Také řídíš?

Zatímco jsme zůstávali se Šrílou Prabhupádou na pobřeží v New Jersey, já a Gaurasundara jsme pracovali na kresbách a malbách do časopisu Zpátky k Bohu.
Šríla Prabhupáda se díval na naši práci a vedl nás, když jsme malovali. Malovali jsme obrázek Pána Čaitanji a Pána Nitjánandy a on se na naše dílo denně souhlasně díval. Potom jsme odpoledne seděli v zahradě. Při jedné příležitosti jsme s Gaurasundarem seděli v zahradě se Šrílou Prabhupádou a zpívali jsme Hare Krišna. Bylo pozdní odpoledne. Šríla Prabhupáda byl ten den upovídanější a dával nám různé otázky ohledně našeho života v Americe. Ptal se nás, jaké věci jsme se učili ve škole, např. ohledně umění, vědy, matematiky. “Umíš plavat?” zeptal se Gaurasundary. “Ano,” odpověděl Gaurasundara. Potom se zeptal mě: “Ty také umíš plavat?” “Ano, také mě naučili plavat,” odpověděla jsem. Následně se zeptal Gaurasundary: “Naučil ses řídit?” “Ano, umím řídit.” A pak se zeptal mě: “Také ses učila řídit?” “Ano, odpověděla jsem, také mě učili řídit.” Zvedl obočí a řekl: “Oh, ty ses také učila řídit?” Byl překvapený, že se v Americe mladí chlapci i dívky vzdělávají stejně. Učili se ty stejné věci, které v té době v Indii ještě ani nebyly. Vypadalo to, že byl Šríla Prabhupáda zvědavý na naše americké zvyklosti pro svou misi v Americe za účelem znát dovednosti každé osoby, aby se zaměstnaly v Krišna vědomí. Jeho pohled byl vždy takový: jak zaměstnat živou bytost s jakýmikoliv dovednostmi, které dosud nabyla, ve vědomí Krišny. Říkával: “Můžeme kdykoliv zemřít, není tu žádný čas k plýtvání. Jednoduše musíme zaměstnat jakékoliv schopnosti nebo talenty, které máme, ve službě Krišnovi.” Děkuji Vám, Šrílo Prabhupádo, že jste přišel do Ameriky a zaměstnal mě ve Vaší službě. Děkuji Vám za využití mých uměleckých i kuchařských schopností a všeho možného ve službě Vašemu milovanému Šrí Krišnovi.