1. Distribuce knih je důležitější než uctívání Božstev

 

Śrī Caitanya Mahāprabhu nám dal praktický příklad tím, že nezaložil žádné chrámy ani neuváděl Božstva do chrámů, ale ve velkém započal saṅkīrtanové hnutí. Ti, kdo šíří vědomí Kṛṣṇy, by proto měli klást větší důraz na saṅkīrtanové hnutí, zvláště formou rozšiřování transcendentální literatury ve stále větším množství. To šíření saṅkīrtanového hnutí pomáhá. Kdykoliv se někde naskytne možnost uctívat Božstva, můžeme zřídit mnoho středisek, ale obecně bychom měli více zdůrazňovat distribuci transcendentální literatury, neboť to bude účinnější prostředek k tomu, aby lidé nabyli vědomí Kṛṣṇy. Śrīmad-Bhāgavatam 7.14.39

 

2. Kázání je důležitější než uctívání Božstev

 

Uctívání Božstva je zvláště určené k očištění začínajících oddaných. Kázání je však důležitější. V Bhagavad-gītě (18.69) je řečeno: na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ — oddaný, který chce získat uznání Nejvyšší Osobnosti Božství, musí kázat o slávě Pána. Ten, kdo uctívá Božstvo, proto musí být ke kazatelům nesmírně uctivý; jinak tím, že bude pouze uctívat Božstvo, zůstane jen na nižším stupni oddanosti. Śrīmad-Bhāgavatam 7.14.40

 

3. Psaní, vydávání a distribuce knih je důležitější než stavba chrámů; přirovnáno ke hře velké mṛdaṅgy

 

... psát a vydávat knihy pro osvícení lidstva je skutečná služba Pánu. To byl názor Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho, který své žáky zvláště žádal, aby psali knihy. Ve skutečnosti dával přednost vydávání knih před stavbou chrámů. Chrámy se staví pro veřejnost a začínající oddané, ale posláním pokročilých a zmocněných oddaných je psát, vydávat a šířit knihy ve velkém. Podle Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je šíření literatury jako hraní na velkou mṛdaṅgu. Členy této Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy proto žádáme, aby vydávali co nejvíce knih a šířili je ve velkém po celém světě. Tímto následováním příkladu Śrīly Rūpy Gosvāmīho se lze stát oddaným rūpānugou. Cc. Madhya 19.132

 

4. Distribuce knih a stavba chrámů musí pokračovat současně

 

Pro kázání je stavění chrámů také nezbytné. Gosvāmī nejen psali knihy, ale také zakládali chrámy, protože pro kázání je třeba obojí. Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl, aby se Jeho saṅkīrtanové hnutí šířilo po celém světě. Nyní, když se tohoto úkolu ujala Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy, by její členové měli nejen stavět chrámy v každém městě a vesnici na Zemi, ale také šířit knihy, které již byly napsány, a počet těchto knih dále zvětšovat. Jak distribuce knih, tak stavba chrámů tedy musí pokračovat současně. Cc. Ādi 7.164

 

5. Vydávání a distribuce knih je důležitější než stavba chrámů

 

... sannyāsī by neměl být příliš nadšený do stavění chrámů. Na životech různých áčárjů v posloupnosti ŚrīCaitanyi Mahāprabhua můžeme vidět, že neměli příliš velké nadšení do stavění chrámů. Když však někdo přijde a nabídne své služby, tentýž zdráhavý áčárja ho bude ke stavbě nádherných chrámů povzbuzovat ...

Pravý duchovní mistr by na sebe nikdy neměl brát odpovědnost za stavbu chrámů, ale když někdo má peníze a chce je utratit ve službě Kṛṣṇovi, ācārya jako Rūpa Gosvāmī může použít peněz oddaného pro stavbu pěkného, drahého chrámu pro službu Pánu ... duchovní mistr není příliš nadšený pro stavbu chrámových budov pouze ve jménu takzvaného duchovního pokroku. Jeho první a nejpřednější činností by raději mělo být kázání. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja v této souvislosti doporučil, aby duchovní mistr tiskl knihy. Má-li člověk peníze, měl by je namísto stavění drahých chrámů utratit na vydávání autorizovaných knih v různých jazycích pro rozšiřování hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Nektar oddanosti 7