Jayapatākā Svāmī
1. Pozadí diskuse o teorii zástupného zasvěcování ṛtvikem
2. Śrīla Prabhupāda se vždy drží pokynů sādhua, śāstry a gurua
3. Śrīla Prabhupāda se může rozhodnout udělat cokoliv...
4. Śrīla Prabhupāda nikdy nehovořil o systému post-samādhi ṛtvik-dīkṣi
5. Autorita GBC nad guruy je pokyn Śrīly Prabhupādy
6. Systém post-samādhi zasvěcování ṛtvikem není autorizován śāstrou
7. Śrīla Prabhupāda jako zakládající śikṣā-guru převyšuje všechny dīkṣā-guruy
8. Pochopení záměrů Śrīly Prabhupādy ohledně systémů guruů v ISKCONu
9. Zachování úctyhodného postavení ISKCONu v guru-parampaře
Následovníci, zastánci i příznivci teorie ṛtvik (institucionalizované post-samādhi dīkṣi Śrīly Prabhupādy) a sympatizanti s ní volají „Proč ne ṛtvik!11 a „Prosím, dejte systému ṛtvik šanci!" Také se ptají: „Co je na zasvěcování systémem ṛtviku špatného!" Jako odpověď na tyto otázky píši tuto krátkou studii. Činím tak v rychlosti a později může být vylepšena, ale je to má skromná snaha podle svých realizací vyjádřit, co sādhu, śāstra a guru o tomto tématu říkají. Vidím, že mnoho upřímných oddaných se zahloubalo do čtení literatury a studií protagonistů teorie zástupného zasvěcování a bylo různou měrou ovlivněno. Jako reakci na jejich laskavé snahy vysvětlit své úhly pohledu a znepokojení píši tuto studii jako skromnou oběť. Jejím cílem je pokusit se ukončit filozofické rozkoly, které teorie zástupného zasvěcování mezi oddanými vytvořila, a to diskusí o tématech v souladu se sādhuem, śāstrou a guruem.
1
Pozadí diskuse o teorii zástupného zasvěcování ṛtvikem
Obhájci zástupného zasvěcování ṛtvikem tvrdí, že dopis z 9. července 1977 napsaný Tamālem Kṛṣṇou Gosvāmīm a schválený Śrīlou Prabhupādou, který opravňuje některé oddané k zasvěcování jeho jménem za jeho přítomnosti, by měl být přijat jako konečný příkaz Śrīly Prabhupādy pro všechny budoucí časy. S tímto návrhem se pojí různé problémy. Jedním z nich je, že Śrīla Prabhupāda konkrétně neřekl, že tento proces, který stanovil, je míněn pro všechny časy. Diskuse ze 7. července 1977 se netýkala ničeho víc než tehdejšího seznamu žáků čekajících na zasvěcení, i když šlo o pokračování diskuse z 28. května 1977. V té diskusi Śrīla Prabhupāda uvedl, že „doporučí" některé oddané, aby jednali jako „výkonní ācāryové" (známí též jako ṛtvikové). Jeho Božská Milost Śrīla Prabhupāda prohlásil, že budou v jeho přítomnosti formálně zasvěcovat „jeho jménem", protože žáci by neměli zasvěcovat za fyzické přítomnosti svého duchovního mistra. Śrīla Prabhupāda také uvedl, že „výkonní ācāryové", které doporučí, aby zasvěcovali, až nebude mezi námi přítomen, budou „na jeho pokyn" jinak „řádnými guruy", „guruy" a zasvěcovateli svých vlastních žáků, kteří budou „pra-žáky" Śrīly Prabhupādy, neboli žáci jeho žáků. To byl přímý pokyn k tomu, jak budou pokračovat zasvěcení po jeho fyzickém odchodu. Existují mnohé další odkazy, v nichž Śrīla Prabhupāda obecně vyjádřil svoji touhu, záměr, žádost a příkaz, že v budoucnosti by se všichni jeho žáci měli stát kvalifikovanými jako duchovní mistři a také zasvěcovat nové generace žáků. Toto téma bylo diskutováno ze všech stran a byly předloženy různé výklady, ale pravdou zůstává, že zastánci teorie ṛtvik nemohou předložit žádné důkazy, že Śrīla Prabhupāda si opravdu přál zavést systém zástupného zasvěcování ṛtvikem, aby pokračoval, až on již nebude fyzicky přítomen. Zastánci teorie ṛtvik také nedokázali, že Śrīla Prabhupāda dal konkrétní pokyn k zavedení systému zástupného post-samādhi zasvěcování ṛtvikem v ISKCONu. Přesto na základě spekulativního výkladu významu dopisu z 9. července 1977 a jejich praktického přesvědčení mnozí z nich stále cítí, že teorie zástupného zasvěcování ṛtvikem je skutečná touha Śrīly Prabhupādy. Chtěl bych z různých úhlů ukázat, že není naprosto možné, aby si Śrīla Prabhupāda tento systém přál, a neexistuje pro to ani žádný rozumný důkaz. Naopak je tu řada důkazů, které ukazují, že si Jeho Božská Milost přála a žádala, aby se všichni jeho kvalifikovaní žáci stali śikṣā a přímými dīkṣā-guruy, a že to je systém autorizovaný Śrīlou Prabhupādou.
Je také důležité zmínit, že oddaní v ISKCONu si dělají rozličné upřímné starosti ohledně aplikace guru systému v ISKCONu a odchylek, k nimž v praxi došlo. Ty vedly k pochybám o systému guru-parampary a lze je považovat za jednu z příčin či inspirací pro teorii ṛtvik. Doufáme, že pokud budou pochopení a aplikace guru-tattvy v ISKCONu správně analyzovány a přezkoumány, aby se zajistilo, že se drží sādhua, śāstry a gurua, mohou uspokojit ty oddané, kteří ztratili důvěru v předchozí systém. Zabývat se těmito body není účelem této studie, třebaže uznávám, že je to třeba. Je také důležité uznat, že osoby, které přijaly teorii ṛtvik, nemusejí být tak snadno přesvědčeny pouhými změnami v aplikaci. Budou muset být přesvědčeny, že žáci a následovníci Śrīly Prabhupādy jsou dīkṣā-guruy plným právem na základě principů a pokynů Śrīly Prabhupādy. Bylo by příznivé, kdyby starší kazatelé ISKCONu těmto zastáncům ṛtvikismu naslouchali a diskutovali s těmi, jež jsou k tomu ochotni, aby dospěli k brzkému pozitivnímu řešení. Zdá se, že si každý přeje uspokojit touhu Śrīly Prabhupādy. Aby se toho dosáhlo, je důležité jasně porozumět tomu, co Śrīla Prabhupāda chtěl a přikázal.
2
Śrīla Prabhupāda se vždy drží pokynů sādhua, śāstry a gurua
Důvodem vysvětlování tohoto bodu je pevně stanovit, že Śrīla Prabhupāda ve všem plně následoval sādhua, śāstru a gurua. Proto vše, co GBC a následovníci ISKCONu dělají, by mělo být také jasně založeno na śāstře. Jelikož zástupná zasvěcování duchovním mistrem po jeho odchodu se v śāstře běžně neobjevují, Śrīla Prabhupāda by tento systém neustanovil, a ani to neučinil. Zasvěcování „jménem" Śrīly Prabhupādy bylo očividně určeno jen pro dobu jeho fyzické přítomnosti. Žádný zastánce ṛtvikismu nikde ve védské literatuře neukázal, kde tento systém zástupných zasvěcování po odchodu duchovního mistra existuje. Opírají se jedině o fanatický výklad dopisu z 9. července 1977, který ignoruje dřívější výrok Śrīly Prabhupādy, že zasvěcování „jeho jménem" jsou jen formalita v jeho přítomnosti. Pokud dokážeme všichni přijmout tuto zásadu, že vše, co děláme, musí být autorizováno sādhuem, śāstrou a guruem, budeme moci všichni snadněji spolupracovat. Jeho Božská Milost A. C. Bhaktivedanta Svāmī Prabhupāda vysvětlil, že jeho „tajemstvím úspěchu" byla skutečnost, že přísně následoval pokyny svého duchovního mistra Oṁ Viṣṇupādy Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura.
„...ujali jsme se mise Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura a Bhaktivinoda Ṭhākura kázat poselství Caitanyi Mahāprabhua po celém světě, pod ochranou všech předchozích ācāryů, a vidíme, že náš skromný pokus je úspěšný. Následovali jsme zásady zvláště vysvětlené Śrīlou Viśvanāthem Cakravartīm Ṭhākurem v jeho komentáři k verši z Bhagavad-gīty vyavasāyātmikā buddhir ekeha kuru-nandana. Podle tohoto pokynu Viśvanātha Čakravartīho Ṭhākura je povinností žáka přísně následovat pokyny svého duchovního mistra. Tajemstvím úspěchu pokroku v duchovním životě je žákova pevná víra v pokyny svého duchovního mistra." (Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 12.8, výklad) Śrīla Prabhupāda vytrvale chránil čistotu ISKCONu tím, že vždy dohlížel na to, aby činnosti ISKCONu zůstávaly v souladu se sādhuem, śāstrou a guruem. Je nepředstavitelné, že by Śrīla Prabhupāda někdy udělal něco, co by nebylo v souladu se zásadami a doporučeními sādhua, śāstry a gurua. Kromě toho Śrīla Prabhupāda učil, že základní zásadou vědomí Kṛṣṇy je, že duchovní mistr a všichni vaiṣṇavové musí vždy následovat śāstru jako základ všech činností v rámci rozvoje vědomí Kṛṣṇy. Śrīla Prabhupāda to učil všude ve své transcendentální literatuře, která je konečnou autoritou hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. „Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura učí sādhu-śāstra-guru-vākya, hṛdaye kariyā aikya. Tento pokyn znamená, že člověk musí brát v úvahu pokyny sādhua, zjevených písem a duchovního mistra, aby porozuměl skutečnému významu duchovního života. Sādhu (svatá osoba či vaiṣṇava) ani pravý duchovní mistr nevyřknou nic, co by nebylo doloženo zjevenými písmy. Výroky zjevených písem tedy odpovídají výrokům pravého duchovního mistra a svatých osob. Proto je třeba jednat s ohledem na tyto tři důležité zdroje porozumění." (Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 7.48, význam) Śrīla Prabhupāda opět zdůrazňuje, že duchovní záležitosti musí být podrobovány zkouškám, zda jsou ve shodě se sādhuem, śāstrou a guruem.
„Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura uvádí sādhu-śāstra-guru: všechny duchovní záležitosti je třeba podrobovat zkouškám, zda jsou ve shodě s pokyny svatých osob, písem a duchovního mistra. Duchovní mistr je ten, kdo následuje pokyny svých předchůdců, neboli sādhuů, svatých osob. Pravý duchovní mistr nezmiňuje nic, co není zmíněno v autorizovaných písmech. Obyčejní lidé musí pokyny sādhua, śāstry a gurua následovat. Výroky śāster a výroky pravého sādhua či gurua se nemohou navzájem lišit." (Śrīmad-Bhāgavatam 4.16.1, význam)
Zastánci ṛtvikismu obvykle říkají, že veškeré citace uvedené později jsou důležitější. Proto by mohli uvést, že Śrīla Prabhupāda viděl věci jinak v posledních dnech svých zábav počínaje 9. červencem 1977. Rychlé hledání v rozhovorech Śrīly Prabhupādy z posledních dnů jeho zábav však ukazuje, že se jeho názory nezměnily. Jsou neměnné, protože se zakládají na následování sādhua, śāstry a gurua, nikoliv na spekulaci či hmotných představách. Zde jsou některé z posledních rozhovorů Śrīly Prabhupādy, v nichž zmiňuje základní aspekty následovāṇī sādhua, śāstry a gurua:
Prabhupāda: A následujeme to, co Kṛṣṇa říká. Potom náš život, úspěch...
Prabhupāda: Podle našich śāster je mysl určená ke spekulaci. Neposkytuje nám žádné jednoznačné poznání. Moje mysl pracuje jedním způsobem, tvoje mysl pracuje jinak...Není zde závěr...Manorathenāsati dhāvato bahiḥ. To je výsledek mentální spekulace. A Gīta také uvádí manaḥ ṣaṣthānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati. Tato duchovní jiskra, spoutaná myslí a smysly, těžce bojuje v hmotné přírodě. Nic jiného nedělá. Nemá žádné stálé postavení. Každý řekne: „Myslím si, že toto je správné." Co je správné, ale neví. To je boj. Není tomu tak! (rozhovor v pokoji, Vṛndāvan, 13. říjen 1977)
Prabhupāda: Vīrarāghavācārya, Sanātana Gosvāmī, Viśvanātha Cakravartī. Pouze se snažíme vysvětlit jejich myšlenky. Jsme nepatrní.
Pradyumna: Myslím si, že váš komentář ke Śrīmad-Bhāgavatamu se zapíše do historie jako jeden z nej... jeden z nejlepších komentářů. Zapíše se.
Prabhupāda: Snažme se o to.
(rozhovor v pokoji, Vṛndāvan, 16. říjen 1977)
Prabhupāda: A dr. Ghoš má svůj plán, ale ve skutečnosti je plán v Bhagavad-gītě a Śrīmad-Bhāgavatamu. Chceme jej zavést v naší gurukule. Nemusíme žádný plán vymýšlet. Je to pravda?
Girirāja: Ano.
(rozhovor v pokoji, Vṛndāvan, 18. říjen 1977)
Prabhupāda: Śruta -gṛhītayā. A śruta-gṛhītayā je poznání Vedānty, ne sentiment. Śruta-gṛhītayā. To je pravé poznání. Diskutujte o Bhāgavatamu denně, jak nejvíce je to jen možné. Vše se vyjasní. Protože Bhāgavatam je jádro. Nigama-kalpa-taror galitam phalam idam. A vyāsadeva-kṛta. Kim anyaiḥ śāstraiḥ. Napsal ho, když dosáhl seberealizace. Mahā-muni-kṛte. Čím více tedy čteme Śrīmad-Bhāgavatam, tím více se poznání vyjasní. Každý verš je transcendentální. Je to jasné? (rozhovor v pokoji, Vṛndāvan, 21. říjen 1977)
Prabhupāda: A všichni ācāryové to říkají. Musíme je následovat. Velmi správně. (Prabhupādova vigílie, Vṛndāvan, 1. listopad 1977)
Je tedy naprosto zřejmé, že Śrīla Prabhupāda byl až do samého konce svých viditelných zábav zcela odhodlaný neměnit žádný princip sādhua, śāstry a gurua, ale naopak je za každou cenu zachovat. Kdyby Śrīla Prabhupāda chtěl učinit tak drastickou změnu ve všem, co učil ve svých knihách, přednáškách, rozhovorech a dopisech, měl k tomu nepochybně spoustu času. Neudělal to, protože neměl žádnou jinou představu kromě té, aby se jeho vlastní žáci stali „řádnými guruy" a zasvěcovali po jeho odchodu své vlastní žáky, protože śāstra neuvádí nic jiného. Důležitost śāstry jako středu je ukázána v následujícím citátu: „Śrīla Narottama dāse Ṭhākura praví sādhu-śāstra-guru-vākya, cittete kariyā aikya. Věc je třeba přijmout jako pravou na základě studia slov svatých lidí, duchovního mistra a śāstry. Skutečným středem je śāstra, zjevené písmo. Pokud duchovní mistr nemluví v souladu se zjeveným písmem, nelze ho přijmout. A pokud svatá osoba nemluví podle śāstry, není to svatá osoba. Śāstra je středem pro všechny." (Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 20.35, výklad)
3
Śrīla Prabhupāda se může rozhodnout udělat cokoliv...
A přesto někdy pro-ṛtvický tábor tvrdí, že není nic špatného na tom, že Śrīla Prabhupāda zavedl zástupné zasvěcení po odchodu, protože jako ācārya změnil v minulosti mnoho věcí, takže mohl také změnit tuto drobnost v śāstře. (To, že se zaobírám tímto bodem, neznamená, že akceptuji, že Śrīla Prabhupāda opravdu nařídil zavedení tohoto systému zasvěcení ṛtvikem po ukončení své fyzické přítomnosti. To je další aspekt ṛtvik-māyi -diskutovat o podrobnosti, aniž by byl kdy prokázán prvořadý předpoklad, že Śrīla Prabhupāda někdy konkrétně nařídil pokračování tohoto systému po jeho odchodu.) Ṛtvický tábor říká, že Śrīla Prabhupāda může zavést nové „precedenty" a učinit změny v śāstře. Jinak řečeno, nepřímo akceptují, že koncepce systému zasvěcování po fyzickém odchodu duchovního mistra z planety zástupnými zasvěcovateli neboli ṛtviky není nikde autorizována důkazy śāster. Pokud ji někde śāstra autorizuje, pak by to měli ukázat, ale dosud neukázali nic. Někdy se tvrdí, že Śrīla Prabhupāda již zavedl systém ṛtviků za své přítomnosti, ale autorizace některých žáků k tomu, aby mu pomohli s jakýmkoliv aspektem zasvěcení za jeho přítomnosti, neporušuje princip učednické posloupnosti. Nikdo netvrdí, že Śrīla Prabhupāda za své přítomnosti nemohl autorizovat žáky, aby mu pomáhali jako ṛtvikové, protože se jednalo jen o pomocnou úlohu.
Zástupná zasvěcování post-samādhi je něco, co Śrīla Prabhupāda nikdy nerozebíral, protože jasně řekl, že zasvěcení „jeho jménem" je formalita, protože v přítomnosti duchovního mistra by žák neměl zasvěcovat. Śāstra vždy hovoří o učednické posloupnosti, což znamená, že poté, co jeden duchovní mistr odejde z tohoto světa, následníky se stávají jeho žáci, kteří napojují nové oddané na paramparu tím, že zasvěcují žáky a poskytují jim vedení. Změnit tuto koncepci je velmi závažná odchylka od standardního chápání učednické posloupnosti. Kdyby se Śrīla Prabhupāda chystal zavést něco tak odlišného od standardního či běžného systému, který již popsal ve svých knihách, pak by to důkladně rozebral a vysvětlil by, proč je to v souladu se śāstrou a guruem. Vše, co Śrīla Prabhupāda učil, podpořil śāstrou, pokud šlo o důležité téma.
Nyní nejnovější argument pro-ṛtviků kvůli nedostatku jakéhokoliv dalšího pozitivního důkazu či výroku Śrīly Prabhupādy je tvrzení, že chybějí pásky s nahrávkami. Tím se diskuse dostává do naprosté myšlenkové anarchie, protože když tvrdíme, že nedostatek důkazů představuje důkaz, potom každý může spekulovat o čemkoliv. GBC a oddaní v ISKCONu musí záviset na pokynech, které máme. Nemůžeme se opírat o důkazy, které nemáme.
Śrīla Prabhupāda ve skutečnosti vždy následoval śāstru a nezměnil žádný princip sādhua, śāstry ani gurua. Co se týče podrobností, jak aplikovat pokyny sādhua, śāstry a gurua, tam mohl Śrīla Prabhupāda zavést precedenty, ale to neznamená vytvoření něčeho nového, co není v śāstře. Pro ukázku laskavě vezměte v úvahu body, které zastánci ṛtvikismu citují jako příklady toho, že Śrīla Prabhupāda zavedl nové precedenty, které nebyly v śāstře.
Omezení počtu kol ze 64 na 16: To nemění princip každodenního pronášení a počítání kol. Mění to pouze počet kol. Śrīla DāmodaraMahārāja, duchovní bratr Śrīly Prabhupādy, nás informoval, že 64 kol bylo určeno těm, kdo nechodili ven kázat, ale těm, kdo v Gauḍīya Maṭhu aktivně kázali, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura dovolil 16 kol. Takže ve skutečnosti Śrīla Prabhupāda nic nezměnil, ale aplikoval v ISKCONu standard pro kazatele a zaměstnal nás kázáním.
Provádění svateb: To také není v rozporu se śāstrou a Śrīla Prabhupāda vysvětlil tento konkrétní bod v 18. kapitole Bhagavad-gīty o vivāha-yajñi.
„ Yogī mají jednat v zájmu pokroku lidské společnosti. Je mnoho očistných procesů, které člověka přivádějí k duchovnímu životu. Jednou z těchto obětí je například svatební obřad, vivāha-yajña. Měl by sannyāsī, který se nachází ve stavu odříkání a zřekl se všech rodinných vztahů, podporovat svatbu! Pán zde říká, že od žádné oběti, která je pro lidi prospěšná, se nemá nikdy upustit. Vivāha -yajña, svatební obřad, má usměrnit mysl člověka, aby byla klidná a tak způsobilá k duchovnímu pokroku. Většině lidí by se vivāha-yajña měla doporučovat, a měly by tak činit i osoby ve stavu odříkání. Sannyāsī se nemají nikdy stýkat se ženami, ale to neznamená, že by mladý muž na nižších stupních života neměl prostřednictvím svatebního obřadu přijmout manželku. Všechny stanovené oběti jsou určeny k dosažení Nejvyššího Pána." (Bhagavad-gīta 18.5, význam)
Ženy mají dovoleno žít v chrámu: Śrīla Prabhupāda vysvětlil, že slovo „Maṭha" ve spojení Gauḍīya Maṭha znamená klášter a v „Maṭhu" žijí pouze členové odříkavých āśramů a staré vdovy. Śrīla Prabhupāda vysvětlil, že z tohoto důvodu nevytvářel Gauḍīya Maṭhy, ale místo nich zakládal chrámy. Vysvětlil, že neexistuje žádný absolutní zákaz ohledně života žen nebo hospodářů v chrámu. Například v chrámovém komplexu Śrīraṅgamu žijí rodiny a ženy. Proto Śrīla Prabhupāda zachoval princip śāstry.
Předávání Gāyatrī prostřednictvím nahrávky na pásku: To je pouze „praktičnost je zásadou"! Śāstra uvádí, že žák by měl naslouchat duchovnímu mistrovi. Śrīla Prabhupāda dal pokyn, že nahrávku mohou poslouchat pouze ti, kdo mají svolení ke druhému zasvěcení. Śrīla Prabhupāda tedy nezměnil princip, ale pouze jej aplikoval s použitím moderních prostředků. Přes to všechno se jedná jen o drobnost a neprokazuje to, že by Śrīla Prabhupāda učinil něco v rozporu se sādhuem, śāstrou a guruem.
Śrīla Prabhupāda dával zasvěcení ženám a cizincům: Zastánci ṛtvikismu někdy také uvádějí, že když Śrīla Prabhupāda dával védské a pāñcarātrika zasvěcení ženám a cizincům, je to příklad precedentu změny śāstry. Ve skutečnosti Śrīla Prabhupāda pouze následoval systém zasvěcení pāñcarātrika Oṁ Viṣṇupādy Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura principy nezměnil, ale poté, co pochopil jejich význam, je skutečně aplikoval. Śrīla Prabhupāda učil nejen to, jak musíme zachovat systém zasvěcení pāñcarātrika daný jeho duchovním mistrem, ale také to, že neporušili principy śāstry, ale ve skutečnosti je zachovali:
„Co se týče platnosti brāhmaṇského postavení, jak je přijímáme, vzhledem k tomu, že se v současném věku nedodržuje obřad Garbhādhāna, ani osoba narozená v brāhmaṇské rodině není považována za brāhmaṇu, ale nazývá se dvija-bandhu neboli nekvalifikovaný syn brāhmaṇy. Za těchto okolností závěr zní, že celá populace je nyní śūdra, jak uvádí kalau śūdra sambhavāḥ. Na śūdry se tedy podle védského systému žádné zasvěcení nevztahuje, ale podle systému pāñcarātrika je zasvěcení dáno osobě, která tíhne přijmout rozvoj vědomí Kṛṣṇy.
V době mého Gurua Mahārāje byla i osoba pocházející z brāhmaṇské rodiny zasvěcena podle systému pāñcarātrika, jako by byla śūdrou. Dědičné brāhmaṇství tedy nelze v současné době uplatnit. Obřad posvátné šňůry zavedený mým Guruem Mahārājem podle systému pāñcarātrika a Hari-bhakti-vilāsi Śrīly Sanátany Gosvāmīho musí pokračovat. Nezáleží na tom, zda jej kněží přijímají, nebo ne. Když můj Guru Mahārāja Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Prabhupāda tento systém zavedl, protestoval proti tomu dokonce i důvěrný okruh jeho duchovních bratrů a přátel. Ovšem, ve skutečnosti neměl žádné duchovní bratry, ale bylo zde mnoho žáků Bhaktivinoda Ṭhākura, kteří byli považováni za duchovní bratry a proti tomuto činu mého Gurua Mahārāje protestovali, ale on na to nedbal.
Ve skutečnosti každý, kdo začne pronášet mantru Hare Kṛṣṇa bez přestupků, okamžitě zaujme transcendentální postavení, a proto nemusí být zasvěcen posvátnou šňůrou, ale Guru Mahārāja tuto posvátnou šňůru zavedl, protože vaiṣṇava byl mylně chápán jako příslušník hmotné kasty. Považovat vaiṣṇavu za příslušníka hmotného kastovního systému je pekelná úvaha (narakī buddhi). Aby tedy uchránil běžné obyvatelstvo před přestupky vůči vaiṣṇavům, neústupně zavedl tento obřad posvátné šňůry a my musíme jít v jeho šlépějích...
Naší povinností je tedy cvičit všechny druhy lidí, aby dosáhli úrovně kvalifikovaných brāhmaṇů, zasvěcovat je podle kvalifikace v souladu s výše uvedenými autoritami, aby mohli bez překážek kráčet zpátky domů, zpátky k Bohu. Tento systém zavedený mým Guruem Mahārājem, vědecky založený a aplikovaný, nesouvisející s vykořisťovatelským sentimentem ,kastovního' systému založeným na dědičném právu, je příležitostí pro všechny členy společnosti opravdu dosáhnout transcendentální úrovně..." (dopis Śrīly Prabhupādy Acyutānandovi, 14. listopad 1977)
Princip spočívá v tom, že vaiṣṇava je automaticky brāhmaṇa díky své oddané službě Pánu Kṛṣṇovi. Proto byl systém zasvěcení pāñcarātrika praktikovaný Śrīlou Bhaktisiddhántou Sarasvatīm Ṭhākurem pouhou aplikací základních principů, které přijali již předchozí ācāryové.
4
Śrīla Prabhupāda nikdy nehovořil o systému post-samādhi ṛtvik-dīkṣi
Śrīla Prabhupāda se ve skutečnosti nikdy nijak nezmínil o systému zástupného zasvěcení ṛtvikem ve své fyzické nepřítomnosti a také to není zmíněno v žádné śāstře. To, že po odchodu duchovního mistra z tohoto hmotného světa by měla přijmout zodpovědnost za pokračování guru-parampary další generace žáků, tedy nepředstavuje pouhou tradici nebo aplikaci, ale základní princip guru-parampary. Existuje nespočet citací o tomto tématu, které jistě všichni znáte.
Zastánci ṛtvikismu by měli pochopit, že zavedení systému post-samādhi zasvěcování je drastická změna systému guru-parampary. Snaha chytře volenými slovy minimalizovat význam či dopad této prakticky naprosté změny systému parampary jen svádí nevinné lidi na scestí. Tím, že se vyhýbají oprávněným požadavkům na nějaké přímé pokyny Śrīly Prabhupādy, se zdá, že se snaží svůj systém prosadit „zadními dveřmi" bez jakéhokoliv skutečného důkazu od sādhua, śāstry a gurua, že se jedná o platný systém. Dostal jsem otázku: „Co je špatného na zástupných post-samādhi zasvěceních? Očividně špatné je to, že je v rozporu se systémem vysvětleným Śrīlou Prabhupādou známým jako guru-paramparā. Třebaže tento systém by měl být všem dobře znám, jelikož jsem byl dotázán, poskytuji několik śāstryckých odkazů z knih a přednášek Śrīly Prabhupādy: „Ten, kdo je nyní žákem, je budoucím duchovním mistrem. Nikdo však nemůže být pravým a autorizovaným duchovním mistrem, dokud nebude věrně následovat pokyny svého duchovního mistra. Brahmājī získal skutečné poznání jako žák Nejvyššího Pána a předal ho svému drahému žákovi Nāradovi, a stejně tak Nārada potom jako duchovní mistr předal toto poznání Vyāsovi, a tak dále." (Śrīmad-Bhāgavatam 2.9.43, význam) „Tento verš dále potvrzuje dokonalost systému parampary neboli učednické posloupnosti. V minulé kapitole bylo jasně řečeno, že Brahmājī, prvorozená živá bytost, přijal poznání přímo od Nejvyššího Pána a beze změn ho předal svému žáku Nāradovi. Nārada žádal o poznání a Brahmājī ho na jeho žádost poučil. To je systém učednické posloupnosti — požádat správnou osobu o transcendentální poznání a náležitě ho přijmout. Tuto metodu doporučuje Bhagavad-gīta (4.2). Chce-li zvídavý student obdržet transcendentální poznání, musí vyhledat kvalifikovaného duchovního učitele, odevzdat se mu, pokorně se ho ptát a sloužit mu." (Śrīmad-Bhāgavatam 2.5.1, význam)
Śrīla Prabhupāda popisuje princip guru-parampary neboli učednické posloupnosti jasně. Je zřejmé, že jeden duchovní mistr předává poznání svému žáku prostřednictvím přímé komunikace. Tento žák se stane guruem a předává je další generaci.
„Transcendentální poznání Véd poprvé sdělil Bůh Brahmovi, stvořiteli tohoto konkrétního vesmíru. Od Brahmy poznání sestoupilo k Nāradovi, od Nārady k Vyāsadevovi, od Vyāsadeva k Madhvovi a v této učednické posloupnosti bylo transcendentální poznání předáváno jedním žákem dalšímu, dokud nedospělo k Pánu Gourāṅgovi, Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi, který zaujal pozici žáka a následovníka Śrī Īśvary Purīho. Současný Ācāryadeva je desátým představitelem od Śrī Rūpy Gosvāmīho, původního představitele Pána Caitanyi, který tuto transcendentální tradici kázal v plném rozsahu. Poznání, které získáváme od našeho Gurudevy, se neliší od poznání předaného samotným Bohem a posloupností ācāryů v Brahmově linii učitelů. Tento příznivý den slavíme jako Śrī Vyāsa-pūjā-tithi, protože ācārya je živoucím představitelem Vyāsadevy, božského sestavitele Véd, Purān, Bhagavad-gīty, Mahābhāraty a Śrīmad-Bhāgavatamu. (Věda o seberealizaci, kap. 2.: Volba duchovního mistra)
„Co se týče tvé otázky o učednické posloupnosti od Arjuny, je to, jako když já mám žáky, takže v budoucnosti mohou tito četní žáci mít mnoho větví učednické posloupnosti." (Los Angeles, 25. leden 1969)
„Každý z vás by měl být příštím duchovním mistrem." (Hamburg, 5. září 1969)
„Každý zasvěcený může zasvěcovat žáky. V rámci etikety to však nedělají v přítomnosti
svého duchovního mistra. Taková je etiketa. Jinak jsou kompetentní. Mohou zasvěcovat
žáky a šířit, jsou kompetentní zasvěcovat." (Detroit, 18. červenec 1971)
„Evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājaṛṣayo viduḥ. Musíme tedy následovat ācāryu. Když
jsme poté zcela, na sto procent, následovníky ācāryi, můžete také jednat jako ācārya.
Takový je proces." (Mayāpur, 6. duben 1975)
Následující text ukazuje nejen systém učednické posloupnosti, ale také kvalifikaci duchovního mistra. Je třeba se správně učit od svého duchovního mistra a potom toto poznání předat v neporušeném stavu další generaci.
„Duchovní mistr je představitelem Nejvyššího Pána. Jak se jím stane? Když někdo řekne, že ten a ten předmět jsou brýle, a učí to svého žáka, není v totožnosti předmětu chyba. Duchovní mistr je ten, kdo si osvojil slova určité učednické posloupnosti. V daném případě klíčové slovo zní „brýle" - to je vše. Duchovní mistr nemusí říci nic víc. To je kvalifikace. Kṛṣṇa říká „Já jsem Nejvyšší" a duchovní mistr říká „Kṛṣṇa je Nejvyšší". K tomu, aby se člověk stal představitelem Kṛṣṇy či duchovním mistrem, nemusí mít žádnou výjimečnou kvalifikaci. Pouze musí přenášet poselství od autority takové, jaké je, bez jakéhokoliv osobního výkladu. Jakmile se vyskytne nějaký osobní výklad, poselství se ztratí a pokyny se změní v přestupky. Osoba, která vykládá písma podle vlastních rozmarů, by měla být okamžitě zavržena. (Cesta k vědomí Kṛṣṇy, kap. 6: Přijetí vědomí Kṛṣṇy) Śrīla Prabhupāda dává ve výše uvedeném citátu důrazný pokyn okamžitě zavrhnout jakoukoliv osobu, která vykládá písma podle svých rozmarů. To ukazuje, že jsou motivované výklady písem možné, ale představují vážný přestupek a osoba, která se toho dopouští, by měla být okamžitě zavržena. Všude v knihách Śrīly Prabhupādy a ve veškeré védské literatuře je znovu a znovu opakován princip učednické posloupnosti. Není to nové či neznámé téma. Tento princip je každému ve védské kultuře dobře známý. To, proč se zastánci ṛtvikismu stále ptají „Proč ne ṛtvik?11, je udivující pro každého, kdo má byť jen základní védské poznání.
Princip védského poznání je, že musí být podporováno nějakou śāstrou. Břímě podpořit své učení přímým důkazem z śāster leží na zastáncích teorie zasvěcování ṛtvikem. Nepřímé výklady by připomínaly Śaṅkarācāryovu nepřímou metodu prosazení jeho filozofie māyāvāda a žádný skutečný následovník Véd je nemůže přijmout. Jelikož žádný takový systém ve védských zdrojích neexistuje, jedná se o nepodařený koncept. Neposlouží žádnému užitečnému účelu zatvrzele trvat na teorii, kterou Védy nepodporují. Jde o svévolný výklad a podle Śrīly Prabhupādy by měla být taková osoba okamžitě zavržena.
5
Autorita GBC nad guruy je pokyn Śrīly Prabhupādy
V diskusích o ṛtvikismu se někdy z podružného bodu vytvoří významný problém. Skutečnost, že ISKCONští guruové podléhají dozoru GBC, je považována za omezující činitel. Pouze se však drží principu guru-parampary: „Každý guru je nejprve žákem." Žák musí plnit pokyn svého duchovního mistra. Jelikož pokyn Oṁ Viṣṇupādy Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura zněl vytvořit GBC (Governing Body Comission, Správní rada), Śrīla Prabhupāda řekl, že jeho nesplnění byl přestupek proti guruovi, a ten se stal příčinou rozkladu původního Gauḍīya Maṭhu. Ani dnes následování pokynů Śrīly Prabhupādy a spolupráce pod dohledem a koordinací GBC jistě nesnižuje postavení duchovních mistrů v ISKCONu, protože se jedná o prosté plnění pokynů jejich duchovního mistra a zakladatele-ācāryi ISKCONu, Śrīly Prabhupādy.
6
Systém post-samādhi zasvěcování ṛtvikem není autorizován śāstrou
Śrīla Prabhupāda pečlivě následoval svého duchovního mistra a předchozí ācāryi. Vzhledem k tomu, že ti nikdy nezastávali systém zasvěcování ṛtvikem mimo přítomnost duchovního mistra a nečiní tak ani śāstra, není možné, aby si to Śrīla Prabhupāda přál. Nechci být v žádném případě neuctivý k upřímným oddaným, kteří se snaží potěšit Śrīlu Prabhupādustudiem posledních pokynů, ale ve vší úctě je opravdu akāśa-kusuma založit celý život oddané služby na představě, že Śrīla Prabhupāda chtěl, aby po jeho odchodu zasvěcovali jeho jménem ṛtvikové, když to nikdy konkrétně neřekl, a naopak znovu a znovu říkal pravý opak.
Duchovní bratři Śrīly Prabhupādy nám sdělili, že po odchodu Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura uvažovali o systému zasvěcování ṛtvikem asi pět minut. Pak bylo upozorněno na to, že není nikde v śāstře schválen, a tím to skončilo. Celá myšlenka byla zavržena. To bylo z jejich strany zodpovědné.
Vzhledem k tomu, že se jedná o naprosto novou představu, něco, co Śrīla Prabhupāda nikdy nerozebíral - ba spíše něco zcela proti jeho důsledným pokynům - kdyby chtěl takový systém zavést, očividně by o něm hodně hovořil. O této představě nenacházíme absolutně žádnou zmínku. Existuje pouze v představách zastánců post-samādhi ṛtvika, možná kvůli nějaké zoufalé snaze změnit současný systém. Dokud se však nenajde konkrétní pokyn, jak mohou očekávat, že kterýkoliv věrný následovník Śrīly Prabhupādy tento návrh přijme? To, jak zjevně inteligentní oddaní lpějí na této představě, je pro nás všechny něco udivujícího. Můžeme se jen modlit, že vzhledem k tomu, že všichni vypadají jako upřímné duše, se v srdci brzy změní a uvědomí si, že systém post-samādhi zasvěcování ṛtvikem Śrīlu Prabhupādu opravdu netěší.
7
Śrīla Prabhupāda jako zakládající śikṣā-guru převyšuje všechny dīkṣā-guruy
Śrīla Prabhupāda jako zakladatel-ācārya ISKCONu je považován za ādi-gurua naší větve sampradāyi. Jako takový je základním śikṣā-guruem všech oddaných v ISKCONu. V ISKCONu se na letošní setkání GBC plánuje nové zhodnocení guru-tattvy, které má ustanovit, že každý oddaný z ISKCONu má jedinečný a přímý osobní vztah se Śrīlou Prabhupādou. Ať jako žák, pra-žák a śikṣā-žák, každý má přímý přístup k Jeho Božské Milosti Śrīlovi Prabhupādovi a jeho plné milosti. Není třeba vymýšlet nějaké nové schéma pro napojení na Śrīlu Prabhupādu. Stávající metody stačí a udělat něco neautorizovaného Śrīlou Prabhupādou a śāstrou od sebe Śrīlu Prabhupādu a oddaného spíše pouze oddálí. Z vytříbeného konceptu našich vztahů gurua a žáka v rámci vědomí Kṛṣṇy je zřejmé, že śikṣā bude hrát významnou úlohu a dostane se jí nejsilnějšího uznání. Každý oddaný by měl o tento cíl usilovat. Snaha udělat ze Śrīly Prabhupādy jediného dīkṣā-gurua pro příštích deset tisíc let je pouhá odchylka, která vytváří překážku v zavedení toho, co si Śrīla Prabhupāda ohledně systému gurua a žáka a vztahů v ISKCONu opravdu přál. Pokud někdo není spokojen se vztahem ke svému dīkṣā-guruovi, existují śāstrou autorizované možnosti, jak to vyřešit přijetím śikṣā-gurua. Bylo by zajímavé diskutovat o tom, do jaké míry může být tento vztah pouze se Śrīlou Prabhupādou. To je životaschopnější diskuse, protože mnoho předchozích ācāryů mělo přímý vztah śikṣi s jedním ze svých předchozích ācāryů, a bylo to uznáváno. Jelikož śikṣā a dīkṣā nemají být považovány za odlišné, navázání tohoto vztahu je smysluplné. Zavedení mnohageneračních vztahů dīkṣi nelze nikde nalézt jako autorizovaný védský systém a pokusy v tomto směru se jen maří cenný čas a energie.
8
Pochopení záměrů Śrīly Prabhupādy ohledně systémů guruů v ISKCONu
Śrīla Prabhupāda nechtěl vytvořit ācāryu ani mnoho ācāryů, pokud jde o ustanovení ve stylu Gauḍīya Maṭhu, kde je ācārya považován za hlavu instituce. Śrīla Prabhupāda již založil GBC jako svrchovanou správní autoritu ISKCONu. 22. dubna 1977 prohlásil, že vytvoří „guruy". 28. května 1977 Śrīla Prabhupāda řekl, že doporučí několik oddaných, aby jednali jako výkonní ācāryové, kteří budou guruy, řádnými guruy na jeho pokyn atd. Být učiněn řádným guruem pokynem svého duchovního mistra je něco jiného než být plně osvobozeným ācāryou. Úloha je podobná co do péče o žáky a zastupování předchozího ācāryi, ale rozsah by se lišil. Řádný guru by byl ācāryou jen pro své žáky, ať zasvěcené nebo kandidáty na zasvěcení. Guru vytvořený „na pokyn" svého duchovního mistra by měl vždy následovat pokyn duchovního mistra a nikdy by se neměl považovat za nezávislého či nadřazeného těmto pokynům.
Takto, v případě jasné diskuse a studia tohoto tématu, by bylo možné ustanovit přesné hranice působení výkonných ācāryů či řádných guruů v ISKCONu. Jít do podrobností tohoto tématu přesahuje rámec tohoto pojednání. Předpokládám, že to bude hlavní úkol, o kterém GBC plánuje jednat během nadcházejícího setkání. Bylo by však prospěšné, kdyby se oddaní soustředili na definování této úlohy. Měli bychom se vyvarovat vymýšlení něčeho neautorizovaného śāstrou a učinit správné kroky k nápravě všude, kde neaplikujeme principy správně.
Často je poukazováno na mnohé nedostatky v aplikaci guru-tattvy v historii ISKCONu po odchodu Śrīly Prabhupādy, aby se vytvořil rozvášněný apel za to, proč je teorie ṛtvik jediným životaschopným řešením. To je opět vytváření náladového řešení skutečného problému a není to přijatelné. Přijatelná je diskuse o tom, jak zařídit, aby skutečná guru-paramparā, kterou si Śrīla Prabhupāda přál, účinně fungovala.
Pokud budou všichni oddaní této snaze napomáhat, bude to velmi pozitivní. Vytvoření úplného obrazu guru-parampary a vztahů každého oddaného s Pánem Kṛṣṇou, Pánem Caitanyou, předchozími ācāryi, Śrīlou Prabhupādou a śikṣā a dīkṣā-guruy je to nejdůležitější, co lze v současnosti udělat. Doufám, že se mi o tomto tématu podaří napsat zvláštní pojednání. Zde se o něm zmiňuji pouze proto, abych vyzval zastánce teorie ṛtvik k hluboké introspekci, a snad pochopí, že Śrīlu Prabhupādu potěší daleko více, když se bude uvažovat o tom, jak aplikovat to, co přímo řekl, že si přeje v podobě řádných guruů. Snažit se vytvořit nové paradigma, které neexistuje nikde v doporučeních sādhua, śāstry a gurua, je v tomto ohledu nepochybně kontraproduktivní.
9
Zachování úctyhodného postavení ISKCONu v guru-parampaře
ISKCON a vědomí Kṛṣṇy se prohlašují za pravé védské sampradāyi. Vše, co děláme, musí být podpořeno védskou literaturou, v zájmu zachování úcty ze strany ostatních náboženských skupin a sampradāyí. Jedna věc je, že zastánci teorie ṛtvik dokáží sentimentálně přesvědčit následovníky Śrīly Prabhupādy k přijetí jejich spekulací, ale jak zamýšlejí přesvědčit ostatní sampradāyi, které chtějí pro všechno, co děláme, vidět jen védské důkazy? Tak zastánci ṛtvikismu, bude-li po jejich, změní ISKCON v apa-sampradāyu neboli neautorizovanou učednickou posloupnost. Jediný rozumný způsob, jak postupovat, je podle sādhua, śāstry a gurua, a ne podle spekulací nezasvěcených a necvičených osob.
Uvažte, jak naši předchozí ācāryové usilovně pracovali, aby ustanovili Brahma-Madhva-Gauḍīya-sampradāyu jako jedinečnou a pravou védskou sampradāyu, o nic horší než stávající čtyři vaiṣṇavské sampradāyi, či spíše nejlepší ze všech! Uvažte, jak Sanātana Gosvāmī sestavil Hari-bhakti-vilāsu, aby ustanovil, že máme pravý způsob uctívání. Baladeva Vidyābhūṣana nám daroval komentář k Vedānta-sūtře zvaný Govinda-bhāṣya, aby prosadil naši filozofii. Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī ustanovil pravý systém saṁskār, očistných obřadů a obětí. Bhaktivinoda Ṭhākura ustanovil, že naše sampradāya nejsou pouze nějací degradovaní sahajiové, bābājī či kastovní gosvāmī , ale ve skutečnosti spočívá na pevných důkazech sādhua, śāstry a gurua. Oṁ Viṣṇupāda Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura založil naši paramparu a systém aplikace védských, pāñcarātrika a Bhāgavata principů. Śrīla Prabhupāda usilovně pracoval, aby Gauḍīya Maṭh, akademické instituce, indická a světová veřejnost uznaly ISKCON, jeho filozofii a jeho mezinárodní oddané jako pravé členy učednické posloupnosti. Vše bylo pečlivě vykonáno. Pokud by měl být v ISKCONu zaveden neautorizovaný nevédský systém zástupného post-samādhi zasvěcování ṛtvikem, veškerá snaha těchto ācāryů by přišla vniveč a ISKCON by byl považován za apa-sampradāyu neboli odchýlenou posloupnost. GBC ani řadoví oddaní to jistě nedovolí. Doufejme, že ti, kdo nyní zastávají ṛtvické představy, svoji pozici znovu zváží a setrvají pevně se Śrīlou Prabhupādou a předchozími ācāryi.
Dopis z 9. července 1977 nepředstavuje přímý pokyn pro pokračování procesu zasvěcování po odchodu Śrīly Prabhupādy. Ve skutečnosti Śrīla Prabhupāda v následujícím výňatku z Folia z 18. října 1977 jasně prohlásil, že pokud se jeho zdraví zlepší, mohl by začít opět zasvěcovat:
Prabhupāda: Hare Kṛṣṇa. Z New Yorku přijel nějaký bengálský pán?
Tamāla Kṛṣṇa: Ano. Pan Sukamal Roj Čaudary.
Prabhupāda: Takže jsem určil některé z vás, aby zasvěcovali. Hm?
Tamāla Kṛṣṇa: Ano. Ve skutečnosti... Ano, Śrīlo Prabhupādo.
Prabhupāda: Myslím si tedy, že Jayapatākā to může dělat, pokud chce. Již jsem ho určil. Řekni mu o tom.
Tamāla Kṛṣṇa: Ano.
Prabhupāda: Takže, zástupci, bylo tam Jayapatākovo jméno?
Bhagavān: Už tam je, Śrīlo Prabhupādo. Jeho jméno bylo na tom seznamu.
Prabhupāda: Tak ho určuji, aby to dělal v Mayāpuru, a ty můžeš jít s ním. Já prozatím přestávám. Je to v pořádku?
Tamāla Kṛṣṇa: S čím jste přestal, Śrīlo Prabhupādo?
Prabhupāda: To zasvěcování. Určil jsem své žáky. Je to jasné, nebo ne?
Girirāja: Je to jasné.
Prabhupāda: Máš seznam jmen?
Tamāla Kṛṣṇa: Ano, Śrīlo Prabhupādo.
Prabhupāda: A pokud se Kṛṣṇovou milostí z této situace dostanu, opět začnu, čili nesmím být tlačen k zasvěcování v tomto stavu. To není dobré.
V říjnu 1977, měsíce po dopisu z 9. července, který podle zastánců ṛtvikismu trvale ustanovil systém ṛtvika, Śrīla Prabhupāda uvedl, že může začít opět zasvěcovat, což by systém ṛtvika zastavilo. Je jasné, že dopis z 9. července Śrīla Prabhupāda nepovažoval za nedotknutelný Poslední pokyn ohledně zasvěcování. Považovat ṛtvik za systém, který by pokračoval, až nebude Śrīla Prabhupāda přítomen, pouze na základě tohoto dopisu samotného není opodstatněné.
Píši toto pojednání v náladě hledání nějakého společného stanoviska a porozumění. Protože cítím, že oddaní, s nimiž jsem hovořil, upřímně chtějí potěšit Śrīlu Prabhupādu, vynaložil jsem čas a energii k napsání tohoto pojednání. Mou nadějí je, že dále objasní, co je třeba k potěšení Śrīly Prabhupādy. Je to také pokorná výzva všem upřímným oddaným, kteří chtějí potěšit Śrīlu Prabhupādua předchozí ācāryi, že jediný způsob, jak to udělat, je v jasném rámci pokynů sādhua, śāstry a gurua. Teorie ṛtvik není přijatelná alternativa, protože se nenachází nikde v pokynech sādhua, śāstry a gurua.
Váš služebník
Jayapatākā Svāmī