49-07 „Mahátmádží založil další duchovní hnutí pod názvem Hnutí pro zpřístupnění chrámů a chtěl, aby tu možnost navštěvovat chrámy měli všichni, bez ohledu na kastovní rozdíly. Chrámové uctívání je dalším duchovně-kulturním hnutím, které má prospět obyčejným lidem. Během svého pobytu v Noakhálí tam osobně instaloval Božstva Šrí ŠríRádhá-Krišny, a to je také velice důležité. Teistické chrámy po celé Indii jsou ve skutečnosti různá střediska, podobně jako kostely a mešity po celém světě. Tato posvátná střediska měla za cíl šířit duchovní vzdělání, a tímto postupem duchovní kultivace bylo možné vytrénovat rozrušenou mysl, aby se dokázala soustředit na vyšší vzdělání, což je povinností každé lidské bytosti. Takové vzdělání uvedené do praxe může člověku pomoci vnímat existenci Boha, bez jehož svolení – jak říkal Mahátmá Gándhí – ,se nehne ani stéblo trávy‘. (dŠP pro Státní vzpomínkovou nadaci Mahátmy Gándhího [Mahatma Gandhi National Memorial Trust Fund], 5. července 1949)
53-07 „Sire___ S odkazem na dopis Šrí Satiše Asthany, vydaný ve vašich sloupcích 2. tohoto měsíce, je mi ctí skrze vaše vážené periodikum informovat všechny zúčastněné, že společnost mající za cíl misionářské působení se stejnými cíli, jaké doporučují Šrí Asthana a Šrí Sítáráma, již byla nedávno založena pod názvem ,Liga oddaných‘.
Registrovaný úřad této Ligy se nachází v prostorné budově Bháratí Bhavan na Sipri Road v Džhánsí. Pánové se zájmem o takovéto kulturní činnosti si mohou od zakládajícího tajemníka vyžádat programovou brožuru Mise (v hindštině či angličtině) s detaily ohledně vzniklé instituce.
Věc je tak důležitá, že ji (nyní) není možné odkládat a ponechávat pouze v rukou sádhuů a sannjásích, ale musí o ni dbát všichni zodpovědní lidé. Slovo ,hinduistické‘ je v rámci indického duchovního či kulturního pojetí poněkud cizí. Pravé slovo, které se na tomto místě používá, je ,sanátana‘ neboli ,věčné‘. Šrí Bhagavad-gítá nám předává poselství, že náboženství kategorie sanátana není určené jen pro hinduisty, Indy ani pro celé lidstvo, nýbrž také pro všechny živé bytosti na Zemi.
Výklad, že védské náboženství (běžně nazývané hinduismus) nechce nikoho konvertovat, je mylný. Kazatelskou metodou Bhagavad-gíty je obracet pohledy světsky žijících jedinců k transcendentální službě Absolutní Osobnosti Božství, Šrí Krišnovi, což je jediný proces, který může tyto jedince zachránit před všemi minulými, současnými i budoucími pohromami. Současnou bezbožnou civilizaci je třeba přetvořit zpátky ve zbožnou, a za tímto účelem se mohou všichni misionáři (ať už jsou, nebo nejsou hinduističtí), kteří mají smysl pro tyto vědecké metody obracení na víru, připojit k ,Lize oddaných‘.“ [STRÁNKA CHYBÍ] (Kopie dopisu vydaného v magazínu A.B. Patrika 7/7/53 v Illáhábádu pod titulkem ,Hinduističtí misionáři‘)
(dŠP panu Baileymu, 7. července 1953)
55-01 „Milý bratře,
byla mi doručena tvá laskavá otázka, a jsem rád, že se chceš stát členem Ligy oddaných, aby ses naučil vědě a technikám teismu či spirituality té nejvyšší úrovně. Přikládám programovou brožuru, tak si ji prosím prohlédni a rozhodni se, zda se staneš trvalým členem této ušlechtilé instituce.
Níže jsou uvedeny členské poplatky, ve výtažku z registrovaných pravidel a zásad Ligy.
Pravidlo č. 1: Celá Liga bude sestávat z příslušníků čtyř životních stavů, což jsou a) brahmačárí, b) grihasthové, c) vánaprasthové, d) sannjásí či tjágí.
Pravidlo č. 4: Členové budou klasifikováni do kategorií A, B a C podle zaplacených členských poplatků.
a) Ti, kdo budou přispívat 500 rupií a více měsíčně, budou patřit do kategorie A. b) Ti, kdo budou přispívat 50 rupií a více měsíčně, budou patřit do kategorie B. c) Ti, kdo budou přispívat 10 rupií a více měsíčně, budou patřit do kategorie C.
Pravidlo č. 16: Každý člen má během hromadných setkání právo jednoho hlasu buď osobně, nebo v zastoupení na volbu členů Výkonného výboru či pro jakékoliv další hlasování.
Pokud myslíš, že nemůžeš platit žádný z výše uvedených měsíčních členských poplatků, můžeš požádat o bezplatné členství nebo o nižší měsíční předplatné, a Výkonný výbor se k tvé žádosti vyjádří.
Pokud se ale staneš kázajícím členem, pak budeš muset zaplatit jednorázově 10 rupií za titul Bhakti-šástri, který ti bude udělen s registrovaným osvědčením, aby ses jménem Ligy mohl věnovat potřebné kazatelské práci. K tomu patří následující:
1) Jakmile získáš osvědčení Bhakti-šástri, okamžitě se staneš autorizovaným kazatelem této instituce, a za tím účelem bude třeba, abys pravidelně četl Bhagavad-gítu.
2) Při četbě Bhagavad-gíty ti budou v mysli vyvstávat otázky ohledně mnohého učení v této knize, a jsi oprávněn se nás ptát, načež se ti dostane jasných odpovědí, abys všemu porozuměl.
3) Některé obecné otázky jsou již zodpovězené v různých brožurkách, a jednu z nich ti posílám na ukázku pro tvé porozumění.
4) Tyto otázky a odpovědi budeš kázat druhým, což tobě i tvým posluchačům přinese prospěch.
5) Pokud nedokážeš vycházet ze svého domova za druhými, můžeš se věnovat kazatelským činnostem doma, mezi samotnými členy své rodiny, a těchto setkání se mohou účastnit také tví další přátelé, sousedi a příbuzní.
6) Pořádej pravidelně tato setkání, vždy na hodinu u sebe doma nebo na jiném příhodném místě poblíž tvého domova, a s úctou a oddaností recituj hymny či sloky Bhagavad-gíty. Je-li to možné, čtení Bhagavad-gíty může předcházet a následovat společné zpívání svatého jména Boha, tedy Hare Krišna…..Hare Hare.
7) Může se stát, že na setkání zazní relevantní otázky, a možná je dokážeš uspokojivě zodpovědět podle autority Bhagavad-gíty. Pokud to však bude obtížné, můžeš okamžitě příslušnou otázku předat nám a my na ni poskytneme vhodnou, srozumitelnou odpověď, aby jí všichni zúčastnění jasně porozuměli.
8) Někdo z obecenstva může také projevit zájem stát se kazatelským pracovníkem této Ligy, a my mu s radostí poskytneme stejnou podporu, jakou jsme připraveni poskytovat tobě. Kázající členové nás zajímají víc než spící členové.
Obsah kázání bude vždy zaměřený na konečný cíl života. Konečným cílem života je obnovit náš ztracený vztah s Bohem, který je Absolutním Celkem, a my, všechny živé bytosti, jsme Jeho nedílné části.
Už od nepaměti žijeme z nějakého důvodu v zapomnění na náš vztah s Bohem a kvůli tomuto zapomnění bloumáme život za životem v různých druzích těl, kterých je celkem 8 400 000. Tento proces posmrtné transmigrace z jednoho těla do druhého je nemocí živé bytosti, a lidská forma života skýtá velice dobrou příležitost tuto nemoc vyléčit.
Hodnota této lidské formy života je tedy nezměrná a každý promeškaný okamžik v tomto životě znamená nesmírnou ztrátu. Proto nepromarňuj čas, který ti byl vymezen zákony přírody, a plně ho využívej – ne ke zvířecímu způsobu života, ale k lidskému. Jedení, spaní, strachování se a uspokojování smyslů tvoří náplň zvířecí části našeho života, ale jako lidské bytosti máme zvláštní výsadu, že můžeme odhalit příčinu trojího utrpení a ještě v tomto životě ji odstranit, aniž bychom dále ztráceli čas.
Liga oddaných je tu od toho, aby v tomto směru sloužila lidstvu, a spolupráce kázajících členů na tomto vznešeném způsobu lidského chování na oplátku prospěje jak Lize, tak jejím kázajícím členům. Toto kázání nasměrované k nabytí božského vědomí živé bytosti je největší dar, jaký je možné lidstvu dát. Tímto způsobem nejenže posíláme živou bytost zpátky domů, zpátky k Bohu, ale zároveň se i my sami vracíme domů, zpátky k Bohu. Chop se této příležitosti věnovat se takovému kázání a přinášej pravý prospěch lidem celkově, a konkrétně členům své rodiny.“ (dŠP pro Ligu oddaných, 1950-60)
55-06 První oběžník s oslovením ,drazí bratři‘ posílat poštou společně s brožurkou.
Druhý dopis, jakmile přijde odpověď na první oběžník.
[Pro vnitřní kruhy neboli ty, kdo s námi chtějí žít za účelem duchovního povznesení.]
„Drazí bratři,
jsem velice rád, že s námi chcete žít. Jak už jsem informoval, pro přijetí do vnitřních kruhů nemáme žádná omezení, co se týče národnosti, kasty a vyznání. Členové vnitřních kruhů se však musí řídit následujícími pravidly, která jsou nezbytná jako základní zásady pro duchovní povznesení. Členové vnitřních kruhů nesmí mít:
1) Nedovolené styky se ženami.
2) Nesmí být navyklí na požívání omamných látek. Žádný člen v domě nesmí kouřit, žvýkat betel, pít čaj, atd.
3) Musí se spokojit s prasádam, které bude dostávat, a musí být striktní vegetarián. Žádný vnitřní člen nesmí jíst ryby, maso, vejce, cibuli atd.
4) Vnitřní členové se nebudou věnovat zbytečným domácím či venkovním hrám, sportům a hazardním zvykům. Nominální poplatek za stravu je 25 rupií. Za bydlení se neplatí.
5) Každý vnitřní člen se musí zaregistrovat jako řádný člen v kategorii A, B nebo C. Členové s volebním právem budou muset platit stanovené měsíční příspěvky. Nejnižší hodnotou příspěvku je 10 rupií za měsíc. Pokud někdo není schopný platit členský poplatek, může zažádat Výkonný výbor o bezplatné členství nebo o nižší výměr a výbor vydá příslušné rozhodnutí.
6) Vnitřní členové by měli vstávat ráno před východem slunce a splnit své ranní povinnosti, co se týče vnitřní a vnější čistoty. Po skončení těchto povinností nechť se zúčastní mangala-árati, které se bude konat v chrámu Šrí Čaitanji Maháprabhua a Rádhá-Góvindy.
7) Po mangala-árati dostanou vnitřní členové prasádam (většinou něco z mléka).
8) Po ranním prasádam se zúčastní přednášky, spočívající v recitaci a kírtanu, kdy se před a po čtení ze Šrímad Bhagavad-gíty, Šrímad-Bhágavatamu atd. zpívá svaté jméno Boha za doprovodu hudebních nástrojů. Tento ranní program potrvá od šesti do osmi hodin.
9) Poté se bude vnitřním členům podávat pohár mléka a další jídlo jako snídaně.
10) Po snídani se může člen věnovat studiu souvisejících knih, které mu Liga dodá.
11) V 11 před polednem se v chrámu bude konat bhóga-árati a členové budou požádáni, aby se po vykoupání tohoto obřadu zúčastnili.
12) Ihned po bhóga-árati se bude členům podávat prasádam sestávající z 1) rýže, 2) dálu, 3) čapát, 4) dvou karí, 5) bhídže [nápoje], 6) khičarí, 7) ___, 8) dresingu, 9) papri, 10) různých dalších chodů.
13) Po poledním prasádam mohou členové od jedné do tří odpoledne odpočívat.
14) Ve tři odpoledne bude v chrámu další obřad, boikálik [odpolední], jehož by se členové měli zúčastnit. Na jeho konci kolem čtvrté dostanou členové opět prasádam – pohár mléka a trochu ovoce.
15) Potom se členové zúčastní od pěti do sedmi večer další lekce Path-kírtanu [přednášky se zpíváním], podobně jako ráno.
16) Od sedmi do osmi večer bude v chrámu probíhat obřad sandhja-árati, a členové budou opět požádáni, aby se ho zúčastnili.
17) V devět večer se bude konat další obřad bhóga-árati, kterého by se členové měli zúčastnit. Poté se bude podávat prasádam sestávající z čapát nebo rýže s dálem, karí a nakonec s nějakým mléčným pokrmem.
18) Od deseti do čtyř se členové budou věnovat nočnímu odpočinku.
19) Po šestiměsíčním pobytu, případně i dříve, se od členů bude očekávat, že budou zasvěceni do oddané služby s pojetím teismu neboli vaišnavismu.
20) Toto zasvěcení znamená, že člen přijme díkšu podle pravidel Gósvámích a stane se kvalifikovaným bráhmanou.
21) Zasvěcení členové budou dvakrát v měsíci dodržovat Ékádaší-vratu, a v ten den budou moci jíst pouze ovoce a žádné obilniny.
22) Zasvěcení členové si budou označovat tělo známkami vaišnavismu.
23) Budou systematicky a pravidelně zpívat svaté jméno Boha podle pravidel Gósvámích.
24) Naučí se od některého spolupracovníka umění chrámového uctívání a budou se snažit na tom podílet. Každý zasvěcený člen je
konvertovaný a uznaný za pravého bráhmanu, který může tudíž vstupovat na oltář.
25) Může rozvíjet své duchovní vzdělání absolvováním kurzů z Gíty, Bhágavatamu, nauky o oddanosti, o Pánu Čaitanjovi atd., a připravit se na zkoušky Bhakti-šástri, Bhakti-vaibhava, Bhaktivédánta, atd.
26) Pokud chce být kazatelem, dostane se mu náležité přípravy, a s ohledem na jeho kazatelské schopnosti obdrží titul_______ ________. [STRÁNKA CHYBÍ]“ (dŠP, Liga oddaných, 1950-60)
66-07 „Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny je autorizovaná náboženská Společnost striktně následující zásady popsané ve védských písmech a praktikované v Indii po tisíce let. Toto jsou základní body naší víry:
1) Absolutní Pravdu popisují všechna velká písma světa: Bible, Korán, Tóra atd. Ovšem nejstarší známá zjevená písma představuje védská literatura, především Bhagavad-gítá, která je doslovným záznamem toho, co Bůh sám vyslovil.
2) Bůh neboli Krišna je věčný, vševědoucí, všemohoucí, dokonale přitažlivý otec dávající símě člověka a všech živých bytostí. On je udržující energií všeho života, přírody a vesmírného uspořádání.
3) Člověk ve skutečnosti není svým tělem, ale je věčnou duchovní duší, nedílnou částí Boha, a proto je věčný.
4) To, že všichni lidé jsou bratři, je možné uvést do praxe, jedině když budeme vnímat Boha jako našeho společného Nejvyššího Otce.
5) Všechny své činnosti bychom měli dělat jako oběť Pánu: ,Všechno, co dĕláš, co jíš, co obĕtuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dĕlej jako obĕť Mnĕ.‘ (Bhagavad-gítá, 9.27)
6) Jídlo, které nás vyživuje, bychom měli vždy dřív, než začneme jíst, nabídnout Pánu. On sám se tak stává obětinou, a takové jídlo nás očišťuje.
7) Upřímným kultivováním pravé duchovní vědy můžeme dosáhnout stavu čistého, nekončícího blaženého vědomí, prostého vší úzkosti, ještě v tomto životě.
8) Doporučeným prostředkem pro dosažení zralého stádia lásky k Bohu v současném věku Kali neboli věku hádek je zpívat svaté jméno Pána.
Nejsnadnější metodou pro většinu lidí je zpívat mantru Hare Krišna: Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare/ Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare.
Naší základní misí je po celém světě šířit sankírtanové hnutí (zpívání svatých jmen Boha), jak to doporučoval Pán, Šrí Čaitanja Maháprabhu. Lidé v tomto věku se velice zdráhají osvojovat si poznání ohledně vědomí Boha, jelikož jsou v nešťastné životní situaci. Ve dne v noci těžce pracují jen pro smyslový požitek. Tato transcendentální vibrace sankírtanu ovšem zaklepe na dveře jejich srdcí, aby je duchovně probudila. Proto by jim tato příležitost měla být zpřístupněna.
Nedoporučuje se, aby oddaný vědomý si Krišny odcházel do ústraní zpívat sám a tak získat osvobození jen pro sebe samotného. Naší povinností a náboženským závazkem je vycházet do ulic, kde zpívání mohou slyšet běžní lidé a mohou nás vidět tančit. Již se ukazuje v praxi, jak mnoho chlapců a dívek v Americe a Evropě tento proces zachraňuje před nemorálními zvyklostmi současného věku a jak teď zasvěcují své životy službě Krišnovi.
Státní zákony jsou obzvlášť určeny pro to, aby z občanů dělaly charakterní lidi, a dobrý charakter znamená vyhýbat se hříšným činnostem: požívání omamných látek, nedovolenému pohlavnímu životu, hazardování a jedení masa. My od konání těchto hříšných činností lidi odrazujeme. Všichni naši studenti prakticky aplikují tyto zásady ve svých životech a učí druhé jednat stejným způsobem. Proto je povinností vlády nám v našem misionářském působení pomáhat, a ne nám v něm bránit.
Doufáme, že vládní autority budou s našimi sankírtanovými skupinami spolupracovat a umožní nám provádět sankírtan na ulicích. To znamená, že je nutné, abychom mohli zpívat jména Krišny, tančit, hrát na buben mridangu, vybírat příspěvky, prodávat časopis naší Společnosti a příležitostně s mridangou zpívat vsedě. Povinností nás jako oddaných Pána Krišny je učit lidi, jak milovat Boha a uctívat Ho ve svých každodenních životech. To je smysl a cíl lidského života.“ (dŠP vládě Spojených států, 1966-67)
68-02 „Bude se Vám líbit, že nečiníme rozdíly na základě kast, vyznání či národnosti. Bude-li tedy možné sjednotit celou lidskou rasu pod jedno náboženství, jedno písmo, jednu mantru, jednu činnost, pak bude toto hnutí aktivně působit. Naší misí je jeden Bůh, Šrí Krišna; jedno písmo, Bhagavad-gítá; jedna mantra, Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare/ Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare, a jedna činnost, totiž sloužit Pánu Krišnovi životem, jměním, inteligencí a slovy.“ (dŠP Šrí Hare-Krišna Agarválovi, 1. února 1968)
68-02 „Mohu vás informovat, že toto hnutí pro vědomí Krišny není nějaké nové hnutí, založené před několika měsíci či roky, ale že existuje již velice dlouho, od védských časů. Aniž bychom museli pátrat po historii tohoto hnutí, můžeme s jistotou prohlásit, že započalo již na bitevním poli zvaném Kurukšétra. Později je systematicky zaznamenal původní autor védské literatury, Šrí Krišna Dvaipájana Vjása v obsáhlém literárním díle známém po celém světě jako Šrímad-Bhágavatam a ve slavné Bhagavad-gítě. Od těch dob toto hnutí působilo v Indii s podporou velkých áčárjů, jako byli Rámánudža, Madhva, Višnu Svámí a Nimbárka. Později, zhruba před pěti sty lety, k němu dal velký impuls Pán Čaitanja, a od té doby se k vědomí Krišny hlásí v Indii milióny lidí. Dodnes se na podporu tohoto hnutí pro vědomí Krišny pořádají konference, semináře a tak dále v různých částech Indie.
Nedávno jsme toto hnutí započali v Americe, s ústředím v New Yorku, a rádi bychom upoutali pozornost Spojených národů k šíření tohoto důležitého hnutí po celém světě ve prospěch celé lidské rasy. Nejedná se o žádné sektářské hnutí, určené jen pro určitou třídu lidí, ale je to hnutí nezbytné pro celé lidstvo, bez ohledu na kastu, vyznání či barvu pleti.
Co se mě týče, já jsem pokorný žák Jeho Božské Milosti, Óm Višnupády Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatí Gósvámího Mahárádže, který byl prvním průkopníkem šíření tohoto hnutí v západním světě.
Za svého života, do roku 1936, založil šedesát čtyři hlavních středisek rozsetých po světě, včetně středisek v Německu, v Berlíně, a v Anglii, v Londýně. Jeho Božská Milost mě pověřila, abych toto hnutí šířil v západních zemích, o což se pokorně pokouším od roku 1965. Jsem uznaným áčárjou tohoto hnutí, jak je vidno z přiložených dokladů z různých poboček instituce Gaudíja-mathu. Tato osvědčení nesou podpisy mých duchovních bratrů, kteří se nyní starají o pobočky téže instituce Gaudíja-mathu, kterou právě šířím po této zemi. Čili na popud Čaitanji Maháprabhua existují střediska zaměřená na šíření této filozofie vědomí Krišny po celé Indii.“ (dŠP panu Davidu J. Exleyovi, 21. února 1968)
68-02 „Co se týče nevládní složky Spojených národů, přikládám zprávu, která oslovuje pana Davida J. Exleyho a vysvětluje velkou důležitost našeho hnutí. Můžeš ho informovat, že instituce Gaudíja-mathu v Indii a v Anglii jsou také části této Instituce. A stejně jako moji duchovní bratři zřídili za tímto účelem stovky institucí v různých částech Indie a na Východě, i já se snažím otvírat podobná střediska v západních zemích. Naše činnosti jsou spojené s Gaudíja-mathem na základě vědomí Krišny. Takže prostřednictvím všech těchto Mathů a různých dalších institucí můžeme šířit veškeré informace o Spojených národech v různých částech světa. Měli byste jít oba a snažit se přesvědčit tohoto gentlemana o důležitosti našeho hnutí, a zbytek bude záviset na Krišnovi, co si On bude přát. My budeme dělat to nejlepší, co umíme, a konečný výsledek se může projevit podle Krišnova svolení. Tyto instituce jsou s námi spojené, a každý z Mathů je základnou pro stovky poboček, skrze něž můžeme šířit mnoho informací o Spojených národech.
Doufám, že jsi v pořádku,
Tvůj věčný příznivec, A.C. Bhaktivedanta Svami
Nota Bene: Jelikož tak zoufale usilují o mír na Východě, možná by byl dobrý nápad rozvést ten bod, že v celém východním světě máme dalekosáhlý vliv a můžeme tam hodně pomoci s šířením mírové propagandy pro Spojené národy.
PS: Přikládám některá osvědčení od mých duchovních bratrů z institucí Gaudíja-mathu. Myslím, že v mém bytě jsou jejich fotokopie. Pokud jsou, dodej jim prosím tyto fotokopie, ty strojopisné. Dej mi také prosím vědět, zda Brahmánanda dostal ty dokumenty o lodní přepravě od Kalkatské plavební společnosti. A také od S.S. Brijbasi Co.” (dŠP Purušóttamovi, 22. února 1968)
68-08 Jeho Excelence, dvojctihodný Roland Michener
Generální guvernér Kanady
Vládní dům
Ottawa, Ontario, Kanada
„Vaše Excelence,
ISKCON (International Society for Krishna Consciousness, tedy Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny) je nevýdělečná organizace, jejímž záměrem je zvyšovat blaho lidské společnosti obracením její pozornosti k Bohu. Jsme nesektářská Společnost a k našim členům patří následovníci křesťanské, židovské, muslimské i hinduistické víry. Cílem ISKCONu není založit nějakou novou náboženskou sektu, ale probouzet v živých bytostech jejich spící lásku k Bohu, a tak poskytovat lidské společnosti všeho vyznání společnou základnu v podobě jasného teistického poznání a praxe. Členové ISKCONu si mohou zachovat své původní náboženské vyznání, jelikož ISKCON chce ustanovit jasnou, praktickou společnou formulaci společného ideálu všech teistů a skoncovat se zbytečnými dogmatickými třenicemi, které nyní rozdělují a ochromují teistický tábor. Tímto společným ideálem teismu je vyvinout lásku k Bohu.
My kráčíme ve stopách Pána Čaitanji a podobně jako On se snažíme probouzet spící lásku k Bohu. Jádrem tohoto učení je, že živá bytost je věčně podřízeným služebníkem Boha, ale bohužel se každý člen lidské společnosti ve své omámenosti iluzí snaží vládnout druhým, aniž by uznával Svrchovaného Vládce. Příkladem toho je nedávná invaze Rusů do Československa.
ISKCON se snaží jednoduchými metodami učit lidi, aby setrvávali v onom čistém životním stavu, a vede je k tomu, aby se stále stýkali se zájmem o vědomí Boha neboli vědomí Krišny, a mám i hmatatelné dobré výsledky v tom smyslu, že od doby, kdy jsem přijel do západních zemí toto učení kázat, mí žáci ochotně přijímají doporučené zásady, přestože náleží k různým druhům vyznání a k různým kulturám. Myslím tedy, že toto šíření lásky k Bohu lze rozvíjet víc a víc s dobrými výsledky.
Přicestoval jsem do Montrealu v červnu s přáním tady zůstat, a váš přistěhovalecký úřad mi laskavě udělil povolení k trvalému pobytu. Na tom základě chci Montreal učinit svou základnou pro toto kulturní či náboženské působení v západním světě. Hledal jsem ve městě nějaké vhodné místo a poštěstilo se mi takové najít na adrese 722 Sherbrooke Street West, přičemž se ukazuje, že touto nemovitostí v konečném smyslu disponuje Vaše Excelence.
Pokud vhodným postupem uskutečníme předání této nemovitosti mé Společnosti, mohu tam plynule organizovat tyto aktivity: 1) Zřízení tiskárny pro vydávání knih a časopisů. Mnoho mých knih je již vydaných a jednu z nich, Bhagavad-gítu takovou, jaká je, nyní připravuje k vydání firma MacMillan Company – měla by vyjít před koncem října 1968. Podívejte se prosím také na přiložené foto nedávno zesnulého indického prezidenta L.B. Šástrího, přijímajícího můj Šrímad-Bhágavatam. 2) Zpívání, tančení a hraní devocionální hudby. 3) Hodování a rozdávání duchovním způsobem připraveného jídla. 4) Školení kazatelů. 5) Pořádání přednášek na téma filozofie realizace Boha.
Ptal jsem se u korporace Správy korunního majetku v Ottawě a dostalo se mi odpovědi, že cenu domu vyčíslují zhruba na 400 000 dolarů. Co se mě týče, nemohu okamžitě splatit celý obnos, ale mohu přijmout podmínky, jaké by Vaše Excelence ráčila uznat za vhodné. Jsem ovšem misionář, a tak se mohu zavázat splácet 12 000 dolarů ročně, vždy na rok dopředu. Pokud by Vaše Excelence laskavě vyhodnotila mé aktivity jako výrazně přínosné pro celou lidskou společnost, můžete podniknout nějaké kroky, abych mohl dům výše uvedeným způsobem náležitě využívat. Tato laskavost výrazně přispěje ke zlepšení stavu lidské společnosti a dodá váhy dobrému jménu kanadské vlády.
Děkuji Vaší Excelenci předem za laskavou odpověď.
S veškerou úctou, A.C. Bhaktivedanta Svami
(dŠP Rolandu Michenerovi, 24. srpna 1968)
69-02 „Buď si prosím jistý, že v tomto hnutí nepřipadá v úvahu nedokonalost. Je to solidní, ryzí hnutí pro úplné duchovní oživení lidské společnosti. Tímto dopisem skrze tebe žádám, aby se k nám každý poctivý a upřímný chlapec nebo dívka okamžitě do tohoto hnutí připojili. Pokud chce někdo skutečně vážně pochopit problémy života, bezpochyby najde v tomto hnutí ty správné odpovědi. Prosím čti pozorně naši knihu, Bhagavad-gítu takovou, jaká je, a uvidíš, jak se ti dostává osvícení v maximální míře. O tom není pochyb.“ (dŠP Jimovi Doodymu, 8. února 1969)
69-11 „Jsi tak upřímná oddaná, že ti Krišna pomáhá velice rychle chápat celou filozofii. A tato upřímnost v našich záměrech je jediným prostředkem, jak dosáhnout dokonalosti vědomí Krišny. Moc rád slyším, že spánek považuješ za ztrátu času. To není nic běžného. Velmi mě těší, že tak mluvíš. Kéž ti Krišna požehná. A jak jsi porozuměla prospěšnosti tohoto hnutí pro vědomí Krišny, snaž se realizovat a osvojovat si víc a víc a předávat to trpícímu lidstvu. Naše hnutí je největším darem lidské rase. Oni to možná neocení hned, ale přijde čas, kdy historie potvrdí, že toto hnutí zachránilo lidskou společnost před poklesnutím k barbarství.“ (dŠP pro Džajašrí, 13. listopadu 1969)
69-12 „Zazpíval jsem jedno kolo na těchto korálcích a s radostí tě přijímám za svého žáka. Tvým jménem po zasvěcení je Jádavánanda, což znamená ,Ten, kdo přináší potěšení jaduovské dynastii‘. To je Krišna, a ty jsi Jádavánanda dása, služebník Jádavánandy. S výjimkou těch, kdo si jsou vědomí Krišny, je každý do nějaké míry služebníkem máji, iluze. Záměrem naší Společnosti pro vědomí Krišny je učit lidi té vědě, jak přestat sloužit máji a obnovit svůj vztah s Krišnou jako Jeho milující služebník. Když jednáme v tomto postavení Krišnova služebníka, tak brzy pochopíme, že to je naše přirozené postavení, a získáme tak znovu své přirozené vlastnosti, jimiž je věčnost, blaženost a poznání. Tyto vlastnosti máme ve skutečnosti pořád, jen jsou teď zahalené hmotným znečištěním. Ale jak doporučoval Pán Čaitanja, touto metodou sankírtanu, kterou propagujeme po celém světě, se srdce velice brzy očistí od všech těchto hmotných nedostatků. Měl by sis tedy nastavit program tak, abys každou minutu každého dne zpíval Hare Krišna nebo nějakým způsobem sloužil Pánu Krišnovi. Tak budeš dělat velice rychlý pokrok. Gaurasundara ti pomůže a poradí ti, jak na to. Měl bys zpívat alespoň šestnáct kol na korálcích každý den a vyhýbat se deseti přestupkům proti zpívání. Čtyři základní omezení jsou, že se nevěnujeme 1) nedovolenému pohlavnímu životu, 2) požívání omamných látek, 3) jedení masa a 4) hazardování. Když budeš mít jakékoliv otázky, okamžitě se poraď s Gaurasundarou nebo nějakým jiným starším duchovním bratrem nebo sestrou, popřípadě se můžeš kdykoliv zeptat přímo mě. Je mou povinností dávat ti vedení, jak jen je to možné. Doufám, že tě můj dopis zastihne ve zdraví.“ (dŠP Jádavánandovi, 2. prosince 1969)
70-02 Gítá Press Górakhpur
„Můj drahý Bháidží Hanumáne Prasáde Póddare,
prosím přijmi mé poklony. Doufám, žes již mezitím obdržel mé včerejší potvrzení přijetí tvého dopisu datovaného 26. ledna 1970.
Jelikož chceš vydat obsáhlý článek o mém působení v časopise Kalyana, myslím, že je na místě, abych ti podal krátkou historii mého příjezdu do západního světa. Někdy v roce 1922, když jsem byl ve funkci manažera Laboratoří Dr. Boseho, Ltd., měl jsem to štěstí, že jsem se setkal se svým duchovním učitelem, Jeho Božskou Milostí Óm Višnupádou Paramahansou Parivradžakáčárjou Bhaktisiddhántou Sarasvatí Gósvámím Šrílou Prabhupádou. On mě hned během prvního setkání požádal, abych kázal poselství Pána Čaitanji v západním světě.
Tehdy jsem byl mladý muž a nacionalista, obdivovatel Mahátmy Gándhího a C. R. Dáse. Proto jsem tenkrát odpověděl, ,Kdo se bude zajímat o poselství Pána Čaitanji, když jsme podrobený národ?‘ Takovými argumenty jsem svému duchovnímu učiteli odporoval, a nakonec mě porazil. Jelikož jsem ale už byl ženatý, nemohl jsem ještě se vší vážností jednat podle jeho slov.
Žil jsem tedy životem hospodáře, ale bezpříčinnou milostí mého božského mistra se mi ten pokyn šířit prasádam vryl do srdce. Formální zasvěcení jsem dostal v roce 1933 v Illáhábádu, když tam Sir Malcolm Haley, tehdejší guvernér Uttar Pradéše, otevíral naši pobočku Gaudíja-mathu. Potom v roce 1936 můj duchovní učitel opustil tento svět a zanechal mi vzkaz, abych kázal v angličtině. To už jsem vzal velice vážně, a tak jsem se zpožděním, v roce 1944, začal vydávat tištěné noviny nazvané Návrat k Bohu. Postupně jsem dospěl k tomu, že v roce 1954 jsem zanechal rodinného života a začal žít sám ve Vrindávanu v oblasti Mathury. V roce 1959 mi jeden z mých duchovních bratrů, Jeho Svatost B.P. Kéšava Mahárádž, udělil sannjás. Potom jsem v roce 1960 začal překládat Šrímad-Bhágavatam a zhruba v roce 1961 jsem byl tvým hostem v programu Gítá Bagiča [= Zahrada Gíty]. Byl jsi té dobroty, žes mi za účasti nadace Dalmia zčásti pomohl vydat můj první díl Šrímad-Bhágavatamu. Přes velké obtíže jsem pak vydal druhý a třetí díl Šrímad-Bhágavatamu a v roce 1965 jsem se připravil přicestovat s kufrem knih do této země. S velkými potížemi se mi podařilo získat povolení od devizové kontroly a nakonec 17. září 1965 dorazit do Bostonu. Na palubě lodi Džaladúta jsem uvažoval, ,Proč mě Krišna přivádí do této země?‘ Věděl jsem, že lidé na Západě jsou silně navyklí na mnoho věcí, které jsou podle našeho védského pojetí života zakázané. Procítěně jsem napsal dlouhou báseň, kde se ptám Pána Krišny, jaký má záměr, se kterým mě do této země přivádí.
Tehdy byl mým sponzorem syn jednoho přítele, Gópál Agarvál, který se v této zemi usadil poté, co se oženil s americkou dívkou Sally. Byl jsem jejich hostem a cítím se Gópálovi a jeho ženě Sally za jejich milé chování a přijetí velice zavázán. Tři týdny jsem pobýval u nich v Butleru, nedaleko od Pittsburghu, v Pensylvánii, a potom jsem přijel do New Yorku. Nějaké peníze jsem si opatřil prodejem svého Šrímad-Bhágavatamu a z toho jsem v New Yorku žil. Po nějakém čase jsem si pronajal jeden byt v domě číslo 100 na 72. Západní ulici, ale po několika měsících mi tam ukradli všechny mé věci—psací stroj, magnetofon a knihy. Pak mi na nějakou dobu poskytl útočiště jeden z mých studentů na Bowery Street a potom jsem pronajal jeden obchod a byt v domě číslo 26 na 2. Avenue. Bylo to za 200 dolarů měsíčně, aniž bych měl jakýkoliv stálý příjem. Začal jsem dávat přednášky a některé neděle odpoledne jsem zpíval na veřejnosti mantru Hare Krišna. Během toho se kolem mě shromažďovali mladí chlapci a dívky, někdy mě přicházel navštívit básník Allen Ginsberg a někdy reportér z New York Times. Tak začala být mantra Hare Krišna velice populární na Dolní východní straně.
Tímto způsobem se v mladší generaci vzbudil zájem a postupně jsme otevřeli mnoho poboček. Po New Yorku se otevřela další pobočka v San Francisku, potom v Montrealu, pak v Bostonu a v Los Angeles. Teď už máme střediska ve Státech, Kanadě, Evropě, Japonsku a Austrálii (viz přiložený list A, za stranou 2).
Mé působení v Londýně začalo už v září 1968. Poslal jsem tam šest svých žáků, tři mladé manželské páry, nikomu z nich nebylo více než dvacet šest let. Tito chlapci a dívky jako první započali sankírtanové hnutí v Londýně, a vyšly tam o nich velice pěkné články. Dokonce i Times of London vydaly článek s titulkem ,Popěvek Hare Krišna burcuje Londýn‘.
V Londýně žije mnoho Indů, zvláště z Gudžaratu a Paňdžábu. Všichni žasli, když viděli, jak američtí chlapci a dívky zpívají mantru Hare Krišna. Jak od Indů, tak od Evropanů dostávali mnohá pozvání do různých středisek, ale najít vhodný dům v centru města bylo velice obtížné. Můj Guru Mahárádž chtěl zakládat střediska vždy v té nejrušnější části města. Už před čtyřiceti lety se tam můj Guru Mahárádž pokoušel otevřít chrám, ale z nějakého důvodu to nebylo možné.
Přesto jsem si uchovával silnou touhu otevřít chrám v srdci města, a milostí Pána Krišny tito chlapci a dívky pronajali pětipatrový dům v té nejrušnější čtvrti ústředního Londýna, v domě číslo 7 na Bury Place, což je poblíž Britského muzea, Londýnské univerzity, Velké Russellovy ulice a náměstí Bloomsbury. Britské muzeum je nalevo od našeho chrámu, co by kamenem dohodil. Naše působení má v Londýně obvyklou podobu. Účastní se ho asi třicet pět anglických a amerických chlapců a dívek.
Co se týče počtu ášramů, seznam našich chrámů už je uvedený výše. Božstva, která se v chrámech uctívají, jsou Džagannáth Svámí s Balarámou a Subhadrou a Rádhá-Krišna. Když otevíráme nový chrám, začínáme nejprve s Džagannáthem Svámím. Můj Guru Mahárádž doporučoval v těchto zemích chrámy Džagannátha, a tak jsem byl inspirovaný uvádět nejdřív Džagannátha Svámího, protože ten je laskavý i k mléččhům. Když se potom vyskytne příležitost, uvádím múrti Rádhá-Krišny. Obvykle je tedy ve všech našich chrámech Džagannáth Svámí, nevyhnutelně také sankírtanové obrazy Pána Čaitanji, a postupně instalujeme v každém středisku múrti Rádhá-Krišny. Program chrámového uctívání je následující: Brzy ráno, před východem slunce, probíhá mangala-árati. Do osmi ráno probíhá každodenní převlékání a zdobení oltáře. Potom mezi půl dvanáctou a dvanáctou polední bhóga-árati. V pět odpoledne se otevírá závěs a probíhá dhúpa-árati a také se nabízí vaikálika-bhóga. Ráno předkládáme Božstvům ovoce a mléko a v poledne rýži, dál, čapátí, zeleninu, mléko, sladkou rýži a mnoho dalších chodů. Během vaikálika-bhóga-árati podáváme znovu ovoce. Potom po soumraku probíhá sandhja-árati a v devět večer nabízíme bhógu sestávající z purí, zeleniny, mléka, sladkostí atd. Potom probíhá šajana-árati, po kterém se Božstva ukládají k odpočinku. Jejich trůny zdobíme hojností květů, každý den Je převlékáme a dáváme Jim nové šperky, a jak pódium Božstev, tak chrámovou místnost udržujeme stále uklizené a čisté, jak jen je to možné. Oddaní se sprchují dvakrát denně.
Britská vláda uložila zákonem povinnost předat nepoužívané kostely jiným náboženským institucím, ale křesťanské vedení chce za tyto nemovitosti hodně peněz. Vzhledem k takovým nehorázným cenám se nám žádný kostel nepodařilo získat, jelikož takové peníze nemám. Ale nabídky tu jsou. V Londýně jsme viděli prázdný kostel a v Oxfordu také. Výborně by sloužily našim záměrům, ale vyjednávání váznou. I v jiných oblastech jsou dostupné další kostely, bohužel jen na prodej. Vláda neplánuje, že by nám některý z nich svěřila.
Jak bychom mohli očekávat, že nám místní vláda poskytne nějakou finanční pomoc, když nám naše vlastní indická vláda nedovolí pro naše účely dovézt jakékoli peníze z Indie? Jak můžeme očekávat finanční podporu od jiné vlády? Náš finanční rozpočet je řízený jen Krišnovou milostí. Máme bezpochyby obrovské výdaje—například v našem chrámu v Los Angeles utrácíme zhruba částku, která odpovídá 20.000,- rupií v naší indické měně. Ale oddaní, chlapci a dívky, nějakým způsobem tuto velkou částku vždy seženou, a milostí Krišny nemáme žádné těžkosti.
Ve většině našich středisek působíme v pronajatých domech, jen v Bostonu a v Buffalu máme domy vlastní. V Bostonu jsme zřídili vlastní tiskárnu, ISKCON Press, kde vydáváme část našich knih a časopisů. Větší část se tiskne jinde, hlavně v Japonsku.
Vláda nás ani nepodporuje, ani nezakazuje; policejní složky někdy omezují naši sankírtanovou skupinu, která vychází do ulic. Ve Spojených státech policie takto příliš nezasahuje, ale v Londýně nás prakticky donutili s tímto přestat. V Hamburku a Tokiu také nejsou příliš striktní. Na začátku míváme potíže všude. Teď už veřejnost začala naše hnutí oceňovat—že jsme oddaní Pána, chlapci a dívky s pěkným chováním a charakterem,—a tak získáváme v rámci možností různé úlevy. Vládní odvodová komise nás uznala za náboženskou společnost, takže pro nás mají pochopení. Žádnou přímou finanční pomoc ale nedostáváme, ani od vlády, ani od velkých nadací. Stejně tak se nám zatím nepodařilo zkontaktovat bohatší obyvatelstvo.
Náš systém zasvěcování je následující: V našich obecných přednáškách, pořádaných třikrát týdně, zpíváme na začátek a nakonec mantru Hare Krišna a uprostřed pravidelně mluvíme na téma Bhagavad-gíty a Šrímad-Bhágavatamu. Nikomu nebráníme, aby se těchto lekcí v chrámu účastnil, každý je vítaný. Jediné, oč návštěvníky žádáme, je, aby nechávali boty na vyhrazeném místě a seděli v chrámu na zemi se zkříženýma nohama. Je-li pro někoho takto sedět těžké, poskytneme mu židli. Když potom někdo z pravidelných účastníků vyvine větší zájem, pozveme ho, aby se zapojil do programu každodenního praktikování a studia vědomí Krišny. Když po nějakém čase oceňování našeho programu a snahy pochopit naši filozofii někdo svůj zájem prohloubí a dostane doporučení od chrámového provozáře, přijmu ho za žáka a udělím mu první zasvěcení v podobě Harinámy, se standardním obřadem provázeným ohňovou obětí. Odříkávám mantru Hare Krišna na sto osmi korálcích, které potom žák dostane společně s novým jménem, jako je Krišna dás. Dostává doporučení, aby striktně dodržoval usměrňující zásady: 1) nejíst maso, ryby a vejce, 2) nepožívat omamné látky, včetně kávy, čaje a tabáku, 3) nevěnovat se nedovolenému pohlavnímu životu a 4) nehazardovat ani se neoddávat mentální spekulaci.
Když po alespoň šesti měsících vidíme, že si žák navykl žít podle vaišnavských zásad, zasvětíme ho podruhé, s posvátnou šňůrou. Obřad udělování posvátné šňůry doporučuje Sanátana Gósvámí ve své Hari-bhakti-viláse, což je vaišnavská smriti. Sanátana Gósvámí uvádí, že tímto procesem zasvěcení člověk dosahuje postavení dvojzrozeného (dvidža). To zapadá do systému paňčarátriki-vidhi. Podle védských vidhi musí být student přímo synem bráhmany či dvojzrozeného, ale Šrímad-Bhágavatam stanoví, že pokud někdo nepodstoupil obvyklé sanskáry počínaje Garbhádhánou, je považován za šúdru, ale i šúdra se může pomocí paňčarátriki-vidhi povznést do postavení bráhmany. To učí mudrc Nárada Judhišthiru v sedmém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu následujícími slovy;
Šrídhara Svámí komentuje tento verš výkladem, že zrození není vždy kritériem toho, kdo bude bráhmanou, ale rozhodující jsou vlastnosti. I v Bhagavad-gítě je řečeno, že Pán sám tvoří kastovní systém podle vlastností a zaměstnání. Ve Šrímad-Bhágavatamu je to také uvedeno následovně:
kirata hunandhra pulinda pulkasa
abhira sumbha yavanah khasadayah
ye 'nye ca papa yadapasrayasrayah
sudhyanti tasmai prabhavisnave namah
[ŠB 2.4.18]
Takže naše zasvěcování probíhá podle autorizovaných usměrňujících zásad. Toto je souhrnem podstata našeho procesu zasvěcení. Na začátku dostávají Harinámu a během obřadu s posvátnou šňůrou dostávají Gájatrí a Krišna-mantru o osmnácti slabikách. Gájatrí-mantry žáci pronášejí třikrát denně — ráno, v poledne a večer. Na korálcích recitují minimálně šestnáct kol každý den, to znamená 27 648 jmen každý den.
K dopisu přikládám vytištěné seznamy usměrňujících pravidel, deseti přestupků atd., kterými se naši studenti běžně řídí.
Doufám, že tě to zastihne v dobrém zdraví,
Tvůj ve službě Pánu,
A. C. Bhaktivedanta Swami
P.S. Co se týče titulů dosud vydaných knih, jsou to:
3 díly Šrímad-Bhágavatamu, Liga oddaných, $16.00 (celá sada)
1 Bhagavad-gítá taková, jaká je, v měkké vazbě, MacMillan, $2.95
1 Bhagavad-gítá taková, jaká je, v tvrdé vazbě, Collier MacMillan, $6.95
1 Učení Pána Čaitanji [Zlatý avatár], ISKCON Press, $5.95
1 Šrí Íšopanišad ISKCON Press, $1.00
1 Nektar oddanosti, ISKCON Press, $5.95
1 Krišna, ISKCON Press, $10.00
1 Snadná cesta na jiné planety, Liga oddaných, $.50
1 dva eseje, ISKCON Press, $.50
Měsíčník Zpátky k Bohu [Back to Godhead], ISKCON Press
Francouzské vydání časopisu Zpátky k Bohu, ISKCON Press
Německé vydání časopisu Zpátky k Bohu, ISKCON Press
Něco z toho přikládám, ostatní pošleme z New Yorku společně s knihami. O správu našich různých středisek se starají tři zmocněnci, a to prezident, pokladník a tajemník. V každém středisku mají své samostatné bankovní účty.
Šeky podepisují dva zmocněnci ze tří. I když u každého bankovního účtu je i mé jméno jakožto áčárji, a když v určitém středisku pobývám, občas šeky podepisuji sám. Snažím se neúčastnit obchodních transakcí; ale co se týče našich publikací, knižní fond spravuji osobně.
O finanční chod našich středisek je postaráno díky prodeji knih a časopisů a také přijímání jistých dobrovolných příspěvků od veřejnosti. Někdy vyrábíme vonné tyčinky a návštěvníci si je rádi kupují. Tak řešíme finanční situaci v naší Společnosti. V Londýně ovšem máme další příjem z prodeje desek s mantrou Hare Krišna a podobně i v USA máme příjem z prodeje desek s písní Góvinda a dalších nahrávek. Z Londýna se deska s mantrou Hare Krišna prodává do celého světa. O to se stará pan George Harrison, slavný anglický hudebník, který je mým nezasvěceným oddaným. Tento hoch mi nedávno vyplatil 19 000 dolarů na vydání mé knihy Krišna. Celou částku použijeme na vytištění této knihy v Japonsku.
Místa, kde jsme již zřídili střediska, jsem vyjmenoval výše. Přikládám též fotografie našich různých každodenních činností—kírtanů atd. Velice rád slyším, že chceš naše působení přiblížit mladým lidem v Indii, ale tady zjišťuji, že jsou mladí lidé hodně zvídaví. Nevím, proč v Indii se mladí lidé tolik nezajímají—možná, že je příliš znepokojuje řešení ekonomických problémů. Nedávno se do našeho střediska v St. Louis přidal jeden indický hoch, který má doktorát [Ph.D.] z místní univerzity, a posílám ti k pročtení soupis jeho otázek a jak na ně odpovídám. Co se týče evropských a amerických mladých hochů a dívek, ti mi také posílají mnohé otázky a já na ně stejně tak odpovídám, obvykle s odkazy na Bhagavad-gítu takovou, jaká je. Tito studenti se velice pěkně vypořádávají s prvky, které odporují škole bhakti. Mám od nich stovky dopisů, a pokud bys vážně chtěl zkusit vyburcovat indickou mládež, dej mi vědět, a některé dopisy ti mohu poslat k vydání.
Celkově je situace bezbožného světa nepříliš uspokojivá. Lidé v této části světa vnímají tuto prázdnotu, ale nevědí, jak problém vyřešit. Myslí si, že otázku vyřeší tím, že povedou lidi k bezbožnosti, což je ale utopická naděje, která se nikdy nesplní. Bezbožní vůdci společnosti jsou sami slepí a jejich následovníci jsou slepí také. Když tedy slepí lidé vedou slepé, nedává to žádný smysl. Já jsem se ale prakticky přesvědčil, že toto hnutí pro vědomí Krišny neboli představování filozofie Bhagavad-gíty takové, jaká je, může vyřešit všechny problémy světa. Je to specificky povinností Indů poté, co tuto filozofii sami zrealizují, a myslím, že pokud se takové realizované duše vydají do různých částí světa a budou kázat toto hnutí pro vědomí Krišny ve všech zastrčených koutech světa, pak nastane velká renesance. Proto tě žádám, abys tomuto hnutí pro vědomí Krišny věnoval opravdovou pozornost a pomáhal mi, jak bude v tvých silách.
Chci založit středisko v Indii v rodišti Pána Čaitanji Maháprabhua, zvláště se záměrem ubytovávat neindické studenty, aby se učili tomuto vznešenému transcendentálnímu umění. Když mladí Indové uvidí, že i zahraniční studenti z Anglie, Ameriky, Kanady, Austrálie atd. projevují zájem o duchovní vědu, kterou tu zanechali áčárjové v čele s Pánem Krišnou, budou se chtít přirozeně také zapojit. Bude to náročný a nákladný úkol, ale pokud polovinu výdajů pokryjí Indové, obstarám druhou polovinu z Ameriky a Evropy. Jelikož dobrotivě nabízíš nějakou dobrovolnou službu ve prospěch tohoto hnutí pro vědomí Krišny, velmi mě potěší, pokud laskavě zvážíš tento plán.“ (dŠP Hanumánovi Prasádovi Poddarovi, 5. února 1970)
70-05 „Nedávno jsem dostal jedno číslo časopisu Kalyana, ve kterém se píše s velkým oceněním o našich činnostech v západní světě. Zvláště tam oceňují, jak nesmlouvavě vyžaduji dodržování čtyř usměrňujících zákazů. A redaktor poté, co popsal naše činnosti, na jednom místě poznamenal, že v současnosti se vše zdárně rozvíjí, ale že jen Bůh ví, jak to bude pokračovat v budoucnosti. To znamená, že Indové, či přísní následovníci védských zásad, mají pochyby ohledně toho, nakolik zůstanou moji američtí a evropští žáci všem těmto zásadám věrní. Je to tedy pro nás Boží varování, abychom se neodchylovali od výše uvedených dvou druhů počínání [následování bhágavata-márgy a paňčarátrika-vidhi] a abychom tak nebyli vystaveni kritice našich protivníků.
V Indii je již teď opozice, připravená kritizovat mé postupy, když udílím posvátnou šňůru těm, koho oni pokládají za takzvané mléččhy. Ale ve skutečnosti vše, co tady dělám, ovšem s ohledem na místní situaci, je striktně v souladu s našimi předchůdci a s pokyny Sanátany Gósvámího. Proto vás žádám, abyste si všichni uchovali odhodlání udržovat tento standard – což není příliš těžké, jen následujte, co jsem zavedl.“ (dŠP Satsvarúpovi, 28. května 1970)
74-03 „Bhagavad-gítá tedy podává esenci védských pokynů. Plán je takový, že podmíněná duše si může naplnit svou touhu po hmotném požitku a zároveň může být proškolená ve své duchovní totožnosti, aby se mohla vrátit k Bohu, zpátky domů. Tím pádem Bhagavad-gítá obsahuje řešení všech problémů hmotného světa. Bohužel hloupí lidé, popsaní slovem duškritina, nechtějí přijímat Pánovy pokyny, přestože jsou naprosto dokonalé. Vybírají si zato vlastní smyšlené vůdce, kteří jsou sami slepí, a proto je svět v chaotickém stavu, jelikož ve všech oblastech působí darební vůdci. Tolik darebných vůdců působí v politice, společenském životě, kultuře, filozofii, náboženství atd. Všichni jsou svedení. Bhagavad-gítá je tedy jediným světlem, které nám může ukázat správný směr ve všem našem občanském počínání. Jen za tímto účelem bylo založeno naše hnutí pro vědomí Krišny.“ (dŠP Dr. Ghóšovi, 29. března 1974)