104. Ṛtvikismus je smrtící zbraň Kaliho
105. Guru jako duchovní bratr
106. Činí ze Śrīly Prabhupādy zónového ācāryu
107. Podporuje představu, že dīkṣu lze přijmout od kteréhokoliv předchozího ācāryi
108. Povzbuzuje k přijetí dīkṣi mimo ISKCON
109. Minimalizuje moc Śrīly Prabhupādy
110. Maření času
111. Odvracení lidí od vědomí Kṛṣṇy
112. Zásobování antisektářského hnutí argumenty
113. Urážení vaiṣṇavů
114. Prosazuje nezodpovědnost
115. Zbavuje významu postavení žáka
116. Porušuje zákon žákovské posloupnosti
104. Ṛtvikismus je smrtící zbraň Kaliho
Kali šíří svůj vliv vytvářením rozkolu mezi oddanými. Význam slova Kali je „hádka". Śrīla Prabhupāda chtěl, abychom vyjádřili svoji lásku k němu jednotou a spoluprací. Také řekl, že toto hnutí nelze zastavit žádným vnějším vlivem, ale je možné je zničit zevnitř. Nezodpovědné šíření ṛtvikismu místo skutečného učení Śrīly Prabhupādy vytváří mezi vaiṣṇavy zmatek a rozkol.
105. Guru jako duchovní bratr
Žák ISKCONského gurua by mohl přijmout ṛtvikismus a začít se považovat za duchovního bratra svého vlastního duchovního mistra. Přijetí takové absurdity je jeden z nejzávažnějších druhů přestupků zvaný maryādā-vyatikrama.
„I ten, kdo dobře ovládá transcendentální vědu, si musí dávat pozor na přestupek maryādā-vyatikrama neboli neomalené chování k nadřazené osobnosti. Podle příkazů písem si každý má dávat dobrý pozor, aby nepřestupoval zákon maryādā-vyatikramy, neboť když tak učiní, ztratí délku života, bohatství, slávu, zbožnost a požehnání celého světa.
...Pán nikdy netoleruje neomalenost v podobě maryādā-vyatikramy. " (Śrīmad-Bhāgavatam 3.4.26, význam)
„Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je založeno na naprosté sounáležitosti a lásce, ale je zde slovo maryādā, které znamená úctu, jež by měla být vždy prokazována duchovnímu mistrovi a starším členům." (dopis Śrīly Prabhupādy, 17. duben 1970)
Považovat se tedy za duchovního bratra svého dīkṣā-gurua je jistě velký a sebezničující přestupek.
106. Činí ze Śrīly Prabhupādy zónového ācāryu
Ṛtvikovci zdůrazňují, že Śrīla Prabhupāda byl jediný dīkṣā-guru v ISKCONu a že by jím měl zůstat. Ve skutečnosti bylo to, že byl Śrīla Prabhupāda jediný guru, dáno okolnostmi, nebylo to založeno na nějakém neměnném principu nebo příkazu. Śrīla Prabhupāda opakovaně zval své duchovní bratry ke kázání na Západě. Máme si myslet, že kdyby byli na Západě, Śrīla Prabhupāda by jim nedovolil být řádnými dīkṣā-guruy a zasvěcovat? Měli bychom si myslet, že by jednali pouze jako zástupci jménem svého duchovního bratra, Śrīly Prabhupādy?
Ṛtvikismus předpokládá, že Śrīla Prabhupāda byl a měl by zůstat zónovým ācāryou planety Země, ale kde Śrīla Prabhupāda řekl, že chce být jediným guruem v ISKCONu? O tom, že zůstane jediným guruem po svém odchodu, ani nemluvě.
107. Podporuje představu, že dīkṣu lze přijmout od kteréhokoliv předchozího
ācāryi
Samotná tato myšlenka je přestupek. Śrīla Prabhupāda nás opakovaně varoval před přeskakováním současných ācāryů. Jayagopāla, kāyastha z vesnice Kandry v Bengálsku, byl vyobcován z vaiṣṇavské společnosti Śrī Vīrabhadrou Gosvāmīm (inkarnací Pána Viṣṇua), když se snažil přeskočit svého duchovního mistra.
Nedávno jeden ṛtvik-māyā-vādī kázal jedné kongregační oddané a navrhoval, aby přijala zasvěcení od Śrīly Prabhupādy, na což odpověděla: „Pokud mohu přijmout zasvěcení přímo od Śrīly Prabhupādy, pak bych se - jako gṛhastha - cítila více inspirována přijmout zasvěcení od Śrīly Bhaktivinoda Ṭhākura."
Jakmile se přijme princip přijímání dīkṣi od ācāryi, který odešel, bude hranicí jen obloha. Bylo by překvapující začít potkávat lidi, kteří by tvrdili, že je zasvětil Śrīla Rūpa Gosvāmī nebo Śrīla Īśvara Purī.
108. Povzbuzuje k přijetí dīkṣi mimo ISKCON
Oddaní obvykle touží být ve svém životě osobně vedeni žijícím guruem. Je-li šířen ṛtvikismus, mnozí by se mohli cítit podníceni jít mimo ISKCON za žijícím, fyzickým guruem, s nímž by navázali běžný vztah gurua a žáka. Poskytnou jim tito duchovní vůdci čisté poselství a standardy předložené Śrīlou Prabhupādou?
109. Minimalizuje moc Śrīly Prabhupādy
Uvádí se, že vaiṣṇavova moc se měří jeho schopností změnit pokleslé duše ve vaiṣṇavy. Śrīla Prabhupāda řekl, že jeho mystická síla spočívá v tom, že změnil tolik obyvatel Západu nízkého původu ve vaiṣṇavy. Je patrné, že takzvané inkarnace, které předváděním nějaké mystické síly shromažďují mnoho následovníků, nedokáží své stoupence odvrátit ani od kouření. Podle některých ṛtvik-māyā-vādīch Śrīla Prabhupāda nedokázal vytvořit ani jediného duchovního mistra. Touto propagandou („Prabhupāda byl opravdu vznešený, ale všichni jeho žáci jsou nekvalifikovaní") ničí i víru oddaných v kázání Śrīly Prabhupādy.
110. Maření času
Ṛtvikovci si zřejmě neuvědomují, že všechny jejich argumenty již byly dávno vyvráceny, a tak dále vymýšlejí nové odstíny svých teorií. Tím se vyplýtvá mnoho času. Kolik ISKCON-hodin bylo ztraceno vyvracením jejich sbírky nesmyslných, spekulativních dokumentů? Samozřejmě, ve skutečnosti je čte velmi málo oddaných, protože jsou příliš zaneprázdněni službou Kṛṣṇovi, ale přesto je to rušivá věc.
111. Odvracení lidí od vědomí Kṛṣṇy
Víra mnoha lidí byla ovlivněna pomlouvačnou anti-ISKCONskou propagandou ṛtvik-vādīch. Někteří byli ovlivněni natolik, že zahodili své korálky z krku, přestali džapovat a zcela zanechali oddané služby. Pomlouváním ISKCONu na veřejnosti - zvláště na internetu - také odvracejí lidi od útočiště lotosových nohou Śrīly Prabhupādy.
112. Zásobování antisektářského hnutí argumenty
Jestli někomu kázání ṛtvikovců pomohlo, pak to jsou antisektáři. Vytvářením a propagací své apasampradāyové filozofie ṛtvikovci povzbuzují nepřátele vaiṣṇavů, aby pohlíželi na hnutí Hare Kṛṣṇa jako na novou, nebezpečnou sektu postrádající napojení na pravé védské učení.
113. Urážení vaiṣṇavů
Ṛtvik-vādī tvrdí, že když pokleslo tolik guruů, zbývající guruové jsou také pokleslí nebo, pokud již nepoklesli, je to jen otázka času, než se tak stane. To uráží ISKCONské guruy s dobrou pověstí. Snažit se zničit guru-bhakti žáků a aspirujících žáků také představuje velmi vážný přestupek.
Ve Śrī Caitanya-caritāmṛtě (Madhya-līlā 15.261) Śrīla Prabhupāda cituje rozhovor mezi Mārkaṇḍeyou a Bhagīrathou ze Skanda Purāny:
„,Můj milý králi, ten, kdo se posmívá vznešenému oddanému, ztratí výsledky svých zbožných činností, svůj majestát, svou pověst a své syny. Vaiṣṇavové jsou velké duše. Každý, kdo je pomlouvá, poklesne do pekla známého jako Mahāraurava spolu se svými předky. V pekelných podmínkách se zajisté ocitnou ti, kdo vaiṣṇavu zabijí, pomluví, závidějí mu, hněvají se na něj, nepokloní se mu a neradují se, když jej vidí.'"
Hari-bhakti-vilāsa (10.314) zas uvádí tento citát z Dvārakā-Mahātmyi:
kara patraiś ca phālyante
sutīvrair yama-śāsanaiḥ
nindāṁ kurvanti ye pāpā
vaiṣṇavānāṁ mahātmānām
V rozhovoru mezi Prahlādem Mahārājem a Bali Mahārājem se uvádí: „Ti hříšníci, kteří pomlouvají vaiṣṇavy, již jsou všichni velké duše, jsou vystaveni velmi tvrdému Yamarājovu trestu."
114. Prosazuje nezodpovědnost
Zdá se, jako by někteří ṛtvik-vādī považovali za nejlepší způsob vyhnutí se zodpovědnosti to, že se stanou ṛtvik-guruem, nikoliv řádným guruem. To nás Śrīla Prabhupāda neučil. Často citoval verš z Bhāgavatamu, který uvádí, že člověk by se neměl stávat guruem, pokud nedokáže vysvobodit své svěřence: „Ten, kdo nedokáže vysvobodit své svěřence z cesty opakovaného rození a umírání, se nemá nikdy stát duchovním mistrem, otcem, manželem, matkou nebo uctívaným polobohem." (Śrīmad-Bhāgavatam 5.5.18) Ṛtvikovci se vzpírají žádosti Śrīly Prabhupādy všem svým žákům, aby se stali kvalifikovanými a vytvářeli žáky po celém světě. Vyhýbají se přijetí zodpovědnosti a místo toho chtějí tímto závazkem zatěžovat Śrīlu Prabhupādu.
115. Zbavuje významu postavení žáka
Pán Kṛṣṇa dává v Bhagavad-gītě pokyn, že je třeba pokorně přijít za duchovním mistrem, dotazovat se ho a sloužit mu. Ṛtvikismus zbavuje tento vztah smyslu a podstaty.
„Žák znamená ten, koho vede vyšší autorita. To je žák. Vyšší autorita se nazývá duchovní mistr a osoba, která se dobrovolně podřizuje jeho vedení, se nazývá žák." (přednáška, 25. únor 1975)
„Žák znamená ten, kdo dobrovolně souhlasí s tím, že ho bude ukázňovat duchovní mistr. Když se stane žákem, nemůže pokynu duchovního mistra neuposlechnout. Śiṣya. Śiṣya, toto slovo pochází z kořene śas-dhātu, což znamená „Přijímám tvoje rozhodnutí." (přednáška, 11. únor 1975)
„Duchovní mistr má právo trestat svého žáka, jakkoli se mu zachce. Śiṣya neboli žák znamená ten, kdo přijímá trest duchovního mistra. I když duchovní mistr někdy žáka z otcovské lásky trestá jako hlupáka či darebáka, neznamená to, že žák je nutně hlupák či darebák. Naleznete i výrok Pána Caitanyi - představuje se jako hlupák, jak ho označil Jeho duchovní mistr, ale to neznamená, že hlupákem byl. Upřímný žák cítí radost, když ho duchovní mistr trestá tím, že ho nazývá hlupákem a darebákem. I můj duchovní mistr mě tak někdy nazýval a já si ten den stále pamatuji a cítím transcendentální radost." (dopis Śrīly Prabhupādy, 27. leden 1970)
116. Porušuje zákon žákovské posloupnosti
„Neochvějně se cvičte a pak budete pravý guru a budete moci přijímat žáky podle stejné zásady. Z hlediska etikety je zvykem, že za života vašeho duchovního mistra přivádíte kandidáty na žáky k němu a za jeho nepřítomnosti či po odchodu můžete přijímat žáky bez jakéhokoliv omezení. To je zákon učednické posloupnosti." (dopis Śrīly Prabhupādy, 2. prosinec 1975)