.7.44

 

6. Kázání vědomí Kṛṣṇy je skutečná milost

 

Vedle toho musíme také vědět, co skutečná milost je. Dát nemocnému člověku k jídlu něco, co má zakázané jíst, není projev milosti, ale spíše krutost. Dokud tedy opravdu nevíme, co milost je, můžeme vytvářet nežádoucí situaci. Chceme-li projevit skutečnou milost, budeme kázat vědomí Kṛṣṇy, abychom obnovili ztracené vědomí lidí, původní vědomí živé bytosti. Cc. Madhya 9.49

 

7. Oddaní-kazatelé se věnují nejvyšší dobročinnosti

 

Vaikuṇṭhské planety vyzařují tak velké množství světla, že veškeré svítící planety v hmotném světě odrážejí jejich paprsky. Nikdy na ně však nevstoupí lidé, kteří nejsou milosrdní k jiným živým bytostem — dosáhnout jich mohou jen ti, kdo neustále vykonávají všeobecně prospěšné činnosti v zájmu druhých.

Kdo se však chce na Vaikuṇṭhaloky dostat, musí neustále konat dobro pro všechny ostatní živé bytosti. Neustále vykonávat činnosti, které jsou skutečně prospěšné pro všechny, lze jedině ve vědomí Kṛṣṇy. Kromě vědomí Kṛṣṇy neexistuje v tomto hmotném světě žádný jiný druh dobročinnosti, kterou je možné být zaměstnán dvacet čtyři hodin denně.

Ten, kdo má vědomí Kṛṣṇy, usiluje stále jen o to, aby se celé trpící lidstvo mohlo vrátit domů, zpátky k Bohu. I když se mu nepodaří přivést všechny pokleslé duše zpátky k Bohu, tak jelikož si je vědom Kṛṣṇy, návrat na Vaikuṇṭhu má zaručen a spolu s ním každý, kdo ho následuje. Jiní lidé, kteří se věnují závistivým činnostem, se nazývají karmī. Závidí jeden druhému … Jñānī nejsou tak hříšní jako karmī, ale návrat ostatních živých bytostí zpátky Bohu je nezajímá. Podstupují askezi jen pro své vlastní osvobození. Yogīni se zase chtějí povýšit snahou o dosažení mystických sil. Pouze služebníci Pána, oddaní vaiṣṇavové, se snaží zachránit pokleslé duše v rámci skutečných činností hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. … Pán říká, že nikdo Mu není milejší než ti, kdo šíří poselství Bhagavad-gīty po celém světě. Śrīmad-Bhāgavatam 4.12.36

 

8. Saṅkīrtanové hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua má učinit lidi šťastnými

 

Śrī Caitanya Mahāprabhu je tou nejlaskavější osobností v lidské společnosti, protože Jeho jedinou touhou je učinit lidi šťastnými. Jeho saṅkīrtanové hnutí je určeno zvláště k tomuto účelu. Cc. Ādi 9.45

 

9. Distribuce transcendentálního poznání je nejvyšší dobročinnost

 

Pṛthu Mahārāja pokračoval: Jak jinak splatit dluh těm, kteří nám prokázali neomezenou službu, jelikož vysvětlili cestu seberealizace ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství, a kteří nás osvítili svými výklady založenými na úplném přesvědčení a védských důkazech — než vodou ve spojených dlaních pro jejich uspokojení? Takové velké osobnosti mohou být uspokojeny jedině svými vlastními činnostmi, které rozdávají v lidské společnosti ze své neomezené milosti.

Velké osobnosti hmotného světa velice dychtí prokazovat lidské společnosti službu v podobě dobročinnosti, ale nikdo ve skutečnosti nemůže sloužit lépe než ten, kdo rozdává poznání o duchovní realizaci ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství. Všechny živé bytosti jsou v zajetí iluzorní energie, a jelikož zapomínají na svou skutečnou totožnost, zůstávají v hmotném světě a při hledání pokojného života se převtělují z jednoho těla do druhého. Tyto živé bytosti mají velice malé poznání o seberealizaci, a proto se nikdy nedočkají úlevy, přestože si velice přejí dosáhnout klidu mysli a nějakého hmatatelného štěstí. Světci, jako jsou Kumārové, Nārada, Prahlāda, Janaka, Śukadeva Gosvāmī a Kapiladeva, jakož i následovníci těchto autorit — vaiṣṇavští ācāryové a jejich služebníci — mohou lidem poskytnout velmi cennou službu šířením poznání o vztahu mezi Nejvyšší Osobností Božství a živou bytostí. Takové poznání je dokonalým požehnáním lidstvu. Śrīmad-Bhāgavatam 4.22.47

 

10. Kázání vědomí Kṛṣṇy je projevování skutečné milosti živým bytostem

 

Když je živá bytost pokročilá ve vědomí Kṛṣṇy a milostivá ke druhým a když je její duchovní poznání o seberealizaci dokonalé, okamžitě získá osvobození z pout hmotné existence.

Slova dayā jīveṣu, “milost k jiným živým bytostem”, v tomto verši znamenají, že chce-li někdo dělat pokrok v seberealizaci, musí být milostivý ke druhým. To znamená, že když sám dosáhne dokonalosti a pochopí své postavení věčného služebníka Kṛṣṇy, musí toto poznání kázat ostatním. Tak bude živým bytostem prokazovat skutečnou milost. Jiné druhy dobročinnosti mohou být dočasně prospěšné pro tělo, ale živá bytost, duše, je duchovní povahy, a proto jí z konečného hlediska můžeme prokázat skutečnou milost jedině tím, že jí předáme poznání o její duchovní existenci. Śrīmad-Bhāgavatam 4.29.1b

 

11. Distribuce Śrīmad-Bhāgavatamu po celém světě je velká dobročinnost

 

Tajemství úspěchu obyčejní lidé neznají, a proto nám Śrīla Vyāsadeva ze soucitu s ubohými dušemi v tomto hmotném světě-zvláště v současném věku Kali-dal Śrīmad-Bhāgavatam. ...

Pro vaiṣṇavy, kteří jsou o něco pokročilejší a jsou si vědomi slávy a moci Pána, je Śrīmad-Bhāgavatam nejdražším védským spisem. Toto tělo musíme nakonec vyměnit (tathā dehāntara-prāptiḥ), a pokud nedbáme na Bhagavad-gītu a Śrīmad-Bhāgavatam, nemůžeme vědět, jaké bude naše příští tělo. Ten, kdo se však drží těchto dvou knih-Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu-má jisté, že v příštím životě získá Kṛṣṇovu společnost (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna). Proto je šíření Śrīmad-Bhāgavatamu po celém světě velmi významnou činností pro dobro teologů, filozofů, transcendentalistů a yogīnů (yoginām api sarveṣām), jakož i obyčejných lidí. Śrīmad-Bhāgavatam 10.12.7-11

 

12. Distribuce transcendentální literatury prospívá lidské společnosti

 

Existuje tolik nežádoucích publikací, které propagují materialismus a smyslový požitek. ... Lidé rádi čtou, což je pro člověka naprosto přirozené. Je-li však jejich mysl znečištěná, pak jeví zájem o literaturu se smyslným námětem. Transcendentální literatura jako Śrīmad-Bhāgavatam za těchto okolností především sníží aktivitu zkažené mysli lidí, ale zároveň také poskytne možnost ukojit touhu po zajímavém čtení. Zpočátku se možná nebude moc líbit, protože když člověk trpí žloutenkou, zdráhá se vzít si kandovaný cukr, ale je třeba vědět, že právě kandovaný cukr může žloutenku vyléčit. Proto také doporučujeme systematicky propagovat čtení Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu, které působí jako kandovaný cukr na žloutenkový stav smyslového požitkářství. Jakmile se lidem zalíbí tento druh literatury, automaticky to bude znamenat konec pro jinou literaturu, ve které se dnes lidem podává jed.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.5.11

 

13. Inteligentní člověk musí konat dobročinnost

 

„,Inteligentní člověk musí svojí prací, myšlenkami a slovy vykonávat činnosti, které budou prospěšné všem živým bytostem v tomto i příštím životě.“ (citace z Viṣṇu Purāṇy 3.12.45) Cc. Ādi 9.43

 

14. Kázání vědomí Kṛṣṇy je jediný lék, který může přinést světový mír

 

V tomto hmotném světě se každý snaží bránit před ničivým vlivem hmotné přírody, ale ta z konečného hlediska všechny zcela ovládá. ... Takzvaní vědci, filozofové, náboženští představitelé a politici by proto měli učinit závěr, že sami nemohou dát lidem to, co potřebují. Měli by rozvinout mohutnou propagandu, kterou by probudili obyvatelstvo a povznesli je na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Náš skromný pokus propagovat po celém světě hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je jediným opatřením, které může přinést pokojný a šťastný život. Nikdy nemůžeme být šťastní bez milosti Nejvyššího Pána (tvad-upekṣitānām). Śrīmad-Bhāgavatam 7.9.19

 

15. Šíření vědomí Kṛṣṇy přináší věčný prospěch lidské společnosti

 

Různí lidé se mohou ujímat různých činností, které jsou podle jejich názoru určeny pro dobro lidské společnosti, ale dobročinností, kterou je možné poskytnout pro věčné blaho všech lidí, je šíření hnutí pro vědomí Krišny. Všichni by měli být připraveni rozšiřovat toto hnutí. Kṛṣṇa 22

 

16. Šíření vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší prospěch pro společnost

 

Ó synu Pāṇḍua, ten, kdo Mi prokazuje čistou oddanou službu, bez znečištění plodonosnými činnostmi a myšlenkovou spekulací, kdo pracuje pro Mě, činí Mě nejvyšším cílem svého života a je přátelský ke všem živým bytostem, zaručeně dospěje ke Mně.

Oddaný Kṛṣṇy je ke všem přátelský. Z toho důvodu je zde uvedeno, že nemá nepřátele (nirvairaḥ). Jak je to možné? Oddaný, který si je vědom Kṛṣṇy, ví, že jedině oddaná služba Kṛṣṇovi může každého zbavit všech problémů. Zná to z vlastní zkušenosti, a proto chce tento systém jednání s vědomím Kṛṣṇy uvést do lidské společnosti. Dějiny zaznamenaly mnoho příkladů oddaných Pána, kteří pro šíření vědomí Boha riskovali svůj život. Známým vzorem je Pán Ježíš Kristus. Neoddaní ho ukřižovali, ale on svůj život obětoval tomu, aby šířil vědomí Boha. ... V Indii je také mnoho vzorů, jako Ṭhākura Haridāsa a Prahlāda Mahārāja. Proč tak riskovali? Protože chtěli rozšířit vědomí Kṛṣṇy, a to je obtížné. Osoba vědomá si Kṛṣṇy ví, že když někdo trpí, je to kvůli tomu, že zapomněl na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou. Největším darem, který může člověk dát lidské společnosti, je tedy zbavit svého bližního všech hmotných problémů tak, že ho bude učit o Kṛṣṇovi. Tímto způsobem čistý oddaný slouží Pánu. Bg. 11.55

 

17. Kṛṣṇy si vědomý kazatel je nejlepší přítel všech

 

Ó Arjuno, ten, kdo prostřednictvím srovnání se svým vlastním já vidí skutečnou rovnocennost všech bytostí, v jejich štěstí i neštěstí, je dokonalý yogī.

Ten, kdo má vědomí Kṛṣṇy, je dokonalý yogī, neboť si uvědomuje štěstí a neštěstí každého na základě osobní zkušenosti. Příčinou neštěstí živé bytosti je to, že zapomněla na svůj vztah s Bohem. A příčinou jejího štěstí je poznání, že Kṛṣṇa si ve svrchované míře užívá všech činností člověka, vlastní všechny země a planety a je to nejupřímnější přítel všech živých bytostí. Dokonalý yogī ví, že živá bytost podmíněná kvalitami hmotné přírody je vystavena hmotnému utrpení trojího druhu, neboť zapomněla na svůj vztah s Kṛṣṇou. A protože ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, je šťastný, snaží se všude rozdávat poznání o Kṛṣṇovi. Jelikož se dokonalý yogī snaží hlásat, jak důležité je nabýt vědomí Kṛṣṇy, je tím nejlepším lidumilem na světě a Pánovým nejdražším služebníkem — na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ (Bg. 18.69). Oddaný Pána se vždy stará o blaho všech živých bytostí, a tak je opravdovým přítelem každého. Je nejlepším yogīnem, protože netouží po dokonalosti v yoze výhradně kvůli vlastnímu prospěchu, ale snaží se pomoci i druhým. Nechová vůči ostatním živým bytostem závist. Tím se čistý oddaný Pána liší od yogīna, kterého zajímá jen vlastní povznesení. To, že yogī odejde do ústraní, aby tam dosáhl dokonalosti meditace, ještě neznamená, že je tak dokonalý jako oddaný, který se ze všech sil snaží přivést každého člověka k vědomí Kṛṣṇy. Bg. 6.32

 

18. Kázání je nejvyšší dobročinnost

 

Ti, kdo jsou povzneseni nad protiklady, jež vyvstávají z pochyb, jejichž mysl je obrácena dovnitř, kdo neustále jednají pro blaho všech živých bytostí a jsou prosti hříchů, dosahují osvobození na úrovni Nejvyššího.

Pro blaho všech živých bytostí jedná jen ten, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy. Zná-li někdo Kṛṣṇu coby zdroj všeho a jedná-li s tímto vědomím, pak pracuje pro všechny. Lidstvo trpí kvůli zapomenutí na to, že Kṛṣṇovi patří všechen požitek, že je svrchovaným vlastníkem všeho a nejlepším přítelem každého. Probouzet toto vědomí v celé společnosti je tedy tou největší, prvotřídní dobročinností. V ní nemůže být někdo zapojen, aniž by byl osvobozený na úrovni Nejvyššího. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, nemá žádné pochyby o Kṛṣṇově svrchovanosti, protože je zcela oproštěn od všech hříchů. To je stav božské lásky.

Každý, kdo pouze pečuje o hmotný blahobyt společnosti, nemůže nikomu skutečně pomoci. Dočasné zmírnění utrpení povrchního těla a mysli živou bytost neuspokojí. Pravou příčinu jejích potíží v těžkém boji o přežití lze nalézt v jejím zapomnění na vztah, který má s Nejvyšším Pánem. Když si je někdo plně vědom svého vztahu s Kṛṣṇou, je osvobozenou duší, třebaže setrvává v hmotné schránce. Bg. 5.25

 

19. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy činí největší prospěch lidské společnosti

 

Śrīla Rūpa Gosvāmī podal definici, co je vlastně příznivé. Řekl, že za skutečně příznivé je možné považovat jen činnosti blahodárné pro všechny lidi na světě. V současné době se různé skupiny lidí zaměstnávají činnostmi pro blaho obce, společnosti nebo národa. Existuje dokonce pokus v podobě Organizace spojených národů, který má pomoci celému světu. Ale národnostní činnosti jsou velice omezené a mají takové nedostatky, že všeobecný masový program pro blaho celého světa není prakticky možný. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je však tak pěkné, že může přinést ten největší prospěch celému lidstvu. Může k němu být přitahován každý a každý může pocítit výsledek. Rūpa Gosvāmī a ostatní vzdělaní učenci jsou zajedno v tom, že široká celosvětová propagace hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, které učí oddanou službu, je nejvyšší humanitní činností pro veřejné blaho. Nektar oddanosti 1

 

20. Oddaný by měl vynakládat padesát procent svého příjmu na kázání

 

Mahārāja Parīkṣit tedy stejně jako jeho děd Arjuna shromáždil veškeré neprávem držené zlato, které mělo sloužit Kaliho sklonům, a využil ho k saṅkīrtana-yajñi, v souladu s pokyny Śrīmad-Bhāgavatamu. Jak jsme navrhovali dříve, nahromaděný majetek může člověk rozdělit na tři díly; padesát procent odevzdat pro službu Pánu, dvacet pět procent utratit na rodinné členy a dvacet pět procent si ponechat na osobní potřeby. Věnovat padesát procent na službu Pánu neboli na propagaci duchovního poznání ve společnosti prostřednictvím saṅkīrtana-yajñi je nejvyšším projevem lidské milosrdnosti. Téměř všichni lidé na světě jsou zcela nevědomí v otázkách duchovního poznání, zvláště co se týče oddané služby Pánu, a proto šířit systematické transcendentální poznání o oddané službě je tou největší milostí, jakou může člověk v tomto světě prokázat. Śrīmad-Bhāgavatam 1.17.42

 

21. Nejvyšší filantropický čin je zapojit všechny do kázání

 

Největším dobročinným projektem je zaměstnat každého tak, aby se podílel na kázání bhakti-yogy po celém světě, neboť jedině to může zachránit lidi od nadvlády māyi, hmotné přírody, kterou představují kāla, karma a guṇa ... Bhagavad-gītā (14.26) to jednoznačně potvrzuje. Śrīmad-Bhāgavatam 1.13.46

 

22. Nedostatky lidské společnosti jsou napravovány kázáním Śrīmad-Bhāgavatamu

 

Kázání zásad Bhāgavatamu přinese automaticky všem lidem odříkání, vnitřní i vnější čistotu, milostivost k trpícím a čestnost v každodenním jednání. To je způsob, jakým napravit nedostatky lidské společnosti, které se v současnosti tak zřetelně projevují. Śrīmad-Bhāgavatam 1.17.24

 

23. Kázání Śrīmad-Bhāgavatamu očišťuje svět

 

V nepřítomnosti dobrého krále, který by zastavil bezbožné tendence, napraví zkaženou atmosféru mravního úpadku, úplatkářství a vyděračství jen systematické vzdělávání lidí v učení Śrīmad-Bhāgavatamu. Śrīmad-Bhāgavatam 1.17.27

 

24. Saṅkīrtan odhání účinky Kali-yugy

 

Proto si, ó příteli bezbožnosti, nezasluhuješ zůstat na místě, kde odborníci vykonávají pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství oběti, které jsou v souladu s pravdou a náboženskými zásadami.

V tomto věku Kali je obecně předepsanou obětí saṅkīrtana-yajña. Takové je mínění odborníků, kteří vědí, jak šířit proces yajñi. Pán Caitanya kázal tuto metodu yajñi a z tohoto verše Bhāgavatamu je vidět, že obětní metodu saṅkīrtana-yajñi lze vykonávat kdekoliv, vyhnat tak osobnost Kaliho, a zachránit lidskou společnost před neblahými vlivy tohoto věku.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.17.33