57. Scestný výklad výrazu „není třeba žádné změny"
58. Přehlížení chronologie událostí
59. Přehlížení skutečnosti, že Śrīla Prabhupāda nikdy nenaznačil, že si přeje, aby „systém ṛtvika11 pokračoval po jeho odchodu
60. Vymýšlení si významu výrazu „můj zasvěcený žák"
61. Vytrhávání výrazu „můj zasvěcený žák" ze souvislostí
62. Přehlížení historie toho, jak byl výraz „můj zasvěcený žák" vložen do závěti
63. Přehlížení svědectví přímých svědků
Zastánci ṛtvika říkají, že závěť Śrīly Prabhupādy naznačuje, že Śrīla Prabhupāda chtěl, aby po jeho odchodu pokračoval systém ṛtvika. To je naprosto nepodložená spekulace. Analyzujme fakta.
Z Prohlášení o vůli Śrīly Prabhupādy, 4. červen 1977:
Já, A. C. Bhaktivedānta Svāmī Prabhupāda, zakladatel-ācārya Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy, zakladatel Bhaktivedanta Book Trustu a žák Oṁ Viṣṇupādy 108 Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Gosvāmīho Mahārāje Prabhupādy, v současné době sídlící ve Śrī Kṛṣṇa-Balarāma Mandiru ve Vṛndāvanu, vyjadřuji tuto poslední vůli:
1. Správní rada (GBC) bude konečná správní autorita celé Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy.
Každý chrám bude majetkem ISKCONu a bude spravován třemi výkonnými správci. Systém řízení bude pokračovat v současné podobě a není třeba žádné změny.
Zastánci ṛtvika říkají, že systém ṛtvika byl Śrīlou Prabhupādou zvolený způsob řízení zasvěcování v ISKCONu. Tento výrok je zcela mimo souvislosti a přehlíží nejméně tři skutečnosti:
Śrīla Prabhupāda v závěti hovoří o správě majetku ISKCONu, ne o zasvěcování.
„Systém ṛtvika" měl být užíván jen během fyzické přítomnosti Śrīly Prabhupādy. Śrīla Prabhupāda nikdy nenaznačil, že by měl pokračovat po jeho fyzickém odchodu. Vždy učil, že chce, aby se jeho žáci stali po jeho odchodu řádnými dīkṣā-guruy.
Tato závěť je napsána před dopisem z 9. července. I když - jen pro účel argumentace -aplikujeme větu „není třeba žádné změny" na systém zasvěcování, věta by naprosto zneplatnila spekulaci, že dopis z 9. července obsahuje náznaky, jak provádět zasvěcení po odchodu Śrīly Prabhupādy, téma, které mimochodem dopis vůbec nezmiňuje.
Další výraz, který se ṛtvik-māyā-vādī snaží zneužít, je „můj zasvěcený žák".
Jeho Svatost Jayadvaita Mahārāja to vysvětluje ve svém pojednání „Kde se ṛtvikovci mýlí":
Nyní se dostáváme ke druhému důkazu, té frázi ze závěti Śrīly Prabhupādy, v níž určuje, že každý nový výkonný správce ISKCONského majetku musí být „můj zasvěcený žák".
Podle této logiky Śrīla Prabhupāda musel chtít tento majetek ochránit navždy, a proto musí mít navždy přímé žáky zasvěcené systémem ṛtvika.
Znovu si prosím všimněte, že tato logika funguje jen pro „tvrdou" formu doktríny o ṛtvikovi (či „tvrdo-měkkou" verzi), v níž systém ṛtvika trvá věčně. „Měkká" verze, v níž systém ṛtvika trvá jen do objevení se kvalifikovaných guruů, je vyloučen: neboť má-li se následovat závěť, Śrīla Prabhupāda musí mít přímé žáky navždy, prostřednictvím svých ṛtviků (opět, „těchto jedenáct").
I když chce člověk následovat „tvrdo-měkkou" verzi doktríny o ṛtvikovi, v níž ṛtvikové a čistí oddaní v posloupnosti Śrīly Prabhupādy zasvěcují bok po boku, mohl by se pozastavovat nad tím, proč mají být žáci těchto čistých oddaných vyloučeni z možnosti sloužit jako výkonní správci. Je jejich zasvěcení nějakým způsobem méně účinné? Nejsou stejně spojeni se Śrīlou Prabhupādou? To je však malý problém. Pokračujme.
Předtím, než přijmeme tuto frázi ze závěti Śrīly Prabhupādy jako jasný náznak záměru Śrīly Prabhupādy založit věčný systém ṛtvik-guruů, na chvíli se zastavme, abychom se podívali, jak se tam ona fráze dostala. To nenakloní váhy ani na jednu stranu, ale je to zajímavá historie.
Vypadá to, že téma závěti vyvstává ve Vṛndāvanu 27. května 1977. Toho dne Girirāja Svāmī říká Śrīlovi Prabhupādovi: „Dnes ráno jste naznačil, že by nám závistivé osoby mohly přijít sebrat majetek, takže jsme to probírali na setkání členů GBC." Potom líčí, jak rada oddaných přišla s návrhem „listiny vzorového trustu" na ochranu majetku.
Rāmeśvara Svāmī při přednášení textu říká: „Vychází z dokumentu o BBT Trustu, který jste napsal před mnoha lety." Potom začíná tento nový dokument číst.
Během čtení vyjmenovává seznam pověřenců pro různé chrámy a postupně se dostává až k těm pro Vṛndāvan. „Navrhovanými pověřenci jsou Akśayānanda Svāmī, Gopāla Kṛṣṇa a Viśvambhara." Viśvambhara Dayāl (známý jako „Bhagatji") byl oddaný přítel ISKCONu, který prokázal Śrīlovi Prabhupādovi ve Vṛndāvanu mnoho služby.
Následuje tento rozhovor:
Prabhupāda: Viśvambhara není náš řádný žák.
Jayapatākā: Neměl by být zahrnut.
Prabhupāda: Pak musí ode mě přijmout sannyās.
Jayatīrtha: Jaya.
Prabhupāda: Měl by vědět...
Tamāla Kṛṣṇa: Být zasvěcen.
Jayapatākā: Pověřenec musí být zasvěcený žák.
Prabhupāda: Ó ano.
Rāmeśvara: Je-li brán... Mohl by být v poradní komisi.
Prabhupāda: Ne, můžete mu říci že „Pokud přijmeš sannyās, budeš tam."
Tamāla Kṛṣṇa: Takže s ním promluvíme, a pokud řekne ne, vybereme jinou osobu, vrátíme se a řekneme vám, koho jsme vybrali.
Po několika dnech, 2. června, oddaní předkládají Śrīlovi Prabhupādovi revidovaný návrh:
Girirāja: Takže jsme vytvořili návrh závěti, včetně trustu pro majetek v Indii a některý další...
Prabhupāda: Závěť? Závěť, bude obsahovat příkaz, že „Správa by se měla provádět takto". To je vše.
Girirāja: Ano.
Prabhupāda: Nikdo nemůže během soudní pře říci, že „Tento chrám bude spravovat tato osoba, tento chrám... "
Rāmeśvara: Ano, tak, jak jste řekl.
Girirāja: Tak jsme zahrnuli ty body...
V původním návrhu je nástupců - pověřenců jednoduše „nikdy méně než tři nebo více než pět". Ve druhém návrhu však oddaní pracující na dokumentu doplnili, že pověřenci, v tomto návrhu nazývaní „výkonní správci", musí být „zasvěcení žáci" následující čtyři usměrňující zásacy.
Śrīla Prabhupāda závěť podepisuje za dva dny.
Pokud po svém odchodu Śrīla Prabhupāda přestal zasvěcovat, proč oddaní pracující na dokumentu používají frázi „můj zasvěcený žák"? Proč ne formulace, která bere v úvahu, že Śrīla Prabhupāda a jeho žáci brzy odejdou?
„Nebyli jsme navyklí tak myslet," říká Girirāja Svāmī. „Při pohledu zpět to je velmi naivní." (osobní rozhovor, 26. leden 1996)
Bez ohledu na to, jak se tam formulace ocitla, Śrīla Prabhupāda závěť podepsal, a ta jasně uvádí, že každý nástupce by měl být zasvěcený žák Śrīly Prabhupādy. Argument tedy stále platí: Jak by mohl správce za mnoho generací být žákem Śrīly Prabhupādy, pokud není zasvěcen ṛtvikem Śrīly Prabhupādy?
Odpůrci doktrín o post-samādhi ṛtvikovi by zde mohli argumentovat, že nemůžeme přijmout slovníkový význam slova „žák", ale místo toho musíme nabídnout vysvětlení. Když je slovníkový význam jasný, není žádného výkladu třeba. Pokud je ale význam neurčitý, výklad může mít oprávnění.
Śrīla Prabhupāda uvádí tento příklad: Člověk může říci: „Na Ganze je obytná čtvrť." Vyvstává však otázka: „Ganga je voda, jak by tedy mohly být na vodě domy?" Nabízí se odpověď, že „na Ganze" neznamená doslova na vodě Gangy, ale spíše „na břehu Gangy". Śrīla Prabhupāda to uvádí jako ukázku oprávněného výkladu nabídnutého v případě oprávněné potřeby.
Někdo by pak mohl namítat, že vzhledem k tomu, že přijetí slovníkového významu slova „žák" by mělo neočekávaný následek v podobě odstranění celého systému guru-parampary, je tu výklad zcela na místě.
Ve skutečnosti však není žádný takový výklad třeba. Slovník odvádí dobrou práci.
Při pohledu do Oxfordského slovníku angličtiny uvidíme, že žák je „ten, kdo následuje jiného nebo mu slouží, aby se od něho učil; žák nebo učenec". Zřetelněji řečeno: „Osobní žák nebo následovník jakéhokoliv náboženského nebo (v modernějším způsobu užití) jiného učitele či mistra." To je definice, na kterou jsme nejvíce zvyklí, a tu mají ṛtvikovci na mysli.
Je toho však více. Zde je další definice, stejně platná: „Ten, kdo následuje nebo je ovlivněn doktrínou nebo příkladem jiného; ten, kdo patří ke ,škole' nějakého ideového vůdce." To je smysl, v němž se každý, kdo chce, může stát žákem Śrīly Prabhupādy. Jakákoliv upřímná osoba může následovat učení a příklad Śrīly Prabhupādy. Každý se může připojit k jeho ideové škole, či dokonce k jeho Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy. A v konečném smyslu je možné se stát nejen jeho žákem v duchu, ale jeho zasvěceným žákem prostřednictvím systému guru-parampary.
V tomto smyslu, milostí Śrīly Prabhupādy, je možné stát se nejen jeho žákem, ale zároveň žákem Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura, Śrīly Bhaktivinoda Ṭhākura, šesti Gosvāmīch a všech ostatních ācāryů v posloupnosti Śrīly Prabhupādy. „To", jak Śrīla Prabhupāda píše (Bg. 18.75), „je tajemství učednické posloupnosti." Osoba je propojena průzračným médiem pravého duchovního mistra, ale zároveň „zážitek zůstává přímý". Můžeme si představit den, kdy by ti, kdo věří, že se stali přímo „zasvěcenými žáky" Śrīly Prabhupādy prostřednictvím ṛtvika - nebo skrze obrázek či ve snu - mohli vznést soudní žalobu, že pouze oni mají právo sloužit jako výkonní správci majetku ISKCONu. Mohli by tvrdit, že pouze přímí žáci jsou praví, ne ti, kdo se prohlašují za pouhé žáky jeho žáků v posloupnosti. Necháváme na vás, abyste rozhodli, jak dobře by to odpovídalo - po právní a duchovní stránce - záměru závěti Śrīly Prabhupādy.