Citsukhānanda: Další ráno jsme vstali asi ve tři čtvrtě na šest, těsně před východem slunce a Śrīla Prabhupāda přišel do chrámové místnosti do toho venkovského domku. Když Śrīla Prabhupāda zjistil, že jsme vstali pozdě, byl velmi vážný, skoro rozzlobený. Začal s přednáškou, aniž by vyjevil svou mysl, ale věděli jsme, že je něco špatně. Śyāmasundar udělal nějakou chybu při čtení sanskrtu a Prabhupāda řekl, „Cestuješ se mnou tolik měsíců a neznáš tyto verše?“
Na konci přednášky Prabhupāda řekl, „Proč vstáváte pozdě? Vím, že cestujete a jste unavení. Ale ráno musíte být vzhůru, ať se děje co se děje. Později si můžete odpočinout, ale ráno musíte vstát.“ Potom řekl, „Citsukhānando, toto vstávání v šest ráno se děje i v tvém chrámu?“ Odpověděl jsem, „Ne, Śrīlo Prabhupādo.“ Odpověděl, „Hmm. Musíš být velmi opatrný. Můžeš cestovat, ale musíš vstát a zpívat ať se děje co se děje.“ Všichni jsme se cítili špatně, hlavně já, protože jsem byl v těchto místech hlavní host. Říkal jsem si, „Měli jsme pět dní extáze a nyní dostáváme trochu nektaru kárání.“ Poté jsem si pomyslel, „ Ó můj Bože. Nyní, když je nešťastný a viděl, jak pokleslí jsme, tak jsme mu tím pokazili jeho cestu.“
Po přednášce šel ven do svých pokojů, a já jsem za ním vyběhl. Utrhl jsem jasmín a nabídl mu ho se slovy, „Šrīlo Prabhupādo, prosím vezměte si tuto květinu.“ Otočil se ke mně a řekl, „Děkuji ti,“ a jasně se usmál. Řekl jsem, „Śrīlo Prabhupādo, vaše podoba rozhněvaného lva zmizela.“ Odpověděl, „Nikdy se na nikoho z vás nezlobím.“ To bylo po té, co jsme po dobu jedné hodiny pociťovali jeho blesky hněvu. Poté řekl, „Když se odkloníte z cesty, je mou povinností vás vrátit zpět. To je vše. Není zde žádný hněv. „Děkuji vám Śrīlo Prabhupādo.“ Jeho hněv byl projeven za účelem starosti o dítě, stejně jako rodič může říct, „Nedělej, to.“ Prabhupāda jednal stejným způsobem s námi. Byli jsme jeho malé děti.
Vzpomínky na Šrílu Prabhupádu, DVD 8