S Gaurasundarou jsme během doby, kdy byl Svámídží v Indii (což bylo přibližně šest měsíců), byli v Montrealu. Za tu dobu jsme namalovali mnoho obrázků pro rané časopisy Zpátky k Bohu a denně jsme pracovali v našem malém uměleckém studiu, zatímco jsme poslouchali Čaitanja- čaritámritu a Šrímad-Bhágavatam. V té době jsem začala pracovat na malbě Krišny a Balaráma, jak se vrací domů se svými krávami, s milióny krav. Stala se z toho meditace. Denně jsem na této malbě pracovala, a i když jsme měli málo informací o tom, jak vypadá Vrindávan, vypadalo to, že se manifestuje zevnitř ze srdce. I když jsme měli spoustu dalších obrázků, tento mi byl nejdražší. Když zavřu oči, vidím ten oceán krav s Krišnou a Balarámem našlapujících před nimi. A z mého pohledu byl ten pasáček napravo jasně míněn jako Šríla Prabhupáda. Koneckonců mě Svámídží požádal, abych namalovala jeho portrét v San Franciscu, a tohle byl jeden z prvních obrazů, které jsem mu namalovala. Teď jsem cítila, že maluji jeho duchovní portrét na Gólóce. Byl to můj nevinný příspěvek. Poslala jsem kopii malby Svámídžímu do Vrindávanu, říkajíc: „Ten pasáček krav je Váš portrét ode mě.” Děkuji Vám, Šrílo Prabhupádo, že jste mě nechal letmo pohlédnout na Gólóku. Podnítilo to moji touhu Vám sloužit. I teď, když vidím ten obrázek (má originální malba byla vybarvena a pověšena jako Božstva Krišny a Balaráma), myslím na Vás, když Vás vidím jít vedle Krišny a Balaráma, ženoucích krávy večer domů. A myslím na to, že to není žádná náhoda, že tento obrázek, který jsem Vám před několika lety nabídla, je Váš portrét, jak jdete vedle Vašich milovaných Krišny a Balaráma a Vy jste poblíž. Děkuji Vám, Šrílo Prabhupádo.