67-03 „[Knihy nakladatelství] Gita Press jsou plné májávádské filozofie, která hlásá, že Krišna nemá tělo, nicméně že je přijímá pro oddanou službu. To je nesmysl. Snažím se tuto májávádskou filozofii vyhladit, takže žádný další výtisk anglického Bhágavatamu vydaného Gita Pressem již neobjednávej. Ten, který již máš, může být ponechán jen kvůli odkazům pro porozumění májávádské filozofii, která je pro obyčejné osoby velmi nebezpečná. Májávádská filozofie nadělala zmatek v duchovním chápání, který vedl k ateistickým sklonům. Výklad, podle kterého musí být člověk před Pánem nahý, je rovněž májávádská filozofie. Fotografie, které zřejmě donesl do chrámu Dan, jsou zcela jistě neautorizované. Příště musíš před vydáním jakékoliv fotografie konzultovat mě. V jakémkoliv stádiu života s vědomím Krišny se osoba může stát obětí silné hmotné energie. Musíme tedy být stále opatrní a přísně následovat zásady. Jsi dobrý chlapec a upřímný oddaný a doufám, že mě pochopíš správně.“ (dŠP Rájarámovi, 7. března 1967)
67-10 „Posledním útokem máji na podmíněné duše je impersonalismus. Existují 4 fáze útoku máji: 1) první fáze je, že se člověk chce zabývat náboženstvím, 2) člověk zanedbává náboženství a snaží se zlepšit svůj ekonomický rozvoj, 3) upadne do smyslového požitku; a když je zklamán všemi výše zmíněnými fázemi, přichází k 4), což je impersonalismus, a myslí si, že je totožný s Nejvyšším. Tento poslední útok je velmi vážný a smrtící.“ (dŠP Pradjumnovi, 17. října 1967)
67-10 „Už jsem požádal Brahmánandu, aby zastavil Kírtanánandovo přednášení na jakémkoliv z našich programů až do mého příjezdu. Pokud chce kázat cokoliv, může to dělat sám za sebe na jiném místě. Krišna je jistě totožný a odlišný, ale impersonalisté zdůrazňují Jeho jednotu, což se liší od naší filozofie. Naše filozofie Krišnovy totožnosti a odlišnosti je vysvětlena v Bhagavad-gītě (9.4), ve které je jasně řečeno, že Krišna je jediný šířením svých různých energií. Když Krišna ovládá své rozmanité energie, nestává se neosobním. Pokud Kírtanánanda věří v sebe samého, proč zdůrazňuje vibraci a ne slova? Proč nachází rozdíl mezi vibrací a slovy? Pokud věří v jednotu, není rozdíl mezi vibrací a slovy? A proč by osoba neměla být připoutána ke zpěvu? To vše znamená, že nemá jasnou představu a mluví nesmysly. Pokud Kírtanánanda nechápe tuto filozofii, pak by měl přestat mluvit nesmysly. Rozumím jeho plánům, ale nemohu pomoci, protože jsem daleko. Zde končím s poznámkou pro Kírtanánandu, kterou mu prosím ukaž, a udělej, co je třeba.“ (dŠP Rájarámovi, 16. října 1967)
67-11 „Rozlišování mezi duchem a hmotou je jasná a praktická zkušenost; když živý tvor zemře, žádné množství hmotného pokroku vědy nemůže přivést mrtvé tělo zpět k životu. To, co je nepřítomné v mrtvém těle, je duše. Tak jako je individuální duše v individuálním těle, je ve hmotném vesmírném těle Velký Duch. Tak jako individuální duše systematicky jedná v individuálním hmotném těle, Nejvyšší Duch si je vědom vesmírného těla. Pán ví, co se děje na každé planetě, tak jako individuální duše ví, co se děje v každé části jejího těla. Proto se individuální vědomí, které je omezené, ve spojení s nejvyšším vědomím Pána nazývá vědomí Krišny. Až se vrátím, někteří z vás dostanou posvátnou šňůru. Velmi oceňuji tvou verzi, že Rájaráma řve jako lvíče. Přeji si, aby každý z vás byl potomkem lva. Náš Pán Krišna přijal podobu lva a zabil ateistu Hiranjakašipua a my učednickou posloupností také zabijeme impersonalistického ateistu. Pro impersonalistu neexistuje absolutně žádné vědomí Krišny. Doufám, že jsi zdravý.“ (dŠP Madhusúdanovi, 2. listopadu 1967)
67-12 „Impersonalista kvůli nedostatku poznání zapomíná na vlastní já. Velmi usilují o to být osvobozeni ode všech povinností, což životní silou není možné. Živá síla je vždy dynamická; živá bytost proto nemůže přestat plnit své povinnosti. Skutečná povinnost začíná ve vědomí Krišny. Impersonalista nemůže přijmout duchovní činnosti oddané služby; proto se spokojí pouze s takzvaným poznáním vlastního já.“ (dŠP Brahmánandovi, 12. prosince 1967)
68-01 „Okrajové postavení prázdnoty mezi brahmadžjóti a hmotným projevem je cílem buddhistických filozofů. Filozofie prázdnoty je proto horší než neosobní filozofie. Filozofie prázdnoty je pouhá nirvána neboli absence hmotného projevu, ale ve skutečnosti je to hmotná pozice, zatímco neosobní monismus je hmotnému projevu a prázdnotě transcendentální. Proto je pojetí brahmadžjóti pokročilejší realizace než pojetí nirvány. Nikdo nemůže být spokojen v prázdnotě nebo neosobní filozofii; jsou v rozporu s povahou duše. Z filozofie Védánty víme, že duše je svou povahou radostná. V prázdnotě nebo impersonalismu žádná radost není, protože tito nedokonalí filozofové neznají společnost Krišny, která je plná blaženosti a poznání. Opakovaně poklesnou do voidismu a impersonalismu s tím výsledkem, že tam nemohou zůstat, a poklesnou do hmotné atmosféry. V Bhagavad-gítě Pán říká, že tito lidé, voidističtí a impersonalističtí filozofové, mají velké problémy. Pokud mají dostatečné štěstí, aby se setkali s čistým oddaným Krišny, a jsou upřímní ve svém hledání Absolutní Pravdy, najdou vědomí Krišny jako poslední útočiště svých filozofických zkoumání. Snaž se těmto zmateným filozofům pomoci předložením své pěkné práce o vědomí Krišny, kterou jsi napsal, a jsem si jist, že ti Krišna ve všech ohledech pomůže. Je třeba jen tvá upřímnost ve službě a On ti bude diktovat z nitra, jak tuto práci napsat. Bude to velká služba pro lidstvo, zejména pro západní svět.“ (dŠP Džanárdanovi, 21. ledna 1968)
68-03 „Jde mi o to, že cokoliv v konečném smyslu chcete, na tom nezáleží, ale uctívejte Krišnu a On vám udělí vše, po čem toužíte. Jediný Bůh, Krišna, znamená, nechť každý přijde k jedinému Bohu, Krišnovi, a bude zapojen do vědomí Krišny, a odměna bude taková, jakou si oddaný přeje. Ti, kdo touží po splynutí s beztvarou září Krišny, mohou také uctívat Krišnu. To je doporučeno ve všech védských písmech. Krišna je však Nejvyšší Pán.“ (dŠP Sethovi Harikrišnadásdžímu, 3. března 1968)
68-03 „Tat tvam asi znamená jsi to. Jsi to znamená, že jsi také Brahman. To znamená, že jsi kvalitativně totožný s Nejvyšším Absolutnem. Májávádští filozofové vysvětlují toto tat tvam asi tak, že živá bytost je stejná Nejvyšší Absolutní Pravda. Nedělají žádný rozdíl v kvalitě a kvantitě, ale vaišnavští filozofové jsou ve svém posouzení Absolutní Pravdy velmi přesní. Proto vykládáme tento védský verš tak, že živá bytost je kvalitativně totožná, stejně jako částice zlata je také zlato.“ (dŠP Rúpánugovi, 12. března 1968)
68-06 „Jsem velmi rád, že váš kírtan zahání májávádské filozofy z té části země, a Haridvár a Hrišíkéš jsou plné impersonalistů. Pokud je dokážete zahnat svou vibrací Hari-kírtanu, Krišna bude velmi potěšen a Pán Čaitanja vás zahrne požehnáními.“ (dŠP Harimu Vilásovi, 10. června 1968)
68-07 „Z Kírtanánandova dopisu jsem vyrozuměl, že jsme neměli žádnou svobodu jednat, protože pozemek patří panu Roseovi, který chce vytvořit instituci, jež by vyhovovala všem hledačům duchovního osvícení. Takový ideál neosobních pohledů nemůže být nikdy úspěšný. To je rozdíl mezi impersonalismem a personalismem. Konečným cílem impersonalistů je něco prázdného, a proto je každý pokus o seberealizaci končící prázdnotou pro impersonalisty totožný. My, personalisté, ale nesouhlasíme s tím, že všechny systémy procesu seberealizace končí stejným cílem. V Bhagavad-gítě je výslovně řečeno, že uctívači různých polobohů nakonec dospějí na planety příslušných polobohů; uctívači předků také odejdou na jejich různé planety; uctívači mamonu zůstávají ve světě mamonu; a osoby s vědomím Krišny nakonec dospějí na planetu Krišnalóku.
Naším posláním je tedy dosáhnout té nejvyšší planety v duchovním nebi, konkrétně Krišnova sídla. Nemůžeme proto dělat kompromisy, že všechny druhy meditace poskytují stejný výsledek. Tento druh pohledu praktikují a kážou impersonalističtí misionáři jako Rámakrišnova misie, že člověk může následovat jakoukoliv cestu, ale dosáhne stejného cíle. Pro to neexistuje žádný védský důkaz, ani důkaz v zásadách áčárjů.“ (dŠP Hajagrívovi, 10. července 1968)
68-07 „Víš, že Pán Buddha byl hind, narodil se v Indii, v královské rodině, ale protože hlásal voidismus, vůdcové védských zásad jeho filozofii nepřijali. Filozofii Pána Buddhy dočasně přijal císař Ašóka a díky královskému vlivu se rozšířila po celé Indii. Ale později, když Šankaráčárja kázal védský princip, byl voidismus Pána Buddhy vypuzen z Indie. Podobně Rámánudžáčárja shledal Šankaráčárju druhým vydáním buddhistické filozofie, vyhladil i Šankaráčárju jako kompromitujícího Buddhu a zavedl osobní uctívání Pána Višnua. Později další áčárjové, včetně Šrí Čaitanji, rozvinuli transcendentální opětování oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství a Pán Čaitanja kázal, že láskyplná služba v nejvyšší milenecké lásce ke Krišnovi je také možná. Kážeme tedy ty nejvyšší zásady láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak neexistuje prostor pro kompromisy s jakýmikoliv druhy filozofií impersonalistické školy.“ (dŠP Hajagrívovi, 10. července 1968)
68-12 „Je to, jako když je v mléce máslo, ale pokud chceš koncentrované máslo, musíš mléko kvedlat a máslo z něj vyextrahovat. Krišna se podobně šíří všude různými energiemi, ale když se jedná o lásku, musíme být v přímém kontaktu s Krišnou. To je personalismus. Žár neosobní sluneční záře a žár na sluneční planetě se velmi liší. Ten, kdo je v osobním kontaktu s Krišnou, jejich duchovní blaženost není s ničím srovnatelná. Duchovní blaženost odvozená z neosobní realizace je jako kapka vody v přítomnosti Atlantského oceánu. To je rozdíl mezi personalismem a impersonalismem.“ (dŠP Gurudásovi, 14. prosince 1968)
68-12 „Májávádští filozofové ani nenásledují Šankaráčárju, protože samotná jejich filozofie je urážlivá. Šankaráčárja uznal Krišnu za Nejvyšší Osobnost Božství, ale májávádí považují Krišnu jen za nějakou velkou osobnost. To je jejich neštěstí zaviněné opakovaným urážlivým napadáním Nejvyšší Osoby. Následkem májávádské filozofie, jelikož na této zavádějící filozofii tolik lpějí, nemohou dělat žádný pokrok. Kromě toho, jak potvrzuje Bhagavad-gítá, osobní rys Krišny velmi těžko chápou neoddaní. A májávádští filozofové jsou obvykle, jako skupina, neoddaní. Přirozeně jsou skoro za všech okolností pomýlení. Někteří z nich ale mimořádně uznali Krišnovu osobnost. To také vysvětluje Ardžuna v Bhagavad-gítě.“ (dŠP Gurudásovi, 14. prosince 1968)
69-01 „Co se týče tvé další otázky, seberealizace znamená realizaci Boha a realizace Boha znamená seberealizaci. Stejně jako vidět slunce znamená vidět sebe samého a vidět sebe znamená vidět slunce. Seberealizace zcela závisí na realizaci Boha, jinak není úplná. Člověk musí znát svůj vztah k Absolutní Pravdě, aby plně poznal své postavení. Májávádská škola rozeznává jen ducha od hmoty, ale to není svrchované poznání. Měli bychom znát i různé projevy ducha. Nejvyšším projevem je Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Krišna.
V tomto věku je mysl tak rozrušená, že nemůže být upřena na nejvyšší cíl. Skutečná meditace znamená upřít mysl na Krišnu nebo na Krišnovu expanzi, Pána Višnua. Moderní takzvaný meditátor nemá žádné informace o Krišnovi nebo Višnuovi. Snaží se meditovat o něčem prázdném nebo neosobním, což je plné potíží. V Bhagavad-gítě je jasně řečeno, že ti, kdo lpějí na neosobním rysu, budou mít velmi, velmi strastiplnou cestu. Nejen v tomto věku, kdy je vše plné nesnází, ale bylo tomu tak i v dřívějších dobách, o tomto věku nemluvě. Proto, v tomto věku, soustředit uši na transcendentální vibraci Hare Krišna je tou nejvyšší formou meditace a jedinou, která se ukáže jako proveditelná. Impersonalisty můžeme nebo nemusíme odsoudit, ale Pán Krišna je již odsoudil v Bhagavad-gítě.“ (dŠP Vilásavigrahovi dásovi, 22. ledna 1969)
69-01 „Velmi mě povzbudilo, že jsi dostatečně odvážná, abys vyzvala každého neoddaného, jako jsi to udělala s tím studentem neosobní jógy. Tuto náladu by měli mít všichni naši kazatelé. Neměli bychom být agresivní, ale neměli bychom tolerovat žádný nesmysl. Ten, kdo říká, že Bůh není milosrdný, protože učinil jednu osobu šťastnou a jinou zoufalou, tvrdí nesmysly. Samotný tento výrok potvrzuje, že ten člověk je bezbožný darebák. Všichni tito takzvaní jógí jsou proto darebáci, jelikož nemají žádnou skutečnou realizaci Boha. Falešně si myslí, že jsou Bohem, a jejich společnosti bychom se měli vyhýbat, jak je to jen možné.“ (dŠP Málatí, 28. ledna 1969)
69-02 „Pokud jde o tvé jednání s impersonalisty, je třeba se vyhnout každému, kdo učí neosobní povahu. Pokud jim budeme naslouchat, bude to brzdit náš pokrok. To bude výsledek – žádný pokrok. Proto se budeme přísně snažit vyhnout neosobnímu učení. Obecně má jen špatné účinky.“ (dŠP Šivánandovi, 13. února 1969)
69-03 „Tvá druhá otázka: jak se impersonalisté mýlí v rozdílu mezi duší a Nadduší? Chyba je způsobena jejich tvrdohlavostí. Impersonalisté se vydávají za védántisty, ale ve skutečnosti Védántu popírají. Ve Védántě je jasně uveden původní zdroj všeho bytí; v Upanišadách je jasně řečeno, že Nejvyšší je nejvyšší bytostí ze všech živých bytostí. Všechny Védy tedy vehementně potvrzují, že Nadduše a duše jsou dvě odlišné identity, i když kvalitativně totožné. Impersonalisté přijímají Védy jako autoritu, ale jdou proti výroku Véd. Pán Čaitanja tuto neosobní třídu lidí popsal jako nebezpečnější než buddhisté. Buddhisté jasně prohlašují, že nepřijímají autoritu Véd, ale impersonalisté se vydávají za následovníky Véd, ovšem ve skutečnosti jsou to maskovaní buddhisté. Pokud člověk tvrdě spí, je snazší ho probudit, ale pokud předstírá, že spí, ale ve skutečnosti je vzhůru, pak probudit ho je velmi těžké. Živá bytost a Nejvyšší Pán tedy jsou ze všech šástrických hledisek vždy současně odlišní a totožní. Totožní kvalitou a odlišní kvantitou. Tato jednoduchá věc je srozumitelná každému obyčejnému člověku, ale tito impersonalisté budou jen vymýšlet slovní kejkle, aby uvedli nevinné lidi v omyl. Proto Pán Čaitanja varoval před společností těchto májávádích, protože zničí život osoby tím, že ji odvedou od oddané služby. Zatvrzelé impersonalisty je velmi těžké přivést k rozumu. Například Prahlád Mahárádž, tak velká autorita, nemohl přivést svého otce k oddané službě, ten dal přednost smrti, a přesto nesouhlasil, že se od něho Bůh liší. Lepší je se impersonalistům vyhýbat, jak je to jen možné.“ (dŠP Rúpánugovi, 14. března 1969)
69-07 „Položilas otázku: ,Jaký je rozdíl mezi májávádským filozofem a osobou vědomou si Krišny?‘ Odpověď zní, že májávádský filozof má jen nedokonalé poznání o Bohu, zatímco Krišny si vědomá osoba může Krišnovi porozumět plně. Uvádí se příklad, že osoba může vědět o slunečním světle, ale to neznamená, že ví o bohu Slunce v planetě Slunci. Uvnitř Slunce je bůh Slunce jménem Vivasván a jeho tělo a těla ostatních obyvatel jsou z ohně. Žár z těchto ohnivých těles dodává tomuto vesmíru teplo a světlo. Pokud někdo něco ví o slunečním světle, neznamená to, že má poznání o Vivasvánovi. Podobně z duchovního těla Krišny vychází záře Brahmanu, která proniká celým vesmírem. Májávádští filozofové se pokoušejí o poznání této záře Brahmanu, ale i když jsou schopni s touto září vycházející z Krišnova těla splynout, nedává jim dokonalé poznání o zdroji všeho. Tento zdroj je Šrí Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství. Májávádský filozof i osoba vědomá si Krišny usilují o duchovní pokrok, ale Krišny si vědomý člověk je na vyšší úrovni, protože jde ke zdroji všeho, včetně záře Brahmanu. Doufám, že to správně pochopíš.“ (dŠP Jolandě, 30. července 1969)
69-10 „Co se týče tvé otázky o mantře dvanácté Íšópanišady, verš, tak jak je, je správný. Absolutní znamená Brahman, Paramátmá a Bhagaván. Když je Absolutní realizován mlhavě, je to Brahman. Když je realizován jasněji, je to Paramátmá. A když je realizován zřetelně, je to Bhagaván. Brahman, Paramátmá a Bhagaván jsou tedy různé fáze Absolutní Pravdy. Ale Bhagaván jako aspekt Absolutní Pravdy se od všeho liší. Ti, kdo uctívají aspekty Absolutní Pravdy Brahman a Paramátmu, jsou v nebezpečném postavení, protože jim hrozí opětovné poklesnutí do nejnižších oblastí. Je to proto, že nejsou zcela očištěni a sebemenší stopa nečisté touhy může v pokroku způsobit spoušť. Tak jako jedna zapálená cigareta může způsobit, že shoří celý dům, neúplné poznání celé Absolutní Pravdy nemusí být schopné zachránit osobu před poklesnutím do nejtemnějších oblastí nevědomosti. Íšópanišad říká, že osoby, které přijímají Brahman nebo Paramátmu jako konečné slovo v realizaci Boha, budou ,ještě víc‘ odsouzeny. Je to proto, že urážejí Boha a velmi zatvrzele odmítají přijmout Nejvyšší Osobnost. Odmítne-li někdo pokračovat k porozumění Nejvyšší Osobnosti Božství, pak je jisté, že znovu poklesne do temnoty. Uctívači polobohů se přinejmenším obávají nějaké vyšší osobnosti, a tento strach se nakonec může rozvinout ve strach z Nejvyšší Osobnosti. Ale impersonalisté si myslí, že je všechno Brahman, každý je Bůh, proto si mohou dělat, co chtějí; a toto postavení je ještě nebezpečnější. Myslím, že toto ti tuto záležitost vyjasní.“ (dŠP Brahmánandovi, 15. října 1969)
70-07 „Co se týče vaší druhé otázky, jak přesvědčit mladé lidi, kteří si myslí, že Meher Bábá je avatár: jednat s těmito svedenými lidmi je velmi obtížné. Pokud se setkáte s upřímnými lidmi, můžete je informovat, že se zajímáme o Krišnu, který je historicky 5 000 let starý. Žádná jiná skupina pocházející z Indie nebo z kterékoliv části světa si nemůže nárokovat tak dlouhou historii až 5 000 let. V historii védské literatury se někdy objevují falešní avatárové, ale my je nepřijímáme. Přijímáme to nejstarší, pravé – to je vědomí Krišny. Nemáme zájem o nic nově vymyšleného. Jestli Meher Bábá nebo kterýkoliv jiný bábá tvrdí, že je Krišna, proč by kterýkoliv inteligentní člověk chodil k náhradníkovi a ponechal stranou originál?“ (dŠP Džanmandžajovi a Táradéví, 9. července 1970)
70-01 „Západní kultura je monoteistická, ale jsou svedeni neosobní indickou spekulací. Mladí lidé na Západě jsou zklamaní, protože se zevrubně neučí o monoteismu. Nejsou s tímto procesem učení a porozumění spokojeni. Toto hnutí pro vědomí Krišny je pro ně dobrodiním, protože jsou skutečně učeni, aby pochopili západní monoteismus pod autoritativním védským systémem. Nediskutujeme jen teoreticky, ale učíme se předepsanou metodou védských zásad. Překvapuje mě však, že v posledním odstavci svého dopisu říkáte: ,Je nespornou skutečností, že Bhagavad-gítá (o Védách nemluvě) takové nepřetržité zpívání nevyžaduje.‘ Myslím si však, že jste v Bhagavad-gítě přehlédl následující verš, kromě mnoha dalších podobných veršů:
satatam kirtayanto mam, yatantas ca drdha-vratah
namasyantas ca mam bhaktya, nitya-yukta upasate (BG 9.14)
Jsou zde popsány činnosti velkých duší, osvobozených od klamu a dokonalých v realizaci Boha: satatam kirtayanto mam – vždy (satatam) opěvují (kirtayanto)
Moji slávu a nitya-yukta upasate – vždy Mě uctívají.
Nevím tedy, jak můžete říci ,nespornou‘. A pokud chcete odkazy z Véd, mohu vám jich dát mnoho. Hlavní transcendentální vibrace ve Védách, ómkára, je také Krišna. Pranava ómkára je božská substance Véd. Následovat Védy znamená zpívat védské mantry a žádná védská mantra není úplná bez ómkáry. V Mundaka Upanišadě je ómkára označena za to nejpříznivější zvukové zastoupení Nejvyššího Pána. To je znovu potvrzeno v Atharva Védě. Ómkára je zvukovým zastoupením Nejvyššího Pána, a proto je hlavním slovem Véd. V této souvislosti Nejvyšší Pán Krišna říká: pranavah sarva-vedesu (BG 7.8) – ,Jsem slabika óm ve všech védských mantrách.‘ Kromě toho v 15. verši 15. kapitoly Bhagavad-gíty Krišna říká: ,Sídlím v srdci každého. Všechny Védy vedou k poznání Mě; Já jsem sestavil Védántu a jsem znalcem Védy takové, jaká je.‘ Nejvyšší Pán, sídlící v srdci každého, je popsán jak v Mundaka, tak ve Švétášvatara Upanišadách: dva suparna sayuja sakhayah; ,Nejvyšší Pán a individuální duchovní duše sídlí v těle jako dva spřátelení ptáci na stromě. Jeden pták pojídá plody stromu neboli reakce za hmotné činnosti a druhý pták, Nadduše, je toho svědkem.‘
Cílem studia Védánty je proto poznat Nejvyššího Pána, Krišnu. Tento bod je zdůrazněn v Bhagavad-gítě, kapitole 8, verši 13, kde je uvedeno, že procesem mystické jógy, pronášením posvátné slabiky óm, osoba dosáhne Jeho svrchované duchovní planety. Ve Védánta-sútrách, které jste jistě četl, čtvrtá kapitola, čtvrtá pada, dvaadvacátá sútra jasně říká: anavrttih sabdat – ,Zvukovou vibrací je osoba osvobozena.‘ Oddanou službou, správným porozuměním, jaký je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, každý, kdo odejde do Jeho sídla, se nikdy nevrátí do tohoto hmotného stavu. Jak je to možné? Odpověď zní, jen neustálým zpíváním Jeho jména. To přijímá příkladný žák Ardžuna, který se dokonale naučil závěr duchovní vědy od Jógéšvara, mistra mystického poznání, Krišny. Uzná Krišnu za Nejvyšší Brahman a oslovuje Ho: sthane hrsikesa...; ,Svět se raduje, když slyší Tvé jméno, a každý se k Tobě upíná.‘ (BG 11.36) Proces zpívání je zde autorizován jako přímý způsob kontaktování Nejvyšší Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Pouhým zpíváním svatého jména, Krišna, je duše přitahována Nejvyšší Osobou, Krišnou, aby se vrátila domů, zpátky k Bohu.
V Nárada-paňčarátře se uvádí, že všechny védské obřady, mantry a porozumění jsou zhuštěny do osmi slov; Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare. Podobně v Kali Santarana Upanišadě je uvedeno, že těchto šestnáct slov, Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare, Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare, je zvláště určeno k odstranění ponižujícího a znečišťujícího vlivu tohoto materialistického věku Kali. Všechny tyto body jsou podrobně rozvedeny v mé knize Zlatý avatár. Proces zpívání je tedy nejen vznešeným způsobem praktická dokonalost života, ale je to autorizovaná védská zásada, kterou zavedl největší védský učenec a oddaný (jehož považujeme za Krišnova avatára), Pán Čaitanja, a my jen následujeme Jeho autorizovanou cestu. Rozsah hnutí pro vědomí Krišny je univerzální. Proces obnovení našeho původního duchovního stavu neboli věčného života plného blaženosti a poznání není abstraktní suché teoretizování. Duchovní život není ve Védách popsán jako teoretický, suchý nebo neosobní. Védy směřují pouze ke vštěpování čisté lásky k Bohu a tento harmonizovaný závěr je prakticky realizován hnutím pro vědomí Krišny neboli zpíváním mantry Hare Krišna. Jelikož cíl duchovní realizace je pouze jediný, láska k Bohu, Védy představují jediný komplexní celek co do transcendentálního porozumění. Pouze neúplné názory různých skupin mimo pravé védské posloupnosti ukazují Bhagavad-gítu jako porušenou. Slaďující faktor, který upravuje všechny zdánlivě rozličné výroky Véd, je podstata Véd neboli vědomí Krišny (láska k Bohu).“ (dŠP J. F. Staalovi, profesoru filozofie a jihoasijských jazyků, Kalifornská univerzita, Berkeley, Kalifornie, 30. ledna, 1970)
70-04 „Pravda v tomto hmotném světě je relativní. Absolutní Pravda je mimo relativní svět. Tak jako když se narodí dítě, je příbuzným – narodí se svému otci. Pak pokračujete ve výzkumu a zjistíte, že jeho otec se také narodil svému otci, a tak dále. Tímto způsobem, pokud budeme hledat Absolutní Pravdu, najdeme Nejvyšší Osobu, ne neosobno. Tak jako je dítě člověk, činitel nebo pravda, které dítě zplodily, jsou bez jakéhokoliv váhání přijaty jako osoba. Absolutní Pravda proto nemůže být neosobní – to je fakt. Impersonalismus je jen útěchou pro zklamané. Když jsme zklamáni relativním personalismem tohoto hmotného světa, snažíme se hmotným způsobem zjistit opak. Tak jako pacient, který trpí nemocí, se snaží najít něco opačného. Toto je tedy dlouhé vysvětlení, ale ve skutečnosti nám impersonalismus nemůže dát odpověď na naše věčné hledání míru. Z védské literatury jsme přesvědčeni, že Bůh je Osoba, přesně jako jste osoba vy a já, ale Jeho osobnost je velmi velká, oplývající šesti majestáty, a žádná z živých bytostí počínaje nejvyšší, Pánem Brahmou, po mravence, se nemůže Bohu rovnat. Všechny tyto věci jsou vysvětleny v našich knihách a já vás žádám, abyste tyto knihy četli, zejména nedávno vydanou Íšópanišad. Máme zkušenost, že je mnoho impersonalistů, kteří se zřekli tohoto světa, aby splynuli s neosobní existencí, ale byli tam zmateni, takže opět přicházejí do hmotného světa, aby jednali jako altruista, filantrop, komunista atd. Na impersonalismus se tedy nedá spolehnout, ale na učení bhakti ano, protože v něm je Bůh, oddaný a oddaná služba, a když se spojí, umožní nám to setrvávat na absolutní úrovni.“ (dŠP Robertovi a Karen, 19. dubna 1970)
70-09 „V poslední době došlo k nějakému nedorozumění mezi našimi oddanými ohledně naší filozofie vědomí Krišny. Zvláště byl jistý zmatek ohledně vztahu mezi duchovním mistrem a Krišnou. Védy říkají, že mistr je Krišna. Služebník Krišny je duchovní mistr, a to je závěr. Duchovní mistr je milostivý zástupce Nejvyššího Pána a jako takovému je mu vzdávána pocta stejně jako Krišnovi, ale nikdy není s Krišnou totožný. Možná znáte obrázek Madhváčárji, jednoho z velkých áčárjů v naší posloupnosti, který drží vztyčené dva prsty označující Krišnu a džívu. Impersonalisté drží jeden prst, protože jejich představa je, že všechno je jedno. Pokud ztotožníme duchovního mistra s Krišnou, staneme se také impersonalisty. Když řekneme, že náš duchovní mistr je Krišna, pak závěr je, že pokud se jednoho dne staneme duchovním mistrem, staneme se také Krišnou. Snažte se prosím pochopit, jak je tento druh uvažování nebezpečný.
V mých knihách jsem se snažil tuto filozofii současné totožnosti a odlišnosti, ačintja bheda-abheda-tattvu vyučovanou Pánem Čaitanjou Maháprabhuem, jasně vysvětlit. Někdy se však stává, že je tato filozofie předkládána jako výklad sloužící vlastnímu zájmu. Jakmile se do ní přimíchá osobní motivace, není možné naši filozofii vědomí Krišny pochopit.“ (dŠP Íšánovi a Bibhávatí, 21. září 1970)
70-10 „Pokud jde o impersonalistické svámí, nesnaž se stýkat s žádným svámím, který nic neví o vědomí Krišny. Jejich řeč je pouhá májá, proto se jim říká májávádí. Pán Čaitanja nás varoval, že každý, kdo poslouchá nebo se snaží pochopit neosobní filozofii, je odsouzen k nezdaru, jeho oddanost vyschne.“ (dŠP Upéndrovi, 26. října 1970)
71-11 „Příklad Svámího argumentu je, že Bůh je oceán a živé bytosti jsou vlny. Přijmeme-li tento argument, můžeme říci, že vlny jsou vytvářeny neustále a znovu a mísí se s mořskou vodou. Co je tedy osvobození? To je příklad v Bhagavad-gítě. Celý hmotný projev vzniká a opět mizí. Tím se tedy nezabýváme. Máme zájem se ponořit hluboko do moře a mít vlastní individuální totožnost přesně jako ryby a ostatní vodní živočichové, a užívat si neustále v moři. To je osvobození. Tato májávádská filozofie je velmi povrchní, a proto se nemohou ponořit hluboko do hmoty a jsou spokojeni s pouhým navrhováním činnosti vln. Jsem velmi rád, že vyzýváte všechny tyto tzv. svámí a guruy. Můj Guru Mahárádž ocenil oddané, kteří odvážně prezentují naši vaišnavskou filozofii. Musíme využít každé příležitosti, abychom tyto darebáky porazili a zahnali pryč, tak prosím pokračujte v tomto silném postoji.“ (dŠP Bahulášvovi, 30. listopadu 1971)
71-12 „Pokud jde o toho impersonalistického darebáka, můžeš ho jednoduše vyzvat tím, že se ho zeptáš: ,Jaká je vaše filozofie?‘ Tyto osoby není těžké porazit, protože nemají žádnou podstatu, pouze velká slova. My však máme naše knihy, Bhagavad-gítu. Pokud ho zapojíte do veřejné debaty, budete zdvořile reagovat na jeho prohlášení s chladnou hlavou a odpovídat na základě autority našich knih, to je vše. Krišna vám poskytne veškerou pomoc, abyste odhalili jeho nedostatek poznání a jeho chybné porozumění.“ (dŠP Šrí Galimovi, 17. prosince 1971)
72-01 „Mluvíš o impersonalismu. Vítáme všechny impersonalisty, aby přišli, protože pokud jsou skutečnými impersonalisty, uvidí, že naše Společnost je dokonalá a úplná. Rámánudžáčárja je považován za velmi mocného áčárju jednoduše proto, že zcela porazil Šankaráčárjův impersonalismus. A dodnes v Indii, zejména na jihu, vedou následovníci Rámánudžáčárji a Šankaráčárji debaty a Šankarovci jsou vždy poraženi. Většina dnešních takzvaných impersonalistů jsou však darebáci.“ (dŠP Atréjovi Rišimu dásovi, 26. ledna 1972)
72-07 „Na pozvánce jste napsali sláva našemu Guruovi Mahárádžovi. To je impersonalismus. Když vzdáváme poklony guruovi, musíme zmínit jeho jméno. Jsme důslední následovníci osobní filozofie. Sahadžijové píší sláva guruovi. Proč se učíte tento impersonalismus? Kdo vás to naučil? Já denně vzdávám poklony mému guruovi vyslovováním jeho skutečného jména, Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí, jinak je to neosobní.“ (dŠP Bhávánandovi, 14. července 1972)
73-02 „Prostřednictvím distribuce této literatury můžeme zcela zničit všechny falešné jógové skupiny na světě. Tím jsem si jistý. Není proto nutné, abychom na tyto šarlatány přímo útočili, ale jednoduše touto distribucí knih zvítězí sluneční světlo vědomí Krišny.“ (dŠP Ráméšvarovi, 14. února 1973)
73-03 „Ve skutečnosti se každý snaží užívat si Lakšmí bez Nárájana. Májávádí v konečném smyslu Krišnovi závidí a chce si užívat původní Lakšmí, a proto se navzájem oslovují Namó Nárájana, posadí se a oslovují se Nárájane. To je ten největší přestupek a jsou ve skutečnosti nešťastníci, protože se nevěnují oddané službě. Bohyně štěstí Lakšmí je vůči materialistovi nestálá: někdy je vládcem a někdy žebrákem. Lakšmí však nemůže opustit Pána Nárájana a všude, kde je Pán Nárájana pečlivě uctíván, tam je štěstí a bohatství. Oddaný je tedy známý jako ten nejpožehnanější a vy, američtí chlapci a dívky, jste nejpožehnanější ze všech. Nyní učiňte všechny ostatní požehnanými šířením tohoto vědomí Krišny.“ (dŠP Vidžitátmovi, 8. března 1973)
74-08 „Pokud jde o tvou otázku o věčném duchovním a dočasném duchovním, dočasné duchovní je neosobní brahmadžjóti. Impersonalisté se přísnými askezemi povznášejí do záře Brahmanu. Ale je to jen dočasné. Věčně nemůžeme zůstat stranou. Jako živé bytosti chceme potěšení ve společnosti; proto vidíme v hmotném světě, kde pro smyslový požitek na sebe karmí berou tolik zodpovědnosti. Nejprve přijmou jednu ženu. Čím víc si užívá manželky, tím větší jsou následky. To znamená, že musíme mít požitek i s rizikem vážných následků. Proto v našem hnutí pro vědomí Krišny chceme požitek, ale bez jakýchkoliv následků. To se ve skutečnosti děje. Všichni naši studenti vědomí Krišny si užívají života bez jakýchkoliv následků.
Impersonalista, který dává přednost splynutí se září Brahmanu, nemá žádné útočiště u lotosových nohou Krišny. Proto takový impersonalista, i když je povznesen na úroveň Brahmanu, sestupuje opět do hmotného světa kvůli požitku. V Indii najdeš mnoho sannjásích, kteří splynou se září Brahmanu, ale bez požitku v něm sestoupí na úroveň hmotných činností otevírání škol a nemocnic – daridra Nárájana, atd. Tito lidé s chabým poznáním nevědí, že v hmotném světě, ať se snažíš uspořádat věci sebelépe, vždy to selže. V duchovním světě však duchovní rozmanitosti, které projevuje Krišna se svými společníky, poskytují věčné potěšení. Toho je nám třeba. V záři Brahmanu je požitek dočasný.“ (dŠP Šrídharovi dásovi, 19. srpna 1974)