Ten, kdo zpívá svaté jméno, bude součástí transcendentální učednické posloupnosti:
Člověk musí mít pevnou víru v proces oddané služby a písma, která ho podporují. … V tomto věku by člověk měl … zpívat svatá jména Hari a Kṛṣṇa neboli mahā-mantru. To je podstatou věčného náboženství, známého jako sanātana-dharma. … Přísní následovníci védské literatury, kteří zpívají svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, budou pravou součástí transcendentální učednické posloupnosti. Ti, kdo chtějí dosáhnout konečného cíle života, musí následovat tuto zásadu.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 9.362
Vážný oddaný koncentrovaný na svaté jméno nemůže svou pozornost odvést k žádnému tématu, které není spjaté s Kṛṣṇou:
(Pán Caitanya Sanātanovi Gosvāmīmu): „Zvuk Kṛṣṇovy flétny je jako pták, který si v uších gopī udělal hnízdo a je tam neustále v popředí. Přitom do jejich uší nevpustí žádný jiný zvuk. Gopī v podstatě nic jiného neslyší ani se na nic jiného nedokáží soustředit, dokonce ani na to, aby daly správnou odpověď. Takové následky přináší zvuk flétny Pána Kṛṣṇy.“
V uších gopī je zvuk Kṛṣṇovy flétny vždy na prvním místě, a tak přirozeně nic jiného neslyší. Neustálé vzpomínání na posvátný zvuk Kṛṣṇovy flétny jim přináší osvícení a energii. Jiný zvuk do svých uší nepustí. Protože je jejich pozornost plně upřena na Kṛṣṇovu flétnu, nemohou svou mysl obrátit k jiným námětům. Jinak řečeno, oddaný, který uslyšel zvuk Kṛṣṇovy flétny, zapomene na to, aby mluvil či naslouchal o jakýchkoli jiných věcech. Tento zvuk Kṛṣṇovy flétny představuje Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. Vážný oddaný Pána, který tuto transcendentální vibraci zpívá a poslouchá, si na ni tak zvykne, že nedokáže obrátit svou pozornost k ničemu, co se netýká Kṛṣṇových blažených vlastností a příslušenství.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 21.144
Když někdo třeba jen jednou pronese svaté jméno, dosáhne dokonalosti:
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākur říká, že když někdo prostě jen jednou pronese svaté jméno Kṛṣṇy, dosáhne dokonalosti. Taková osoba by měla být považována za vaiṣṇavu.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 15.106
Díky zpívání svatého jména a sloužení vaiṣṇavům člověk brzy dosáhne útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou:
Stejně jako minulý rok předložil jeden z obyvatel Kulína-grámu Pánovi žádost: „Řekni mi prosím, můj Pane, co je mou povinností a jak ji mám plnit.“ Pán odpověděl: „Měl bys sloužit Kṛṣṇovým služebníkům a neustále zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Když budeš dělat tyto dvě věci, velmi brzy získáš útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 16.69-70
Toho, kdo uctívá Pána Caitanyu prostřednictvím saṅkīrtanu, si Pán všimne a požehná mu:
Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya zavedl saṅkīrtan (společné zpívání svatého jména Pána) a ten, kdo Jej saṅkīrtanem uctívá, je vskutku požehnán.
Takový člověk je opravdu inteligentní, ale ti, jejichž poznání je chabé, musejí zůstat v koloběhu opakovaného zrození a smrti. Ze všech obětí je zpívání svatého jména Pána tou nejvznešenější.
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je otcem a zakladatelem saṅkīrtanového hnutí. Toho, kdo Ho uctívá obětováním svého života, peněz, inteligence a slov tomuto saṅkīrtanovému hnutí, si Pán povšimne a požehná mu. O ostatních se dá říci, že jsou pošetilí, protože ze všech obětí, ve kterých může člověk uplatnit svou energii, je oběť pro saṅkīrtanové hnutí tou nejslavnější.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 3.77-78
Zpívání svatého jména nás osvobodí z pekelných podmínek:
V Narasiṁha Purāṇě je řečeno, že jakmile obyvatelé pekla začali zpívat svaté jméno Pána, začali stoupat z pekla do nebe. To potvrzuje Durvāsā Muni: mucyeta yan-nāmny udite nārako 'pi. „Prostým zpíváním svatého jména Pána se obyvatelé pekla zbavili svých pekelných trestů.“
Śrīmad-Bhāgavatam 2.9.36
Každý oddaný by měl přivést své zpívání Hare Kṛṣṇa mantry k dokonalosti, aby tak nikdy nezapomněl na své vědomí Kṛṣṇy, bude-li se muset znovu narodit:
(Śukadeva Gosvāmī králi Parīkṣitovi): Potom král slonů, Gajendra, svou dokonalou inteligencí ustálil mysl v srdci a pronesl mantru, kterou se ve svém minulém životě jako Indradyumna naučil a kterou si milostí Kṛṣṇy zapamatoval.
Schopnost pamatovat si popisuje Bhagavad-gītā (6.43-44):
tatra taṁ buddhi-saṁyogaṁ
labhate paurva-dehikam
yatate ca tato bhūyaḥ
saṁsiddhau kuru-nandana
pūrvābhyāsena tenaiva
hriyate hy avaśo ’pi saḥ
Tyto verše ujišťují, že i když člověk, který se zapojí do oddané služby, poklesne, nebude tak degradován – dostane se do postavení, ve kterém si časem opět vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství. Jak bude vysvětleno později, Gajendra byl dříve králem Indradyumnou, který se v dalším životě z určitého důvodu stal králem slonů. Nyní byl Gajendra v nebezpečí, a přestože měl jiné tělo než lidské, vzpomněl si na stotru, kterou ve svém minulém životě pronášel. Yatate ca tato bhūyaḥ saṁsiddhau kuru-nandana. Aby Kṛṣṇa umožnil živé bytosti dosáhnout dokonalosti, dává jí možnost znovu si na Něj vzpomenout. Zde je důkaz – i když se král slonů, Gajendra, ocitl v nebezpečí, byla to pro něj příležitost vzpomenout si na svou dřívější oddanou službu, a díky tomu ho Nejvyšší Pán ihned zachránil.
Proto je nutné, aby všichni oddaní, kteří rozvíjejí vědomí Kṛṣṇy, zpívali pravidelně nějakou mantru. Rozhodně je nutné zpívat mantru Hare Kṛṣṇa, což je mahā-mantra neboli „velká mantra“, a také pravidelně zpívat cintāmaṇi-prakara-sadmasu nebo Nṛsiṁha stotru (ito nṛsiṁhaḥ parato nṛsiṁho yato yato yāmi tato nṛsiṁhaḥ). Každý oddaný by se měl věnovat pronášení určité mantry a dovést je k dokonalosti, aby i když v tomto životě nerozvine dokonalé duchovní vědomí, nezapomněl v příštím životě na vědomí Kṛṣṇy, ani kdyby se stal zvířetem. Oddaný se má samozřejmě snažit dovést své vědomí Kṛṣṇy k dokonalosti v tomto životě, neboť jen když porozumí Kṛṣṇovi a Jeho pokynům, může se po opuštění tohoto těla vrátit domů, zpátky k Bohu. Dokonce, i když z nějakého důvodu poklesne, jeho rozvoj vědomí Kṛṣṇy nepřijde nikdy nazmar. Například Ajāmil jako chlapec pod vedením svého otce zpíval jméno Nārāyaṇa, ale později jako mladý muž poklesl a stal se z něj opilec, sukničkář, zloděj a darebák. Jelikož však pronášel Nārāyaṇovo jméno, když volal na svého syna, jemuž dal jméno Nārāyaṇa, dostal se na duchovní úroveň, přestože se dopouštěl hříšných činností. Proto bychom za žádných okolností neměli zapomenout zpívat Hare Kṛṣṇa mantru. Pomůže nám to v tom největším nebezpečí, jak uvidíme na příkladu Gajendry.
Śrīmad-Bhāgavatam 8.3.1