Na úrovni bhāva je oddaný silně připoután k procesu zpívání svatého jména:
(Pán Caitanya Sanātanovi Gosvāmīmu): „Kvůli velké zálibě ve svatém jménu chce oddaný zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru neustále.“ ,Ó Govindo, tato mladá dívka jménem Rādhikā dnes sladkým hlasem zpívá Tvoje svatá jména a neustále přitom roní slzy, které připomínají nektar z květů.‘ Na této úrovni bhāvy se v oddaném probudil sklon opěvovat a popisovat Pánovy transcendentální vlastnosti a je k těmto činnostem připoután. … ,Ó Pane Puṇḍarīkākṣo, kdy budu se slzami v očích v extázi tančit na břehu Yamuny při zpívání Tvého svatého jména?‘ Toto jsou příznaky toho, kdo rozvinul náklonnost (bhāvu) ke Kṛṣṇovi.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 23.32-34
(citované pasáže pocházejí z Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.3.38 a 1.2.156)
Silná připoutanost ke zpívání svatého jména jako charakteristika extatické lásky:
Rūpa Gosvāmī dále popisuje charakteristiky osoby, která skutečně rozvinula extatickou lásku ke Kṛṣṇovi. Tyto charakteristiky jsou následující: … 7) Je velice připoutána ke zpívání svatého jména Pána…
Nektar oddanosti
Chuť ke zpívání svatého jména jako podřízený znak extatických pocitů:
„ ,Když semínko extatických pocitů vůči Kṛṣṇovi uzraje, objeví se v chování oddaného následujících devět příznaků: schopnost odpouštět, starost, aby nemarnil čas, odpoutanost, nezájem o falešnou slávu, naděje, dychtivost, chuť do zpívání svatého jména Pána, připoutanost k popisům transcendentálních vlastností Pána a náklonnost k Pánovým sídlům – chrámu nebo svatému místu, jako je Vṛndāvan. To vše se nazývá anubhāva neboli podřízené znaky extatických pocitů, které jsou viditelné u toho, komu v srdci začalo dozrávat semínko lásky k Bohu.‘ “
Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.3.25–26
(citováno v Madhya-līle Śrī Caitanya-caritāmṛty, 23.18-19)
Pokročilý oddaný zažívá při zpívání svatého jména extázi:
(Kavimu Mahārājovi Nimimu): „ ,Ten, kdo je skutečně pokročilý a kdo nachází potěšení ve zpívání svatého jména Pána, který je mu nesmírně drahý, je rozrušen a hlasitě zpívá svaté jméno. Také se směje, pláče, je neklidný a zpívá jako blázen, aniž by se staral o lidi kolem.‘ “
Śrīmad-Bhāgavatam 11.2.40
citováno v Madhya-līle Śrī Caitanya-caritāmṛty (
Když čistý oddaný zpívá svaté jméno, projevuje příznaky extáze:
(Īśvara Purī Pánu Caitanyovi): „ ,Charakteristikou lásky k Bohu je, že samotnou svojí povahou v našem těle vyvolá transcendentální příznaky a způsobí, že čím dál více dychtíme dosáhnout útočiště u lotosových nohou Pána. Ten, kdo skutečně rozvinul lásku k Bohu, přirozeně někdy pláče, někdy se směje, někdy zpívá a někdy běhá sem a tam jako šílený.̀ Pocení, třes, ježení chlupů na těle, slzy, přeskakování hlasu, blednutí barvy pleti, šílenství, zádumčivost, trpělivost, pýcha, radost a pokora jsou různé přirozené příznaky extatické lásky k Bohu, jež způsobuje, že oddaný při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry tančí a je unášen vlnami oceánu transcendentální blaženosti.‘ “
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 7.87-90
Čistý oddaný, jehož vědomí je upřeno na Nejvyššího Pána, zpívá svaté jméno v extázi:
(Prahlād Mahārāj svým spolužákům): Když se oddaný dostane do stavu podobnému posednutí duchem, směje se a velmi hlasitě opěvuje vlastnosti Pána. Někdy usedne, aby meditoval, a každou živou bytost považuje za Pánova oddaného a vzdává jí úctu. Neustále ztěžka dýchá, přestává se starat o společenskou etiketu a volá jako šílenec: „Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa! Ó můj Pane, ó vládce vesmíru!“
Když někdo v extázi volá svaté jméno Pána, aniž by se staral o společenské konvence, znamená to, že je ātma-mati – jeho vědomí je obráceno k Nejvyšší Osobnosti Božství.
Śrīmad-Bhāgavatam 7.7.35
Extatické zpívání svatého jména jako příznak skutečné lásky k Bohu:
(Pán Caitanya Sanātanovi Gosvāmīmu): „Nyní si ode Mě vyslechni, jak vypadá skutečná láska k Bohu. Je nejdůležitějším cílem života a jejími příznaky jsou třes těla, slzy v očích, zpívání a tancování.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 25.139
Tělesné příznaky extáze způsobené zpíváním svatého jména:
(Pán Caitanya řekl): „Můj drahý Pane, kdy budou mé oči zkrášleny roněním slz, které budou neustále kanout po Mých tvářích, když zpívám Tvé svaté jméno? Kdy se Můj hlas zalkne a všechny chlupy na těle se Mi naježí v transcendentálním štěstí způsobeném zpíváním Tvého svatého jména?“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 20.36
Účinky extatického zpívání jména Kṛṣṇy:
„Nevím, kolik sladkosti tyto dvě slabiky Kṛṣ-ṇa vytvářejí. Když se zpívá Kṛṣṇovo svaté jméno, zdá se, že nám tančí na jazyku, a my pak chceme mít mnoho úst. Když toto jméno vstoupí do ušních dírek, chceme mít milióny uší, a když tančí na nádvoří srdce, přemáhá činnosti mysli, a všechny smysly tak ustrnou.“
Vidagdha-mādhava (od Rūpy Gosvāmīho) 1.15
(citováno v Antya-līle Śrī Caitanya-caritāṃrty 1.99)
Extatické příznaky Nārady Muniho způsobené zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry:
Když se jeho tělo při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry začalo natahovat, zpíval Nārada Muni tak hlasitě, že to připomínalo příchod Pána Nṛsiṁhy. Všichni démoni se tak rozprchli různými směry.
Nektar oddanosti
Duchovní mistr zakouší extázi při zpívání svatého jména:
mahāprabhoḥ kīrtana-nṛtya-gīta
vāditra-mādyan-manaso rasena
romañca-kampāśru-taraṅga-bhājo
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam
„Duchovní mistr opěvuje svaté jméno v extázi, tančí, zpívá a hraje na hudební nástroje a je vždy potěšen saṅkīrtanovým hnutím Pána Caitanyi Mahāprabhua. Jelikož ve své mysli vychutnává různé nálady čisté oddanosti, někdy se mu ježí chlupy na těle, někdy se mu třese tělo a slzy se mu valí z očí jako vlny. Vzdávám své uctivé poklony lotosovým nohám takového duchovního mistra.“
Śrī Śrī Gurv-āṣṭaka (verš 2) od Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura
Ty, kdo zpívají Hare Kṛṣṇa v extázi, nezajímá výsměch lidí zvenčí:
„Nestaráme se o lidi zvenčí. I kdyby se nám vysmívali, stejně si jich nebudeme všímat. Budeme si prostě jen vychutnávat transcendentální nálady zpívání Hare Kṛṣṇa, a tak se budeme v extázi válet po zemi a tancovat. Touto cestou si budeme užívat transcendentální blaženost.“
Padyāvalī od Rūpy Gosvāmīho
(citováno v Nektaru oddanosti)
Ti, kdo zpívají svaté jméno se spontánní extatickou láskou, mohou zakusit sladkost Kṛṣṇových zábav:
(Pán Caitanya Rūpovi Gosvāmīmu): „Transcendentální nálady povstávající ze vzájemných vztahů mezi gopīmi a Kṛṣṇou nelze vychutnávat skrze plodonosné činnosti, yogovou askezi, spekulativní poznání, usměrněnou oddanou službu, mantra-yogu nebo meditaci. Tato sladkost může být vychutnávána jedině skrze spontánní lásku osvobozených osob, které s velkou extatickou láskou zpívají svatá jména.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya līlā 21.119
Naslouchání a zpívání svatého jména na úrovni lásky k Bohu:
(Pán Caitanya Sanātanovi Gosvāmīmu): „Když se trvalé extáze (neutralita, služebnictví a tak dále) smísí s dalšími přísadami, oddaná služba s láskou k Bohu se změní a tvoří ji pak transcendentální nálady.“
V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.4–5) je dáno toto vysvětlení:
athāsyāḥ keśava-rater
lakṣitāyā nigadyate
sāmagrī-paripoṣeṇa
paramā rasa-rūpatā
vibhāvair anubhāvaiś ca
sāttvikair vyabhicāribhiḥ
svādyatvaṁ hṛdi bhaktānām
ānītā śravaṇādibhiḥ
eṣā kṛṣṇa-ratiḥ sthāyī
bhāvo bhakti-raso bhavet
„Láska ke Kṛṣṇovi, Keśavovi, dosáhne nejvyšší úrovně, kdy sestává z nálad, tehdy, když jsou naplněny její přísady. Prostřednictvím vibhāvy, anubhāvy, sāttviky a vyabhicārī se aktivuje naslouchání a opěvování a oddaný je schopen vychutnávat si lásku ke Kṛṣṇovi. Připoutanost ke Kṛṣṇovi neboli trvalá extáze (sthāyī-bhāva) se pak stane náladou oddané služby (bhakti-rasou).“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 23.47