68-01 „Vyrozuměl jsem, že někdy cítíš pohlavní nutkání a rozčarování. V hmotném světě je pohlavní pud pojící silou hmotné existence. Odhodlaný člověk takové sexuální nutkání snáší stejně, jako někdo toleruje svědění způsobené vyrážkou. Není-li to možné, můžeme své pohlavní nutkání uspokojit řádným manželským svazkem. Nemorální pohlavní život a duchovní pokrok nejdou dost dobře dohromady. Tvé plné zapojení do vědomí Krišny a neustálé zpívání Hare Krišna tě ochrání před všemi nepříjemnostmi.“ (dŠP Satsvarúpovi, 22. ledna 1968)
68-11 „Každý by měl pokračovat v uctívání Božstev. Dalším klíčem k úspěchu je myslet na Krišnovy zábavy s gópímí, cítíme-li se velice sexuálně rozrušeni, pak na pohlavní nutkání zapomeneme. Měli bychom na tyto Krišnovy zábavy s gópímí myslet, ne se je snažit napodobovat.“ (dŠP Hajagrívovi, 8. listopadu 1968)
69-03 „Tvá další otázka zní: ,Co se týká Kardamy Muniho, jak se může čistý oddaný rozvášnit jakýmkoli množstvím vzrušení?‘ Nejedná se o vášeň. Člověk by neměl být impotentní. Měl by mít plnou potenci počít potomky, avšak jeho pohlavní život by měl být plně pod kontrolou. Vášeň je něco jiného. Vášeň zaslepuje. A oddaný má vše pod kontrolou, v tom je ten rozdíl. Přirovnává se to k želvě; kdykoli chce, dokáže své smysly použít, či je stáhnout dovnitř. Takové je postavení čistého oddaného. Dokáže své smysly stáhnout, kdykoli chce, nebo je naopak plně projevit. Celkově vzato není pod nadvládou smyslů jako obyčejní lidé. To je význam slova gósvámí. Gósvámí neznamená, že se jedná o impotentní osobu, která nemůže mít děti; dokáže však své smysly použít podle potřeby. Není nikdy obětí vášně.
Smyslové uspokojování znamená nezákonný pohlavní život. Pohlavní život sám o sobě není smyslovým uspokojováním. Není-li pohlavního života třeba a někdo se mu stejně věnuje, pak jde o smyslový požitek. Je-li však sexu zapotřebí, nejedná se o smyslové uspokojování. Nemysli si, že oddaný je impotentní a kvůli tomu je nucen se pohlavnímu životu vyhýbat. Je-li to třeba, bude mít sex třeba tisíckrát. Jestli ale není nutné sex mít, tak se mu nevěnuje. Kardama Muni se oženil. Proč by tedy neměl své manželce dát děti? Jeho žena ho prosila, že musí mít nějaké děti. Musí tedy svou ženu uspokojit a děti jí dát, to je povinnost manžela. Jakmile však byl jejich syn dospělý, svou ženu opustil. Nežil s ní až do konce jejich života.
Pokud jde o Pána Brahmu a jeho přitažlivost k vlastní dceři; mělo by to podmíněným duším ilustrovat, že dokonce i osoba jako Brahmá se může stát obětí svých smyslů, my bychom si tedy měli dávat o to větší pozor. Nejde o to, že jelikož byl Brahmá takto zlákán, my bychom se také měli nechat ještě více zlákat. Jedná se tu o příklad stanovený velkými oddanými. Nechat se něčím rozrušit není příliš neobvyklé, avšak ovládnout se, to je něco zvláštního.“ (dŠP Himavatí, 23. března 1969)
70-04 „Sledování žen není překážkou v duchovním pokroku, avšak dívání se na ně s myšlenkou na smyslový požitek je škodlivé. Skutečnou pravdou je, že připoutanost ke smyslovému požitku není vůbec příznivá pro duchovní pokrok. V této zemi je stýkání se ženami velice snadné a mysl je kvůli tomu někdy rozrušena. Proto se musí mít na pozoru a nejlepší cestou, jak to udělat, je povznést se ve vědomí Krišny. Pán Čaitanja řekl, že Jeho mysl je rozrušena dokonce i jen tím, když vidí dřevěnou manekýnu. Je tedy docela normální, že je naše mysl vzrušena pohledem na ženy. Uvážíš-li slova Pán Čaitanji, že Jeho mysl byla rozrušena i jen pohledem na dřevěnou manekýnu, co pak říci o tom, když vidíme skutečnou ženu. Jde tedy ve skutečnosti o to, že se musíme pro pokrok ve vědomí Krišny ovládat. Jestli se to však stane příliš obtížným, pak bychom měli vstoupit do manželství a tak zastavit sexuální rozrušování a poklidně se věnovat vědomí Krišny. Jestli se však někdo dokáže pohlavnímu životu vyhnout a tuto připoutanost obrátit na vědomí Krišny, pak je jeho pozice chvályhodná. Není však nutné se stát pokrytcem; lepší je se oženit a být v klidu.“ (dŠP Džajapatákovi, 17. dubna 1970)
71-04 „Ano, pohlavní život za účelem plození dětí je náboženstvím. Tak to říká Krišna. Sex by však neměl sloužit žádným jiným účelům. Konec konců se nacházíme v hmotné existenci, která není úplně tou nejlepší věcí, musíme se tedy pokusit z ní vytěžit, co se dá.“ (dŠP Karandharovi, 22. dubna 1971)
72-02 „Co se týká tvé otázky ohledně myšlenek na sex, zda se jedná o formu nezákonného sexu či zda to porušuje čtyři principy? Ano, dokonce i jen myšlenky na sex jsou na stejné úrovni jako nezákonný sex, avšak ten, kdo není pokročilý, se jim nedokáže vyhnout. Neměly by však narušovat naše pravidelné návyky. Měli bychom pevně dodržovat všechna omezení a principy a recitovat džapu a tyto myšlenky přijdou a odejdou. Myšlenky budou vždy přicházet; dokonce ani svaté osoby jako Pán Šiva nejsou osvobozeny od proudu myšlenek, což pak říci o tobě. Musíme tedy říct, že takové myšlení není přestupkem, jelikož jsi na takové věci navyklý. Nad myšlením je však cítění a chtění, i když tedy dostáváme myšlenky na sexuální spojení, kterým se jen stěží vyhýbají dokonce i svaté osoby, v pozdějších stádiích cítění a chtění můžeme toto pohlavní nutkání snadno překonat. Chtění bychom se měli vyhnout a konání lze zastavit, jinak vznikne přestupek porušování základního zákazu nezákonného pohlavního života. Jen proto, že myšlenky přijdou, budu podle toho jednat – to je nesmysl, jelikož je to však starý návyk, nejsme schopni to zastavit, dokud neporozumíme povaze cítění, chtění a následného konání, a tomu, jak náležitě použít naší inteligence k tomu, abychom zamezili těmto myšlenkám, které budou zákonitě přicházet, aby dospěly do činností – tak vypadá praktické použití omezujících principů vědomí Krišny. Dokonce i Pán Čaitanja samotný řekl, že když někdy vidí dřevěnou manekýnu, rozruší to Jeho mysl, to však neznamená, že bychom těmto myšlenkám měli dát konkrétní podobu, tak vypadá inteligence. Musíme být přesvědčeni o tom, že pohlavní život vždy bez výjimky přináší potíže, a proto být schopni zastavit se na úrovni myšlenek a nedovolit, aby se z myšlenek stalo chtění, natož vůle a činnosti.“ (dŠP Kírtirádžovi, 28. února 1972)
72-12 „Prosím přijmi má požehnání. Dovoluji si potvrdit příjem tvého dopisu datovaného 30. listopadu 1972, kde mě naprosto šokovalo dozvědět se, že jsi na nějaký čas opustil svou dobrou ženu a udržoval pohlavní poměr s jinou dívkou, která je též oddanou, a že je tato dívka teď těhotná s tvým dítětem. Velice mě to rozrušilo. Vím však, že všichni velcí vůdci padají za oběť pohlavnímu životu. Ať tedy žije v New Yorku a ty žij v Paříži se svou ženou, co se dá jinak dělat? Neměl by ses však už nikdy s ní vidět nebo si s ní jakoukoli cestou dopisovat. To by byl ten nejhorší příklad. Jestliže jsi vůdcem, jak můžeš něco takového udělat? Ujme-li se jí někdo, může se provdat a žít šťastně ve vědomí Krišny – nechci, aby odešla kvůli tomu, že se cítí zahanbeně. Ty s ní ale teď již nesmíš nic mít. Přesně to samé udělal jiný oddaný. Byl jako síto, plný děr, a nacházel chyby jen u druhých: ,Ale, podívejte se na tu jehlu, má v sobě díru.´ Teď udělal jedné dívce dítě a přišlo se na to a musel přestat být mým osobním služebníkem. To je velice běžný zlozvyk: někdo je plný děr, přesto obviňuje další, , Ale! On má jednu díru!´
Naší povinností je tedy povznést se na nejvyšší úroveň života jako kazatelé Krišnova poselství a měli bychom být sami k sobě velmi přísní, pak můžeme dávat pokyny ostatním. Tyto dvě věci: Sám jít příkladem, pak učit ostatní, aby šli příkladem. Dokud někdo nedosáhne toho nejvyššího standardu, nemůže soudit či kritizovat ostatní. V Bibli se říká: ,Nesuďte, leč budete sami souzeni.ʻ Jak tedy můžeme kázat, pokud nemůžeme dělat posudky? To nebude možné. Jedině ti, kdo jsou mimo podezření, mohou posuzovat ostatní. Člověk musí jednat takovým způsobem, aby byl vždy mimo podezření. Pak může posuzovat, pak může kázat. Ty teď však nemáš žádnou moc dávat pokyny. Jak může ten, kdo nenásleduje ani sám sebe, dávat pokyny ostatním?
Kaješ-li se, to je v pořádku. Máš svou ženu, jestliže tedy cítíš sexuální nutkání, měl bys být pořád se svou ženou. Lituješ toho, co jsi udělal, Krišna ti tedy odpustí. Nikdy to však neopakuj. Měl bys raději úplně přestat s pohlavním životem, to bude tvoje odříkání. Nejez bohatá jídla, vždy zpívej šestnáct kol a modli se ke Krišnovi, aby ti tvůj velký přestupek odpustil. Jsi jedním z našich starších oddaných, budeš-li se takto chovat, riskuješ pověst celé naší Společnosti. Ženy jsou svou povahou, gesty, oblečením chtivé – tak jsou tomu navyklé. Ve Šrímad-Bhágavatamu se uvádí, že když přijde žena sloužit, musíme být obzvláště opatrní, především pokud jde o sannjásí či brahmačárí.“ (dŠP nejmenovanému adresátovi, 17. prosince 1972)
72-12 „Pokud jde o tvé potíže s ovládáním sexuálního nutkání, poradil bych ti v této souvislosti, že čím víc se staneš vědomým Krišny, tím víc budeš schopen pohlavní touhu zastavit. To je ten jediný způsob, jak pohlavní pud zastavit. Nejprve si musíš uvědomit, že jsi při zasvěcení slíbil, že nebudeš mít nezákonné sexuální styky. Jestliže i přesto nejsi schopen splnit svůj slib duchovnímu mistrovi, proč by ses vůbec měl nazývat oddaným a žákem? Je to jen přetvářka. Takto bys měl uvažovat, slíbil jsi to duchovnímu mistrovi, musíš to tedy bez výjimky následovat, jinak nemám proč tě nazývat mým žákem. To bude tvé odříkání či tapasja, která tě donutí udělat velice rychlý pokrok v porozumění vědomí Krišny. Bez tapasji se nedá vůbec hovořit o nějakém pokroku. Jestliže tě hmotná příroda stále natolik přitahuje, že nejsi schopen obětovat se tímto způsobem, pak by ses měl všeho vzdát a žít venku svým vlastním způsobem. Chceš-li se však nazývat oddaným a sloužit Krišnovi podle toho, pak se musíš vyhýbat těmto čtyřem zakázaným věcem za všech okolností, bez výjimky. Jistě, jednou či dvakrát ti Krišna možná odpustí, na tom není nic těžkého, avšak stane-li se to víckrát, nebude snadné, aby ti Krišna prominul, a vystavíš se velkému riziku, že bude vše ztraceno i přes tvůj investovaný čas a úsilí.“ (dŠP Sankaršanovi, 31. prosince 1972)
72-12 „Toužíš po tom, abys ses stal slavným kazatelem a proslulým vaišnavským zpěvákem a také džagad-guruem. To jsou všechno duchovní touhy, nedá se to tedy srovnávat s hmotnými tužbami a je v pořádku mít touto cestou touhu po Krišnovi, avšak velký vaišnava či slavný vaišnava znamená nemít žádné sexuální touhy. Jestlipak něco takového dokážeš. Napřed dosáhni této úrovně, neměj žádné pohlavní touhy, pak si můžeš myslet, že jsi slavným vaišnavou. Vaišnava znamená žádné materiální touhy, což pak říct o touze po sexu. Všechny hmotné touhy jsou odstraněny, netouží dokonce ani po gjáně, karmě atp.“ (dŠP Sankaršanovi, 31. prosince 1972)
73-02 „Obdržel jsem nějaké informace o pár případech nezákonného sexu v naší společnosti, není to však všeobecný problém. V každém případě se to dá vyléčit jedině harinámem. Zkrátka se celý den zaměstnej zpíváním Hare Krišna a sloužením Krišnovi, a kdykoli nemáš žádnou službu, prostě jen zpívej Hare Krišna. Pak nemá nezákonný sex žádnou šanci.“ (dŠP Rúpánugovi, 14. února 1973)
73-03 „… snaž se mu pomoci. Je to dobrý hoch a zase se dobře napraví. Musí si vzít pěknou dívku, nemůžeme si zahrávat s pohlavním životem, to není náš zájem. Jestli se po třech měsících ukáže, že drží své slovo, může se znovu začít starat od Rádhá-Krišnu.“ (dŠP Bhaktovi dásovi, 4. března 1973)
73-06 „S potěšením jsem zaznamenal, že jste se od prvního ledna vzdal pojídání masa, ryb a vajec, stejně jako omamných látek a hazardování. Ptáte se mě, co míníme zakázaným sexem. Sex by se měl používat pouze v manželství pro plození pěkných dětí vychovaných ve vědomí Krišny. Krišna říká v Bhagavad-gítě, že je sexem vykonaným podle náboženských principů. Pohlavní život za jakýmkoli jiným účelem znamená nezákonný sex. Použití antikoncepční metody k užívání si sexu je velice hříšné. Omezení těchto čtyř hříšných činností je dosaženo ochutnáním vznešených nálad vědomí Krišny.“ (dŠP panu Suréšovi Čandrovi, 18. června 1973)
74-04 „Z celkového pohledu se mi zdá, že se Gaurasundar stal obětí ženy. Každý, kdo se stane obětí ženy, musí nevyhnutelně poklesnout. V naší Společnosti se dívky a chlapci sdružují, stýkají se mezi sebou a je téměř nemožné tomu zamezit, protože vy, lidé ze Západu, jste takovým věcem navyklí. Někdy mě moji duchovní bratři kritizují, že dovoluji toto stýkání mladých lidí mezi sebou. Nedá se však dělat nic jiného – vy, mladí lidé, se budete mezi sebou stýkat, i kdybych vám to zakázal, nedokážete se tomu vyhnout. V chrámu sedíte odděleně, ale venku se znovu začnete sdružovat. Nebylo tedy možné od samého začátku se tomu vyhnout. Proto jsem nechal chlapce a dívky oddat. Příroda je však tak mocná, že jsou i tak přitahováni k opačnému pohlaví.
Takovým věcem se dá vyhnout, jen když je někdo velice pokročilý ve vědomí Krišny. Krišna se nazývá Madan-móhan, přemožitel chtivých tužeb, neboli Kupid, Amor. Pokud nejsme velice přitahování Krišnou, nedokážeme se vzdát či vyhnout přitažlivosti Amora. Ti, kdo jsou upevněni ve zpívání Hare Krišna mantry, vždy čtou naše knihy a následují regulativní principy, mohou být zachráněni. Jinak se vůbec nelze bavit o záchraně ze zajetí májou: daivī hy eṣā guṇa-mayī, mama māyā duratyayā (Bg. 7.14).“ (dŠP Góvinda dásí, 30. dubna 1974)
74-09 „Pokud jde o vábení peněz a žen, Krišna tě ochrání. Čaitanja Maháprabhu přijal v mladém věku sannjás a Sarvábhauma Bhattáčárja také uvažoval stejným způsobem jako ty. Jako Jeho přítel chtěl Sarvábhauma učit Čaitanju Maháprabhua Védántě. Výsledkem toho bylo, že Bhattáčárja se musel učit Védántě od Čaitanji Maháprabhua, a stal se Jeho žákem. Krišna je tedy vždy mocný. Budeš-li plně zaměstnán v Krišnově službě, přitažlivost žen pro tebe bude pouhým mýtem. To je možné jen Krišnovou milostí. Já jsem ovšem již starým mužem, ale i ti jsou stále ženami přitahováni. Ať jde o mladé či staré lidi, jestliže je mysl upevněna v myšlenkách na Krišnovy lotosové nohy, žádná taková světská přitažlivost nehrozí. Dokonce ani uprostřed noci nemohla žena s přitažlivými rysy ani jen trochu Haridáse Thákura rozrušit. Jedná se tedy o transcendentálně velice příjemnou činnost. Dokonce ani ženy a peníze oddaného nepřitahují. Oddaný ví, jak plně zaměstnat sebe a ostatní ve službě Krišnovi a jak použít pro propagaci vědomí Krišny veškeré bohatství světa. Tím si buď jist.“ (dŠP Gurukripovi Mahárádžovi, 1. září 1974)
74-11 „Zmínila jsi ovládání chtíče, a to je velice důležité. V Bhagavad-gítě Krišna říká: tasmāt tvam indriyāṇy ādau; ,Na začátku musíš zastavit chtíč pomocí ovládání smyslů.‘ Proto ustanovujeme tyto čtyři regulativní principy od samého počátku věnování se životu oddaného. Touto cestou přeměníme chtíč na lásku. Tak vypadá náš přirozený život. Každý má v sobě chtíč, neboť každý ve skutečnosti miluje Krišnu. Musí prostě jen být očištěn pomocí řádného vychování.“ (dŠP Sarvamangale déví dásí, 6. listopadu 1974)
74-12 „Ve svém předchozím dopisu ses zmínil o jakési osobě, která byla sexuálně rozrušena. Má-li někdo rozrušenou mysl, není to jeho vina. Je to vlastně v hmotném světě dost normální, není-li mysl plně očištěna vědomím Krišny. Díky zaměstnání se v oddané službě se mysl však postupně očišťuje a toto rozrušení mizí. Jedná-li se tedy pouze o rozrušení v mysli, není to ničí chyba. Jestli se však někdo oddává sexu, pak je to jejich vina. Jestli se někdo věnuje nezákonnému sexu, porušuje slib duchovnímu mistrovi, a to je veliký přestupek.“ (dŠP Šukadévovi, 28. prosince 1974)
76-03 „Zmínil jste také, jak se můžeme vzdát přitahování ženami; když se naučíte milovat Krišnu, pak dokážete zapomenout na chtivé touhy po ženách. Jiným jménem Krišny je Madana-móhana. Máme-li Krišnu ve svém srdci, porazíme Madanu čili chtivé touhy. Naučíme-li se milovat Krišnu, budou naše chtivé touhy zničeny, jinak to nejde.“ (dŠP dr. Čittarandžanovi Móhápatrovi, 21. března 1976)
77-01 „Pokračuj tedy ve zpívání Hare Krišna a Krišna ti okamžitě pomůže. Pohlavní požitek není dobrý; je hrubě materiální a musíme ho překonat. Má-li však někdo skálopevnou víru v Krišnu, bude schopen toto nutkání transcendovat. Pak budeš schopen zahnat tyto touhy po sexu. Jsi odhodlaný, Krišna ti tedy pomůže.“ (dŠP Brihaspatimu dásovi, 19. ledna 1977)