Ačkoli v tomto věku existují i jiné věrohodné procesy duchovního sebeuvědomění, žádný jiný proces není tak účinný jako neustálé zpívání mahā-mantry:
Musíme přijmout vše příznivé pro dané podmínky. Zamítnout ostatní metody za určitých podmínek neznamená, že tyto zamítnuté metody nejsou věrohodné. Pro současný věk, vezmeme-li v úvahu dobu, čas a předmět zájmu, jsou však některé metody zamítnuty, ačkoli jsou věrohodné. Všechno se musí ověřit podle praktických výsledků. Tak se dá zjistit, že neustálé zpívání Hare Kṛṣṇa je v tomto věku bezpochyby tím nejúčinnějším procesem sebeuvědomění.
Nauka o seberealizaci
V Kali-yuze je přímou metodou k dosažení dokonalosti duchovního života zpívání svatého jména:
Ať už někdo vykonává yogu nebo hledá Boha spekulativním bádáním, v jeho snahách musí být alespoň příměs oddané služby. Bez oddanosti nemůže být nic dokonalé. Cílem dokonalosti a sebeuvědomění je Nejvyšší Osobnost Božství. … Chce-li člověk dosáhnout skutečného úspěchu, musí se odevzdat lotosovým nohám Osobnosti Božství, Hariho neboli Kṛṣṇy. Oddaná služba, jednání ve vědomí Kṛṣṇy, je přímou metodou a všechny další metody, i když se někdy doporučují, jsou nepřímé. Zvláště v tomto věku Kaliho je přímá metoda výhodnější, protože lidé mají krátký život, chabou inteligenci, trpí chudobou a jsou soužení mnoha nepříznivými vlivy. Pán Caitanya proto dává lidem největší požehnání: pro dosažení dokonalosti duchovního života stačí v tomto věku pouze zpívat svaté jméno Boha.
Śrīmad-Bhāgavatam 3.21.7
Nejvyššího cíle se dá snadno dosáhnout pomocí zpívání svatého jména Kṛṣṇy, nikoli prostřednictvím jiných procesů či náboženství:
Všichni inteligentní lidé by měli dát vždy přednost oddané službě před všemi ostatními cestami. To je potvrzeno ve spisu jménem Nārāyaṇīya:
yā vai sādhana-sampattiḥ
puruṣārtha-catuṣṭaye
tayā vinā tad āpnoti
naro nārāyaṇāśrayaḥ
V tomto verši se říká, že se nemáme věnovat různým procesům plodonosných činností ani rozvíjet poznání myšlenkovou spekulací. Ten, kdo se odevzdal Nejvyšší Osobnosti, může získat veškerý prospěch dosažitelný jinými procesy yogy, spekulací, obřady, oběťmi, dobročinností a tak dále. To je zvláštní požehnání, které skýtá oddaná služba.
Stačí, aby oddaný Pána zpíval svaté jméno Kṛṣṇy: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, a může snadno a šťastně dospět k nejvyššímu cíli. Tohoto cíle však nelze dosáhnout žádným jiným náboženským procesem.
Bhagavad-gītā 12.6-7
Zpívání svatého jména je tou nejvyšší podobou duchovních praktik:
Śrīla Sanātana Gosvāmī opěvuje ve své Bṛhad-bhāgavatāmṛtě (1.9) svaté jméno následovně:
jayati jayati nāmānanda-rūpaṁ murārer
viramīta-nija-dharma-dhyāna-pūjādi-yatnam
katham api sakṛd āttaṁ mukti-daṁ prāṇināṁ yat
paramam amṛtam ekaṁ jīvanaṁ bhūṣanaṁ me
„Nechť je vždy oslavováno nanejvýš blažené svaté jméno Šrī Kṛṣṇy, které oddaného přiměje zanechat všech zavedených náboženských povinností, meditace a uctívání. Vysloví-li jakákoli živá bytost byť i jen jednou nějakou cestou svaté jméno, dostane se jí od něj osvobození. Svaté jméno Kṛṣṇy je nesmírně sladké. Je pro mě vším a strážím jej jako poklad.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 4.71
Společné zpívání svatého jména naplňuje ten nejvyšší náboženský účel tohoto věku:
Śrīla Jīva Gosvāmī cituje verš z védské literatury, který říká, že není nutné provádět okázalé oběti nebo slavnostní obřady. Zmiňuje, že místo těchto navenek pompézních projevů by se měli všichni lidé bez ohledu na kastu, barvu pleti či vyznání sejít a uctívat Pána Caitanyu zpíváním Hare Kṛṣṇa. Kṛṣṇa-varṇaṁ tviṣākṛṣṇam (ŚB. 11.5.32) znamená, že by měl být kladen důraz na jméno Kṛṣṇy. Pán Caitanya učil filozofii vědomí Kṛṣṇy a zpíval Kṛṣṇovo jméno. Měl by tedy být uctíván tak, že se všichni sejdou a budou zpívat mahā-mantru: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Šířit uctívání v kostelech, chrámech nebo mešitách již není možné, protože o to lidé ztratili zájem. Zpívat Hare Kṛṣṇa však mohou kdykoliv a kdekoliv. Uctíváním Pána Caitanyi tak mohou provádět tu nejvznešenější činnost a naplnit ten nejvyšší účel náboženství, kterým je uspokojit svrchovaného Pána.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 3.52
V Kali-yuze se zpívání svatého jména obzvláště doporučuje k úspěchu v duchovním životě:
Z autoritativního zdroje – védské literatury – chápeme, že zvláště v tomto věku (Kali-yuze) mají lidé obvykle krátký život, nesmírně špatné návyky a sklony přijímat nevěrohodné metody oddané služby. Navíc jsou neustále sužováni hmotnými vlivy a jsou povětšinou nešťastní. Následování jiných procesů, jako je yajña, dāna, tapaḥ a kriyā (oběti, rozdávání milodarů a tak dále), je za těchto okolností nemožné. Proto je doporučeno:
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
„V tomto věku hádek a pokrytectví je jediným prostředkem k osvobození zpívání svatého jména Pána. Není žádné jiné cesty. Není žádné jiné cesty. Není žádné jiné cesty.“
Samotné zpívání svatého jména Pána umožňuje dokonalý duchovní pokrok. Je to nejlepší způsob dosažení úspěchu v životě. V jiných věcích je zpívání svatého jména stejně účinné jako nyní, ale zvláště v tomto věku, Kali-yuze, má neobyčejnou sílu.
Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.23-24
Díky zpívání svatého jména se povýšíme na transcendentální úroveň nad stupni dosaženými filozofy, religionisty, yogīmi, karmīmi a dalšími:
Pán Caitanya vyjadřuje svůj názor na základě autority śāstrer a říká, že svaté jméno Pána je jediným prostředkem k povýšení na transcendentální úroveň, a my sami to můžeme prakticky vidět. Stačí se pořádně podívat na jakéhokoli z našich studentů, který se vážně chopil tohoto procesu, a jakýkoli nestranný soudce snadno uzná, že jejich pokrok v duchovním sebeuvědomění je mnohem větší než u jakéhokoli filozofa, religionisty, yogīho, karmīho a dalších.
Nauka o seberealizaci
• Díky zpívání mahā-mantry dosáhneme automaticky výsledků karmy, jñāny a yogy:
Důležitost zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare velice silně zdůrazňuje 11. verš první kapitoly druhého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Śukadeva Gosvāmī říká Maharājovi Parīkṣitovi: „Můj drahý králi, je-li člověk spontánně přitahován ke zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, rozumí se tím, že dosáhl nejvyšší úrovně dokonalosti.“ Zvláště je zde zmínka o tom, že lidé, toužící po výsledcích svých činností (karmī), ti, kteří touží splynout s Nejvyšší Osobou, a yogī, kteří touží po mystických dokonalostech, mohou pouhým zpíváním mahā-mantry dosáhnout výsledků dokonalého stavu všech činností. Śukadeva použil slova nirṇītam, které znamená „je to již rozhodnuto“. Byl osvobozenou duší, a proto by jistě nepřijal nic, co by nebylo v souladu se směrodatnými závěry písem. Śukadeva Gosvāmī zvláště zdůrazňuje, jak již bylo rozhodnuto o tom, že dostal-li se někdo s odhodláním a neochvějností na úroveň zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, musí být považován za člověka, který již má za sebou cesty plodonosných činností, mentální spekulace a mystické yogy.
Nektar oddanosti
Zpívání svatého jména je účinnější než karma, jñāna a yoga, co se týče osvobození z hmotného zapletení:
Ajāmila byl brāhmaṇou, který se kvůli špatné společnosti zřekl veškeré brāhmaṇské kultury a náboženských zásad. Klesl tak hluboko, že kradl, pil a dopouštěl se dalších odporných činností; dokonce si vydržoval prostitutku. Proto mu bylo souzeno, že ho Yamarājovi služebníci odvlečou do pekla. Díky pouhému náznaku zpívání svatého jména Nārāyaṇa však byl okamžitě zachráněn. Ten, kdo se chce vysvobodit z hmotných pout, by měl proto přijmout proces opěvování a velebení jména, slávy, podoby a zábav Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, u jehož nohou leží všechna svatá místa. Z jiných metod, jako je zbožné pokání, rozvoj spekulativního poznání a mystická yogová meditace, člověk nemůže získat náležitý prospěch, protože se i po jejich praktikování začne znovu věnovat plodonosným činnostem, neschopen ovládat svou mysl, znečištěnou nižšími kvalitami přírody — vášní a nevědomostí.
Můžeme vidět, že i po dosažení takzvané dokonalosti mnoho karmīch, jñānīch a yogīch znovu ulpí na hmotných činnostech. Mnoho takzvaných svāmīch a yogīch zanechává hmotných činností, které prohlásí za iluzorní (jagan mithyā), ale po nějakém čase se k nim opět vrátí a otevírají nemocnice a školy nebo vykonávají jiné veřejně prospěšné činnosti. Někdy se zapojují do politiky, i když se přitom stále nepravdivě prohlašují za sannyāsī, členy životního stavu odříkání. Nakonec však dojdeme k bezchybnému závěru, že chce-li někdo skutečně uniknout z hmotného světa, musí praktikovat oddanou službu, která začíná se śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ — zpíváním Pánova svatého jména a nasloucháním o slávě Pána. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je toho živým důkazem. Mnozí mladí lidé v západních zemích, kteří byli závislí na drogách a měli i mnoho jiných zlozvyků, jichž se nebyli schopni zbavit, se po příchodu do hnutí pro vědomí Kṛṣṇy všech těchto sklonů vzdali a s velkou vážností se začali věnovat opěvování Pánovy slávy. Toto je tedy nejlepší metoda odčinění všeho, co jsme vykonali v kvalitách vášně a nevědomosti (rajaḥ a tamaḥ). Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.19) říká:
tadā rajas-tamo-bhāvāḥ
kāma-lobhādayaś ca ye
ceta etair anāviddhaṁ
sthitaṁ sattve prasīdati
Jedná-li člověk pod vlivem kvalit rajasu a tamasu, je čím dál víc posedlejší chtíčem a chamtivostí. Když se však začne věnovat procesu opěvování a naslouchání, dospěje na úroveň dobra a stane se šťastným. S pokrokem v oddané službě budou všechny jeho pochybnosti odstraněny (bhidyate hṛdaya-granthiś chidyante sarva-saṁśayāḥ) a uzel jeho touhy po plodonosných činnostech bude rozsekán na kousky.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.2.45-46
Vysvětlení verše „harer nāma“ z Bṛhan-nāradīya Purāṇy:
Potom Pán snědl syrovou rýži, kterou Mu dal Śuklāmbara Brahmacārī, a obšírně vysvětlil význam verše „harer nāma“ z Bṛhan-nāradīya Purāṇy: „V tomto věku Kaliho není žádný jiný způsob, žádný jiný způsob, žádný jiný způsob sebeuvědomění než zpívání svatého jména, zpívání svatého jména, zpívání svatého jména Pána Hariho.“ V tomto věku Kaliho Pán Kṛṣṇa inkarnuje v podobě svého svatého jména, Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Pouhým zpíváním svatého jména se člověk přímo sdružuje s Pánem. Každý, kdo to dělá, je zcela jistě osvobozen. V tomto verši se pro zdůraznění třikrát opakuje slovo eva (určitě) a třikrát se také opakují slova harer nāma (svaté jméno Pána), jen aby to i obyčejní lidé pochopili. Použití slova kevala (pouze) zakazuje veškeré ostatní procesy, jako je rozvoj poznání, provádění mystické yogy nebo odříkání a plodonosné jednání. Tento verš jasně uvádí, že ten, kdo přijme jakoukoliv jinou cestu, nemůže být osvobozen. Z toho důvodu se třikrát opakují slova žádný jiný, žádný jiný, žádný jiný, která zdůrazňují ten pravý proces sebeuvědomění.
Abychom obyčejnému člověku nĕco zdůraznili, můžeme to třikrát zopakovat, jako třeba: „Musíš to udělat! Musíš to udělat! Musíš to udělat!“ Bṛhan-nāradīya Purāṇa takto opakovaně zdůrazňuje zpívání svatého jména, aby ho lidé vzali vážně a vysvobodili se tak ze spárů māyi. Naše praktická zkušenost v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě je taková, že pouhým pravidelným zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry podle předepsaných zásad se mnoho miliónů lidí dostává na duchovní úroveň života. Všechny naše studenty proto žádáme, aby zpívali alespoň šestnáct kol této harer nāma mahā-mantry denně bez přestupků a dodržovali usměrňující zásady. Jejich úspěch tak bude bez pochyby zajištĕn. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy klade důraz pouze na zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, kdežto ti, kdo neznají tajemství úspěchu pro tento věk Kaliho, se zbytečně zabývají rozvojem poznání, praktikováním mystické yogy, plodonosným jednáním či marným odříkáním. Pouze tak ztrácejí čas a matou své následovníky. Když na to otevřeně poukážeme před publikem, naši odpůrci se na nás rozzlobí. Śāstry nám však nařizují nedělat vůči těmto takzvaným jñānīm, yogīm, karmīm a tapasvīm žádné ústupky. Když říkají, že jsou stejně dobří jako my, musíme to odmítnout s tím, že dobří jsme pouze my, ne oni. Nejde o naši neústupnost, avšak nařízení śāster, od nichž se nesmíme odchýlit.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 17.20-25
Systémy yogy a jñāny nejsou v tomto věku proveditelné – jediným možným procesem je hari-kīrtan, zpívání svatého jména:
Ostatní systémy sebeuvědomění, procesy jñāny a yogy, se rovněž uznávají, v tomto věku však není možné se jim věnovat. Védy prohlašují:
kṛte yad dhyāyato viṣṇuṁ
tretāyāṁ yajato makhaiḥ
dvāpare paricaryāyāṁ
kalau tad dhari-kīrtanāt
(Śrīmad-Bhāgavatam, 12.3.52)
V Satya-yuze, Zlatém věku, bylo možné vykonávat meditační proces. Vālmīki Muni například meditoval po šedesát tisíc let, aby dosáhl dokonalosti. Jakého věku se však dožíváme my? Kromě toho je k meditačnímu procesu podle Bhagavad-gīty předepsáno, že se musíme odebrat na odlehlé místo, kde musíme o samotě sedět ve strnulé pozici, vést život v celibátu a další věci. Existuje k tomu mnoho pravidel a omezení. Meditace v aṣṭāṇga-yoze tedy není možná. Spokojí-li se někdo s jejím napodobováním, to je něco jiného, avšak chceme-li dosáhnout dokonalosti, musíme vykonávat všech osm stupňů aṣṭāṅga-yogy. Není-li to možné, pak jen ztrácíme čas.
Co je konečným cílem yogového procesu či meditace? Kontakt s Nejvyšším, s Nadduší, Nejvyšším Pánem, to je cílem a předmětem všech yogových procesů. Podobně i filozofické hledání, proces jñāny, se též zaměřuje na pochopení Nejvyššího Brahmanu. Jde bezpochyby o uznávané procesy, avšak podle autoritativních popisů nejsou pro tento železný věk Kaliho vhodné. Musíme se proto chopit tohoto procesu hari-kīrtanu. Tomu se může každý věnovat bez předešlých kvalifikací.
Nauka o seberealizaci
Procesy jñāny, yogy, meditace a zbožných činností nedokážou srdce očistit tak účinně jako zpívání svatého jména:
Ceto-darpaṇa-mārjanam (Cc., Antya 20.12): musíme očistit své srdce. Existují různé procesy k očistě srdce – proces jñāny, meditace, zbožné činnosti. Karma také očisťuje srdce. Jedná-li někdo velice zbožně, jeho srdce se postupně očistí. Ačkoli jsou však tyto postupy doporučeny pro očistu srdce, v tomto věku jsou všechny velice obtížné. Následovat cestu filozofického poznání vyžaduje stát se velice vzdělaným učencem, je třeba k tomu číst mnoho knih, navštěvovat učené profesory a znalce a spekulovat. Je třeba vyhledat osobu, která již prohlédla. To jsou všechno postupy filozofického poznání.
Meditace je též doporučovaným postupem. Měli bychom se zeptat sebe sama: „Kdo jsem?“ Prostě bychom měli uvažovat: Jsem toto tělo? Ne. Jsem tento prst? Ne, je to můj prst. Podíváte-li se na svou nohu, porozumíte, že to je vaše noha. I všechno ostatní budete považovat za vaše. Kde je tedy toto já? Jestliže všechno náleží mně, kde je toto já? Hledá-li někdo toto já, nazývá se to meditací. Skutečná meditace znamená zaměřit všechny smysly tímto jedním směrem. I tento proces meditace je však velice obtížný. Musíme ovládat své smysly. Smysly nás ženou ven a my je musíme přivést zpět do nitra a být introspektivní. K tomu tedy slouží osm stupňů yogy. Prvním stupněm je ovládat smysly pomocí regulativních principů. Pak přichází různé yogové sedy, které napomáhají s koncentrací mysli. Sedíme-li opřeni o zeď, nepomůže nám to, musíme sedět zpříma. Pak následuje ovládání dechu, pak meditace a následně samādhi. V dnešní době je to však velice obtížné následovat. Nikdo se jim nemůže zničehonic začít věnovat. Takzvané yogové postupy jsou jen fragmenty celku – v podstatě se lidé věnují jen yogovým sedům a několika dýchacím technikám. To nás však nedokáže přivést na dokonalou úroveň. Skutečný systém yogy, ačkoli jde o doporučovaný védský proces, je v tomto věku velice těžký. Podobně se někdo může pokoušet získat poznání spekulativním filozofickým procesem a dotazováním se na to, co je a není Brahman, co je vlastně Brahman, co je duchovní duše. Takovéto empirické filozofické diskuse jsou též doporučovány, avšak v tomto věku jsou k ničemu.
Caitanya Mahāprabhu, a nejen On, ale i védská literatura, proto říká:
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
(Cc., Ādi 17.21)
Kalau znamená v tomto věku. Nāsty eva, nāsty eva, nāsty eva – opakuje se to třikrát. Eva znamená určitě a nāsti znamená ne. Říká se tu tedy třikrát určitě ne. A co se tu tak popírá? Nemůžeme si uvědomit sebe sama pomocí karmy. To je první zápor. Nemůžeme si uvědomit sebe sama pomocí jñāny. To je druhý zápor. Nemůžeme si uvědomit sebe sama pomocí yogy. To je jisté. Kalau. Kalau znamená v tomto věku. Kalau nāsty eva nāsty eva nāsty eva gatir anyathā. V tomto věku zcela jistě nemůžeme dosáhnout úspěchu žádnou z těchto tří metod. A jaký proces se tedy doporučuje? Harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam. Prostě jen zpívejte Hare Kṛṣṇa mantru. Kevalam znamená pouze. Prostě jen zpívejte Hare Kṛṣṇa. Je to ten nejjednodušší a nejvznešenější způsob. Je doporučován, je praktický a autorizovaný. Začněte s ním tedy. Přijměte jej za svůj v jakýchkoli podmínkách života. Zpívejte svaté jméno. Nic to nestojí, nic neztratíte. Naše zpívání svatého jména není žádným tajemstvím. Ne, je přístupné každému. A tímto zpíváním očistíte své srdce.
Nauka o seberealizaci
Zpívání svatého jména přináší dokonalost odříkání, oběti a plodonosné činnosti:
Ve Skanda Purāṇě se říká:
yasya smṛtyā ca nāmoktyā
tapo-yajña-kriyādīṣu
nūnaṁ sampūrṇatām eti
sadyo vande tam acyutam
„Skládám své poklony Tomu, kdo nikdy nepoklesne, neboť pouhým vzpomínáním na Něj nebo vyslovením Jeho svatého jména člověk dosáhne dokonalosti veškerého odříkání, obětí a plodonosných činností, přičemž tento proces může být následován kýmkoli.“
Śrīmad-Bhāgavatam 2.9.36
V Kali-yuze je zpívání svatého jména důležitější než studium vedāntské filozofie:
(Prakāśānanda Sarasvatī Pánu Caitanyovi): „Jsi sannyāsī. Proč se tedy oddáváš zpívání a tancování ve svém saṅkīrtanovém hnutí, obklopen fanatiky? Meditace a studium vedānty představují jediné povinnosti sannyāsīho. Proč tyto činnosti zanedbáváš a raději tančíš s fanatiky? Záříš, jako bys byl samotným Nārāyaṇem. Můžeš nám tedy vysvětlit, proč se chováš jako lidé z nižších tříd? Śrī Caitanya Mahāprabhu Prakāśānandovi Sarasvatīmu odvětil: „Můj drahý pane, vyslechněte si prosím, proč tomu tak je. Můj duchovní mistr Mě považoval za hlupáka, a proto Mě pokáral. ,Jsi hlupák,‘ řekl, ,nejsi schopen studovat filozofii vedānty, a proto musíš neustále zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. To je podstatou všech manter či védských hymnů.´ “
Když se Prakāśānanda Sarasvatī zeptal Śrī Caitanyi Mahāprabhua, proč nestuduje vedāntu a nepraktikuje meditaci, Pán Caitanya se vydával za prvotřídního hlupáka, aby naznačil, že současný věk, Kali-yuga, je dobou hlupáků a darebáků, ve které není možné dosáhnout dokonalosti pouhým čtením vedāntské filozofie a meditací. Śāstry důrazně doporučují:
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
(Cc., Ādi 17.21)
„V tomto věku hádek a pokrytectví je jediným prostředkem k osvobození zpívání svatých jmen Pána. Není žádné jiné cesty. Není žádné jiné cesty. Není žádné jiné cesty.“ Lidé jsou v Kali-yuze obecně tak pokleslí, že pro ně není možné dosáhnout dokonalosti pouhým studiem Vedānta-sūtry. Měli bychom proto s veškerou vážností začít neustále zpívat svaté jméno Pána. …
Přestože je Śrī Caitanya Mahāprabhu Nejvyšší Osobností Božství, Kṛṣṇou, duchovním mistrem celého vesmíru, přijal roli žáka, aby svým příkladem učil, jak přísně má oddaný následovat příkazy duchovního mistra při plnění své povinnosti neustále zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Osoba příliš připoutaná ke studiu filozofie vedānty se musí poučit od Śrī Caitanyi Mahāprabhua. V tomto věku ve skutečnosti nikdo není schopen studovat vedāntu, a proto je lepší zpívat svaté jméno Pána, které je podstatou veškerého védského poznání, jak to sám Kṛṣṇa potvrzuje v Bhagavad-gītĕ (15.15).
vedaiś ca sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛd veda-vid eva cāham
„Všechny Védy jsou určeny k poznání Mě samotného. Jsem to Já, kdo sestavil Vedāntu a kdo je znalcem Véd.“
Ten, kdo dokonale nezná vědomí Kṛṣṇy, nemůže znát ani filozofii vedānty. Pouhé předvádění studia vedānty bez vědomí Kṛṣṇy je projevem vnější energie, māyi, a dokud člověka přitahuje mámení této věčně se měnící energie, odchyluje se od oddanosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Skutečným následovníkem filozofie vedānty je oddaný Pána Śrī Viṣṇua, který je největším z velkých a udržovatelem celého vesmíru. Dokud člověk nepřekoná pole činností ve službě omezenému, nemůže dosáhnout neomezeného. Poznání neomezeného je skutečná brahma-jñāna neboli poznání o Nejvyšším. Ti, kdo lpí na plodonosných činnostech a spekulativním poznání, nemohou pochopit hodnotu svatého jména Pána Kṛṣṇy, které je vždy čisté, věčně osvobozené a naprosto duchovně blažené. Svaté jméno se od Pána neliší a ten, kdo přijal útočiště u Pánova svatého jména, už nemusí studovat filozofii vedānty, neboť již dospěl k závěru veškerého takového studia.
Ten, kdo není způsobilý zpívat svaté jméno Kṛṣṇy a kdo si myslí, že se svaté jméno od Kṛṣṇy liší, a proto se uchyluje ke studiu vedānty, aby Kṛṣṇu poznal, musí být považován za prvotřídního hlupáka, což Caitanya Mahāprabhu potvrdil svým vlastním chováním. Filozofičtí spekulanti, kteří si chtějí na filozofii vedānty založit svou akademickou kariéru, se také nacházejí pod vlivem hmotné energie. Člověk, který neustále zpívá svaté jméno Pána, však již překonal oceán nevědomosti, a tak i osoba narozená v nízko postavené rodině, která však zpívá svaté jméno Pána, již předčila studium vedāntské filozofie. Śrīmad-Bhāgavatam (3.33.7) v této souvislosti uvádí:
aho bata śvapaco ‚to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te
„Jestliže člověk narozený v rodině pojídačů psů začne zpívat svaté jméno Kṛṣṇy, znamená to, že ve svém minulém životě již musel vykonat všechny druhy odříkání, askeze a védských yajñí.“ Další citát říká:
ṛg-vedo ‚tha yajur-vedaḥ
sāma-vedo ‚py atharvaṇaḥ
adhītās tena yenoktaṁ
harir ity akṣara-dvayam
„Ten, kdo zpívá tyto dvě slabiky ha-ri, již prostudoval čtyři Védy, jež se nazývají Sāma, Ṛg, Yajur a Atharva.“
Někteří sahajiyové, kteří berou vše na lehkou váhu, zneužívají tĕchto veršů a považují se za vznešené vaiṣṇavy, přičemž se Vedānta-sūtry nebo filozofie vedānty ani nedotknou. Skutečný vaiṣṇava by však měl filozofii vedānty studovat. Pokud však po prostudování vedānty človĕk nezačne zpívat svaté jméno Pána, není o nic lepší než māyāvádī. Neměli bychom tedy být ani māyāvādīmi, ani si nebýt vědomi obsahu vedāntské filozofie. Śrī Caitanya Mahāprabhu předvedl svoji znalost vedānty při rozhovorech s Prakāśānandou Sarasvatīm. Měli bychom tedy vědět, že vaiṣṇava má být zcela obeznámen s filozofií vedānty, ale nemá si myslet, že studium vedānty je dostačující, a nemít tak vztah ke zpívání svatého jména. Oddaný musí pochopit, jak je důležité současně chápat filozofii vedānty a zpívat svatá jména. Stane-li se někdo na základě studia vedānty vyznavačem neosobního pojetí Boha, znamená to, že jí neporozuměl. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (15.15). Vedānta znamená „vrchol poznání“. Konečným vrcholem poznání je poznání o Kṛṣṇovi, který se od svého svatého jména neliší.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 7.68-72
V Kali-yuze je k dosažení sebeuvědomění důležitější zpívat svaté jméno než přijmout sannyās:
V současném věku, Kali-yuze, je zakázáno přijímat sannyās, protože všichni lidé v tomto věku jsou śūdrové a nedokáží dodržovat pravidla a usměrňující zásady života sannyāsīch. Často vidíme, jak se takzvaní sannyāsī oddávají nesmyslným věcem a někdy dokonce vyhledávají i důvěrnou společnost žen. Tak vypadá zavrženíhodná situace současného věku. Ačkoliv se oblékají jako sannyāsī, nedokáží se zbavit čtyř základních hříšných činností – nedovoleného sexu, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování. Jelikož se bez těchto činností neobejdou, podvádějí veřejnost, když vystupují jako svāmī.
V Kali-yuze platí, že by nikdo neměl přijímat sannyās. Samozřejmě ti, kteří skutečně dodržují pravidla a usměrňující zásady, sannyās přijmout musí. Lidé ale obvykle nedokáží žít životem sannyāsīho, a proto Caitanya Mahāprabhu zdůrazňoval: kalau nāsty eva nāsty eva nāsty eva gatir anyathā. V tomto věku není žádné jiné cesty, žádné jiné cesty, žádné jiné cesty než zpívat svaté jméno Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare. Hlavním smyslem života sannyāsīho je být neustále ve společnosti Nejvyššího Pána – buď na Něho myslet v srdci, nebo o Něm naslouchat. Naslouchání je v tomto věku důležitější než meditace, protože naši mysl může narušit nějaké mentální rozrušení, ale pokud se soustředíme na naslouchání, jsme nuceni být ve styku se zvukovou vibrací Kṛṣṇy. Kṛṣṇa a zvuková vibrace „Kṛṣṇa“ se od sebe neliší, a proto když hlasitě vyslovujeme „Hare Kṛṣṇa“, okamžitě můžeme myslet na Kṛṣṇu. Toto zpívání je nejlepší metodou sebeuvědomění v současném věku, a proto ho Pán Caitanya tak pěkně kázal ve prospěch celého lidstva.
Śrīmad-Bhāgavatam 3.24.35
Jelikož není možné v tomto věku žít jako yogī v celibátu, doporučil Pán Caitanya zpívání svatého jména jako ten jediný prostředek k duchovnímu sebeuvědomění:
(Pán Kṛṣṇa Arjunovi): Znalci Véd, velcí mudrci ve stavu odříkání, kteří pronášejí oṁkāru, se dostávají do Brahmanu. Ti, kdo touží po této dokonalosti, zachovávají neustále celibát. …
Ve védském vzdělávacím systému se žáci od samého začátku učí pronášet oṁ a poznávají nejvyšší neosobní Brahman tak, že žijí s duchovním mistrem a dodržují naprostý celibát. Tímto způsobem realizují dva aspekty Brahmanu. Příprava tohoto druhu je velice důležitá pro žákův pokrok v duchovním životě, ale v současné době takový život brahmacārīho (celibát bez vstupu do manželství) není možný. Společenská struktura světa se změnila do té míry, že dodržovat celibát od začátku studentského života je nemožné. Na celém světě je mnoho institucí zaměřených na studium různých druhů poznání, ale neexistuje žádná uznávaná instituce, která by učila studenty zásadám brahmacārīho. Pokud nežijeme v celibátu, je velice obtížné dosáhnout duchovního pokroku. Proto Pán Caitanya ve shodě s pokyny písem určenými pro Kali-yugu vyhlásil, že v tomto věku není možné poznat Nejvyššího žádným jiným způsobem než zpíváním svatých jmen Pána Kṛṣṇy: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.
Bhagavad-gītā 8.11
Namísto naslouchání neosobnímu pojetí Boha šířeného Śaṅkarou by obyčejní lidé měli zpívat mahā-mantru, aby dosáhli sebeuvědomění:
Pán Caitanya vzápětí Prakāśānandovi sdělil, že lidé v moderním věku víceméně postrádají všechen duchovní intelekt. Když se ještě předtím, než dospějí k nejdůvěrnějším Vedānta-sūtrám, dostanou pod vliv Śaṅkarācāryovy māyāvādské (neosobní) filozofie, jejich přirozený sklon poslouchat Nejvyššího je potlačen. Každý přirozeně ctí nejvyšší zdroj všeho, ale když člověk přijme Śaṅkarovo neosobní pojetí, tento přirozený sklon se vytratí. Proto duchovní mistr Pána Caitanyi mínil, že je lépe nestudovat Śaṅkarācāryovu Śārīraka-bhāṣyu, neboť je pro běžné lidi velice škodlivá. Obyčejný člověk ani nemá dostatečnou inteligenci na to, aby pronikal do těchto slovních hříček. Raději se mu doporučuje zpívat mahā-mantru: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. V tomto vĕku Kali, který je plný hádek, neexistuje žádný jiný způsob sebeuvědomění.
Zlatý avatār
V Kali-yuze by lidé místo pozorování světélkování mentálních spekulantů a ateistů měli využít hnutí Pána Caitayi, které šíří zpívání svatého jména:
Během období dešťů je večer vidět mnoho světlušek, které poletují sem a tam v korunách stromů a září jako malá světýlka, ale nebeská svítící tělesa, hvězdy a Měsíc, vidět nejsou. Podobně ve věku Kaliho zaujímají ateisté a neznabozi významná místa, zatímco lidé, kteří skutečně dodržují védské zásady duchovního osvobození, jsou prakticky neznámí. Současný věk, Kali-yuga, se přirovnává k zamračenému období živých bytostí. Skutečné poznání je v něm zahaleno vlivem hmotného civilizačního pokroku. Laciní mentální spekulanti, ateisté a tvůrci takzvaných náboženských zásad vystupují do popředí jako světlušky, zatímco osoby přísně následující védské zásady či pokyny písem jsou zahalené mraky tohoto věku. Lidé by se měli naučit, jak místo světla světlušek využívat skutečných svítících těles na nebi — Slunce, Měsíce a hvězd. Světlušky ve skutečnosti nemohou za temné noci poskytnout žádné světlo. Tak jako se i v období dešťů obloha někdy vyjasní a Měsíc, hvězdy a Slunce jsou vidět, tak i tato Kali-yuga má někdy světlé okamžiky. Například je někdy slyšet o védském hnutí Pána Caitanyi, které šíří zpívání mantry Hare Kṛṣṇa. Lidé, kteří mají vážný zájem najít skutečný život, by místo pozorování světélkování mentálních spekulantů a ateistů měli využít tohoto hnutí.
Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství
V tomto věku není uctívání śalagrāma-śily tak důležité jako zpívání svatého jména:
Od nepaměti bylo zvykem, že ten, kdo se narodil v rodině brāhmaṇů, musel za všech okolností uctívat śālagrāma-śilu. V naší společnosti pro vědomí Kṛṣṇy někteří členové dychtí uctívat śālagrāma-śilu, my jsme však toto uctívání záměrně nezavedli, protože většina členů hnutí pro vědomí Kṛṣṇy nepochází z rodin brāhmaṇské kasty. Až po nĕjakém čase uvidíme, že jsou opravdu upevnění v brāhmaṇském chování, bude uctívání śālagrāma-śily zavedeno.
V současném věku není uctívání śālagrāma-śily tak důležité jako zpívání svatého jména Pána. To je pokyn śāstry:
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā.
(Cc., Ādi 17.21)
Podle názoru Jīvy Gosvāmīho dosáhne ten, kdo zpívá svaté jméno bez přestupků, naprosté dokonalosti. Uctívání Božstva v chrámu je však pro očistu mysli také nezbytné. Jakmile tedy někdo rozvinul duchovní vědomí nebo je dokonale umístěn na duchovní úrovni, může začít uctívat śālagrāma-śilu.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 13.86