Hlavním předmětem neustálého vzpomínání je pro všechny živé bytosti svaté jméno (atd.) Pána:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal: „Na co by měly všechny živé bytosti neustále vzpomínat?“
Rāmānanda Rāya odpověděl: „Těmi hlavními předměty vzpomínání jsou vždy Pánovo svaté jméno, vlastnosti a zábavy.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 8.252
Podle Pánova pokynu oddaný bez ustání zpívá Jeho svaté jméno:
Jednoho dne Vallabha Bhaṭṭa řekl Advaitovi Ācāryovi: „Každá živá bytost je ženského rodu (prakṛti) a považuje Kṛṣṇu za svého manžela (patiho). Povinností cudné ženy, oddané manželovi, je nevyslovovat manželovo jméno, ale vy všichni pronášíte jméno Kṛṣṇy. Jak to lze nazývat náboženskou zásadou?“ Advaita Ācārya odpověděl: „Před tebou je Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, zosobnění náboženských zásad. Zeptej se Jeho, protože On ti dá patřičnou odpověď.“ Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu to slyšel a řekl: „Můj drahý Vallabho Bhaṭṭo, neznáš náboženské zásady. První povinností ctnostné ženy totiž je plnit nařízení svého manžela. Kṛṣṇův pokyn je, abychom neustále pronášeli Jeho jméno. Proto ten, kdo je ctnostný a poslušný svému manželovi Kṛṣṇovi, musí pronášet Pánovo jméno, protože nemůže odmítnout příkaz svého manžela. Čistý oddaný Pána Kṛṣṇy tuto náboženskou zásadu vždy ctí, a proto neustále zpívá svaté jméno. Jako výsledek obdrží plod extatické lásky ke Kṛṣṇovi.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 7.103-108
Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě doporučuje neustálé zpívání svatého jména:
Můj drahý profesore Staale: … Jsem překvapen tím, že v posledním odstavci vašeho dopisu říkáte: „Je neoddiskutovatelným faktem, že Bhagavad-gītā (neřku-li Védy) nevyžaduje neustálé zpívání svatého jména.“ Domnívám se, že jste si nevšiml následujícího verše z Bhagavad-gīty, kromě mnoha dalších podobných veršů:
satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍdha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate
(Bhagavad-gītā 9.14)
Činností velkých duší prostých iluze a dokonalých v porozumění Bohu, jsou zde popsány takto: satataṁ kīrtayanto māṁ - vždy (satataṁ) opěvují (kīrtayantaḥ) Mou slávu a vždy Mě, Kṛṣṇu, uctívají (nitya-yuktā upāsate).
Není mi tedy jasné, proč říkáte „neoddiskutovalné“. … Díky oddané službě, díky dobrému porozumění Nejvyšší Osobnosti Božství, se můžeme odebrat do Jeho sídla a nikdy se již nevrátit zpět do těchto hmotných podmínek. Jak je to možné? Odpověď zní, že je to možné prostě jen díky neustálému zpívání Jeho jména.
Kṛṣṇův ukázkový žák Arjuna, který se dokonale naučil závěry duchovní vědy od yogeśvary, Pána mystické yogy Kṛṣṇy, toto přijímá. Uznává Kṛṣṇu za Nejvyšší Brahman a oslovuje Ho sthāne hṛṣīkeśa … : „Svět se rozveselí, když zaslechne Tvé jméno, a stejně tak i ti, kdo jsou k Tobě připoutáni.“ (BG 11.36)
Nauka o seberealizaci
Měli bychom svaté jméno Pána neustále opakovat:
Slovo asakṛt je zde důležité, neboť neznamená pouze několik minut, ale neustále. To je pokyn Pána Caitanyi Mahāprabhua v Jeho Śikṣāṣṭace. Kīrtanīyaḥ sadā hariḥ – „Svaté jméno Pána je třeba zpívat dvacet čtyři hodin denně“. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto žádáme oddané, aby denně zpívali alespoň šestnáct kol na svých růžencích. Ve skutečnosti je však třeba zpívat dvacet čtyři hodin denně, jako Ṭhākur Haridās, který každý den zpíval 300 000 svatých jmen Kṛṣṇy. Ničím jiným se nezabýval. Někteří z Gosvāmīch – jako například Raghunāth dās Gosvāmī – také velice striktně praktikovali zpívání svatých jmen a navíc skládání poklon. O tom se zmínil Śrīnivāsācārya ve své modlitbě k šesti Gosvāmīm (Ṣaḍ-gosvāmy-aṣṭaka): saṅkhyā-pūrvaka-nāma-gāna-natibhiḥ kālāvasānī-kṛtau. Slovo saṅkhyā-pūrvaka znamená „za dodržování daného počtu“. Raghunāth dās Gosvāmī nejen zpíval svaté jméno Pána, ale také pravidelně skládal velké množství poklon.
Śrīmad-Bhāgavatam 4.24.70
Měli bychom usilovat o to, abychom zpívali Hare Kṛṣṇa mantru bez přestání:
V tomto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy své následovníky učíme, aby na růženci opakovali Hare Kṛṣṇa mantru neustále. I těm, kdo na to nejsou zvyklí, radíme, aby na růženci zpívali alespoň šestnáct kol denně a mohli tak dostat další průpravu. Śrī Caitanya Mahāprabhu jinak doporučil:
tṛṇād api su-nīcena
taror iva sahiṣṇunā
amāninā māna-dena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
„Člověk by měl zpívat svaté jméno Pána s pokornou myslí a považovat se za nižšího než tráva na ulici. Má být snášenlivější než strom, prost veškeré pýchy a připraven vzdávat úctu všem. V tomto stavu mysli může zpívat svaté jméno Pána neustále.“ Sadā znamená „neustále“. Haridās Ṭhākur říká nirantara nāma lao – „Zpívej Hare Kṛṣṇa mantru bez ustání“.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 3.137
Oddaný má vždy chuť zpívat Hare Kṛṣṇa:
Śrīla Rūpa Gosvāmī v jednom verši říká: avyartha-kālatvam – oddaný by mĕl vždy dbát na to, aby zbytečně neztrácel čas. Měl by se ptát sám sebe: „Sloužím teď māyi, nebo Kṛṣṇovi?“ Tak přemýšlí pokročilý oddaný. Nāma-gāne sadā ruciḥ: takového oddaného nikdy neunaví zpívat nebo tancovat. Slovo sadā znamená „vždy“ a ruci znamená „chuť“. Oddaný má vždy chuť zpívat Haré Kṛṣṇa: „To je skvělé! Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.“ Tomu se říká mít chuť ke zpívání Hare Kṛṣṇa. Nějaký čas samozřejmě trvá, než v sobě tuto chuť probudíme, ale když Rūpa Gosvāmī zpíval svaté jméno, myslel si: „Mám jen jeden jazyk a dvě uši. Jak mohu plně vychutnat toto zpívání? Kdybych měl milióny jazyků a miliardy uší, mohl bych alespoň trochu okusit sladkost zpívání a naslouchání.“ Rūpu Gosvāmīho bychom zajisté neměli napodobovat, ale všichni oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy by přinejmenším měli dbát na to, aby každý den dokončili alespoň šestnáct kol japy na růženci. Nāma-gāne sadā ruciḥ: musíme zvyšovat svou chuť ke zpívání Hare Kṛṣṇa.
Učení královny Kuntī
Díky neustálému zpívání svatého jména je možné vždy vzpomínat na Kṛṣṇu a nikdy na Něj nezapomenout:
„,Kṛṣṇa je původem Pána Viṣṇua. Měli bychom na Něho neustále vzpomínat a nikdy na Něho nezapomenout. Všechna pravidla a zákazy śāster by měly být služebníky těchto dvou zásad.‘“
Tento verš je citátem z Padma Purāṇy. Existuje mnoho usměrňujících zásad písem a pokynů od duchovního mistra. To vše by mělo sloužit základnímu principu – neustále vzpomínat na Kṛṣṇu a nikdy na Něho nezapomenout. To je možné, když člověk zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Proto je nutné striktně zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru dvacet čtyři hodin denně.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 22.113
Neustálé zpívání mahā-mantry má přinést trvalé vzpomínání vzpomínání na Kṛṣṇu:
Ti, kdo jsou inteligentní, se však nezajímají o čtyři druhy utrpení hmotného života, nýbrž o povýšení na duchovní planety. Ten, kdo je neustále v transu (nitya-yuktasya yoginaḥ), neodvrací svou pozornost k ničemu jinému. Je neustále ponořen v transu. Jeho mysl je vždy plná myšlenek na Kṛṣṇu a neodchyluje se (ananya-cetāḥ satataṁ). Satatam znamená kdekoli a kdykoli.
V Indii jsem žil ve Vṛndāvanu a teď jsem v Americe, to však neznamená, že nejsem ve Vṛndāvanu, protože když vždy myslím na Kṛṣṇu, nacházíme se neustále ve Vṛndāvanu, bez ohledu na hmotná označení. Vědomí Kṛṣṇy znamená, že neustále žijeme s Kṛṣṇou na duchovní planetě, Goloce Vṛṇdāvanu, a že prostě jen čekáme, až opustíme toto hmotné tělo. Smarati nityaśaḥ znamená „neustálé vzpomínání“, a pro toho, kdo neustále vzpomíná na Kṛṣṇu, se Pán stane tasyāhaṁ sulabhaḥ – snadno dosažitelný. Kṛṣṇa samotný říká, že prostřednictvím tohoto procesu bhakti-yogy je snadno dosažitelný. Proč bychom se tedy měli uchylovat k jiným procesům? Zpíváme Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare dvacet čtyři hodin denně. Neexistují pro to žádná pravidla a omezení. Můžeme zpívat na ulici, v metru, doma či v kanceláři. Neplatí se z toho daně a nic to nestojí. Proč se tedy tohoto procesu neujmout?
Mezi životem a smrtí
Abychom se osvobodili od přestupků vůči svatému jménu, musíme neustále zpívat svaté jméno:
Při zpívání svatého jména Pána si musíme dávat pozor, abychom se vyvarovali deseti přestupků. …
Žádný z těchto přestupků nelze nijak odčinit; proto je doporučeno, aby ten, kdo se dopustí přestupků u nohou svatého jména, pokračoval ve zpívání svatého jména a zpíval neustále, dvacet čtyři hodin denně. Neustálé zpívání svatého jména ho zbaví přestupků, a on poté postupně dospěje na transcendentální úroveň, na níž může zpívat čisté svaté jméno a vyvinout tak lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství.
Doporučuje se, aby člověk pokračoval se zpíváním svatého jména, i když se dopouští přestupků. Jinými slovy, samotné zpívání svatého jména přestupků zbavuje. V knize Nāma-kaumudī je doporučeno, že spáchá-li člověk přestupek vůči lotosovým nohám vaiṣṇavy, má se před tímto vaiṣṇavou pokorně sklonit a tak získat odpuštění; páchá-li někdo přestupky při zpívání svatého jména, má se podřídit svatému jménu, a tak být od přestupků osvobozen.
Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.23-24
Opakované zpívání svatého jména nás přivede na úroveň zpívání svatého jména bez přestupků:
Zpívání Hare Kṛṣṇa mantry se doporučuje i těm, kdo se dopouštějí přestupků, protože budou-li ve zpívání pokračovat, postupně se jich zbaví. Zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry bez přestupků oddaný zvětšuje svou lásku ke Kṛṣṇovi. …
Śrīla Viśvanāth Cakravartī Ṭhākur rovněž cituje tento verš z Padma Purāṇy:
nāmāparādha-yuktānāṁ
nāmāny eva haranty agham
aviśrānti-prayuktāni
tāny evārtha-karāṇi ca
I když zpočátku člověk zpívá Hare Kṛṣṇa mantru s přestupky, opakovaným zpíváním dojde do stádia, kdy se jich přestane dopouštět. Pāpa-kṣayaś ca bhavati smaratāṁ tam ahar-niśam – bude-li zpívat ve dne v noci, jak doporučoval Śrī Caitanya Mahāprabhu, osvobodí se od všech hříšných reakcí.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.3.24
Saṅkīrtan-yajñu, zpívání svatého jména, bychom měli vykonávat bez přestání po celém světě:
Mahārāj Barhiṣat se důkladně zabral do plodonosných obětí. To znamená, že jakmile skončil jednu yajñu na jednom místě, začal v bezprostředním sousedství ihned vykonávat další. V současné době existuje podobná potřeba vykonávání saṅkīrtan-yajñi po celém světě. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy s tím již začalo na různých místech a vidíme, že se vždy shromáždí tisíce lidí, kteří se saṅkīrtan-yajñi zúčastní. Neviditelný příznivý vliv, který v této souvislosti působí, je třeba dále šířit po celém světě. Členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy by měli vykonávat jednu saṅkīrtan-yajñu za druhou, až dojde k tomu, že všichni lidé světa budou buď žertem, nebo vážně zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, což jim přinese prospěch v podobě očisty srdce. Svaté jméno Pána (harer nāma) je tak mocné, že vibrace tohoto transcendentálního zvuku působí rovnocenně bez ohledu na to, zda je zpíváno žertem nebo vážně. V současné době není možné vykonávat opakované yajñi, jak to dělal Mahārāj Barhiṣat, ale můžeme vykonávat saṅkīrtan-yajñu, která nic nestojí. Každý si může kdekoliv sednout a zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Bude-li povrch této planety zaplaven zpěvem mantry Hare Kṛṣṇa, lidé na celém světě budou nesmírně šťastni.
Śrīmad-Bhāgavatam 4.24.10
Pokročilý oddaný (madhyama-bhāgavata) se odlišuje od začátečníka tím, že neustále zpívá svaté jméno (přičemž klade důraz na význam zpívání svatého jména):
Onen obyvatel Kulína-grámu řekl: „Pověz mi prosím, kdo je opravdu vaiṣṇava a podle čeho se pozná.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu věděl, co má na mysli, a tak se usmál a odpověděl následovně: „Ten, kdo neustále zpívá Pánovo svaté jméno, má být považován za prvotřídního vaiṣṇavu a tvou povinností je sloužit jeho lotosovým nohám.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākur říká, že každý vaiṣṇava, který neustále zpívá svaté jméno Pána, by měl být považován za někoho, kdo dosáhl druhého stupně vaiṣṇavismu. Takový oddaný stojí výš než vaiṣṇava začátečník, který se právě naučil zpívat svaté jméno Pána. Začátečník se pouze snaží pronášet svaté jméno, kdežto pokročilý oddaný je na zpívání zvyklý a nachází v něm potěšení. Takový pokročilý oddaný se nazývá madhyama-bhāgavata, což vyjadřuje, že dosáhl střední úrovně mezi začátečníkem a dokonalým oddaným. … Oddaného na prostřední úrovni velmi přitahuje zpívání svatého jména a díky němu je povýšen na úroveň lásky. Pokud někdo zpívá svaté jméno Pána s velkou připoutaností, může porozumět svému postavení věčného služebníka svého duchovního mistra, ostatních vaiṣṇavů a samotného Kṛṣṇy. Na středním stupni se tak vaiṣṇava považuje za kṛṣṇa-dāse, služebníka Kṛṣṇy. Nevinným začátečníkům proto káže vědomí Kṛṣṇy a zdůrazňuje důležitost zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 16.71-72
Čistý oddaný ve stavu odříkání by se neměl věnovat ničemu jinému než zpívání svatého jména:
(Pán Caitanya Govindovi dāsovi): „Člověk ve stavu odříkání by měl neustále zpívat svaté jméno Pána. Při životě by se měl udržovat tak, že si něco vyžebrá.“
V Hari-bhakti-vilāse se na konci dvacáté Vilāsy (20.366, 379, 382) píše:
kṛtyāny etāni tu prāyo
gṛhiṇāṁ dhanināṁ satām
likhitāni na tu tyakta-
parigraha-mahātmanām
prabhāte cārdha-rātre ca
madhyāhne divasa-kṣaye
kīrtayanti hariṁ ye vai
te taranti bhavārṇavam
evam ekāntināṁ prāyaḥ
kīrtanaṁ smaraṇaṁ prabhoḥ
kurvatāṁ parama-prītyā
kṛtyam anyan na rocate
Zámožný hospodář nemůže žít jako ten, kdo je ve stavu odříkání a přijímá útočiště jen u svatého jména. Takový hospodář by měl zpívat Kṛṣṇovo svaté jméno ráno, v poledne a večer. Potom bude schopný překonat nevědomost. Čistí oddaní ve stavu odříkání, kteří se zcela odevzdali Kṛṣṇovým lotosovým nohám, by však měli zpívat svaté jméno Pána s velkou láskou a vírou a neustále vzpomínat na Kṛṣṇovy lotosové nohy. Neměli by se zabývat ničím jiným než zpíváním svatého jména Pána. V knize Bhakti-sandarbha (283) Śrīla Jīva Gosvāmī píše:
yady api śrī-bhāgavata-mate pañca-rātrādi-vad-arcana-mārgasyāvaśyakatvaṁ nāsti, tad vināpi śaraṇāpatty-ādīnām ekatareṇāpi puruṣārtha-siddher abhihitatvāt.
„Podle názoru Śrīmad-Bhāgavatamu není uctívání Božstev nezbytné, tak jako není nutné následovat určité předpisy Pañcarātry a dalších písem. Bhāgavatam říká, že naprostého úspěchu v lidském životě lze dosáhnout i bez uctívání Božstev pomocí kteréhokoli jiného způsobu oddané služby, jako například tím, že se člověk jednoduše odevzdá u Pánových nohou a chce Jeho ochranu.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 6.223
Ten, kdo zpívá svaté jméno Pána neustále po celý svůj život, se v čase smrti vrátí zpět domů k Bohu:
Ajāmil volal svaté jméno Pána, když trpěl v okamžiku smrti, a přestože tím mínil svého syna, vrátil se zpět domů k Bohu. Jestliže tedy někdo zpívá svaté jméno Pána s vírou a bez přestupků, proč bychom měli o jeho návratu k Bohu pochybovat?
V okamžiku smrti je každý zmaten, protože jeho tělo přestává náležitě fungovat. I ten, kdo po celý život zpíval svaté jméno Pána, možná v tuto chvíli nebude schopen Hare Kṛṣṇa mantru zřetelně vyslovit. Přesto však získá veškerý prospěch, který zpívání svatého jména přináší. Proč bychom tedy neměli zpívat svaté jméno Pána nahlas a zřetelně, dokud je naše tělo v pořádku? Budeme-li tak činit, je docela možné, že i v okamžiku smrti budeme schopni vyslovit Pánovo svaté jméno s láskou a vírou. Závěrem lze tedy říci, že ten, kdo neustále zpívá svaté jméno Pána, má zaručeno, že se vrátí zpět domů k Bohu.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.2.49
V ISKCONském středisku v Māyāpuru by mělo neustále znít zpívání svatých jmen Pána:
Když tímto způsobem začalo saṅkīrtanové hnutí, nebylo v Navadvípu slyšet nic jiného než slova „Hari! Hari!“, bubnování na mṛdaṅgu a řinčení činelů.
Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy má nyní své světové středisko v Navadvípu v Májápuru. Jeho vedoucí by měli dohlédnout na to, aby se tam dvacet čtyři hodin denně zpívala Hare Kṛṣṇa mahā-mantra a k tomu mantra haraye namaḥ, kṛṣṇa yādavāya namaḥ, neboť to byla oblíbená píseň Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Každému takovému saṅkīrtanu však musí předcházet zpěv svatých jmen pěti tattev: śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu-nityānanda śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda. Zpívat tyto dvě mantry – śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu-nityānanda śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda a Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – jsme si již zvykli. Nyní bychom k nim měli přidat další dva řádky: haraye namaḥ, kṛṣṇa yādavāya namaḥ / gopāla govinda rāma śrī-madhusūdana, zvláště v Māyāpuru. Těchto šest řádků by se mělo stále zpívat tak výrazně, aby tam nikdo neslyšel nic jiného než zpívání svatých jmen Pána. To učiní toto středisko duchovně dokonalým.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 17.123
Místo, aby byly kostely zavírány, měly by být předány do rukou oddaných, kteří by tam dvacet čtyři hodin denně zpívali svaté jméno:
Proč místo toho, aby nechávali kostely zavřené, je raději nepředají do naší péče? Zpívali bychom tam ve dne v noci svaté jméno Boha. Na mnoha místech jsme zakoupili kostely, které byly v podstatě zavřené, protože tam nikdo nechodil. V Londýně jsem viděl stovky kostelů zavřených nebo užívaných za světskými účely. Jeden takový kostel jsme koupili v Los Angeles. Prodali ho, protože tam nikdo nechodil, když však ten samý kostel navštívíte dnes, spatříte tam tisíce lidí.
Nauka o seberealizaci