Každý den jsme já, Gaurasundara a Kírtanánanda chodili na pláž rozprostřít deky na písek a seděli tu se Šrílou Prabhupádou. Byl to velice báječný zážitek – jednoduše sedět a zpívat s ním džapu u pobřeží. Byl slabý, takže méně mluvil, ale jakmile měl více sil, vypadal, že si užívá učit nás různé věci o světě, ve kterém žijeme. Jednou se tak díval na ohromnou rozlohu Sandy Beach a všiml si, že tam byl velice malý hmyz - krabi, mravenci a brouci - plazící se sem a tam. Šríla Prabhupáda říkal: “Jen se podívejte. Říkají, že na jiných planetách není žádný život, ale můžeme vidět, že tady je život všude, i na tomto holém písku. Jsou tu všude malá stvoření. Jak by mohla být jakákoliv část božského stvoření bez života? Život je tu všude. Forma může být jiná, ale je tu život.” Když vidím malé kraby nebo mravence na pláži nebo v poušti, vzpomínám na Šrílu Prabhupádu, jak klidně zpívá Hare Krišna a pozoruje pláž v New Jersey s pochopením a nezaujatostí, vysvětlující nám, jak je život všude, a připomínám si, jak laskavý jste, Šrílo Prabhupádo, že jste přišel do tohoto poušti podobného materiálního života s cílem učit nás, broukům podobné žijící bytosti, které jsou tak hloupé, že věří, že náš malý svět je jediný svět. Děkuji Vám, drahý pane, za Vaši milost.