Měli bychom se modlit k Pánu, abychom byli schopni v čase smrti zpívat svaté jméno:
(Kněží přítomní u oběti krále Nābhiho Pánu Viṣṇuovi): Drahý Pane, v době smrti, kdy člověka sužuje vysoká horečka, možná nebudeme schopni vzpomínat na Tvé jméno, podobu a vlastnosti, jelikož budeme klopýtat, hladovět, padat, zívat nebo budeme těžce nemocní. Proto se k Tobě modlíme, ó Pane, jelikož jsi velice nakloněn svým oddaným. Prosíme, pomoz nám vzpomínat na Tebe, pronášet Tvá svatá jména a opěvovat Tvé vlastnosti a činnosti, které mohou odstranit všechny reakce našich hříšných životů.
Skutečným úspěchem v životě je ante nārāyaṇa-smṛti – vzpomenout si v době smrti na svaté jméno, vlastnosti, činnosti a podobu Pána. I když Pánu oddaně sloužíme v chrámu, hmotné podmínky jsou tak neúprosné, že v době smrti na Něho můžeme kvůli nemoci nebo mentálním poruchám zapomenout. Proto bychom se měli k Pánu modlit, abychom v době smrti, kdy budeme v takové povážlivé situaci, byli plně schopni vzpomínat na Jeho lotosové nohy.
Śrīmad-Bhāgavatam 5.3.12
Zpívá-li někdo svaté jméno hlasitě a zřetelně po celý svůj život, je dost možné, že bude schopen zpívat svaté jméno i v čase smrti:
(Śukadeva Gosvāmī králi Parīkṣitovi): Ajāmil volal svaté jméno Pána, když trpěl v okamžiku smrti, a přestože tím mínil svého syna, vrátil se zpět domů, k Bohu. Jestliže tedy někdo zpívá svaté jméno Pána s vírou a bez přestupků, proč bychom měli o jeho návratu k Bohu pochybovat?
Proč bychom neměli zpívat svaté jméno Pána nahlas a zřetelně, dokud je naše tělo v pořádku? Budeme-li tak činit, je docela možné, že i v okamžiku smrti budeme schopni vyslovit Pánovo svaté jméno s láskou a vírou.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.2.49
Ti, kdo mají silné vědomí Kṛṣṇy díky neustálému zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, budou schopni vzpomínat na Kṛṣṇu i v čase smrti:
Zemřeme-li, dokud jsme zdraví, a myslíme na lotosové nohy Pána, je to velice šťastná smrt. Když člověk umírá starý, má někdy hrdlo zalknuté hlenem nebo ucpané vzduchem, a v tom případě z něho nemůže vyjít zvuková vibrace mahā-mantry Hare Kṛṣṇa. Člověk tak může zapomenout na Kṛṣṇu. Ti, kdo jsou silní ve vědomí Kṛṣṇy, samozřejmě nezapomínají na Kṛṣṇu za žádných okolností, protože jsou zvyklí zpívat Hare Kṛṣṇa mantru neustále; a zvláště tehdy, když jsou ve smrtelném nebezpečí.
Śrīmad-Bhāgavatam 4.28.15
Jen díky Kṛṣṇově milosti je člověk schopen v čase smrti zpívat Hare Kṛṣṇa:
Podle jednoho bengálského přísloví bude v okamžiku smrti prověřen všechen duchovní pokrok, který jsme udělali během svého života. To potvrzuje i Bhagavad-gītā (8.6):
yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
Ti, kdo praktikují vědomí Kṛṣṇy, vědí, že v okamžiku smrti budou skládat zkoušku. Dokáže-li umírající vzpomínat na Kṛṣṇu, bude okamžitě přemístěn na Goloku Vṛndāvan neboli Kṛṣṇaloku, a tím bude jeho život úspěšný. … Každý oddaný si přeje opustit tělo v dobrém fyzickém a mentálním stavu. Tuto touhu vyjádřil rovněž král Kulaśekhar ve své Mukunda-mālā-stotře:
kṛṣṇa tvadīya-padapaṅkaja-pañjarāntam
adyaiva me viśatu mānasa-rāja-haṁsaḥ
prāṇa-prayāṇa-samaye kapha-vāta-pittaiḥ
kaṇṭhāvarodhana-vidhau smaraṇaṁ kutas te
Král Kulaśekhar se chtěl vzdát svého těla, dokud bylo zdravé, a proto se modlil ke Kṛṣṇovi, aby ho nechal zemřít okamžitě, kdy jsou jeho tělo i mysl stále v dobrém stavu. Když člověk umírá, obvykle se dusí velkým množstvím hlenu a žluči. Je proto velice obtížné vydat nějaký zvuk, a proto jedině Kṛṣṇovou milostí můžeme zpívat Hare Kṛṣṇa, když umíráme.
Śrīmad-Bhāgavatam 4.23.13
Pán umožní yogīmu oddanému, aby v čase smrti zpíval Jeho svaté jméno a tak se vrátil zpátky k Bohu:
(Bhīśma králi Yudhiṣthirovi): Osobnost Božství, zjevující se v mysli oddaného díky jeho pozorné oddanosti, meditaci a zpívání svatého jména, ho osvobodí z pout plodonosných činností v okamžiku, kdy opouští své hmotné tělo.
Takový yogī, oddaný Pána, se zaměstnává ve službě Pánu dvacet čtyři hodiny denně, a veškerou svoji pozornost soustřeďuje na Pána, o kterém neustále medituje prostřednictvím devíti způsobů oddané služby. … Touto yogovou praxí neboli spojením ve službě Pánu oddaný upoutá pozornost Pána samotného, což vysvětluje v Bhagavad-gītě v souvislosti s dokonalým stavem samādhi. Pán prohlašuje takové vzácné duše za nejlepší z yogīch. Takový dokonalý yogī dokáže Boží milostí soustředit svou mysl na Pána s plným vědomím, a když před opuštěním svého těla opakovaně pronáší Jeho jméno, vnitřní energie Pána ho okamžitě přemístí na jednu z věčných planet, kde není ani stopy po hmotném životě a jeho doprovodných příznacích.
Śrīmad-Bhāgavatam 1.9.23
Díky zpívání svatého jména člověk v čase smrti nemá žádné obavy:
Zásady vaidhi-bhakti jsou také popsány v 5. verši první kapitoly druhého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, kde Śukadeva Gosvāmī poučuje umírajícího Maharāje Parīkṣita, jak by měl jednat. Maharāj Parīkṣit potkal Śukadevu Gosvāmīho pouhý týden před svou smrtí a nebyl si jist tím, co má před svým odchodem vykonat. Přišlo tam také mnoho jiných světců, ale žádný mu nemohl dát náležité pokyny. Śukadeva Gosvāmī mu však řekl: „Můj drahý králi, chceš-li umírat beze strachu, až tě za týden zastihne smrt (neboť ve skutečnosti každý se okamžiku smrti bojí), pak musíš okamžitě začít naslouchat o Bohu, opěvovat Jej a vzpomínat na Něho.“
Nektar oddanosti
Díky zpívání svatého jména v čase smrti člověk vstoupí do duchovního nebe:
Mudrci pravili: Drahý Dhruvo … Svaté jméno Pána má stejnou moc jako Pán samotný, a pouhé jeho zpívání a poslouchání proto může lehce zachránit mnoho lidí před hroznou smrtí. Tímto způsobem jsou oddaní zachráněni.
Když oddaný v okamžiku smrti zpívá svaté jméno Pána, mahā-mantru Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, překoná Pánovou milostí oceán hmotné existence a vstoupí do duchovního světa. Nemusí se pak již nikdy vrátit do koloběhu zrození a smrti. Zpíváním svatého jména možné překonat oceán smrti.
Śrīmad-Bhāgavatam 4.10.30
Ten, kdo zpívá svaté jméno, když nešťastnou náhodou zemře, je po smrti ochráněn před pekelným životem:
(Viṣṇudūtové Yamadūtům): Jestliže člověk vysloví svaté jméno Hariho a poté zemře následkem nějaké nehody – například spadne ze střechy, uklouzne na cestě a zláme si kosti, uštkne ho had, dostane bolesti a vysokou horečku nebo je zraněn nějakou zbraní – je okamžitě osvobozen od trestu v pekelných podmínkách, i když je hříšný.
Jak uvádí Bhagavad-gītā (8.6):
yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
„Každý dospěje právě do toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.“
Ten, kdo je zvyklý zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, bude přirozeně zpívat Hare Kṛṣṇa také tehdy, když ho potká nějaká nehoda. I když na to však někdo není zvyklý, vysloví-li nějakým způsobem svaté jméno Pána (Hare Kṛṣṇa) při smrtelné nehodě, zachrání se od pekelného života po smrti.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.2.15
Neustálým zpíváním svatého jména Mādhavedrovi Purīmu mu Īśvara Purī pomohl pamatovat na svaté jméno v čase smrti:
Īśvara Purī, duchovní učitel Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, sloužil Mādhavendrovi Purīmu tak, že vlastníma rukama uklízel jeho výkaly a moč. Īśvara Purī neustále zpíval svaté jméno Pána a vyprávěl o Kṛṣṇových zábavách, aby to mohl Mādhavendra Purī poslouchat. Tak mu pomáhal během umírání vzpomínat na svaté jméno a zábavy Pána Kṛṣṇy.
Śrīmad-Bhāgavatam, Antya-līlā 8.28-29
I když někdo není schopen zpívat v čase smrti, i tak dosáhne veškerého prospěchu ze zpívání svatého jména vykonaného během života:
V okamžiku smrti je každý zmaten, protože jeho tělo přestává náležitě fungovat. I ten, kdo po celý život zpíval svaté jméno Pána, možná v tuto chvíli nebude schopen Hare Kṛṣṇa mantru zřetelně vyslovit. Přesto však získá veškerý prospěch, který zpívání svatého jména přináší. Proč bychom tedy neměli zpívat svaté jméno Pána nahlas a zřetelně, dokud je naše tělo v pořádku? Budeme-li tak činit, je docela možné, že i v okamžiku smrti budeme schopni vyslovit Pánovo svaté jméno s láskou a vírou. Závěrem lze tedy říci, že ten, kdo neustále zpívá svaté jméno Pána, má zaručeno, že se vrátí domů, zpátky k Bohu.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.2.49