69-01 „Naše kázání by mělo být zaměřeno na šíření kírtanu a distribuci literatury, knih a časopisů. Proces, který nyní konáme, spočívá v tom, že po kírtanu úspěšně prodávají časopisy a knihy.“ (dŠP Brahmánandovi, 30. ledna 1969)
69-07 „Tato sankírtanová skupina a naše knižní oddělení jsou velmi, velmi důležité; jsou to naše pravá a levá ruka, vše je tedy třeba dělat pečlivě a pamatovat na to, že to, co provádíme, je Krišnova činnost. To, že konáme Krišna činnost, neznamená, že bychom měli být méně opatrní, ale znamená to, že bychom měli být mnohem opatrnější než někdo, kdo jedná pouze pro smyslový požitek. Pouč tedy chlapce tímto způsobem.“ (dŠP Brahmánandovi, 16. července 1969)
70-06 „Velmi rád slyším, že v oblasti Washingtonu provozujete pěkný program sankírtanu. Ano, tento sankírtan je naším hlavním prostředkem k přilákání upřímných duší zpět k vědomí Krišny, tak pokračujte ve zdokonalování vašeho sankírtanu, jak je to jen možné. Je velmi povzbudivé, že jste obdrželi písemné povolení od policie zpívat a přijímat dary. Toto oprávnění je velmi důležité. Zašlete mi prosím kopii toho dopisu pro příští potřebu. Je velmi dobré, že váš prodej literatury je velmi dobrý a zlepšuje se.“ (dŠP Dinéšovi, 26. června 1970)
71-06 „Ano, můj příkaz stále platí. Zorganizujte prosím distribuci Zpátky k Bohu a udělejte to pěkně. Sankírtanová skupina a distribuce našich časopisů a knih je náš skutečný program. Ostatní věci jsou druhotné. V letním období byste proto měli tento program sankírtanu a distribuce knih intenzivně využívat. Pozornost odkloněná k obchodu s vonnými tyčinkami není příliš dobré znamení. Veškerou svou energii bychom měli věnovat distribuci Zpátky k Bohu.“ (dŠP Satsvarúpovi, 21. června 1971)
72-11 „Ano, naše kázání založíme na plánu Pána Čaitanji: sankírtanu. Koneckonců, On je Bůh, a pokud to doporučuje, jak může dojít k selhání? To není možné. Pokud se budeme jen držet tohoto programu, jak jsem to dělal od začátku, jmenovitě kírtan, kázání, kírtan, distribuce prasádam – pokud budete dělat jen toto, bude to stačit. Samozřejmě, můžete udělat kírtan co nejhezčí, s tanci, mnoha khóly, kartály, lasturami, a pokud budete kázat upřímně, bude každý naslouchat a bude přesvědčen. Síla hnutí pro vědomí Krišny nepochází z nějakého vnějšího předvádění se, ne, je to transcendentální zvuková vibrace mantry Hare Krišna a slova Bhagavad-gíty, Šrímad-Bhágavatamu atd. Nyní pokračujte a rozvíjejte věci v tomto duchu, to bude pěkné. Nemáme zájem přilákat milióny lidí na nějakou show. Lepší je přitáhnout jednu upřímnou duši, aby se k nám připojila v extatickém zpívání a naslouchání, to bude mít skutečnou hodnotu. A distribuujte knihy, jak je to jen možné. Pokud od nás někdo uslyší nějakou filozofii, pomůže mu to. Ale pokud si koupí jednu knihu, ta mu může změnit život. Prodej knih je tedy to nejlepší kázání. Prodávejte knihy, pořádejte kírtan na veřejných místech, jako jsou školy a vysoké školy, kažte – pokud budete dělat tyto věci a snažit se je stále zdokonalovat, jen vaší upřímnou praxí tento jednoduchý program Krišnu nanejvýš potěší, a to uvidíte velmi brzy.“ (dŠP Sudámovi, 25. listopadu 1972)
74-10 „Pokud jde o sankírtan a distribuci knih, distribuce knih je také zpívání. Kdokoliv čte knihy, je to také zpívání a naslouchání. Proč rozlišovat mezi zpíváním a distribucí knih? Tyto knihy jsem nahrál, recitoval a jsou přepisovány. Je to mluvený kírtan. Distribuce knih je tedy také zpívání. Nejsou to obyčejné knihy. Je to zaznamenané zpívání. Každý, kdo čte, naslouchá. Distribuce knih nesmí být zanedbávána. Pokud se situace zhorší, je to jiná věc, ale není to chyba distribuce knih.“ (dŠP Rúpánugovi dásovi, 19. října 1974)
74-10 „Pokud jde o sankírtan a distribuci knih, obojí by mělo pokračovat, ale distribuce knih je důležitější. Je to brihad-kírtan. Na tokijském letišti ke mně přišel jeden chlapec s dotazem, jestli se mnou může mluvit. Řekl jsem ano, a pak se mě zeptal: ,Svámídží, kde získáváte všechno to poznání ve svých knihách?‘ Samozřejmě, je to Krišnovo poznání, ne moje. Ovšem účinek tu je. Ve srovnání s kírtanem je tedy distribuce knih lepší. Distribuce knih je také kírtan.“ (dŠP Tamálovi Krišnovi Gósvámímu, 23. října 1974)
74-10 „Přijmi mé pokorné poklony. Od členů GBC přišly Šrílovi Prabhupádovi dva dopisy o zpívání na ulici a distribuci knih a zdá se, že o nich probíhá diskuse. Šríla Prabhupáda uvedl, že distribuce knih je důležitější než zpívání na ulici. Distribuce knih je brihad-kírtan. Je to doslova kírtan v tom smyslu, že knihy jsou mluvené, a proto každý, kdo čte knihu, naslouchá. Protože jsou jeho knihy nahrávány a přepisovány, Šríla Prabhupáda říká svým knihám mluvené kírtany nebo nahrané zpívání. Distribuce knih je tedy také kírtan a neměla by být považována za méně než kírtan.
Důvodem, proč je distribuce knih větší než zpívání, je širší účinek. Zakoupená kniha jde do domova toho člověka a budou ji číst ostatní, zatímco kírtan na ulici je prospěšný pouze pro ty, kdo jsou poblíž a slyší jej. Jsou citovány dva případy. V Portugalsku se jeden chlapec, kterému je jen 11 let, stal oddaným. Obětuje prasádam a překládá Bhagavad-gítu takovou, jaká je, do portugalštiny s pomocí své matky. Získal několik našich knih v knihkupectví v Lisabonu a požádal svého otce, který právě přijíždí do USA, aby mu opatřil všechny dostupné Šrímad-Bhágavatamy. Prabhupáda poznamenává, že se naše knihy dostaly do Portugalska, ale my ne, ale přesto se stal oddaným. Pak Prabhupáda vypráví, jak za ním na tokijském letišti přišel jeden japonský mladík a zeptal se, zda s ním může mluvit. Když Prabhupáda řekl ano, ten chlapec se zeptal: ,Kde získáváte všechno to poznání ve svých knihách?‘ Ve srovnání je tedy prodej knih důležitější. Šríla Prabhupáda také poukázal na to, že na Západě je někdy zpívání na ulici považováno za frašku. V Indii také. Zpočátku se zpívání na ulici vyzkoušelo, ale setkávalo se většinou s opovržlivou reakcí. Proto v Indii probíhá většinou kázání v rámci životního členství, což je samozřejmě distribuce knih. Ale v žádném případě by se nemělo přestávat se zpíváním na ulici. Prabhupáda nikdy neřekl, že by se mělo se zpíváním na ulici přestat. Zpívání může chvíli pokračovat, a až se shromáždí dav, mohou se distribuovat knihy. Když jsem se zmínil Šrílovi Prabhupádovi, když byl naposled v Los Angeles, že tam je systém distribuce knih celý týden a o víkendových nocích kírtany na ulicích, řekl, že to je dobrý systém.
Co se týče tvrzení, že oddaní mají potíže s udržováním vědomí Krišny při pouhém prodávání knih a nedostatečném zpívání na ulici, Prabhupáda poznamenal, že pokud se situace zhorší, je to jiná věc, ale není to chyba distribuce knih. Distribuce knih nesmí být zanedbávána.
Tvůj služebník,
Brahmánanda Svámí, osobní tajemník
Viděl A. Č. Bhaktivedánta Svámí“ (dŠP Ráméšvarovi Prabhuovi, 25. října 1974)
74-11 „Těším se, až uvidím italskou Šrí Íšópanišad. Nyní ji vydali ve Francii. V Evropě má toto sankírtanové hnutí velmi dobré možnosti. Pokud budete jen rozšiřovat toto zpívání v Evropě, pak se stane Vaikunthou. Zároveň pokračujte v distribuci literatury, jak je to jen možné. To by se mělo dělat velmi energicky a budete tam mít velký úspěch. Můj Guru Mahárádža byl vždy velmi potěšen, když se prodala i malá brožura. Děkuji vám, že mi pomáháte v této misi splnit pokyn mého Gurua Mahárádže.“ (dŠP Haihajovi dásovi, 21. listopadu 1974)
74-11 „To je dobrá věc, že jste distribuovali knihy synovi a dceři prezidenta. To je další příklad toho, jak je distribuce knih lepší než samotný sankírtan na ulici. Knihy jsou nyní v prezidentově domě, ale s vaším zpíváním byste se nikdy nemohli k prezidentovu domu přiblížit. To, že tělesní strážci umožnili našemu oddanému, aby jim prodal knihy, znamená, že nás přijímají jako dobré lidi, kteří neškodí. Nejspíš když dcera vešla do domu a uviděla otce, řekla, podívej, co jsem si dnes koupila.“ (dŠP Ráméšvarovi dásovi, 25. listopadu 1974)