1. Oddaní musí při kázání pokorně tolerovat oponenty

 

Vaiṣṇavové se při šíření slávy Pána musí setkávat s mnoha odpůrci, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučuje, aby se při kázání zdrželi hněvu. Pán Caitanya Mahāprabhu dává tento návod: ... “Člověk by měl zpívat svaté jméno Pána s pokornou myslí a považovat se za nižšího než tráva na ulici. Má být snášenlivější než strom, bez jediné stopy falešné ctižádosti a připravený vzdávat úctu druhým. V takovém stavu mysli může zpívat svaté jméno Pána neustále.” Ti, kdo šíří slávu Pána, mají být pokornější než tráva a snášenlivější než strom; pak mohou kázat o slávě Pána bez potíží. Śrīmad-Bhāgavatam 6.4.5

 

2. Kazatel musí praktikovat toleranci (při setkání s oponenty)

 

Při kázání musí sādhu neboli oddaný Pána čelit mnoha projevům nepřátelství, a proto je třeba, aby byl velice tolerantní. Lidé se k němu často chovají hrubě, protože podmíněné duše nejsou připraveny přijmout transcendentální poznání o oddané službě. Nechtějí nic takového slyšet—to je jejich nemoc. Sādhu se ujímá nevděčného úkolu přesvědčit je o důležitosti oddané služby. Někdy jsou oddaní vystaveni i tělesnému násilí. Pán Ježíš Kristus byl ukřižován, Haridāsa Ṭhākura byl bičován na dvaceti dvou tržištích a Nityānanda, jeden z hlavních společníků Pána Caitanyi, se stal terčem útoku Jagāie a Mādhāie. Přesto vše tolerovali, protože jejich posláním bylo osvobodit pokleslé duše. Sādhu se vyznačuje tím, že je velice tolerantní a milostivý ke všem pokleslým duším. Śrīmad-Bhāgavatam 3.25.21

 

3. Kazatel by měl tolerovat nenávistné osoby a pokračovat v kázání

 

Když člověk oddaně slouží, často se v jeho okolí vyskytují zlomyslní lidé a mnoho nepřátel se ho snaží zničit nebo zastavit. ... Ateisté jsou neustále připraveni oddaného obtěžovat — proto Caitanya Mahāprabhu doporučoval být snášenlivý. Přesto je však třeba pokračovat se zpíváním mantry Hare Kṛṣṇa a s šířením jejího zpívání, neboť to je dokonalostí života. Je třeba zpívat a kázat o tom, jak je naléhavě nutné učinit tento život dokonalým po všech stránkách. Śrīmad-Bhāgavatam 4.24.67

 

4. Kazatel by měl být pokorný a tolerovat překážky

 

Podle příkazů Śrī Caitanyi Mahāprabhua má být ten, kdo káže slávu Pána po celém světě nebo po celém vesmíru, pokornější než tráva a tolerantnější než strom, protože kazatel nemůže žít bezstarostným životem. Musí naopak čelit mnoha překážkám. Nejen že je občas proklet, ale někdy také utrpí ublížení na těle. Když šel například Nityānanda Prabhu kázat vědomí Kṛṣṇy dvěma zlotřilým bratrům Jagāiovi a Mādhāiovi, poranili Ho tak, že Mu krvácela hlava, ale On je přesto tolerantně osvobodil, a tito dva darebáci se stali dokonalými vaiṣṇavy. To je povinnost kazatele. Pán Ježíš Kristus toleroval dokonce i ukřižování. Śrīmad-Bhāgavatam 6.5.44

 

5. Kazatel musí tolerovat nepřátelské osoby

 

(Po diskusi o „nepřátelích“ hnutí pro vědomí Kṛṣṇy—kastovních brāhmaṇů a rodičů oddaných:)

Nemáme žádný zájem na vytváření nepřátel, ale skutečnost je taková, že neoddaní vůči nám budou vždy chovat zášť. Nicméně — jak je uvedeno v śāstrách — oddaný musí být tolerantní a milostivý. Oddaní, kteří káží, by měli být připraveni, že je nevědomí lidé budou obviňovat, a přesto musí být k pokleslým podmíněným duším milosrdní. Pokud někdo může vykonávat svou povinnost v učednické posloupnosti Nārady Muniho, jeho služba jistě dojde uznání. Pán o tom říká v Bhagavad-gītě (18.68 — 69):

ya idaṁ paramaṁ guhyaṁ
mad-bhakteṣv abhidhāsyati
bhaktiṁ mayi parāṁ kṛtvā
mām evaiṣyaty asaṁśayaḥ

 

na ca tasmān manuṣyeṣu
kaścin me priya-kṛttamaḥ
bhavitā na ca me tasmād
anyaḥ priyataro bhuvi

“Ten, kdo toto nejvyšší tajemství vysvětluje oddaným, má zaručenu čistou oddanou službu a nakonec se vrátí ke Mně. V tomto světě není služebníka, který by Mi byl dražší než on, a ani Mi nikdo nikdy dražší nebude.”

Pokračujme v kázání poselství Pána Kṛṣṇy a nebojme se nepřátel. Naší jedinou povinností je uspokojit Pána tímto kázáním, které Pán Caitanya a Pán Kṛṣṇa přijmou jako službu. Musíme upřímně sloužit Pánu a nenechat se zastrašit takzvanými nepřáteli. Śrīmad-Bhāgavatam 6.5.39

 

6. Oddaný (kazatel) přijímá zvraty jako Kṛṣṇovu milost

 

Když něco zařídí Nejvyšší Osobnost Božství, člověk by tím neměl být zneklidněn, ani když mu to připadá nepříznivé. Někdy například vidíme, jak lidé zabili velkého kazatele nebo jej přivedli do nesnází, jako v případě Haridāse Ṭhākura. Haridāsa byl velký oddaný, který přišel do tohoto hmotného světa naplnit vůli Pána kázáním o Jeho slávě, ale Kazi rozkázal, aby ho zbili na dvaceti dvou tržištích. Také Pán Ježíš Kristus byl ukřižován a Prahlāda Mahārāja musel podstoupit mnohá týrání. Pāṇḍuovci, přímí přátelé Kṛṣṇy, ztratili své království, jejich manželka byla zneuctěna a čekalo je mnoho utrpení. Všechny tyto rány, které potkaly oddané, by neměly člověka zneklidňovat — měl by jednoduše chápat, že za vším musí být nějaký plán Nejvyšší Osobnosti Božství. Závěr Bhāgavatamu je, že oddaného takové nepříznivé situace nikdy nezneklidňují. I těžké podmínky přijímá jako milost Pána. Ten, kdo i v těžkých podmínkách nadále slouží Pánovi, má jisté, že půjde zpátky k Bohu, zpátky na vaikuṇṭhské planety. Śrīmad-Bhāgavatam 3.16.37

 

7. Kazatel musí tolerovat asury a učinit z nich oddané

 

Démoni mají v povaze vždy nějak pronásledovat oddané. Na Západě byl Ježíš Kristus ukřižován jen proto, že kázal vědomí Boha. ... V hmotném světě je každý více či méně asura, ateista. Chceme-li kázat, musíme se naučit tolerovat asury a mluvit takovým způsobem, aby se i z nich mohli stát oddaní. Učení Śrī Kapily 15