Abychom unikli z oceánu hmotného utrpení a iluze, musíme zpívat mahā-mantru:
Všichni jsme čistě duchovní, jsme nedílnými součástmi Nejvyššího. Bůh je pavitram, čistý, a my jsme též čistí. Nějakou cestou jsme však spadli do tohoto hmotného oceánu, jehož vlny námi pohazují, a my trpíme. Ve skutečnosti nemá co do činění s těmito zmítajícími vlnami hmotného utrpení. Musíme se prostě jen modlit: „Kṛṣṇo, prosím vytáhni mě.“ Jakmile zapomeneme na Kṛṣṇu, oceán iluze se ihned zjeví a pohltí nás. Zpívání Hare Kṛṣṇa je nesmírně důležité k tomu, abychom unikli z tohoto oceánu.
Rāja-vidyā: Královské poznání
Zpívání svatého jména je univerzálním řešením všeho utrpení materialistického života:
Zpívání svatého jména a oslavování Nejvyššího Pána jsou univerzálními prostředky k vyřešení všech utrpení materialistického života. Osoby, které touží být vysvobozeny z tohoto hmotného světa, se nazývají mumukṣu. Takové osoby dokáží pochopit utrpení materialistického života a díky oslavování Pánových činností mohou být všeho tohoto utrpení zbaveny. Transcendentální zvuková vibrace týkající se Pánova jména, slávy, podoby, vlastností a příslušenství se od Pána neliší. Proto tento samotný zvuk oslavování Pána a Jeho svatého jména zní lahodně našemu sluchu a oddaní díky pochopení absolutní povahy Pánova jména, podoby a vlastností cítí velkou radost.
Śrīmad-Bhāgavatam 10.1, Dodatky
Svaté jméno odstraňuje utrpení hmotné existence:
(Pán Caitanya Svarūpovi Dāmodarovi a Rāmānandovi Rāyovi): „Nechť zvítězí zpívání svatého jména Pána Kṛṣṇy, které dokáže očistit zrcadlo srdce a ukončit utrpení způsobené planoucím požárem hmotné existence. …“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 20.12
Jedinou cestou, jak uhasit planoucí požár hmotné existence, je zpívání mahā-mantry:
Hmotné záležitosti jsou přirovnány k oceánu jedu. Podobně je popsal Śrīla Narottam dās Ṭhākur v jedné ze svých písní:
saṁsāra-viṣānale, divā-niśi hiyā jvale,
juḍāite nā kainu upāya
„Mé srdce neustále plane v ohni hmotné existence a já nepodnikám žádné kroky, abych se z něho dostal.“
golokera prema-dhana, hari-nāma-saṅkīrtana,
rati nā janmila kene tāya
„Jediným řešením je hari-nāma-saṅkīrtan, zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, která pochází z duchovního světa, z Goloky Vṛndāvanu. Jsem však takový nešťastník, že mě vůbec nepřitahuje!“
Śrīmad-Bhāgavatam 5.1.22
Zpívání svatého jména hasí planoucí požár hmotného utrpení:
Kvůli našemu zacházení s materialistickými činnostmi se na zrcadle naší mysli nahromadila veliká vrstva prachu, následkem čehož nejsme schopni vidět věci v tom pravém světle. Vibrace transcendentálního zvuku (Hare Kṛṣṇa mantra) tento prach odstraní a umožní nám jasně vidět naše pravé náležité postavení. Jakmile pochopíme, že nejsme toto tělo, ale duchovní duše, jejímž příznakem je vědomí, budeme schopni nalézt to pravé štěstí. Jak se naše vědomí očišťuje tímto procesem zpívání Hare Kṛṣṇa, všechno naše hmotné utrpení zmizí. V hmotném světě neustále plane oheň a každý se jej snaží uhasit, není však možné zastavit tento oheň utrpení působeného hmotnou přírodou, dokud se nenacházíme v našem čistém vědomí, dokud není náš život duchovní.
Na cestě ke Kṛṣṇovi
Jak zpívání mahā-mantry hasí planoucí požár hmotné existence:
Yamarāja se zeptal Mahārāje Yudhiṣṭhiry: „Co je ta nejúžasnější věc v tomto světě? Můžeš mi to říct?“ Mahārāj Yudhiṣṭhira odvětil: „Ano. Tou nejúžasnější věcí je, že každou chvíli vidíme, jak naši přátelé, naši rodiče či naši příbuzní umírají, my si však myslíme, že budeme žít navěky.“ Lidé nikdy nemyslí na to, že zemřou, stejně jako si zvíře nemyslí, že může být za pár chvil poraženo. Spokojí se s trochou trávy a to mu stačí. Nepotřebuje víc, než smyslový požitek. Nechápe, že brzy zemře.
Můj otec zemřel, má matka zemřela, tento pán zemřel, tato paní též. Já tedy také zemřu. A co tedy přijde po smrti? Nevím. To je ten problém. Lidé tento problém neberou dostatečně vážně, avšak Bhagavad-gītā naznačuje, že právě o toto jde ve skutečném vzdělávání. Skutečné vzdělávání znamená dotazovat se, proč smrt přijde, i když nechceme zemřít. To jsou skutečné otázky. Nechceme zestárnout. Proč přesto stáří přichází? Máme mnoho problémů, toto je však jejich skutečná podstata.
Pán Caitanya Mahāprabhu nám nařídil, že k vyřešení tohoto problému bychom měli zpívat Hare Kṛṣṇa. Jakmile je naše srdce očištěno zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry, planoucí oheň naší problematické hmotné existence bude uhašen. Jak bude uhašen? Když očistíme naše srdce, uvědomíme si, že nepatříme do tohoto hmotného světa. Jelikož se lidé ztotožňují s tímto hmotným světem, myslí si, „Jsem Ind, jsem Angličan, jsem toto, jsem tamto.“ Když však zpíváme Hare Kṛṣṇa mantru, pochopíme, že nejsme toto hmotné tělo. „Nepatřím tomuto hmotnému tělu nebo tomuto hmotnému světu. Jsem duchovní duší, nedílnou částí Nejvyššího. Mám s Ním věčný vztah a nemá co do činění s tímto hmotným světem.“ Tomu se říká osvobození, poznání. Jestliže nemám nic společného s tímto hmotným světem, jsem osvobozen. A tomuto poznání se říká brahma-bhūta (ŠB 4.30.20).
Nauka o seberealizaci
Zpívání Hare Kṛṣṇa je konečným řešením spletitostí hmotné existence:
V tomto zmateném stavu potkal Subuddhi Rāya Śrī Caitanyu Mahāprabhua, když Pán přišel do Váránasí. Subuddhi Rāya Mu vysvětlil svou situaci a zeptal se Ho, co má dělat. Pán mu řekl: „Jdi do Vrindávanu a neustále zpívej Hare Kṛṣṇa mantru.“
Toto je řešení pro všechny hříšné činnosti. V tomto věku Kaliho je každý zmaten tolika potížemi – v oblasti společenské, politické i náboženské – a nikdo není přirozeně šťastný. Kvůli znečištění tímto věkem mají všichni velice krátký život. Mnoho hlupáků a darebáků lidem radí, aby přijali ten či onen způsob života, ale skutečné vysvobození ze života plného zmatku znamená připravit se na další život. Tathā dehāntara-prāptir dhīras tatra na muhyati. Měli bychom jednat na úrovni své původní duchovní totožnosti a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, zde doporučuje Śrī Caitanya Mahāprabhu – neustále bychom měli zpívat svatá jména Pána, Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy následuje ve stopách Śrī Caitanyi Mahāprabhua a doporučuje tento proces všude po celém světě. Říkáme: „Zpívejte Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, osvoboďte se od všech životních komplikací a poznejte Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. Zapojte se do Jeho oddané služby a doveďte svůj život k dokonalosti, ať se můžete vrátit domů, zpátky k Bohu.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 25.197-198
Abychom se osvobodili ze zajetí hmotné existence, musíme zpívat mahā-mantru:
Śrīla Narottam dās Ṭhākur říká: saṁsāra-viṣānale, divā-niśi hiyā jvale, juḍāite nā kainu upāya – „Neustále trpíme hmotnými bolestmi a naše srdce planou, nenacházíme však žádný způsob, jak se z této situace dostat.“ Materialistu lze také nazvat tapasvīm, což označuje toho, kdo neustále trpí hmotnými bolestmi. Všech těchto bolestí se člověk může zbavit jedině tehdy, když přijme útočiště ve zpívání Hare Kṛṣṇa mantry. …Všichni v tomto hmotném světě trpí hmotnými bolestmi, a chce-li se jich člověk zbavit, musí se stýkat se svatými osobami, čistými oddanými Pána, a zpívat mahā-mantru: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. To je ta jediná příznivá cesta pro všechny materialisty.
Śrīmad-Bhāgavatam 4.22.15
Hare Kṛṣṇa mahā-mantra je lékem, který nás uzdraví z nemoci hmotného života:
Když Murāri Gupta léčil své pacienty, díky jeho milosti ustoupily jak jejich tělesné, tak i duchovní nemoci.
Murāri Gupta dovedl léčit jak tělesné, tak duchovní nemoci, protože byl povoláním lékař a po stránce duchovního rozvoje byl velkým oddaným Pána. To je příklad služby lidstvu. Každý by měl vědět, že lidé trpí dvěma druhy nemocí. Jednou z nich je adhyātmika neboli hmotná nemoc, vztahující se k tělu, ale hlavní nemoc je duchovní. I když je živá bytost věčná, ve styku s hmotnou energií podléhá koloběhu zrození, nemoci, stáří a smrti. Dnešní lékaři by se měli od Murāriho Gupty poučit. Moderní filantropičtí lékaři sice otvírají obrovské nemocnice, neexistují však nemocnice pro léčbu hmotné nemoci duchovní duše. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se ujalo léčení této nemoci, lidé to však příliš neoceňují, protože vůbec nevědí, co je to za nemoc. Nemocný člověk potřebuje správný lék i správnou dietu, a tak hnutí pro vědomí Kṛṣṇy přináší lidem nemocným materialismem lék v podobě zpívání svatého jména, Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, a dietu v podobě prasādam. Existuje mnoho nemocnic a klinik pro léčbu tělesných nemocí, ale zařízení pro léčbu nemoci duše nenajdeme. Střediska hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou jedinými nemocnicemi, ve kterých mohou být lidé vyléčeni z rození, smrti, stáří a nemoci.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 10.51
Zpívání Hare Kṛṣṇa mantry nás zbavuje nemoci hmotného života:
Svaté jméno, povaha, zábavy a činnosti Kṛṣṇy jsou všechny transcendentálně sladké jako cukrkandl. Ačkoliv jazyk člověka postiženého žloutenkou avidyi (nevědomosti) nemůže ochutnat nic sladkého, je úžasné, že pouhým pečlivým zpíváním těchto sladkých jmen denně se v jazyku probudí přirozená chuť a jeho nemoc je postupně vymýcena i s kořeny.
Když se člověk v hmotném světě zajímá více o materialistický způsob života než o vědomí Kṛṣṇy, je považován za nemocného. Normální stav je zůstat věčným služebníkem Pána (jīvera`svarūpa' haya kṛṣṇera`nitya-dāsa'). Toto zdraví se ztratí, když živá bytost zapomene na Kṛṣṇu, neboť ji přitahují vnější rysy Kṛṣṇovy iluzorní energie māyi. …Vědomí Kṛṣṇy sice nemusí nemocnému příliš chutnat, Śrīla Rūpa Gosvāmī však přesto radí, že když se člověk chce vyléčit z hmotné nemoci, musí se léčit s velkou péčí a pozorností. Léčení začíná pronášením Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, protože pronášením svatého jména Pána bude člověk nacházející se v hmotných podmínkách zbaven všech falešných představ (ceto-darpaṇa-mārjanam, Cc., Antya 20.12). Avidyā, mylná představa o naší vlastní duchovní totožnosti, tvoří základ falešného ega v srdci (ahaṅkāra).
Skutečná choroba je v srdci. Je-li však mysl očištěna, je-li očištěno vědomí, člověk nemůže být sužován žádnou hmotnou chorobou. Chceme-li očistit mysl a srdce ode všech falešných pojetí, měli bychom se věnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Je to snadné a prospěšné. Pronášením svatého jména Pána se okamžitě osvobodíme z planoucího ohně hmotné existence. … Dá se tedy vyvodit, že chceme-li se zbavit hmotné nemoci, musíme se věnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mantry.
Nektar pokynů 7
Díky neustálému zpívání svatého jména Pána transcendujeme utrpení tohoto světa dualit, a tak dosáhneme štěstí:
Rozdíly mezi štěstím a neštěstím v hmotném světě duality jsou pouze výplody mysli, neboť takzvané štěstí a neštěstí jsou ve skutečnosti jedno a totéž. Jsou jako štěstí a neštěstí ve snech. Spící člověk si sněním vytváří štěstí a neštěstí, jež však ve skutečnosti neexistují. … S tím se pojí výrok Prabodhānandy Sarasvatīho: viśvaṁ pūrṇa-sukhāyate. Každého v hmotném světě sužují strastiplné podmínky, ale Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī říká, že tento svět je plný štěstí. Jak je to možné? Říká na to: yat-kāruṇya-kaṭākṣa-vaibhavavatāṁ taṁ gauram eva stumaḥ. Oddaný pokládá neštěstí tohoto hmotného světa za štěstí jedině díky bezpříčinné milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrī Caitanya Mahāprabhu svým osobním chováním ukázal, že nebyl nikdy zarmoucený, ale naopak vždy šťastný, pokud zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Každý by měl kráčet ve stopách Śrī Caitanyi Mahāprabhua a neustále zpívat mahā-mantru: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Pak nebude nikdy zakoušet neštěstí světa, duality. Zpívá-li člověk svaté jméno Pána, je šťastný v jakýchkoli podmínkách.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.17.30
Díky neustálému zpívání Hare Kṛṣṇa se můžeme navždy vysvobodit z opakovaného rození a smrti:
(Dítě v lůně Pánu Viṣṇuovi): Nebudu již proto rozrušena a osvobodím se z temnoty nevědomosti s pomocí svého přítele, jasného vědomí. Budu prostě jen neustále myslet na lotosové nohy Pána Viṣṇua, a nebude mi tak hrozit, že budu muset znovu být umístěna do lůna mnoha matek a opakovaně se rodit a umírat.
Utrpení hmotné existence začíná dnem, kdy duše přijme útočiště ve vajíčku matky a spermii otce, pokračuje poté, co dítě opustí lůno, a trvá dál. Nevíme, kde končí; je však jisté, že nekončí se změnou tohoto těla. Tělo měníme každým okamžikem, ale to neznamená, že se od stádia embrya naše situace nějak výrazně zlepšila. Nejlepší je proto vyvinout vědomí Kṛṣṇy. Zde se říká: upasādita-viṣṇu-pādaḥ. Tak vypadá porozumění vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo milostí Pána získá inteligenci a vyvine vědomí Kṛṣṇy, bude v životě úspěšný, protože pouze tím, že se bude udržovat ve vědomí Kṛṣṇy, se zachrání před opakovaným zrozením a smrtí. …V Bhagavad-gītě je řečeno, že inteligence je naším přítelem, ale může být také naším nepřítelem. Zde se mluví o stejné věci: suhṛdātmanaiva znamená „přátelská inteligence“. Mít vždy inteligenci pohrouženou do osobní služby Kṛṣṇovi a plné vědomí Kṛṣṇy je cesta sebeuvědomění a osvobození. Pokud se bez zbytečného rozrušení budeme věnovat rozvoji vědomí Kṛṣṇy a neustále zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, můžeme nadobro ukončit koloběh zrození a smrti.
Śrīmad-Bhāgavatam 3.31.21
Zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry nás osvobozuje od utrpení rození, smrti, stáří a nemoci:
(Pán Caitanya): „Šiřte toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Nechť lidé jedí tyto plody, díky čemuž se nakonec zbaví stáří a smrti.“
Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy zavedené Pánem Śrī Caitanyou je nesmírně důležité, protože ten, kdo jej přijme, se stane věčným – zbaví se zrození, smrti a stáří. Lidé si neuvědomují, že skutečným neštěstím v životě je zrození, smrt, stáří a nemoc. Jsou tak hloupí, že se těmto čtyřem druhům utrpení poddávají, neboť neznají transcendentální léčbu Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou. Ačkoliv se pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry mohou osvobodit od všeho utrpení, neberou toto hnutí vážně, protože jsou okouzleni matoucí energií. Ti, kdo jsou opravdovými služebníky Śrī Caitanyi Mahāprabhua, proto musí toto hnutí se vší vážností šířit po celém světě, aby tak lidské společnosti přinesli ten největší prospěch.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 9.39
Hare Kṛṣṇa mantra je obzvláště vhodná k našemu vysvobození z hmotné existence Kali-yugy:
Jedině dvijové (brāhmaṇové) a devové (polobozi) mohou být díky pokynům Nejvyšší Osobnosti Božství vysvobozeni z hmotné existence. Cokoliv Nejvyšší Osobnost Božství řekne, je mantrou vhodnou k tomu, aby podmíněné duše vyprostila z mentální spekulace. Všechny podmíněné duše zápasí o přežití (manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati, BG 15.7). Vysvobození se z tohoto zápasu představuje ten nejvyšší prospěch, není však možné, dokud člověk nedostane mantru od Nejvyšší Osobnosti Božství. Prvotní mantrou je Gāyatrī mantra. Tu člověk dostane poté, co se očistí a kvalifikuje na brāhmaṇu neboli dviju, a pouhým pronášením této mantry může být vysvobozen. Gāyatrī mantra je však vhodná pouze pro brāhmaṇy a polobohy. V Kali-yuze jsme všichni v nesmírně obtížné situaci a potřebujeme vhodnou mantru, která by nás vysvobodila z nebezpečí tohoto věku. Proto nám Nejvyšší Osobnost Božství ve své inkarnaci jako Pán Caitanya dává mantru Hare Kṛṣṇa. …Ve své Śikṣāṣṭace Pán Caitanya říká: paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam – „Sláva zpívání śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanu!“ Mahā- mantru Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare zpívá přímo samotný Pán, který nám ji dává pro naše vysvobození.
Prostředky, jak se vysvobodit z nebezpečí hmotné existence, si nemůžeme vymýšlet sami. …Jiskry jsou krásné tak dlouho, dokud jsou v ohni. Stejně tak my musíme zůstávat ve styku s Nejvyšší Osobností Božství a neustále se zaměstnávat oddanou službou, neboť pak budeme stále jasně zářit a svítit. Jakmile odpadneme od služby Pánu, naše záře a světlo ihned vyhasnou nebo se alespoň na nějaký čas přeruší. Když my, živé bytosti, které jsme jako jiskry původního ohně, Nejvyššího Pána, poklesneme do hmotných podmínek, musíme přijmout mantru od Nejvyšší Osobnosti Božství, jak ji nabízí Śrī Caitanya Mahāprabhu. Zpíváním této mantry Hare Kṛṣṇa se zbavíme všech těžkostí v tomto hmotném světě.
Śrīmad-Bhāgavatam 8.6.15
Pokleslé duše Kali-yugy budou osvobozeny díky zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry:
Těsně před začátkem Kali-yugy, na konci Dvāpara-yugy, se zjevil Pán Śrī Kṛṣṇa a zanechal své pokyny v podobě Bhagavad-gīty, v níž vyzval všechny živé bytosti, aby se Mu odevzdaly. Od počátku Kali-yugy však lidé prakticky nebyli schopni odevzdat se Jeho lotosovým nohám, a proto zhruba o pět tisíc let později přišel Kṛṣṇa znovu jako Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby celý svět učil, jak se Śrī Kṛṣṇovi odevzdat a tím se očistit.
Kali-yuga je plná znečištění. To je popsáno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (12.3.51):
kaler doṣa-nidhe rājann
asti hy eko mahān guṇaḥ
kīrtanād eva kṛṣṇasya
mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet
Věk Kaliho je jako nekonečný oceán chyb (doṣa-nidhi), avšak dává jednu příležitost. Kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet – pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry může živá bytost odstranit znečištění Kali-yugy a ve svém původním duchovním těle se vrátit domů, zpět k Bohu. To je příležitost, kterou Kali-yuga poskytuje.
Když se zjevil Kṛṣṇa, předal své pokyny, a když sestoupil znovu v roli oddaného – jako Śrī Caitanya Mahāprabhu – ukázal nám cestu, po níž se můžeme dostat přes oceán Kali-yugy. To je cesta hnutí Hare Kṛṣṇa. Śrī Caitanya Mahāprabhu svým zjevením zahájil éru saṅkīrtanového hnutí. Je také řečeno, že tato éra potrvá deset tisíc let. To znamená, že pokleslé duše této Kali-yugy budou vysvobozeny prostě jen díky přijetí saṅkīrtanového hnutí a zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Kali-yuga trvá celkem 432 000 let a od bitvy na Kurukṣetře, na níž byla vyslovena Bhagavad-gītā, zatím uplynulo pouze 5 000 let. Zbývá tedy ještě 427 000 let, z nichž bude 10 000 let existovat saṅkīrtanové hnutí, které před pěti sty lety založil Śrī Caitanya Mahāprabhu. Po tuto dobu budou mít pokleslé duše Kali-yugy příležitost, aby se zapojily do hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, zpívaly Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a tak byly vysvobozeny ze zajetí hmotné existence a vrátily se domů, zpátky k Bohu.
Zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry je mocné vždy, ale v tomto věku Kaliho má zvláštní sílu. Proto jej Śukadeva Gosvāmī zdůraznil ve svých pokynech Mahārājovi Parīkṣitovi:
kaler doṣa-nidhe rājann
asti hy eko mahān guṇaḥ
kīrtanād eva kṛṣṇasya
mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet
„Můj milý králi, i když je Kali-yuga plná chyb, má přesto jednu pozitivní stránku – samotným zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry se v ní lze vysvobodit z hmotného zajetí a vstoupit do transcendentální říše.” (ŠB 12.3.51)
Ti, kdo se chopili úkolu šířit Hare Kṛṣṇa mahā-mantru s plným vědomím Kṛṣṇy, by měli využít této příležitosti, jak snadno lidem pomoci ze zajetí hmotné existence. Naší povinností je řídit se pokyny Śrī Caitanyi Mahāprabhua a se vší upřímností šířit hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě. To je nejlepší dobročinnost přinášející mír a blahobyt v lidské společnosti.
Śrīmad-Bhāgavatam 8.5.23
Transcendentální zvuk Hare Kṛṣṇa dokáže ukončit hmotné zapletení:
Ve Vedānta-sūtře je řečeno, že zvuk je původem všech hmotných předmětů a zvukem je také možné ukončit tuto hmotnou existenci. Anāvṛttiḥ śabdāt znamená „osvobození zvukem“. Celé hmotné projevení začalo ze zvuku, a má-li zvuk zvláštní sílu, může také ukončit hmotné zapletení. Zvukem, který toto dokáže, je transcendentální vibrace Hare Kṛṣṇa. Naše zapletení v hmotném světě začíná u hmotného zvuku. Nyní musíme tento zvuk očistit duchovním pochopením. Zvuk existuje i v duchovním světě. Zaměříme-li svou pozornost na tento zvuk, začne náš duchovní život a vše potřebné pro duchovní pokrok bude následovat. Musíme jasně pochopit, že zvuk je počátkem stvoření všech hmotných předmětů pro náš smyslový požitek, a je-li očištěn, budou z něho vytvořeny i naše duchovní potřeby.
Śrīmad-Bhāgavatam 3.2.32
Svaté jméno přináší osvobození:
„ ,Svaté jméno Kṛṣṇy je vládcem bohatství osvobození …‘ “
Padyāvalī (29) od Rūpy Gosvāmīho
(citováno v Madhya-līle Śrī-Caitanya-caritāmṛty 15.110)
Pro toho, kdo zpívá svaté jméno, je cesta k osvobození a nebeskému štěstí ihned otevřena:
V Padma Purāṇě se uvádí: „Pro jakoukoli osobu, která zpívá svaté jméno, potichu či hlasitě, je cesta k osvobození a dokonce i nebeskému štěstí okamžitě otevřena.“
Nektar oddanosti
Je-li svaté jméno vysloveno třeba jen jednou, udělí člověku osvobození:
Śrīla Sanātana Gosvāmī ve své Bṛhad-bhāgavatāmṛtě (1.1.9) vychvaluje zpívání svatého jména:
jayati jayati nāmānanda-rūpaṁ murārer
viramita-nija-dharma-dhyāna-pūjādi-yatnam
katham api sakṛd āttaṁ mukti-daṁ prāṇināṁ yat
paramam amṛtam ekaṁ jīvanaṁ bhūṣaṇaṁ me
„Všechna sláva dokonale blaženému svatému jménu Śrī Kṛṣṇy, které způsobuje, že se oddaný vzdá všech běžných náboženských povinností, meditace a uctívání. Pokud živá bytost byť jen jednou vysloví svaté jméno, získá od Něho osvobození. Svaté jméno Kṛṣṇy je ten největší nektar. Je pro mě vším a je mým jediným pokladem.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 4.71
Díky zpívání svatého jména člověk dosáhne dokonalosti nirvāṇy, osvobození z hmotné existence:
Bhakti-yoga je nejvyšší jógový systém a v jejím rámci je zpívání svatého jména Pána nejdokonalejším způsobem oddané služby. Zpíváním svatého jména lze dosáhnout nirvāṇy, osvobození z hmotné existence, a stále zvětšovat naši blaženost duchovního života, jak popisuje Pán Caitanya (ānandāmbudhi-vardhanam). Ten, kdo dospěl do takového postavení, již nemá zájem o hmotné bohatství, ba dokonce ani o královský trůn a vládu nad celou planetou. Toto postavení se nazývá viraktir anyatra syāt a je výsledkem oddané služby.
Śrīmad-Bhāgavatam 4.13.8-9
Oddaný dosáhne osvobození prostřednictvím zpívání Hare Kṛṣṇa:
Bhakti je mnohem výše než mukti, protože oddaná služba automaticky přináší osvobození z hmotného zajetí. …Oddaný nemusí o osvobození zvlášť usilovat. Samotná služba Nejvyšší Osobnosti Božství je prostředkem jeho osvobození, protože věnovat se službě Pánu znamená osvobodit se z hmotného zapletení. …
Pro oddaného není osvobození žádný problém. Osvobození přijde samo, bez jeho zvláštní snahy. Bhakti je tudíž mnohem lepší než mukti neboli postavení impersonalistů. Impersonalisté podstupují tvrdé odříkání, aby dosáhli mukti, ale bhakta, který se pouze věnuje oddané službě, zvláště zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a přijímání prasādam obětovaného Nejvyšší Osobnosti Božství, okamžitě ovládne svůj jazyk. Jakmile ovládne jazyk, automaticky ovládne i všechny ostatní smysly. Ovládnutí smyslů je dokonalostí yogových zásad, a jakmile se člověk zaměstná v oddané službě Pánu, okamžitě je osvobozen.
Śrīmad-Bhāgavatam 3.25.33
Jedinou cestou k osvobození z hmotné existence je zpívání svatého jména Pána a naslouchání tomuto zpívání:
V postupné evoluci od nižších forem života k vyšším je lidská podoba velkým darem. Māyā je ale tak silná, že i když jsme dostali tento cenný dar lidského těla, tíhneme k dočasnému hmotnému štěstí a zapomínáme na skutečný cíl života. Přitahují nás věci, které nemají trvání, počínaje samotným dočasným tělem. Jedinou možností, jak se vysvobodit z tohoto hrozného stavu, je věnovat se transcendentálnímu zpívání a poslouchání svatého jména Nejvyššího Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. … Iluze spočívá v tom, že podmíněná duše nepátrá po své duchovní totožnosti. Místo toho soustřeďuje veškerou pozornost na vnější tělo, které existuje pouhý okamžik a bude zničeno, jakmile přijde jeho čas. Živá bytost se pak bude muset přestěhovat do dalšího těla a žít v úplně jiném prostředí. Vlivem māyi se i v něm bude cítit spokojena. Toto kouzlo māyi se nazývá āvaraṇātmikā śakti, protože je tak silné, že živá bytost je spokojena i v sebeodpornějších podmínkách. Dokáže být šťastná dokonce i tehdy, když se narodí jako červ, který žije ve vnitřnostech mezi výkaly a močí. Takový je zahalující vliv māyi. Lidské tělo nám dává možnost pochopit naše postavení a je velikým neštěstím tuto příležitost promarnit. Způsobem, jak se vysvobodit z iluze māyi, je věnovat pozornost námětům týkajícím se Kṛṣṇy. … Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy má tento cíl. Nechceme po nikom, aby nejprve opustil své postavení, a potom přišel mezi nás. Místo toho vyzýváme každého, aby šel s námi a zpíval Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, protože víme, že když bude člověk opěvovat a poslouchat náměty týkající se Kṛṣṇy, pocítí změnu – uvidí nové světlo a jeho život bude úspěšný.
Śrīmad-Bhāgavatam 4.7.44
Zpívání svatého jména samo o sobě stačí k dosažení osvobození:
(Yamarāj Yamadūtům): Moji milí služebníci, kteří jste jako moji synové, jen pohleďte, jak slavné je zpívání svatého jména Pána! Hříšný Ajāmil pouze volal na svého syna, aniž by věděl, že vyslovuje Pánovo svaté jméno. Přesto si však prostřednictvím pronášení svatého jména Pána připomínal Nārāyaṇa, a tak byl okamžitě zachráněn z provazů smrti. Proto je třeba pochopit, že zpíváním svatého jména Pána a opěvováním Jeho vlastností a činností se člověk snadno zbaví všech hříšných reakcí. To je jediný doporučený způsob. I když někdo zpívá svaté jméno Pána se špatnou výslovností, bude vysvobozen z hmotných pout, zpívá-li bez přestupků. Například Ajāmil byl velice hříšný, ale když umíral, pouze pronášel svaté jméno, a přestože tak volal na svého syna, dosáhl úplného osvobození, neboť si tím připomínal jméno Nārāyaṇ.
Haridās Ṭhākur potvrdil na shromáždění u otce Raghunātha dāse Gosvāmīho, že prostým zpíváním svatého jména Pána se člověk vysvobodí, dokonce i když nezpívá zcela bez přestupků. Smārta-brāhmaṇové a māyāvādī nevěří, že takto lze dosáhnout osvobození, ale pravdivost výroku Haridāse Ṭhākura podporuje mnoho citátů ze Śrīmad-Bhāgavatamu.
Například Śrīdhar Svāmī ve svém komentáři k tomuto verši uvádí tento citát:
sāyaṁ prātar gṛṇan bhaktyā
duḥkha-grāmād vimucyate
„Když někdo ráno a večer s velkou oddaností zpívá svaté jméno Pána, může se osvobodit od všeho hmotného utrpení.“ Jiný citát potvrzuje, že ten, kdo neustále, každý den, s velkou úctou naslouchá svatému jménu Pána, může získat osvobození (anudinam idam ādareṇa śṛṇvan). …Dále cituje Bhāgavatam (6.3.31):
tasmāt saṅkīrtanaṁ viṣṇor
jagan-maṅgalam aṁhasām
mahatām api kauravya
viddhy aikāntika-niṣkṛtam
Všechny uvedené citáty dokazují, že ten, kdo neustále opěvuje a poslouchá Pánovy svaté činnosti, jméno, slávu a podobu, je osvobozen. To je úžasně vyjádřeno v tomto verši: etāvatālam agha-nirharaṇāya puṁsāṁ – pouhým vyslovením Pánova jména se člověk zbaví všech hříšných reakcí.
Slovo alam použité v tomto verši vyjadřuje, že pouhé pronášení svatého jména Pána je dostačující. Toto slovo má různé významy. Podle nejautoritativnějšího sanskritského slovníku zvaného Amara-kośa může slovo alam znamenat „ozdoba“, „dostatek“, „moc“ a „bránění“ (alaṁ bhūṣaṇa-paryāpti-śakti-vāraṇa-vācakam). Zde vyjadřuje, že není třeba se věnovat jiným procesům, stačí zpívat svaté jméno Pána. I když ho člověk zpívá nedokonale, osvobodí se tím od všech hříšných reakcí.
Tuto sílu zpívání svatého jména potvrdilo Ajāmilovo vysvobození. Když Ajāmil pronášel svaté jméno Nārāyaṇ, nevzpomínal přímo na Nejvyššího Pána, nýbrž na svého syna. V okamžiku smrti rozhodně nebyl příliš čistý, byl znám jako velký hříšník. Před smrtí jsou navíc narušeny všechny životní pochody v těle, a v tak nezáviděníhodném stavu by Ajāmil těžko mohl zřetelně něco vyslovit. Přesto však dosáhl osvobození pouhým pronášením svatého jména Pána. Co potom říci o těch, kdo nejsou tak hříšní jako Ajāmil? Z toho bychom měli vyvodit závěr, že každý by měl s velkým předsevzetím zpívat svaté jméno Pána – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – neboť tak se milostí Kṛṣṇy jistě vysvobodí ze zajetí māyi.
Śrīmad-Bhāgavatam 6. 3.23-24
Dokonce i jen matný záblesk svatého jména přináší osvobození:
(Haridās Ṭhākur Pánu Caitanyovi): „Dokonce jen matný záblesk svatého jména Pána dokáže zničit všechny reakce hříšného života. … Třeba jen ten nejmatnější odlesk záře Pánova svatého jména totiž dokáže přinést vysvobození. To je možno vidět ve všech zjevených písmech.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 3.63, 3.65
Abychom se upevnili na duchovní úrovni, mimo dosah kvalit přírody, musíme zpívat mahā-mantru:
Kṛṣṇa nás povzbuzuje, abychom transcendovali hmotné pojetí existence a dosáhli našeho skutečného duchovního života.
guṇān etān atītya trīn
dehī deha-samudbhavān
janma-mṛtyu-jarā-duḥkhair
vimukto ʼmṛtam aśnute
„Když je vtělená bytost schopna transcendovat tyto tři kvality (dobro, vášeň a nevědomost), dokáže se osvobodit od rození, smrti, stáří a utrpení, které je doprovází, a může si užívat nektaru dokonce i v tomto životě.“ (BG 14.20)
Abychom se upevnili na čisté duchovní úrovni brahma-bhūta, mimo dosah těchto tří kvalit, musíme se chopit této metody vědomí Kṛṣṇy. Dar Caitanyi Mahāprabhua, zpívání jmen Kṛṣṇy – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – tento proces usnadňuje. Této cestě se říká bhakti-yoga či mantra-yoga a věnují se jí ti největší transcendentalisté.
Mezi životem a smrtí
Díky neustálému zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry zůstáváme na osvobozené úrovni, dokonce i když se nacházíme v tomto hmotném světě:
(Polobozi Pánu Kṛṣṇovi v lůně Devakī): Oddaní, jejichž mysl je zcela pohroužena v myšlenkách na Tvé lotosové nohy a kteří neustále naslouchají, zpívají a rozjímají o Tvých transcendentálních jménech a podobách a vedou další k tomu, aby na ně vzpomínali, se i během různých činností nacházejí stále na transcendentální úrovni, a díky tomu rozumí Nejvyšší Osobnosti Božství.
V tomto verši je vysvětleno, jak lze praktikovat bhakti-yogu. Śrīla Rūpa Gosvāmī prohlásil, že každý, kdo zasvětil život službě Pánu (īhā yasya harer dāsye) svými činy, myslí a slovy (karmaṇā manasā girā), se může nacházet v jakýchkoliv podmínkách (nikhilāsv apy avasthāsu), a přesto již není podmíněn, nýbrž osvobozen (jīvan-muktaḥ sa ucyate). I když je stále v hmotném těle, nemá s ním nic společného, neboť je v transcendentálním postavení. Nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati (ŚB. 6.17.28) – jelikož jsou činnosti oddaného transcendentální, nebojí se vtělení v hmotné schránce. Śrī Caitanya Mahāprabhu ilustroval toto osvobozené postavení svou modlitbou: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi – „Vše, co v životě chci, je bezpříčinná oddaná služba Tobě zrození za zrozením.“ (Śikṣāṣṭaka 4) Dokonce, i když se oddaný z Pánovy svrchované vůle narodí v hmotném světě, i nadále pokračuje v oddané službě. Když král Bharata udělal chybu a v dalším životě se z něho stal jelen, jeho oddaná služba neskončila, ačkoliv byl za svou nedbalost nepatrně potrestán. Nārada Muni říká, že ani ten, kdo poklesne z úrovně oddané služby, není ztracen, zatímco neoddaní jsou ztraceni nenávratně, jelikož neslouží. Bhagavad-gītā (9.14) proto doporučuje, abychom alespoň neustále zpívali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru:
satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate
„Tyto velké duše vždy s velkou rozhodností opěvují Mou slávu, klaní se přede Mnou a tak Mě neustále s oddaností uctívají.“
Śrīmad-Bhāgavatam 10.2.37
I když někdo zpívá svaté jméno nedokonale, i tak snadno dosáhne osvobození:
(Žák Prakāśānandy Sarasvatīho shromáždění žáků): „V tomto věku Kaliho není možné dosáhnout osvobození bez přijetí oddané služby Pánu. Dokonce, i když v tomto věku někdo nezpívá svaté jméno dokonale, dosáhne i tak velice snadno osvobození.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 25.30
Díky zpívání svatého jména dosáhneme osvobození a lásky k Bohu:
Výsledkem zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry udělá člověk tak velký pokrok v duchovním životě, že jeho hmotná existence skončí a láska k Bohu se zjeví zároveň. Svaté jmého Kṛṣṇy je tak mocné, že když jej někdo vysloví jej jednou, velice snadno tak dosáhne tohoto duchovního bohatství.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 8.28
Ačkoli si lidé užívají hmotných vymožeností, mohou být vysvobozeni i v tomto životě, pokud budou zpívat svaté jméno:
(Maitreya Vidurovi): Svāyambhuva Manu byl svatým králem. Přestože byl pohroužen do hmotného požitku, nenechal se stáhnout na nejnižší úroveň života, neboť svého hmotného štěstí neustále užíval v atmosféře vědomí Kṛṣṇy.
Královské štěstí hmotného požitku obvykle stáhne člověka, který prožívá neomezený smyslový požitek, na nejnižší úroveň života, do zvířecích druhů. Svāyambhuva Manu však byl pokládán prakticky za světce, protože ve svém království a domově vytvářel atmosféru plnou vědomí Kṛṣṇy. Situace obyčejných podmíněných duší je podobná – přicházejí do tohoto hmotného světa za smyslovým požitkem, ale pokud dokáží uctíváním Božstev v chrámu a doma vytvořit atmosféru vědomí Kṛṣṇy, jak je popsána zde nebo v jiných zjevených písmech, pak mohou nepochybně dělat pokrok v rozvíjení čistého vědomí Kṛṣṇy, přestože se věnují hmotnému požitku. V současné době je moderní civilizace velice připoutána k hmotnému způsobu života, k uspokojování smyslů. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto dává všem lidem tu nejlepší příležitost, jak využít lidského života uprostřed hmotného požitku. Vědomí Kṛṣṇy jim nebrání v jejich sklonu vyhledávat hmotné štěstí, ale pouze usměrňuje jejich způsoby smyslového požitku. Mohou i nadále využívat svých hmotných výhod a zároveň se osvobodit ještě v tomto životě pomocí jednoduché metody vědomí Kṛṣṇy, zpívání svatých jmen Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.
Śrīmad-Bhāgavatam 3.22.34
Abychom se osvobodili od smrti, měli bychom přizvat Yamarāje ke kīrtanu svatého jména:
(Śaunaka Ṛṣi Sūtovi Gosvāmīmu): Ó Sūto Gosvāmī, mezi lidmi jsou tací, kteří si přejí osvobození od smrti a věčný život. Unikají před zmasakrováním tak, že volají vládce smrti Yamarāje.
Živá bytost při svém vývoji z nižšího zvířecího života do lidské podoby a na úroveň vyšší inteligence začíná toužit po osvobození ze spárů smrti. Moderní vědci se snaží zamezit smrti rozvojem fyziochemického poznání, ale běda, vládce smrti Yamarāj je tak krutý, že neušetří život ani vědce samotného. Vědec, který hlásá teorii o zastavení smrti rozvojem vědeckého poznání, se sám stává obětí smrti, když ho Yamarāj povolá. Nejen že nelze zastavit smrt, ale nikdo si ani nemůže prodloužit krátké období svého života ani o jediný zlomek sekundy. Jedinou nadějí, jak se vyhnout krutému masakru Yamarāje, je zavolat ho k poslouchání a opěvování svatého jména Pána. Yamarāj je velký oddaný Pána a rád se nechává pozvat na kīrtany a oběti čistých oddaných, kteří jsou neustále zaměstnáni v oddané službě Pánu. Velcí mudrci v čele se Śaunakou a dalšími proto pozvali Yamarāje, aby se zúčastnil oběti vykonávané v Naimiṣāraṇyi. Bylo to dobré pro ty, kteří nechtěli zemřít.
Śrīmad-Bhāgavatam 1.16.7
Māyāvādī nesnáší výroky písem naznačující, jak snadno lze dosáhnout osvobození skrze čisté zpívání svatého jména:
Hlavním oficiálním výběrčím daní v domě Hiranyi a Govardhana Majumadārů byl Gopāl Cakravartī. Tento Gopāl Cakravartī žil v Bengálsku. Jeho povinností hlavního výběrčího daní bylo vybrat 1 200 000 mincí a uložit je do královy pokladny. Byl pěkné postavy, učený a mladý, ale nedokázal snést výrok, že pouhým zábleskem probuzení Pánova svatého jména lze dosáhnout osvobození. Tento mladík Gopāl Cakravartī se po vyslechnutí výroků Haridāse Ṭhākura velmi rozzlobil a okamžitě ho zkritizoval. Řekl: „Ó shromáždění učenci, jen si vyslechněte závěry tohoto sentimentálního oddaného. Člověk nemusí získat osvobození ani po miliónech a miliónech životů, když dosáhl úplného absolutního poznání. Tento muž přesto tvrdí, že lze osvobození dosáhnout probuzením pouhého záblesku svatého jména. Haridās Ṭhākur řekl: „Proč o tom pochybuješ? Zjevená písma říkají, že osvobození je možné dosáhnout pouhým zábleskem zpívání svatého jména bez přestupků. Pro oddaného, který prožívá transcendentální blaženost z oddané služby, je osvobození naprosto zanedbatelné. Čistí oddaní z toho důvodu nikdy po osvobození netouží. ,Můj drahý Pane, ó vládce vesmíru, od té doby, kdy jsem Tě spatřil, moje transcendentální blaženost nabyla velikosti oceánu. Obklopen tímto oceánem nyní přicházím na to, že veškeré ostatní takzvané štěstí, včetně brahmānandy, je jako voda obsažená v otisku telecího kopýtka.‘ “ Gopāl Cakravartī řekl: „Pokud díky nāmābhāse nezíská člověk osvobození, potom si buď jist, že ti useknu nos.“ Haridās Ṭhākur přijal výzvu Gopāla Cakravartīho a řekl: „Pokud není možné dosáhnout osvobození nāmābhāsou, useknu si nos sám.“ Všechny shromážděné velmi rozrušilo, když tu výzvu slyšeli, a tak vstali a začali hlasitě křičet. Hiraṇya i Govardhana Majumadārové brāhmaṇského vyběrčího daní okamžitě pokárali. Kněz jménem Balarām Ācārya Gopāla Cakravartīho také pokáral. Řekl mu: „Jsi hloupý logik. Co ty víš o oddané službě Pánu? Urazil jsi Haridāse Ṭhākura, a tak ses ocitl v nebezpečné situaci. Nečekej nic příznivého.“ Haridās Ṭhākur pak vstal a měl se k odchodu. Majumadārové Gopāla Cakravartīho jako jeho nadřízení okamžitě propustili ze služby. Oba Majumadārové potom spolu se všemi členy shromáždění padli u lotosových nohou Haridāse Ṭhākura. Haridās Ṭhākur se usmál a sladkým hlasem promluvil: „Nikdo z vás se ničím neprovinil. Ani tento pošetilý takzvaný brāhmaṇa se nedopustil ničeho špatného, protože je zvyklý na suchou spekulaci a logiku. Slávě svatého jména nelze porozumět jen pomocí logiky a argumentů. Tento člověk proto nemůže slávu svatého jména pochopit.“
Co se týče toho, jak může být někdo osvobozen pouhým nepatrným probuzením čistého zpívání svatého jména, vaiṣṇavové přísně následují pokyny śāster. Výroky śāster o tom, jak snadno lze dosáhnout osvobození, māyāvādī nedokáží tolerovat, protože jak říká Bhagavad-gītā (12.5): kleśo 'dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasāṁ – impersonalisté se musí po mnoho životů usilovně snažit, a teprve potom budou možná osvobozeni. Vaiṣṇavové ale vědí, že pouhým zpíváním svatého jména Pána bez přestupků přijde osvobození jako vedlejší produkt, a tak není třeba o ně usilovat zvlášť. Śrīla Bilvamaṅgal Ṭhākur řekl: muktiḥ svayaṁ mukulitāñjali sevate 'smān – osvobození stojí u dveří čistého oddaného, který má neochvějnou víru V Pána a náležitě Jej uctívá, aby mu mohlo různými způsoby sloužit. To māyāvādī nesnesou. Proto ārindā pradhāna, hlavní výběrčí daní, nedokázal snést výroky Haridāse Ṭhākura, i když byl velice učený, pohledný a mladý.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 3.190-206