Na jaře roku 1967 Prabhupáda velmi onemocněl a vypadalo to, že má mozkovou mrtvici. Vzali ho do nemocnice a pár dní tam zůstal. Považoval nemocnici za nezdravé místo a vyjadřoval přání jít k pobřeží. Často popisoval, že jeho Guru Mahárája žil u mořského pobřeží v Purí, když byl nemocný, a považoval pobřeží za zdravé místo k zotavení se. Šríla Prabhupáda často říkal: “Mořský vzduch je plný vitamínů. Je bohatý na železo, je velmi výživný.” A tak se mu v Long Branch v New Jersey pronajalo místo na zotavení se. Byl to dvoulůžkový pokoj v poschodí, hned u pobřeží, a Gaurasundara a já jsme tam byli posláni k úklidu a k přípravě apartmánu pro jeho příchod. Když Šríla Prabhupáda přijel, vypadal, že rychle nabral sílu ze zdravé atmosféry, přestože jen vyjít po schodech pro něj bylo složité. Tři týdny jsme s ním bydleli u pobřeží v New Jersey. Zdálo se, že mu přibývá sil každým dnem, a naše duchovní radost přibývala též. Být v jeho společnosti byl každodenní zázrak, jelikož tu neustále byly nové podněty k učení a k zapamatování si. Zde je pár věcí z našich dnů na pobřeží New Jersey, které si pamatuji a snažím se vzpomínat na ně. Snažím se na ně vzpomínat v mém každodenním životě. Možná mohou stejně tak pomoci i ostatním vzpomínat na Prabhupádu, a pokud ano, tak to je největší požehnání.