1. Oddaný by se měl snažit kázat a ne napodobovat vznešené oddané pronášením svatých  jmen v ústraní

 

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi vysvětluje: „Ten, kdo na sebe svou upřímnou službou upoutal pozornost duchovního mistra, rád tančí a zpívá se stejně pokročilými oddanými, kteří si jsou vědomi Kṛṣṇy. Duchovní mistr takového oddaného zmocní, aby mohl osvobozovat pokleslé duše ve všech částech světa. Ti, kdo nejsou tak pokročilí, dávají přednost zpívání Hare Kṛṣṇa mantry v ústraní.“ Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je takové jednání podvodem, protože představuje snahu napodobovat vznešené osobnosti, jako byl Haridāsa Ṭhākura. Tak vznešené oddané bychom se neměli pokoušet napodobovat. Každý by se měl raději snažit kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua ve všech částech světa, a tak dosáhnout úspěchu v duchovním životě. Pokud někdo v kázání není moc zkušený, může zpívat v ústraní a vyhýbat se špatné společnosti, ale pro toho, kdo je skutečně pokročilý, není kázání a setkávání se s lidmi, kteří se nevěnují oddané službě, nijak na závadu. Oddaný poskytuje neoddaným svoji společnost, ale jejich špatným chováním se nenechá ovlivnit. Jednání čistého oddaného dává i těm, kteří postrádají lásku k Bohu, naději, že se jednoho dne stanou oddanými Pána. V této souvislosti nám Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura doporučuje prostudovat verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu začínající slovy naitat samācarej jātu manasāpi hy anīśvaraḥ (10.33.30) a také následující verš z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.255)

anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate

Neměli bychom napodobovat činnosti vznešených osobností. Měli bychom být odpoutáni od smyslového požitku a vše přijímat ve vztahu ke službě Kṛṣṇovi. Cc. Ādi 7.92

 

2. Oddaný by měl kázat a ne se předčasně odebrat do ústraní

 

Proto by se nikdo neměl po vzoru démonů prohlašovat za vaišnavu jen kvůli falešné slávě, aniž Pánu slouží. Když se však osoba věnuje oddané službě Pánu, pověst vaišnavy se dostaví automaticky. Není třeba závidět oddaným, kteří kážou slávu Pána. Máme praktickou zkušenost, že nám takzvaní bábádží ve Vrindávanu radili, že není třeba kázat, ale je lepší žít v ústraní ve Vrindávanu a zpívat svaté jméno. Tito bábádží nevědí, že když někdo káže neboli oslavuje Nejvyšší Osobnost Božství, automaticky ho provází dobrá pověst kazatele. Proto by nikdo neměl předčasně opouštět počestný život hospodáře, aby žil zhýrale ve Vrindávanu. Kṛṣṇa 90

 

3. Dva druhy oddaných: Goṣṭhy-ānandī a Ātmānandī

 

Oddaní Pána jsou ovšem dvojího druhu. Jedni se nazývají goṣṭhy-ānandī, to znamená kazatelé s mnoha stoupenci pro kázání Pánovy slávy, kteří žijí mezi těmito stoupenci, aby organizovali různé misionářské činnosti. Druzí oddaní jsou ātmānandī, spokojení sami v sobě, a ti se nevystavují nebezpečí kazatelské práce. Śrīmad-Bhāgavatam 3.24.34

 

4. Kázání je důležitější než pobyt  nebo návštěva Vṛndāvanu nebo Jagannāth Purī pro své vlastní uspokojení

 

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl Nityānandovi Prabhuovi: „Poslouchej prosím, ó svatý muži, o něco Tě teď požádám. Slib Mi laskavě, že to vykonáš. Nechoď každý rok do Džagannáth Purí. Zůstaň v Bengálsku a splň Moji touhu.“

Misí Śrī Caitanyi Mahāprabhua je šířit jediný účinný lék pro tento pokleslý věk Kali – zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Śrī Caitanya Mahāprabhu sídlil v souladu s pokyny své matky v Džagannáth Purí a oddaní Ho chodili navštěvovat. Pán však chtěl, aby se toto poselství v Bengálsku šířilo velmi důkladně, a v Jeho nepřítomnosti tam nebyl nikdo další, kdo by toho byl schopen. Proto Pán požádal Nityānandu Prabhua, aby tam zůstal a šířil poselství vědomí Kṛṣṇy. Podobnými kazatelskými povinnostmi pověřil také Rūpu Gosvāmīho a Sanātanu Gosvāmīho. Zhlédnutí Pána Jagannātha sice každému přináší velký prospěch, ale Nityānanda Prabhu byl požádán, aby nechodil do Džagannáth Purí každý rok. Znamená to snad, že Pán odpíral Nityānandovi Prabhuovi tuto šťastnou příležitost? Ne. Věrný služebník Śrī Caitanyi Mahāprabhua musí vykonávat Jeho nařízení i na úkor cesty do Džagannáth Purí a zhlédnutí Pána Jagannātha. Vykonávat pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua je jinými slovy větší štěstí než uspokojovat svoje smysly díváním se na Pána Jagannātha.

Kázat učení Caitanyi Mahāprabhua je důležitější než pro svoje vlastní uspokojení zůstat ve Vrindávanu nebo v Džagannáth Purí. Misí Śrī Caitanyi Mahāprabhua je šířit vědomí Kṛṣṇy, a Jeho upřímní oddaní proto musí plnit Jeho touhu. Cc. Madhya 16.63-64

 

5. Oddaný musí kázat místo sezení v ústraní

 

V současnosti vidíme, že někteří členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy mají tendenci opustit svoje kazatelské činnosti, aby se usadili na nějakém odlehlém místě. To však není dobré znamení. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento postup, co se týče začátečníků, odsoudil. ... „Sezení na osamělém místě s úmyslem zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru se považuje za podvádění.“ Začátečník to v žádném případě nedokáže. Začínající oddaný musí velice usilovně pracovat pod vedením duchovního mistra a tak kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Sednout si na odlehlém místě a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, jak to dělal samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, může teprve tehdy, když ve své oddanosti dosáhne zralosti. ... Důležité tedy je nesnažit se na začátku svého transcendentálního života napodobovat Haridāse Ṭhākura. Nejdříve musíme ve své oddanosti zcela dozrát a tak dostat svolení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jedině tehdy se můžeme v klidu posadit na odlehlém místě, zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a vzpomínat na lotosové nohy Pána. Smysly jsou velmi silné, a pokud chce začátečník napodobovat Haridāse Ṭhākura, jeho nepřátelé (kāma, krodha, lobha, moha, mada a mātsarya) jej budou vyrušovat a unaví ho. Začátečník místo zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry jen tvrdě usne. Kazatelská práce je určena pokročilým oddaným, a když pokročilý oddaný na žebříčku oddanosti pokročí ještě dále, může se uchýlit na odlehlé místo a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru tam. Pokud ale někdo jen imituje pokročilé úrovně duchovního života, poklesne jako sahajiyové ve Vrindávanu. Cc. Madhya 11.176

 

6. Sādhuové, kteří podstupují při kázání potíže, jsou na vyšší úrovni

 

Kazatelé jsou lepší než ti, kteří odcházejí meditovat do Himálají. Meditace v Himálajích nám může přinést osobní prospěch, ale ti, kteří podstoupí mnohé nesnáze spojené s kázáním, jsou mnohem lepší, protože skutečně bojují v Kṛṣṇově zájmu a jsou daleko soucitnější. Nejvznešenější sādhuové jsou ti, kteří opouštějí Vṛndāvan a snaží se šířit vědomí Kṛṣṇy. To je Kṛṣṇův názor, který najdeme v Bhagavad-gītě (18.68 – 69): „Tomu, kdo toto nejvyšší tajemství vysvětluje oddaným, je zaručena čistá oddaná služba a nakonec bezpochyby dospěje ke Mně. Na tomto světě není žádného služebníka, který by Mi byl dražší než on, a ani Mi nikdo nikdy dražší nebude.“

Chceme-li na sebe Kṛṣṇu rychle upozornit, měli bychom kázat. To je také učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Není nutné zůstat v Indii. Měli bychom raději cestovat po celém světě a kázat vědomí Kṛṣṇy. Učení Śrī Kapily 11.24