Sedmého června 1977, zhruba čtyři měsíce před tím, než Śrīla Prabhupāda opustil tento svět, jsem mu napsal dlouhý dopis. Ačkoli jsem byl jeho žákem již po řadu let, napsal jsem mu předtím jen jednou, neboť jsem se obával, že mu budu zbytečně ukrádat čas. V ten moment jsem však cítil nutkavou potřebu mu napsat, protože jsem mu chtěl navrhnout nápad, který mi přišel na mysl, když jsem přemýšlel nad možností, že nás může zanedlouho opustit. Jelikož zdraví Śrīly Prabhupādy bylo v té době dost špatné, stejně jako mnoho mých duchovních bratrů a sester jsem v souvislosti s jeho očekávaným odchodem cítil potřebu prohloubit své porozumění vztahu s duchovním mistrem. Očividnou a palčivou otázkou bylo, v jaké podobě bude můj vztah se Śrīlou Prabhupādou pokračovat po jeho fyzickém odchodu? Uchýlil jsem k śāstře a našel jsem tam tento výrok v komentáři Śrīly Prabhupādy k verši 4.28.47 ve Śrīmad-Bhāgavatamu:
… Žák a duchovní mistr ovšem nejsou nikdy rozděleni, protože duchovní mistr svého žáka doprovází tak dlouho, dokud žák přísně následuje jeho pokyny. To se nazývá společnost prostřednictvím vāṇī (slov). Tělesná přítomnost se nazývá vapuḥ. Dokud je duchovní mistr tělesně přítomen, žák má sloužit jeho tělu, a když duchovní mistr již z tělesného hlediska neexistuje, žák má sloužit jeho pokynům.
Bylo mi tedy jasné, že budu-li vždy se vší vážností následovat jeho pokyny, budu se vždy cítit povzneseně díky transcendentální přítomnosti Śrīly Prabhupādy v mém srdci. Toto porozumění se mi potvrdilo, když jsem pročítal, jak Śrīla Prabhupāda v prvním svazku Bhāgavatamu vyjadřuje své věnování svému duchovnímu mistrovi. Píše tam: „Śrīlovi Prabhupādovi Bhaktisiddhāntovi Sarasvatī Gosvāmīmu Mahārājovi, mému duchovnímu mistrovi… Věčně žije ve svých božských pokynech a jeho následovník žije s ním.“
Kde jsou tedy tyto pokyny? Najdeme je převážně v jeho knihách. Jak Śrīla Prabhupāda uvedl po svém návratu z Londýna do Vṛndāvanu, krátce před svým fyzickým odchodem: „Není již co nového říct. Cokoli jsem měl říci, vyjádřil jsem již ve svých knihách. Teď se tomu vy všichni musíte pokusit porozumět a pokračovat ve svém úsilí…“ Pronesl též v přibližně ten samý čas: „Jestli odejdu, není třeba naříkat. Budu vždy s vámi prostřednictvím mých knih a mých pokynů. Touto cestou budu vždy s vámi.“
Z těchto pokynů je jasné, že Śrīla Prabhupāda žije dál v plném transcendentálním projevení ve svých božských pokynech a že s ním můžeme přijít do styku a obdržet jeho milost skrze porozumění těmto pokynům a jejich vykonáváním. Každý, kdo se třeba jen nepatrně pokusí v knihách Śrīly Prabhupādy vyhledat jistý filozofický bod, odhalí roh hojnosti transcendentálního poznání a vhledu. Přišlo mi však na mysl, že kromě účasti na chrámových přednáškách ze Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gīty se z nějakých důvodů jen pár z nás věnovalo systematickému a zevrubnému studiu knih Śrīly Prabhupādy, ačkoli jsme k tomu měli příležitost. Začal jsem proto uvažovat o tom, jak žáci a budoucí následovníci Śrīly Prabhupādy budou moci mít k dispozici nějaký systém k jednoduchému a pohodlnému vyhledání určitého pokynu na jisté téma z jeho knih. S tímto na paměti jsem napsal Śrīlovi Prabhupādovi dopis, ve kterém jsem navrhoval vytvořit určitý druh zevrubné systematické kompilace všech jeho pokynů jeho knih. Nabídl jsem, že bych se tohoto obtížného úkolu zhostil, ačkoli jsem se osobně necítil na něco takového dost dobrý. Později toho měsíce jsem od Tamāla Kṛṣny Gosvāmīho, který působil jako tajemník Śrīly Prabhupādy, dostal následující odpověď:
Můj drahý Śubhānando Prabhu,
prosím přijmi mé uctivé poklony. Byl jsem Jeho Božskou Milostí Śrīlou Prabhupādou pověřen odepsat na tvůj dopis ze 7. července 1977.
Śrīla Prabhupāda je velice potěšen tvým návrhem systematicky shromáždit tematickou encyklopedickou kompilaci veškerého učení a pokynů Śrīly Prabhupādy, které se nachází v jeho knihách. Śrīla Prabhupāda řekl, že ví, jak učeným oddaným jsi, a že se přesně hodíš pro takový úkol. Vyjádřil se ve smyslu, že to je velice vítaný návrh.“
Ačkoli jsem od obdržení tohoto pokynu od mého duchovního mistra byl převážně zaneprázdněn ostatními projekty, často jsem meditoval o tom, jak co nejlépe tento pokyn naplnit, a při různých příležitostech jsem tento projekt probíral se staršími oddanými. V základě jsem těmito meditacemi a diskusemi dospěl k závěru, že tato encyklopedie by neměla být pouhou kvantitativní kompilací všeho, co Śrīla Prabhupāda na dané téma řekl (což by vydalo na velmi obsáhlý svazek), nýbrž že by měl následovat tradiční formát encyklopedie. Od vydání svazků Kázání je podstata a Duchovní mistr a žák na mě však mnoho oddaných naléhalo, abych vypracoval zevrubné kompilace pokynů Śrīly Prabhupādy týkající se alespoň těch nejdůležitějších námětů vědomí Kṛṣṇy, z nichž dva již byly pokryty v těchto dvou publikacích.
Přišlo mi tedy přirozené, že následující kompilace (doufám, že vydám každý rok jednu či tak nějak) by se měla týkat zpívání mahā-mantry, jelikož to je základem praktikování vědomí Kṛṣṇy. Pokorně tedy teď předkládám tuto knihu, Śrī Nāmāmṛtu: Nektar svatého jména, všem žákům Śrīly Prabhupādy a žákům jeho žáků. Všichni bychom se měli s napjatou pozorností ponořit do těchto nektarových pokynů a svědomitě uplatnit jejich závěry v našich praktických duchovních životech. Díky studiu pokynů Śrīly Prabhupādy týkajících se tohoto veledůležitého tématu budeme plně přesvědčeni o naprosté nezbytnosti zpívání svatého jména Kṛṣṇy bez přestupků pro naše úsilí o duchovní pokrok.
Śrī Nāmāmṛta je rozdělena na šest hlavních částí: První část odhaluje, jak je zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry yuga-dharmou, hlavním a univerzálním náboženstvím proto tento věk Kali. Část druhá nastiňuje úžasné transcendentální vlastnosti svatého jména a část třetí se zabývá jeho transcendentálními účinky. Čtvrtá část pak nabízí různé praktické pokyny týkající se toho, jak zpívat svaté jméno, pátá část rozebírá to, jak je nezbytné šířit svaté jméno po celé lidské společnosti. A nakonec šestá část přináší řadu důležitých pokynů o svatém jménu, které nebyly uvedeny v předchozích částech.
Kromě několika výjimek jsem zde nezahrnul obecné informace o saṅkīrtanu, které se přímo netýkají nāma-saṅkīrtanu, zpívání svatého jména.
Rozhodl jsem se také v této knize neuvádět nesčetná popisná vyprávění o zpívání svatého jména v caitanya-līle (uvedené v Śrī Caitanya-caritāmṛtě). Tyto popisy mohou být snadno dohledány pomocí odkazů k různých svazkům Śrī Caitanya-caritāmṛty. Rozhodl jsem se proto, že kompilaci omezím pouze na konkrétní pokyny týkající se svatého jména jako takového.
Na konci knihy najdete dvě praktické přílohy: První je souborem písní napsaných Śrīlou Bhaktivinodem Ṭhākurem, Śrīlou Narottamem dāsem Ṭhākurem a Locanem dāsem Ṭhākurem o slávě svatého jména. Druhá příloha uvádí přes šedesát nejdůležitějších veršů z védské a vaiṣṇavské literatury oslavujících svaté jméno.
Pár slov na vysvětlenou, co se týče systému kompilování a organizace použité v této knize a také různých inovací, následuje zde: 1) Kdykoli jsem během mého systematického procházení knihami Śrīly Prabhupādy narazil na výklad zabývající se daným tématem, vypsal jsem si relevantní pasáž na indexovou kartu a pak jsem ji označil nadpisem. Obecně na každé indexové kartě zahrnuji pouze jedno centrální téma. 2) Jsou-li v jakémkoli výkladu zřetelně zdůrazněny různé body týkající se tématu, zanesou se na zvláštní indexové karty, přičemž každá je náležitě označena a kategorizována. 3) V případě, kdy jsou dva různé, avšak vzájemně spjaté body přítomny v jedné provázané konverzaci, nebo když se jeden bod týká ve stejné míře dvou či více různých tematických kategorií, jsou do náležitých kategorií připraveny a vloženy identické pasáže. Jinými slovy, do nepatrné míry se zde tedy vyskytují víceré výskyty pasáží. (V některých případech budou totožné pasáže mít různé nadpisy, hodící se k jejich náležitým kategoriím.) 4) Pokud se v určité podsekci vyskytují dvě nebo více pasáží s velice podobným obsahem, namísto uvádění stejného či téměř totožného nadpisu jsem ponechal jeden nadpis pro několik následujících pasáží. 5) Namísto uvádění transliteračního přepisu u všech sanskritských či bengálských veršů je tento přepis uváděn pouze u těch nejdůležitějších veršů (těch zahrnutých v Příloze 2). Transliterace ostatních veršů je k dispozici v knihách Śrīly Prabhupādy. 6) Cituji-li verše, které se v jejich originálním kontextu objevují v rámci konverzace, naznačil jsem tam, kde to bylo možné, kdo je mluvčím a kdo posluchačem. Dále pak, jak se to často stává v Caitanya-caritāmṛtě, když je tradiční verš z písem citován v konverzaci (například mezi Pánem Caitanyou a Rūpou Gosvāmīm), uvádí se pouze původní mluvčí a posluchač.
Závěrem chci říct, že je mou skromnou a dychtivou nadějí, že mnoho upřímných duší bude díky pečlivému studiu, vstřebání a uplatnění těchto nektarových pokynů cítit čerstvou inspiraci k tomu, aby přijali svaté jméno Śrī Kṛṣṇy za své všechno.