Díky zpívání svatého jména dosáhneme osvobození z hmotné existence a přímo se zaměstnáme ve službě Pánu:
(Īśvara Purī Pánu Caitanyovi): „ ,Pouhým zpíváním svatého jména Kṛṣṇy se lze vysvobodit z hmotného bytí. A nejen to, pouhé zpívání Hare Kṛṣṇa mantry umožní uzřít lotosové nohy Pána.‘ “
Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī ve své Anubhāṣye říká, že jakmile člověk získá transcendentální poznání, viditelným výsledkem je, že je okamžitě vyproštěn ze spárů māyi a plně se věnuje službě Pánu. Dokud neslouží Nejvyšší Osobnosti Božství, Mukundovi, nemůže se osvobodit od plodonosných činností pod vládou vnější energie. Pokud však bez přestupků zpívá svaté jméno Pána, může pochopit transcendentální postavení, které je zcela vzdáleno hmotnému životu. Oddaný se ve své službě Pánu vztahuje k Nejvyšší Osobnosti Božství v rámci jednoho z pěti vztahů – śānta, dāsya, sakhya, vātsalya nebo mādhurya – a v něm si vychutnává transcendentální blaženost. Tyto vztahy transcendují tělo a mysl. Když si oddaný uvědomí, že svaté jméno Pána se od Nejvyšší Osoby neliší, stává se plně způsobilým svaté jméno zpívat. O takové osobě, která extaticky zpívá svaté jméno a tančí, je třeba vědět, že má přímý vztah s Pánem.
Podle védských zásad existují tři stádia duchovního pokroku: sambandha-jñāna, abhidheya a prayojana. Sambandha-jñāna znamená ustanovení původního vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, abhidheya znamená jednat podle tohoto přirozeného vztahu a prayojana je konečný cíl života, kterým je rozvinout lásku k Bohu (premā pum-artho mahān). Když oddaný dodržuje zásady tak, jak to nařizuje duchovní mistr, snadno tohoto konečného cíle života dosáhne. Ten, kdo je zvyklý zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, dostane snadno příležitost sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství přímo a vůbec nemá zapotřebí zabývat se gramatickým kejklířstvím, ve kterém se obvykle vyžívají māyāvādští sannyāsī. Śrī Śaṅkarācārya to také zdůraznil: na hi na hi rakṣati ḍukṛñ karaṇe. „Pouhou hrou se slovními příponami a předponami se nikdo ze spárů smrti nezachrání.“ Oddaného, který zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, tito slovní kejklíři nemohou zmást. Pouhé oslovování Pánovy energie jako Hare a Pána samotného jako Kṛṣṇa brzy umístí Pána v srdci oddaného, který tímto oslovováním Rādhy a Kṛṣṇy přímo Pánu slouží. Podstata všech zjevených písem a všeho poznání je obsažená v oslovování Pána a Jeho energie Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou, protože tato transcendentální vibrace může podmíněnou duši úplně osvobodit a přímo ji zaměstnat službou Pánu.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 7.73
Díky zpívání svatého jména bez přestupků získáme porozumění Bohu, rozvineme mystické síly a nakonec se i staneme důvěrnými oddanými Pána:
(Nārada Muni Śrīlovi Vyāsadevovi): Ten, kdo uctívá Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua, který nemá žádnou hmotnou podobu, v transcendentálním zvukovém zastoupení, vidí věci tak, jak jsou. Ó brāhmaṇo, nejprve mě Nejvyšší Pán, Kṛṣṇa, obdařil transcendentálním poznáním Pána, které je obsažené v důvěrných částech Véd, poté duchovními výsadami a nakonec svojí důvěrnou oddanou službou.
Spojení s Pánem prostřednictvím přenosu transcendentálního zvuku se neliší od zcela duchovního Pána Śrī Kṛṣṇy. Je to naprosto dokonalá metoda, jak se k Pánu přiblížit. Tímto čistým stykem s Pánem bez přestupků plynoucích z hmotného pojetí (kterých je deset) se oddaný může pozdvihnout z hmotné úrovně a pochopit vnitřní smysl védských písem, včetně Pánovy existence v transcendentální říši. Pán svou totožnost postupně vyjevuje tomu, kdo má pevnou víru v duchovního mistra a Pána. Poté je oddaný obdařen mystickými výsadami, kterých je osm. A nakonec je oddaný přijat do důvěrného kruhu Pánových společníků a pověřen duchovním mistrem vykonávat určitou službu Pánu. Čistý oddaný má větší zájem sloužit Pánu než předvádět mystické síly, které v něm dřímají. Śrī Nārada všechny tyto věci vysvětlil z vlastní zkušenosti. Každý může dosáhnout stejných výsad jako Śrī Nārada, pokud se zdokonalí ve zpívání zvukového zastoupení Pána.
Śrīmad-Bhāgavatam 1.5.38-39
Zpívání Hare Kṛṣṇa nejenže osvobozuje od falešného ega, nýbrž také povyšuje duši do jejího věčného původního postavení v čisté oddané službě:
Pouhé pochopení ahaṅkāry neznamená nic víc než chápání mylného ztotožňování. Jen rozumět tomu, že nejsme hmota, že jsme duše, není dokonalostí. Impersonalista, filozof prázdnoty, přemýšlí prostě jen v negativních pojmech, například že není hmotou, že není tělem. To nevydrží. Musíte si nejen uvědomit, že nejste hmotou, avšak musíte se též zaměstnat něčím v duchovním světě. A duchovní svět znamená, že vykonáváme činnosti ve vědomí Kṛṣṇy. Tento duchovní svět, toto fungování skutečného života, je vědomím Kṛṣṇy … Zpívání mahā-mantry – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – je cestou nejen k ukončení mylného pojetí sebe sama, avšak jde ještě dál, až do bodu, kdy se čistá duchovní duše zaměstnává ve svých věčných, blažených a vševědoucích činnostech. Tak vypadá vrchol rozvoje vědomí, konečný cíl všech živých bytostí, které se v současné době vyvíjejí skrze cykly a druhy hmotné přírody.
Vědomí Kṛṣṇy: Nejvyšší yogový systém