Svaté jméno se od Kṛṣṇy neliší:
„ ,Svaté jméno Kṛṣṇy … se od Kṛṣṇy neliší …‘ “
Padyāvalī (24) od Rūpy Gosvāmīho
(citováno v Śrī Caitanya-caritāmṛtě, Madhya-līle 15.11)
Hare Kṛṣṇa mantra se neliší od Kṛṣṇy:
(Pán Saṅkarṣaṇ králi Citraketuovi): Všechny živé bytosti, pohyblivé a nehybné, jsou Mými expanzemi a jsou ode Mne odděleny. Já jsem Nadduší všech živých bytostí, které existují proto, že je projevuji. Já jsem podobou transcendentálních vibrací, jako je oṁkāra a Hare Kṛṣṇa Hare Rāma, a já jsem svrchovanou Absolutní Pravdou. Tyto Mé dvě podoby – transcendentální zvuk a věčně blažená duchovní podoba Božstva – jsou Mé věčné podoby; nejsou hmotné.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.16.51
Kṛṣṇovo jméno se neliší od Jeho podoby:
„Ó Pane,“ říkají polobozi, „impersonalisté, kteří nejsou oddanými, nemohou pochopit, že Tvoje jméno je totožné s Tvou podobou.“ Jelikož je Pán absolutní, mezi Jeho jménem a Jeho podobou není žádný rozdíl. V hmotném světě se od sebe jméno a podoba liší. Plod manga se liší od názvu „mango“. Nikdo nemůže ochutnat mango, když bude pouze opakovat slova „mango, mango, mango“. Avšak oddaný, který ví, že jméno a podoba Pána se od sebe neliší, zpívá Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a uvědomuje si, že je neustále s Kṛṣṇou.
Śrīmad-Bḥāgavatam 10.2.36
Musíme mít víru v to, že svaté jméno se od Kṛṣṇy neliší:
Měli bychom uznat, že svaté jméno Kṛṣṇy je totožné se samotnou Transcendencí, Nejvyšší Osobností Božství. Svaté jméno Kṛṣṇy se od Kṛṣṇy neliší a je jako zázračný kámen cintāmaṇi. Toto jméno Kṛṣṇa je zosobněním zvuku dokonale transcendentálního a věčně osvobozeného od znečištění hmotou. Měli bychom pochopit, že jméno Kṛṣṇa a Kṛṣṇa samotný se od sebe neliší. S takovou vírou bychom pak měli pokračovat ve zpívání svatého jména.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 15.106
V tomto věku Kṛṣṇa sestoupil v podobě zvukové vibrace – v podobě svého svatého jména:
Kṛṣṇa někdy sestupuje osobně a někdy v podobě zvukové vibrace, někdy též přichází jako oddaný. Existuje mnoho rozličných kategorií avatārů. V současném věku Kṛṣṇa sestoupil v podobě svého svatého jména, Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Pán Caitanya Mahāprabhu také potvrdil, že v tomto věku Kaliho Kṛṣṇa sestupuje v podobě zvukové vibrace. Zvuk je jedna z podob, které na sebe Pán bere. Proto se uvádí, že mezi Kṛṣṇou a Jeho jménem není rozdíl.
V dnešní době lidé naneštěstí zapomněli na svůj vztah k Bohu, tato Kṛṣṇova inkarnace v podobě Jeho svatých jmen, toto zpívání Hare Kṛṣṇa, však zachrání všechny lidi na této planetě před jejich zapomněním.
Povýšení na vědomí Kṛṣṇy
Pán Caitanya učil, že svaté jméno Pána a Pán samotný se od sebe neliší:
Pán Caitanya vysvětlil masám lidí sānkhyovou filozofii acintya-bhedābheda-tattva, podle které je Nejvyšší Pán současně totožný se svým stvořením, a také se od něj liší. Pán Caitanya tuto filozofii vyučoval prostřednictvím zpívání svatého jména Pána. Učil, že svaté jméno Pána je Pánova zvuková inkarnace, a jelikož je Pán absolutním celkem, neexistuje rozdíl mezi Jeho svatým jménem a Jeho transcendentální podobou. Díky zpívání svatého jména Pána se tak můžeme přímo stýkat s Nejvyšším Pánem v podobě zvukové vibrace.
Zlatý avatār
Na rozdíl od podmíněné duše není mezi Kṛṣṇovým jménem a Jeho osobou rozdíl:
(Pán Caitanya brāhmanovi): „Pánovo svaté jméno, podoba a osobnost jsou jedno a totéž. Není mezi nimi rozdíl. Protože jsou absolutní, jsou všechny transcendentálně blažené. Mezi Kṛṣṇovým tělem a Jím samotným nebo mezi Jeho jménem a Jím samotným není rozdíl. V případě podmíněné duše se však její jméno liší od jejího těla, její původní podoby a tak dále. … Kṛṣṇovo svaté jméno, transcendentální vlastnosti a transcendentální zábavy jsou na stejné úrovni jako Pán Kṛṣṇa samotný. Jsou duchovní a plné blaženosti.“
Jméno Kṛṣṇa i Kṛṣṇa jako osoba jsou duchovní. Vše, co se Kṛṣṇy týká, je transcendentální, blažené a objektivní. U podmíněné duše se tělo od duše liší a jméno dané otcem se od duše také liší. Pokud se podmíněná duše ztotožňuje s hmotnými objekty, brání jí to v dosažení jejího skutečného postavení. I když je Kṛṣṇovým věčným služebníkem, nejedná podle toho. Svarūpu neboli skutečnou totožnost živé bytosti popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu slovy jīvera`svarūpa‘ haya – kṛṣṇera ̀nitya-dāsa‘ (Cc., Madhya 20.108).
Podmíněná duše zapomněla na skutečné činnosti svého původního postavení. U Kṛṣṇy tomu tak ale není. Kṛṣṇovo jméno a Jeho osoba se od sebe neliší. Neexistuje nic takového jako māyā-Kṛṣṇa, protože Kṛṣṇa není výtvorem hmotného stvoření. Mezi Kṛṣṇovým tělem a duší není rozdíl. Kṛṣṇa je zároveň duše i tělo. Rozdíl mezi tělem a duší se týká podmíněných duší. Tělo podmíněné duše se liší od duše a její jméno se liší od jejího těla. Někdo se například jmenuje pan John. Když však zvoláme „pane Johne“, pan John se možná vůbec neobjeví. Pokud však pronášíme svaté jméno Kṛṣṇy, Kṛṣṇa je okamžitě přítomen na našem jazyku. V Padma Purāṇě Kṛṣṇa říká: yatra gāyanti mad-bhaktā tatra tiṣṭhāmi nārada – „Ó Nārado, jsem všude tam, kde Moji oddaní zpívají Má jména.“ Když oddaní zpívají svaté jméno Kṛṣṇy: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, Pán Kṛṣṇa je okamžitě přítomen.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 17.131-132, 135
Kṛṣṇa do svého svatého jména vložil veškeré své energie:
(Pán Caitanya Svarūpovi Dāmodarovi a Rāmānandovi Rāyovi): „… Vložil jsi do svých jmen veškeré své energie …“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 20.16
Jelikož se svaté jméno od Kṛṣṇy neliší, je plně transcendentální a nemá o nic menší moc než Kṛṣṇa samotný:
„ ,Svaté jméno Kṛṣṇy je transcendentálně blažené. Udílí všechna možná duchovní požehnání, protože je to samotný Kṛṣṇa, zdroj veškeré blaženosti. Kṛṣṇovo jméno je úplné a je ztělesněním všech transcendentálních nálad. Za žádných okolností se nejedná o hmotné jméno a nemá o nic menší moc než samotný Kṛṣṇa. A jelikož Kṛṣṇovo jméno není znečištěno hmotnými kvalitami, nepřipadá v úvahu, že by mělo něco společného s māyou. Kṛṣṇovo jméno je vždy osvobozené a duchovní; nikdy není podmíněno zákonům hmotné přírody. Je tomu tak proto, že Kṛṣṇovo jméno a Kṛṣṇa samotný se od sebe neliší.‘ “
Padma Purāṇa
(citováno v Śrī Caitanya-caritāmṛtě, Madhya-līle 17.133)
Svaté jméno je stejně dokonalé jako Pán samotný z hlediska úplnosti, čistoty a věčnosti:
V Padma Purāṇě se říká: „Mezi svatým jménem Pána a Pánem samotným neexistuje rozdíl. Díky tomu je svaté jméno stejně dokonalé jako Pán samotný z hlediska úplnosti, čistoty a věčnosti. Svaté jméno není hmotná zvuková vibrace a není ani hmotně znečištěno.“
Nektar oddanosti
Kṛṣṇovo jméno je stejně mocné jako Pán Kṛṣṇa samotný:
(Mudrci v Naimiśāraṇyi Sūtovi Gosvāmīmu): Živé bytosti, zapletené do složitých sítí rození a smrti, mohou být okamžitě vysvobozeny, budou-li dokonce i nevědomky zpívat svaté jméno Kṛṣṇy, kterého se obává i zosobněný strach.
Všemohoucí Vāsudeva zplnomocnil svými vlastními silami také své jméno. … Uvádí se zde, že jména Kṛṣṇy se bojí i zosobněný strach.
Śrīmad-Bhāgavatam 1.1.14
Mezi meditací na věčnou podobu Rādhā-Kṛṣṇy a zpíváním mahā-mantry není rozdíl:
Poté, co Pán Kṛṣṇa vstal, vypláchl si ústa, umyl si ruce a nohy a ihned usedl k meditaci o sobě samotném. To ovšem neznamená, že my bychom měli také usednout a meditovat o nás samotných. Předmětem naší meditace musí být Kṛṣṇa, Rādhā-Kṛṣṇa. To je skutečná meditace. Kṛṣṇa je Kṛṣṇou samotným, učil nás tedy, že brāhma-muhūrty je třeba využít k meditaci o Rādhā-Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa se díky tomu cítil velice dobře a i my zakusíme transcendentální radost a spokojenost, využijeme-li brāhma-muhūrty k meditaci o Rādhā-Kṛṣṇovi a budeme-li myslet na to, jak Śrī Rukmiṇīdevī a Kṛṣṇa jednali jako ideální manželé, aby učili celou lidskou společnost vstávat časně ráno a ihned rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Mezi meditací o věčných podobách Rādhā-Kṛṣṇy a zpíváním mahā-mantry Hare Kṛṣṇa není žádný rozdíl.
Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství
Když jsme osvobozeni od māyi, dokážeme pochopit, že svaté jméno a Pán se od sebe neliší:
Svaté jméno a Pán se od sebe neliší. Ten, kdo je zcela osvobozen ze sevření māyi, tuto skutečnost dokáže pochopit.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 7.73
Je-li někdo umístěn na absolutní úrovni, je schopen porozumět tomu, že svaté jméno a Pán samotný se od sebe neliší:
Čím více se člověk oprošťuje od ztotožňování se s hmotou, tím více může porozumět tomu, že duše je kvalitativně na stejné úrovni jako Nejvyšší Duše. Tehdy, když se nachází absolutní úrovni, může pochopit, že svaté jméno Pána a Pán samotný se od sebe neliší. Na této úrovni porozumění není možné svaté jméno Pána, Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, ztotožňovat s žádným hmotným zvukem. Pokud někdo vidí Hare Kṛṣṇa mahā-mantru jako hmotný zvuk, poklesne. Svaté jméno Pána je třeba uctívat a zpívat s pochopením, že je to samotný Pán.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 15.108
Jelikož čistí oddaní vědí, že Śrī Kṛṣṇa je přítomen ve svém jménu, zpívají toto svaté jméno plni respektu a úcty:
Oddaní Osobnosti Božství vědí, že Śrī Kṛṣṇa, syn krále Vraji, je Absolutní Pravdou, a nedělají rozdíly mezi Jeho jménem, podobou, vlastnostmi a zábavami. Pokud se někdo snaží oddělovat Pánovo absolutní jméno, podobu a vlastnosti od Pána samotného, znamená to, že postrádá absolutní poznání. Čistý oddaný ví, že když zpívá transcendentální jméno „Kṛṣṇa“, Śrī Kṛṣṇa je přítomen v podobě tohoto transcendentálního zvuku. Zpívá proto s plným respektem a úctou.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 2.11
Bhāva ústí v pochopení, že Kṛṣṇova osoba a jméno se od sebe neliší:
Transcendentální extatická připoutanost ke Kṛṣṇovi, která ústí v dokonalé pochopení toho, že Kṛṣṇova osobnost a jméno se od sebe neliší, se nazývá bhāva. Ten, kdo dosáhl bhāvy, zcela jistě není znečištěn hmotnou přírodou. Ve skutečnosti si užívá transcendentálního potěšení bhāvy, jejíž umocněnější podoba se nazývá láska k Bohu. Pán Caitanya řekl Prakāśānandovi Sarasvatīmu, že svaté jméno Kṛṣṇy, kterému se říká mahā-mantra (velký zpěv), umožňuje komukoli, kdo jej zpívá, dosáhnout úrovně lásky k Bohu neboli umocněné bhāvy.
Zlatý avatār
Māyāvādī se dopouštějí přestupků proti svatému jménu, neboť je odlišují od Pána samotného:
Jméno, které zastupuje nějakou věc v tomto hmotném světě, může být předmětem dohadů a experimentálního poznání, avšak v absolutním světě jsou jméno a jeho vlastník či sláva a oslavovaný jedno a totéž, a podobně i vlastnosti, zábavy a vše ostatní, co se týká Absolutního, jsou absolutní. Māyāvādī se na jedné straně hlásí k monismu, ale na druhé straně dělají rozdíly mezi svatým jménem Nejvyššího Pána a Pánem samotným. Za tento přestupek, nāmāparādhu, ze svého vznešeného postavení brahma-jñāny postupně poklesnou, jak je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32):
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ‚nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
I když se přísnou askezí pozvednou na vznešenou úroveň brahma-jñāny, stejně poklesnou, protože jejich poznání Absolutní Pravdy je nedokonalé. I když tvrdí, že chápou védskou mantru sarvaṁ khalv idaṁ brahma (Chāndogya Up. 3.14.1), což znamená „vše je Brahman“, nejsou schopni pochopit, že svaté jméno je také Brahman. Pokud však budou pravidelně zpívat mahā-mantru, mohou být oproštěni od této mylné představy. Dokud člověk správným způsobem nepřijme útočiště u svatého jména, nemůže se zbavit přestupků při zpívání svatého jména.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 7.74