Od té doby, kdy měl před rokem Šríla Prabhupáda mozkovou mrtvici, užíval pravidelně ájurvédskou medicínu. Přivezl s sebou zásobu léků, když se vrátil z Vrindávanu, a potom mu Ačjutánanda, který byl pořád v Indii, pravidelně posílal léky a jistý druh ořechů. Ty musely být rozmělněny na prášek a měly být smíchány s jeho léky, ale byly tvrdé jako cihly. Takže Gaurasundara pravidelně sedával s hmoždířem a drticí paličkou a rozmělňoval ty ořechy na prášek. Potom tři rána v týdnu Gaurasundara drtil léky Šríly Prabhupády s ořechy. Sestávaly se z malých bylinek a Prabhupáda často zmiňoval, že v jeho lécích je zlato. Rozmělnit tyto cihlám podobné ořechy bylo časově náročné. Šríla Prabhupáda také často říkával, že mu ájurvédská medicína pomáhá, a protože jsme o něj s Gaurasundarou pečovali, starali jsme se o všechny jeho potřeby a vyřizovali různé záležitosti, přirozeně jsme byli trochu přehnaně ochranářští. Někdy jsem se k němu v této náladě chovala jako matka a on si ze mě dělal legraci: „Doktore, sám se uzdrav (parafráze angl. příslovi Physician heal thyself, pozn. překl.), jelikož jsem byla pořád nemocná. „Nejdřív vyleč sama sebe,” řekl vtipným, laskavým, otcovským způsobem. Velký problém však nastal, když zůstával vzhůru hodně dlouho kvůli kázání hostům. Šríla Prabhupáda miloval kázání, a pokud někdo chtěl slyšet o Krišnovi, pokračoval pořád a pořád, často do pozdních nočních hodin. Ale když kvůli neznámé osobě zůstal vzhůru do pozdních hodin, další den se cítil nemocně a bolela ho hlava. Řekl mi: „Ó, Góvindo dásí, měl bych chodit dříve spát. Neměl bych se takhle přemáhat.” Vždycky jsem byla znepokojená, když jsem ho viděla, jak se cítí nemocně, a snažila jsem se zkrátit jeho pozdní večerní programy. Přesto i když jsem se snažila mu připomenout, nebo šeptat oddaným: „Je noc, je pozdě, pojďte už pryč,” obvykle trval na pokračování. Takže v tomto smyslu bylo těžké mu připomínat, aby se nepřemáhal, ale taky být tím, kdo kazí párty nebo je vyhazovačem. Možná to pro mě bylo během toho roku a pár měsíců, které jsme s ním strávili, tou nejtěžší prací v mém životě. Přesto jsem stále vděčná za tu službu pro něj a děkuji mu dodnes. Děkuji Vám, Šrílo Prabhupádo, že jste mi dal příležitost se k Vám chovat jako matka, starat se o Vás a dávat Vám Vaše léky. Děkuji Vám, že jste mi dal možnost být Vaším vyhazovačem, i když se tím mnoho oddaných cítilo být uraženo, a pokorně žádám každého oddaného, který se tím cítil uražen, ať mi to prosím promine, jelikož jsem se jen snažila dělat svoji práci – udržet našeho duchovního mistra, aby se cítil dobře a aby mohl dělat svoji práci. Děkuji Vám, Šrílo Prabhupádo, za Vaši milost ke mně, děkuji Vám, že jste přišel, a děkuji Vám, že jste se po své nemoci vracel zpátky a toleroval tolik nepohodlí s kázáním v západním světě, i když jste nedostal své léčivé ořechy z Indie, což byl neustálý problém. Děkuji Vám, Šrílo Prabhupádo.