V našem malém bungalovu v New Jersey Šríla Prabhupáda jedl svá jídla na pohovce v obývacím pokoji před malým konferenčním stolkem. Napravo od něj byl jeho kazetový přehrávač a před ním byl dlouhý konferenční stolek, kam si pokládal svůj tác. My, oddaní, jsme seděli na zemi před ním. Obvykle jsme tu byli pouze já, Gaurasundara a Kírtanánanda, ale občas se stavili i oddaní z New Yorku. Kírtanánanda vařil vynikající jídla - dál, rýži, čapátí a často dělal i rozinkové čatný. Rozinkové čatný byla jeho specialita. Šríla Prabhupáda jedl prasádam a sledoval nás, jak také jíme, a vypadal, že má potěšení z toho, pozorovat nás přijímat prasádam. Někdy jsme si u jídla i povídali a při jedné příležitosti jsme diskutovali o rýži. Kírtanánanda si mě často dobíral a říkával: “Bílá rýže je nejlepší a hnědá rýže je pro zvířata.” Podívala jsem se na kašovitou bílou rýži na mém tácu a řekla jsem mu: “Musím být zvíře, protože mám mnohem raději hnědou rýži.” Prabhupáda se začal smát, a smál se a smál se. Líbil se mu ten vtip a moje upřímnost se mu zdála příjemně vtipná. Plácal se do kolen a srdečně se smál. Jeho veselost byla velice inspirující. Při jakékoliv příležitosti nacházel způsoby, jak nás povzbudit. Děkuji Vám, Šrílo Prabhupádo, za povolení Vám sloužit byť jen tím, že jsem Vám nabídla nějaké hloupé vtipy, nad kterými jsme se mohli smát. Jakákoliv služba, kterou jste mi dal, je velice ctěná cena a já jsem navždy vděčná.