67-03 „Když se dostaneme na dokonalou úroveň oddané služby, pochopíme náš věčný vztah s Krišnou, a díky tomu se jeden ze společníků Pána Krišny stane naším ideálním vůdcem. Takové přijetí vůdcovství jednoho z věčných společníků Pána není nic nepřirozeného. V současné chvíli se tedy o to nepokoušej. Samovolně ti to bude vyjeveno, až nastane vhodná doba.“ (dŠP Satsvarúpovi, 21. března 1967)
68-02 „Jsi Krišnovou nedílnou součástí. Tak jako ty chováš náklonnost ke svým rukám a nohám, tak jako dokážeš cítit, když je tvá ruka v nebezpečí, Krišna podobně cítí, když jsi v nebezpečí ty. Ruka má hodnotu, dokud je součástí těla. Stejně tak i my něco znamenáme, když jsme si vědomí Krišny. Ruka oddělená od těla je k ničemu. Krišna je celek a my jsme Jeho nedílné součásti. Snaž se porozumět této filozofii současné jednoty a rozdílnosti. Ruka i tělo jsou stvořeny oboje zároveň. Není nejprve vytvořeno tělo a pak teprve ruka. Náš vztah ke Krišnovi je zrovna jako tento vztah mezi tělem a rukou. Proto jsme my i Krišna věční, a věčnost nezná žádný minulý čas. Nemá žádný počátek ani konec. Krišna je modrý, protože je vše-přitažlivý. Nebe je modré, protože odráží Krišnovu modrou barvu z duchovního nebe, tak jako sluneční světlo odráží skrze sluneční brýle.“ (dŠP Williamu Odellovi, 4. února 1968)
68-03 „Šánta-rasa znamená oceňování Pánovy velikosti, avšak nenajdeme tam žádnou aktivní službu Pánu. Země, tráva, stromy, rostliny, ovoce nebo i krávy v transcendentálním světě se podle všeho nachází v šánta-rase. Jako duchovní bytosti jsou si všechny vědomy Krišny, avšak raději jen oceňují Krišnovu velikost v jejich současném stavu a chtějí tak zůstat. Dalším rozvojem ze šánta-rasy je dásja-rasa, což znamená dobrovolné nabízení nějaké služby. Dalším stupněm je sakhja-rasa neboli služba v duchu přátelství či dobrodiní. Dále se pak rozvine ve vatsalja-rasu, což je služba jako láskyplný dobrodinec. Následným stádiem je pak madhurja-rasa, kde je vše dokonalé: najdeme v ní šánta-rasu, dásja-rasu, sakhja-rasu, vatsalja-rasu a madhurja-rasu. Avšak každá z těchto ras je také dokonalá sama o sobě.
Osoba v šánta-rase nebo sakhja-rase je na stejné úrovni jako ta v madhurja-rase, protože v duchovním světě je všechno absolutní. Avšak z úrovně duchovní vize, kde existuje transcendentální rozlišování, můžeme vyzdvihnout madhurja-rasu jako tu nejúplnější. V duchovním světě není žádný takový vztah k Bohu jako k Otci. V hmotném světě je však takový koncept velice oblíben. V hmotném světě chce každý od Boha něco brát, protože podmíněné duše si chtějí užívat svých smyslů. A pojetí otcovství znamená mámení věcí z Nejvyššího. V duchovním světě však nelze hovořit o žádném čerpání věcí od Nejvyššího. Vše tam existuje jen pro službu Pánu a služba je vykonávána v pěti různých rasách či transcendentálních náladách, jak popsáno výše. V transcendentálním světě namísto pojetí Boha jako Otce Jej raději považují za syna, protože synovi se dostává služby od otce, zatímco v hmotném světě se Otec stará o podmíněné duše či Boží syny.“ (dŠP Rúpánugovi, 12. března 1968)
68-06 „V transcendentálním světě nemají májá a čas žádný vliv. Existuje tam tedy plná svoboda činností, jelikož tam však není žádní májá, každý je zaměstnán ve svých přirozených činnostech čili spontánní službě Krišnovi v různých vztazích, tak jako je ruka spojena s tělem za určitým účelem, noha je k tělu připojena za jistým účelem, ucho je součástí těla kvůli nějakému cíli atd. Podobně všechny živé bytosti, které jsou nedílnými součástmi Nejvyššího Pána, jsou zaměstnány v Jeho službě za určitým účelem. Existují tedy různé druhy zaměstnání se, spojuje je však jediná centrální postava, Pán Krišna. To je tedy odpověď na tvou otázku, kde se ptáš, zda jsou všechny Krišnovy zábavy s živými bytostmi na Krišnalóce ovládány Krišnou, či zda má živá bytost v tomto ohledu na výběr. Jinými slovy, je něčí rasa ovládána přísnými zákony stanovenými Krišnou, či tam existuje svobodná vůle odlišná od té, kdy si vybíráme mezi Krišnou, či májou?“ (dŠP Purušóttamovi, 14. června 1968)
68-06 „Tvoje otázka zněla, ,Jaký je vztah mezi láskyplnými oddanými na Vaikunthě mezi sebou a k Pánu Nárájanovi? Najdeme na Vaikunthách mileneckou lásku, rodičovskou náklonnost a ryzí přátelství?‘ Ne, na Vaikunthách existují dva druhy transcendentálních nálad, dásja a nižší část sakhja-rasy. Tím míníme přátelství plné úcty. A vyšší částí sakhja-rasy je přátelství na stejné úrovni. Ve Vrindávanu je tedy transcendentální nálada vyšší než na Vaikunthách. Vše je tam volnější a méně svázané omezeními zřízenými principy Jógamáji.“ (dŠP Rúpánugovi, červen 1968)
68-10 „Jsem tak rád, že se dozvídám o tom, jak oddaní v New Yorku všichni pociťují odloučení, a že ty ho též cítíš; je to velice blažené. Na transcendentální úrovni je odloučení ve skutečnosti ještě blaženější než setkání. Ať již se však jedná o odloučení či setkání, tento stav je vždy absolutní. Na duchovní úrovni vlastně ani žádné odloučení nenajdeme, jde jen o různé stupně rasy.“ (dŠP Advaitovi, 6. října 1968)
68-11 „Tvá otázka zněla: ,Až se člověk dostatečně očistí a stane se vědomým Krišny, přijímá dál pravidelné pokyny od svého Gurua Mahárádže? Vím, že zřejmě řekneš ano, jak je to však možné? Jelikož chápeme, že každá individuální duše má specifickou rasu s Krišnou, jak se může vztahovat k jiné duši v odlišné rase? Obzvláště pokud jde o vztah mezi guruem a žákem?‘ Na tom nezáleží. Duchovní mistr je tu od toho, aby žáka vychoval. Například nějaký učitel může být skvělým matematikem, na nižším stupni však musí vyučovat angličtině. Povinností duchovního učitele je žáka vzdělat, když však ten dosáhne dokonalé úrovně vzdělávání, pak si své postavení uvědomí. To není dar od duchovního mistra; duchovní mistr mu pomáhá si tento vztah k Nejvyššímu Pánu uvědomit. Tak jako se musí žák na nižších stupních učit tolik věcí jako základní vzdělání, angličtinu, dějepis, matematiku atd., avšak na vyšším stupni se pak věnuje určitým předmětům více, specializuje se pak jako matematik či historik atd. Tato specializace se tedy ukáže až na vyšší úrovni.
Tyto náměty by se tedy neměly rozebírat na této podmíněné úrovni, a až se dostaneme na osvobozenou úroveň, budeme tomu moci porozumět. Teď jsou to jen zbytečné řeči na nezralé úrovni. Na začátku bychom měli velice dobře dělat předběžnou rutinní práci a vyléčit se z této nemoci (dostat se pryč od máji), pak zjistíme, jak nám chutná určitý druh jídla. Takové věci by se tedy momentálně neměly rozebírat.“ (dŠP Upéndrovi, 13. listopadu 1968)
68-11 „Pokud jde o tvou otázku, svajamrúpa znamená původní Podoba. Svajamprakáš znamená Balaráma. A tadékátmarúpa je puruša, jako například Mahá-Višnu. Není nezbytné pamatovat v současné chvíli všechny tyto různé podoby či jim rozumět, avšak je to něco, jako když věrně držíš při svém pánovi, což je skvělé, ale budeš-li vědět, že tvůj pán je tak skvělý, tak bohatý a úžasný v každém ohledu, tvá úcta k tvému pánovi ještě vzroste. Vědět, že je Krišna tím největším ze všech, je dostačující, avšak znát, jakým způsobem je Krišna veliký, jak se expanduje do různých podob, to ještě více upevňuje naši připoutanost k Němu.“ (dŠP Upéndrovi, 13. listopadu 1968)
68-11 „Popisuješ, že stále více chápeš, jak je Krišna tvým přítelem, a to je skvělé. Čím více někdo chápe, že Krišna je jeho přítelem a že jeho povinností je Mu jako Jeho velice drahému příteli sloužit, tím víc může chápat, že dělá pokrok ve vědomí Krišny.“ (dŠP Hansadútovi, 24. listopadu 1968)
69-01 „Nepřítomnost pojetí Boha není příliš důležitá, jde především o smysl lásky k Bohu. Pasáčci krav a všichni obyvatelé Vrindávanu byli tak ponořeni do lásky ke Krišnovi, že přirozeně o Něm nepřemýšleli jako o Bohu. Jašódá byla tak pohroužena do lásky ke Krišnovi, že ji ani nezajímalo, že je Bohem. Náplní naší filozofie je zvyšovat naši lásku ke Krišnovi. Láska s bázní a úctou, a láska, která je spontánní, jsou dvě odlišné věci, člověk by se přesto měl dozvědět o Krišnově úžasnosti. Dosáhnout spontánní lásky ke Krišnovi je velice vysoká úroveň, neměla by se však napodobovat. V našem podmíněném stavu života bychom měli uctívat Krišnu jako Boha s úctou a bázní. Tak funguje náš systém. Vztah duchovního mistra a žáka není ten samý jako vztah ke Krišnovi ve Vrindávanu. Vztah k duchovnímu mistrovi musí být vždy udržován s tím největším respektem a úctou, aniž bychom zapomínali na jeho vznešené postavení; tak jako otec a syn.“ (dŠP Hansadútovi, 16. ledna 1969)
69-01 „Pokud jde o tvou otázku ohledně mého Gurua Mahárádže, nikdy jsem nikomu neřekl, že byl jednou z osmi druhů šakti. Nevím, jak se k tobě takové zprávy dostaly. Podle vaišnavských principů by se nikdo neměl považovat za Krišnu, Rádhárání či Jejich společníky, nebo si to i jen představovat. Každý by se měl snažit následovat ve stopách takových společníků. Jestliže někdo považuje někoho jiného za Rádhu či Krišnu, vaišnavská filozofie to neschvaluje. Pokud je mi známo, postavení mého Gurua Mahárádže je být jedním z pomocníků maňdžarí. Pro tuto chvíli bude lepší se o takových důvěrných záležitostech na vysoké úrovni nebavit, tvé upřímné otázky jsou však vždy vítány. Jak jinak by ses měl dozvědět, jak se věci mají?“ (dŠP Hansadútovi, 16. ledna 1969)
69-02 „Co se týká osmi gópí a mého duchovního mistra, myslím, že jsi neporozuměl tomu, co jsem řekl, to však neznamená, že bys kvůli tomu měl být zklamaný. Všichni jsme žáci a máme sklony dělat chyby; to však neznamená, že bychom měli být kvůli tomu zklamaní. Pán Čaitanja se před Prakášánandou Sarasvatím také tvářil jako pošetilý žák svého duchovního mistra, ačkoli byl Nejvyšší Osobností Božství samotnou. Každopádně pravda je taková, že osm gópí jsou na stejné úrovni jako Krišna a Rádhárání. Proto by žádný vaišnava neměl tvrdit, že je jednou z osmi gópí, protože to by se tak stal Rádhárání nebo jednou z osmi gópí, protiřečí to Krišnově filozofii. Můj Guru Mahárádž se považoval za jednoho z níže postavených oddaných služebníků osmi gópí. Pán Čaitanja také říkal, že je služebníkem služebníka Krišnova služebníka. I když jsi tomu prve neporozuměl, můžeš teď své pochopení napravit a nebýt zklamaný.“ (dŠP Gargamunimu, 5. února 1969)
69-04 „Pokud jde o tvou otázku týkající se vztahu mezi živými bytostmi a Krišnou, odpověď zní, že kvalitativně jsme na stejné úrovni jako Krišna. Kvalitativně mezi námi není rozdíl, ačkoli má živá bytost jinou funkci než Krišna. Prakriti znamená příroda, přirozenost. Například přirozeností ohně je žár, který má stejné vlastnosti jako oheň, avšak má jinou funkci. V jednom slova smyslu tedy oheň a žár nejsou odlišné. Filozofie Pána Čaitanji proto hovoří o nepochopitelné současné jednotě a odlišnosti, a je tak tou nejdokonalejší filozofií týkající se našeho vztahu s Absolutní Pravdou. Vše je projevením Pánovy prakriti, tak jako žár a světlo jsou projevy ohně. Žár a světlo se od ohně neliší, zároveň však ani nejsou ohněm samotným. Touto cestou musíme porozumět Purušovi a praktiti. Pán je Puruša neboli poživatel a prakriti je předmětem Jeho požitku.“ (dŠP Lílávatí, 25. dubna 1969)
69-06 „Ve své druhé otázce se ptáš, zda si budeme ve Vrindávanu pamatovat na Zemi, a odpověď zní - zcela jistě. Když Nárada Muni hovořil s Vjásadévou, jak se o tom můžeš dočíst v prvním svazku Šrímad-Bhágavatamu, měl již duchovní tělo, avšak pamatoval si na svůj předešlý život a vysvětlil jej Vjásadévovi. V hmotném světě se vyskytuje zapomnětlivost, ne však tak v duchovním životě. Doufám, že to dostatečně odpoví na tvé otázky.“ (dŠP Vrindávanéšvarí, 6. června 1969)
69-06 Ve své další otázce se ptáš, zda bude Višála dás tvým jménem navždy. Jak jsem ti již řekl v San Francisku, Višála znamená Krišna, ten Největší, a dás znamená služebník této Osoby. Jsi tedy věčně služebníkem Višály neboli Krišny, a proto budeš vždy Višálou dásem. Krišna má tolik různých jmen, protože je v každém ohledu neomezený, a ty jsi Krišnův věčný služebník. Jaké bude tvé věčné jméno, není pro tuto chvíli příliš důležité, postačí ti vědět, že jsi vždy služebníkem Višály, Krišny.“ (dŠP Višálovi dásovi, 16. června 1969)
69-02 „Co se týče tvých otázek, tak jako Brahmá pochopil, že byl Krišnovou služebnou, podobně i každý z nás musí porozumět tomu, že Krišna je tím jediným purušou. Puruša je synonymem pro muže, v duchovním slovníku však ve skutečnosti muž znamená poživatel a žena znamená objekt požitku. V tom smyslu je tedy Krišna jediným mužem a všichni ostatní, kteří jsou Krišnovými energiemi, jsou prakriti neboli ženy. Prosím nesnaž se toto pojetí muže a ženy chápat v hmotném smyslu slova. Jinak řečeno, skutečnou dokonalost života pochopíme až tehdy, až budeme všichni ženami. V hmotném světě prostě jen nosíme různé oblečení. Zde v hmotném světě se každý chce chovat jako muž, dokonce i takzvané ženy chtějí být jako muži. To je obzvláště patrné v západní části světa a ty sama dobře víš, jak se zdejší ženy považují za rovnocenné s muži. Takové sklony jsou materialistické.“ (dŠP Džanakí, 28. února 1969)
69-07 „Džaja Góvinda měl pravdu ve svém postřehu, že zábavy Rádhá-Krišny bychom neměli v současné chvíli rozebírat. Dokud někdo není vysoce pokročilý v duchovním porozumění, je diskutování o takových zábavách riskantní. Čaitanja Maháprabhu nikdo o lílách Rádhy a Krišny nehovořil s obyčejnými lidmi. Máme tolik dalších témat k diskuzím – co je duše, co je bhakti. Porozumět zábavám Rádhy a Krišny je naším cílem, neměli bychom se však jimi teď zabývat. Jinak jim zcela jistě špatně porozumíme.“ (dŠP Šivánandovi, 22. července 1969)
69-11 „Pokud jde o tvou otázku o rasách v Nárájanově sídle, nepřekračují úroveň služebnictví a uctivého přátelství.“ (dŠP Madhusúdanovi, 23. listopadu 1969)
70-01 „Co se týče tvé otázky: oddaný v šánta-rase má nezlomnou víru v Krišnu jako Nejvyšší Osobnost Božství, avšak nerozvinul sklony Mu sloužit. Tato služebnická úroveň existuje ve vztahu k Bhagavánovi, Osobě. Nedostatek služebnického postoje se dá chápat jako uctívání Paramátmy či Brahmanu. Ve vztahu k Paramátmě či Brahmanu pociťujeme jednotnost, která se považuje za nižší úroveň. Na úrovni šánta-rasy je možné setkat se milostí Pána Krišny s oddaným, a proto obvykle v příštím životě získá taková osoba lidskou podobu. Pokud jakýkoli transcendentalista, personální či impersonální, dělá pravidelný pokrok v následování regulativních principů, a pokud z nějakého důvodu nepoklesne, i kdyby se mu nepodařilo celý proces dokončit, zajisté se v příštím životě narodí v dobré rodině – obvykle v bohaté rodině či v rodině čistého bráhmany – to je potvrzeno v Bhagavad-gítě.“ (dŠP Bhagavánovi dásovi, 28. ledna 1970)
70-02 „Pokud jde o tvou otázku týkající se duchovních duší pokleslých vlivem máji, nemysli si, že ti, kdo s Krišnou rozvinuli pasivní vztah, mají větší sklony poklesnout do nesmyslných činností. Obecně se dá říct, že kdokoli rozvine svůj vztah ke Krišnovi, za žádných okolností nepoklesne, jelikož však má duše vždy nezávislou možnost volby, může kvůli zneužité své nezávislosti kdykoli poklesnout z jakéhokoli postavení v jakémkoli vztahu. Její vztah ke Krišnovi však není nikdy ztracen, pouze je pod vlivem máji zapomenut, a může být znovu nabyt či obnoven díky procesu naslouchání Krišnovu svatému jménu, následkem čehož se pak oddaný zaměstnává se službě Pánu, což je jeho původní a přirozené postavení. Vztah živé bytosti ke Krišnovi je věčný, neboť jak Krišna, tak živá bytost jsou věční; tento proces pouze slouží k jeho obnovení, nikoli vytváření nového vztahu.“ (dŠP Džagadíšovi, 27. února 1970)
70-04 „Témata týkající se Rádhá-Krišny jsou jak pro osvobozené, tak podmíněné duše, ty by však neměly přílišně rozebírat milostné záležitosti mezi Rádhou a Krišnou, jelikož někdy mohou Rádhu a Krišnu mylně považovat za obyčejný mladý pár. Takové věci by se tedy měly rozebírat pouze s pokročilými žáky, ne s obyčejnými lidmi.“ (dŠP Himavatí, 1. dubna 1970)
70-06 „Pokud se týká tvé druhé otázky, co určuje, zda oddaný půjde na Vaikunthu, či na Gólóku Vrindávan? Ti oddaní, kteří následují vaidhí-bhakti, mají jít na vaikunthské planety, a ti, kdo následují rága-bhakti, mají jít na Krišnalóku. Následovníci Pána Čaitanji obecně jdou na Góĺóku Vrindávan. Mezi vaikunthskými planetami a Krišnalókou není žádný rozdíl, jde tu pouze o záležitost osobní chuti.“ (dŠP Tamálovi, 21. června 1970)
70-07 „Ano, Krišna naplňuje touhy každého. Může naše touhy vyplnit buď hmotně, nebo duchovně. Hmotné touhy vyjádřené Nejvyššímu Poživateli čili Bohu však nejsou přirozenými touhami. Takové touhy jsou májá. Májá znamená to, co neexistuje. Naše přirozené postavení není být Nejvyšším Poživatelem, taková touha je tedy nepřirozená a falešná. Krišna plní také duchovní přání všech. Podle našeho různého postavení si užíváme dokonalého vztahu lásky ke Krišnovi. Například ruka nemůže být šťastná, když se snaží být nezávislá, a naopak přirozeně najde štěstí, když jedná podle své dané schopnosti jako podřízená nedílná součást celého těla. Jestliže však ruka touží být celým tělem, je taková touha nepřirozená, a naplnění takové falešné touhy nemůže být něčím skutečným.
Avšak těm, kdo nemají dostatečně pokročilou inteligenci a touží být jedním s Nejvyšším, Krišna poskytuje příležitost splynout svou identitou s Jeho transcendentálním vyzařujícím tělem. Takovou touhu tedy Krišna může též naplnit, avšak ten, kdo má plné poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství a kdo chápe své vlastní přirozené postavení, po něčem takovém nikdy netouží. Naopak vždy touží pouze naplňovat svou danou pozici Krišnova služebníka a taková služba je úplná a dokonalá a je pro živou bytost tím nejvyšším potěšením. Kdo si může užívat víc než ten, kdo si vždy užívá s Krišnou? Dá se tedy říci, že jeho požitek je tím nejvyšším.“ (dŠP Vrindávan Čandrovi, 19. července 1970)
71-05 „Tvoje služba sázení semínek Tulasí, se kterou jsi v západních zemích začala, dozajista dokázala, že jsi skutečně Góvinda dásí, služebnou Góvindy. Vždy vysvětluji mnoha váženým pánům, jak těžce jsi pracovala, abys uvedla Tulasí do západních zemí, a odevšad slyším, že Tulasí roste velice bohatě. Kéž je Tulasí k tobě laskavá a představí tě Krišnovi, abys mohla být jednou z pomocných sloužících gópí ve Vrindávanu.“ (dŠP Góvinda dásí, 28. května 1971)
71-07 „Ano, potěšit Pána Džagannátha znamená dál Mu sloužit podle našich nejlepších možností a schopností. Tato láska k Panu Džagannáthovi už v nás ve spícím stavu existuje. Musíme ji prostě jen oživit. Není pro nás něčím novým. Musíme si na ni zkrátka jen vzpomenout. A toho se dá dosáhnout pomocí zaměstnání se v Jeho službě celým naším srdcem. Díky službě se pak tato spící láska probudí a jednoho dne se nám Džagannáth sám vyjeví ve své skutečné podobě. A to bude dokonalost vědomí Krišny. Nadšeně tedy pracuj k dosažení tohoto cíle.“ (dŠP Sukhaságarí déví dásí, 8. července 1971)
72-12 „Pokud jde o tvé čtyři otázky, odpovím na ně jednu po druhé. Na takové věci by ses však neměl ptát, aniž bys nejdříve oslovil členy GBC. Měl bys přijmout, cokoli ti odpoví, avšak neuspokojí-li tě jejich odpověď, můžeš se zeptat mě. Já jsem však na takové věci již mnohokrát odpovídal, proč ses je ještě pořád nenaučil? 1. Pokud jde o tvou otázku týkající se gópí, v našich začátcích se na takové věci neptáme. Nejprve musíme přísně následovat principy oddané služby jako zpívání šestnácti kol, pravidelné plnění pokynů duchovního mistra, které zahrnují studium, chrámové uctívání, sankírtan atd. A čím víc se budeme zdokonalovat v následování těchto principů, tím více se bude projevovat náš vztah ke Krišnovi.
Následování ve stopách gópí přijde až na dokonalé úrovni. Nejprve se na takovou dokonalou úroveň musíme dostat, pak můžeme hovořit o gópích. Chození za dívkami a přivádět je do jiného stavu, a pak hovořit o gópích, což se děje, je to hotový nesmysl. Budeme-li se snažit pochopit gópí, aniž bychom se dostali na dokonalou úroveň, staneme se sahadžiji. Gópí nejsou obyčejné ženy, jsou všechny expanzemi Krišnovy energie blaženosti. Když tedy pochopíme Krišnu, měli bychom pochopit i gópí. Můžeme prostě jen následovat ve stopách gópí v tom, jak Krišnu milovaly.“ (dŠP Višvambharovi, 14. prosince 1972)
73-11 „Pokud jde o tvé dvě otázky vyslovené skrze Tamála Krišnu, odpověď na tvou otázku týkající se Ardžunova vztahu s Krišnou zní, že Ardžuna je věčným oddaným, na tak vysoké úrovni je oddaný tak blízký Krišnovi, že zapomene i na to, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, na nižší úrovni oddané služby se však na Krišnu musíme dívat s bázní a úctou. Když Ardžuna spatřil Krišnovu virát-múrti (vesmírnou podobu, pozn. překl.), ve skutečnosti se dostal o krok zpět ze svého postavení. Proto žádal Krišnu o odpuštění.
To má tedy naučit obyčejné lidi tomu, že bychom neměli Krišnu považovat okamžitě za tak blízkého jako gópí, pasáčci krav a další pokročilí oddaní. Na počátku se musíme k Pánovi chovat uctivě a bázlivě. Později na dokonale duchovní úrovni se k Němu můžeme chovat důvěrněji, a proto zapomeneme na Krišnovo vznešené postavení. Nikdy bychom však neměli od počátku imitovat bridžbásí, jako to dělají sahadžijové. Na počátku musí oddaný přísně následovat vaidhí-márgu neboli regulativní principy. Když se pak dostane na úroveň svarúpa-siddha, může oddaný Krišnu brát na stejné úrovni a někdy si dokonce i myslet, že je Krišnovi nadřazen. Například matka Jašódá se ke Krišnovi chovala tak, jako kdyby na ní plně závisel. Taková stádia jsou tedy oceňována až na velice vysoké úrovni oddaného života.“ (dŠP Ačjutánandovi Mahárádžovi, 1. listopadu 1973)
75-05 „Rád se dozvídám, že se v našem hnutí pro vědomí Krišny cítíš blaženě. Měli bychom následovat ve stopách Pána Čaitanji a šesti Gósvámích z Vrindávanu. Ti vždy sloužili Krišnovi v náladě odloučení. Nikdy neřekli něco jako, ,Teď jsem spatřil Krišnu,‘ nebo ,Minulou noc jsem tančil s Krišnou,‘ – ne! Místo toho naříkali, ,Kde je Krišna,‘ a vždy po Něm pátrali a přemýšleli, kdy Jej jen budou moci znovu spatřit. My bychom měli také mocně toužit spatřit Krišnu a být s Ním, avšak nejprve se musíme skrze oddanou službu očistit. Jinak to není možné. Pomáhej mi tedy dál šířit toto hnutí pro vědomí Krišny, následuj velice pečlivě pravidla a omezení, a tvůj život se stane dokonalým a spatříš Krišnu.“ (dŠP Lalitě prije déví, 7. května 1975)
76-06 „Dostaly se ke mně zprávy o tom, že někteří naši oddaní se sdružují s bábádžími ve Vrindávanu. To způsobilo mezi našimi muži a ženami ve Vrindávanu mnoho problémů. Zde v Los Angeles jsme zjistili, že tu je skupina zhruba čtyřiceti oddaných, kteří se potají scházejí a probírají intimní zábavy a uměle si myslí, že mohou předčasně získat pochopení gópí. To v naší Společnosti způsobí jen zmatek a výsledkem toho bude, že pokud to bude tak dál pokračovat, naše kázání bude velice zbrzděno. Taková nezralá touha chápat Krišnovy líly je způsobena světskou sexuální touhou, jak jsme to již mohli vidět u mnoha bábádžích a sahadžijů ve Vrindávanu. Náš Džagannáth dás se vrátil z Vrindávanu a dotazoval se mě na to, co vyslechl od některých bábádžích, kteří hovořili o námětech jako siddha-déha. Chci tedy, aby toto bylo okamžitě zastaveno. Bude-li takové sdružování s bábádžími dál pokračovat, všechno se tím pokazí. V mnoha případech si tito bábádží vydržují dvě či tři ženy. Asatsanga tjágí. Jejich společnosti bychom se měli vyhnout a měli bychom ji zakázat všem našim oddaným, kteří Vrindávan navštíví.“ (dŠP Nitáiovi, 7. června 1976)