67-04 „Rozumím tomu, že máš rodinu. Nemůžeme utratit všechny peníze, které vyděláš, ale jak to navrhla tvá žena, dovolila by ti poskytnout nám padesát procent vašich peněz. Můžete-li tedy bez problémů Společnosti uvolnit padesát procent či jakékoli jiné procento vašich příjmů, my to uvítáme. Nepřetěžuj se. Nechceme, aby se kdokoli přetěžoval. Raději požádám Kírtanánandu, který rodinu nemá, aby se o vše postaral. Nenech se tím tedy rozrušit. Věnuj se vědomí Krišny s klidnou myslí. Požádal bych tebe a tvou ženu jen o jednu věc: překládejte všechny naše knihy do francouzštiny. Společnost ti bude zavázána více za vaše intelektuální služby než za vaše peníze; máš totiž rodinu, a tak peníze potřebuješ. Doufám, že budeš s tímto spokojen.“ (dŠP Džanárdanovi, 12. dubna 1967)
67-08 „S velkou radostí jsem se také dozvěděl, že Himavatí čeká dítě. Dítě je vzácným darem od Krišny, zároveň jde však o velkou zodpovědnost; každý rodič je zodpovědný za to, aby dohlédl na výchovu svého dítěte ve vědomí Krišny. Je mi jasné, že této věci rozumíš a že Krišna bude vždy středobodem tvého domova. Pokud jde o to, co bys měl teď udělat; otevírá se před tebou mnoho cest, kterými se můžeš nyní vydat. Především jde o to, že máš rodinu, a v této situaci by muž měl přemýšlet o způsobech, jak zajistit svou ženu a dítě. Jestli chceš, můžeš si tedy najít práci v New Yorku nebo někde jinde a usadit se tam jako běžný hospodář, přesně jako to udělal Rúpánuga a další; nebo, je-li ti to milejší, můžeš pokračovat ve svých činnostech v chrámu, ať již v Montrealu nebo někde jinde, kde mají dostatek místa, aby vás ubytovali. Musíš však myslet na své zdraví. Již v New Yorku jsem si všiml, že se oslabuješ, a jak říkáš, je to teď ještě horší. To není dobré a mělo by se to napravit. Udělej tedy, co je nutné. A především si nedělej starosti. Krišna ti pomůže. Bude-li k tomu, abys ses řádně postaral o svou ženu a rodinu, nutné jít do práce, Krišna ti poskytne veškerou vyžadovanou podporu.“ (dŠP Hansadútovi, 15. srpna 1967)
68-01 „Jelikož jsi upřímným služebníkem Krišny, On ti postupně dává vše nezbytné k tomu, aby ses stále více zapojoval do vědomí Krišny. Velice rád se dozvídám, že máš teď pěkný být se čtyřmi pokoji a také dobrou práci, díky které máte dost peněz na pokrytí základních výloh. Berte to jako Krišnovo požehnání a využijte peníze pro záležitosti týkající se vědomí Krišny. Kdyby sis dokázal vydělat na živobytí pomocí nezávislé ruční malovýroby, pak můžeš současnou práci opustit, jinak v ní však pokračuj, i kdyby nebyla zrovna úžasná. Jde o to, že musíme mít dostatek času k vykonávání povinností vědomí Krišny, musíš si tedy vybrat, jaká práce ti více vyhovuje. Domníváš-li se, že si díky vyřezávání Božstev Džagannátha či malováním dokážeš vydělat dostatek peněz, je to výborné. V opačném případě však neopouštěj svou současnou práci jen kvůli nadějím do budoucna.“ (dŠP Hansadútovi, 11. ledna 1968)
68-01 „Obdržel jsem tvůj dopis datovaný 17. ledna
68-05 „To je v pořádku, kdykoli toho budeš schopen, přispěj padesáti procenty svého příjmu chrámu.“ (dŠP Mukundovi, 6. května 1968)
68-05 „Jelikož jste manželi, není nutné žít odděleně, jak to teď nepřirozeně děláte. Musíte žít přesně jako jakýkoli úctyhodný manželský pár a vydělávat si jako grihasthové peníze, přičemž padesát procent utratíte pro Krišnu - tak by to mělo skutečně vypadat.“ (dŠP Hansadútovi, 28. května 1968)
68-11 „Pokud jde o naši tiskárnu: již jsem Brahmánandovi napsal, jak by se s tím mělo začít. V naší tiskárně bychom měli důsledně dodržovat následující zásady: všechna práce v tiskárně, včetně vázání a všeho dalšího, by měla být vykonávána našimi lidmi. Neměli bychom k chodu tiskárny přijímat zakázky zvenčí. Budeme prostě jen tisknout naše knihy a časopisy atd. A o mladíky zde zaměstnané a jejich rodiny bude postaráno díky ziskům z prodeje těchto knih a časopisů.“ (dŠP Rájarámovi, 19. listopadu 1968)
68-12 „Pokud jde o můj byt, je-li možné jej udržet, aniž by tě to příliš finančně zatěžovalo, udělej to. Jinak mi o udržení tohoto místa příliš nejde. Vše by se mělo dělat bez přílišné finanční zátěže, protože ta zbrzdí náš pokrok ve vědomí Krišny.“ (dŠP Brahmánandovi, 19. prosince 1968)
69-02 „Dovoluji si potvrdit příjem tvého dopisu datovaného 30. ledna
69-02 „Pokud jde o sekce chrámu, které nepřispívají na jeho chod, není to příliš uspokojivá situace. Přispívání by mělo probíhat podle pravidla, že ti, kdo nejsou oddáni v manželském svazku, by měli přispívat celým svým příjmem chrámu. Ti, kdo vstoupili do manželství, by měli přispívat padesáti procenty. Takový princip by měli následovat všichni členové a následovníci hnutí pro vědomí Krišny. Jestliže se v tomto ohledu vyskytly nějaké potíže, proberte to na zasedání rady. Nebudete-li schopni tam takové problémy vyřešit, k čemu je taková správní rada dobrá? O správě místních záležitostí musí rozhodovat rada, přičemž by toto rozhodnutí mělo být konečným.“ (dŠP Brahmánandovi, 17. února 1969)
69-07 „Co se týče těch dvou tisíc dolarů, které jsi mi slíbil zaslat během tří týdnů, dovoluji si ti za ně poděkovat. Brahmačárí by měl ve skutečnosti Krišnovi věnovat vše, co má, prostřednictvím duchovního mistra. Duchovní mistr nepřijímá nic pro svou osobní potřebu, zapojuje vše do služby Krišnovi. Proto přijímáme duchovního mistra v odříkavém stádiu života. Pokud jde o hospodáře, ti by měli přispívat alespoň polovinou svého příjmu Krišnovi. Pak bude jejich život vznešeným. Koneckonců vše náleží Krišnovi, a čím dříve vrátíme vše, co máme, Krišnovi, tím lépe. Tak má vypadat normální život.“ (dŠP Girirádžovi, 5. července 1969)
69-07 „Pokud jde o tvou otázku týkající se sňatku, jde o to, že i když jsem sannjásím a nezajímám se o rodinný život, chci vidět své žáky šťastné ve vědomí Krišny, a tak ty, kdo cítí jisté pohlavní rozrušení, žádáme, aby vstoupili do manželského svazku. Dalším principem je to, že brahmačárí by měl obětovat veškerý svůj příjem a vybrané příspěvky hnutí pro vědomí Krišny, zatímco ti, kdo jsou oddáni, by měli pracovat, vydělat co nejvíc peněz a alespoň padesát procent by měli utratit ve prospěch hnutí pro vědomí Krišny. Nemám tedy nic proti tomu, aby ti bylo dovoleno oženit se, je však na tobě, abys uvážil, zda budeš těžce pracovat a vydělávat peníze jak pro Krišnu, tak pro svou rodinu. Nemůžeš se oženit, a zároveň nevydělávat peníze. Ovšem, jsi-li v rámci kazatelského sankírtanového hnutí spokojen s málem, to je také v pořádku. Považuji tvého duchovního bratra, Rúpánugu, za ideálního hospodáře, a ty by ses měl pokusit následovat jeho příkladu.“ (dŠP Sačísútovi, 5. července 1969)
69-07 „Také píšeš, že máš dobrou práci, kde můžeš dále rozvíjet své řezbářské dovednosti, věnuj se jí tedy řádně. Je to dobrá příležitost. Jestli se chceš oženit, můžeš všechna střediska informovat o tom, že si hledáš manželku, a svolí-li nějaká dívka, že si tě vezme, nic proti tomu nemám. Je to dobrý nápad. Jestli se však oženíš, budeš muset pracovat, abys vydělal pro svou rodinu, a snažit se utratit alespoň padesát procent v Krišnův prospěch.“ (dŠP Vámanadévovi, 12. července 1969)
69-10 „Jsi inteligentní a máš dobré kvalifikace, avšak musíš se naučit více zodpovědnosti. Nebyl jsem potěšen, když jsem naposledy viděl tvou manželku. Je to tak dobrá dívka. Vzali jste se; musíš být zodpovědný za péči o svou manželku. Jelikož k tomu máš kvalifikace, můžeš se živit jako hudebník; musíš se však o ni dobře starat a pomoci jí pokročit ve vědomí Krišny.“ (dŠP Baradrádžovi, 21. října 1969)
70-02 „Říkáš, že tvá práce je májá, měl bys však vědět, že májá znamená iluze. Jakmile nám chybí vědomí Krišny, přichází májá. Ty však pracuješ, jen abys pomohl rozvoji Krišnových zájmů, proto to nemůže být májá. V Bhakti-rasámrita-sindhu Rúpa Gósvámí vysvětluje, že pravým odříkáním je zapojit vše do vědomí Krišny. Odříkání májávádích, kteří touží splynout s Nejvyšším, se nazývá nepravým odříkáním. Udržovat si touhu stát se jedním s Nejvyšším je tím nejvyšším smyslovým požitkem; na druhou stranu osoba, která se věnuje tolika na první pohled materiálním činnostem, které jsou však z konečného hlediska vykonávány pro Krišnu, je z hlediska odříkání na vyšším stupni než májávádí. Nikdy tedy za žádných podmínek života na Krišnu nezapomeň a Krišna tě ochrání před všemi úskalími materiální existence.“ (dŠP Džaja Góvindovi, 3. února 1970)
70-02 „Doslechl jsem se o Vámanadévovi z jeho posledního zpravodaje a oběma se díky tomu, že jsou upřímní k duchovnímu mistrovi a Krišnovi, daří výborně. Od samého počátku jsem mladé lidi podporoval v tom, aby se vzali a spojili se dohromady v kázání vědomí Krišny, a tento proces se ukázal být praktickým. Až se tedy vdáš za dobrého oddaného, můžeš dělat to samé a otevřít středisko na místě, které ti vyhovuje. Tak se bude naše hnutí pro vědomí Krišny rozšiřovat. Vždy manželským párům doporučuji, aby muž byl zaměstnán nějakou prací; je-li však někdo pilně zaměstnán našimi činnostmi, a proto nemůže pracovat mimo chrám, je to také v pořádku. Netlačíme na lidi, aby nám přispěli, a i kdybychom to dělali, je to pro dobro přispěvatele, protože vše bude využito pro rozvoj hnutí pro vědomí Krišny. Zasvěcení hospodáři by měli být bráhmany a podle nařízení v písmech může bráhmana přijímat milodary a využívat je ve službě Pánu. Mladí lidé zpívající na ulicích také prokazují dobročinnost, a je to ten největší prospěch lidstvu obecně. Z tohoto důvodu není protiprávní, když takoví bráhmani či brahmačárí nebo sannjásí žádají o příspěvky, ve skutečnosti se jedná o způsob obživy pro osoby, které nejsou karmí. V Indii někdy takové osoby chodí od domu k domu a vybírají almužny. Z celkového pohledu jde o to, že člověk by neměl být profesionálním žebrákem z povolání, avšak pro Krišnovu službu takovéto žádání…(chybějící strana)“ (dŠP Ékájaní, 10. února 1970)
70-03 „Touto cestou jsem chtěl, abys žil se mnou a věnoval se sepisování takových věcí, přičemž bys získával nápady na psaní ode mě. Budeme však muset pár dní vyčkat, načež tě požádám, abys zcela opustil současné zaměstnání na univerzitě. Prozatím tam dál trpělivě pracuj a získej co nejvíc peněz na rozvoj Nového Vrindávanu. Jak to doporučuji každému hospodáři, když utratíš padesát procent svého příjmu na Krišnovy záležitosti v rámci rozvoje Nového Vrindávanu a když Kírtanánanda Mahárádž vybere na příspěvcích podobnou částku, domnívám se, že nebude potřeba finanční pomoci z ostatních center. Včera jsem se ptal Gargamuniho, jestli se mu dostalo nějaké odezvy z ostatních středisek na jeho žádost o finanční podporu, a jeho odpověď byla negativní. Nemyslím si tedy, že další střediska budou schopna pomáhat ostatním s jejich rozvojem. Každé středisko se musí starat o své vlastní záležitosti nezávisle na ostatních.“ (dŠP Hajagrívovi, 19. března 1970)
70-04 „Pokud jde o práci pro hospodáře, není důvod být zmatený. Vyžaduje-li sankírtanová skupina veškerý tvůj čas, není nutné pracovat v nějaké firmě vedené karmími. Všichni naši oddaní by ve skutečnosti měli být bráhmany. Bráhmana má za povinnost kázat o slávě Pána, učit se podstatě védského poznání – vědomí Krišny – a vzdělávat ostatní o tom samém poznání. Pokud jde o životní podmínky, dokáží díky příspěvkům ostatních žít tak, aby jen tak tak udrželi tělo a duši pohromadě, a zbytek peněz utratí pro Krišnu.“ (dŠP Džaja Góvindovi, 18. dubna 1970)
70-06 „Doufám, že se tvé rodině a chrámu daří dobře a že doufejme již jsi v kontaktu s organizátory festivalu Ratha-játrá. Pokud jde o likvidaci tvé firmy a plnému připojení se k naší organizaci, nemůžu nemyslet na tvou ženu a děti. Domníváš se, že bez provozování tvé firmy bude náležitě postaráno o výdaje tvé rodiny? Naplno bychom uvítali v našem hnutí osobnosti jako ty, avšak protože máš ženu a děti, zdráhám se požádat tě o zrušení tvé firmy. Jako zodpovědná hlava rodiny bys tento bod měl seriózně zvážit.“ (dŠP Kšíródakášájímu, 29. června 1970)
71-01 „Pokud jde o to, že oddaní z našeho montrealského střediska během zimních měsíců chodí do běžné práce, není to moc dobré, jestliže však není jiné cesty, co se dá dělat? Jestli by zvládali přežít bez chození do práce, mohou uvnitř chrámu ve dne v noci zpívat Hare Krišna. Pro vaišnavu není moc dobré, aby pracoval pro karmí.“ (dŠP Džagadíšovi, 16. ledna 1971)
71-03 „Ano, můžeš se oženit, pokud ovšem dokážeš plnit povinnosti života grihasthy. Oženíš-li se, budeš muset pracovat, abys zajistil svou ženu a rodinu a zároveň se pokusil dávat alespoň padesát procent na vědomí Krišny. Manželství ve vědomí Krišny není založeno na smyslovém uspokojování, nýbrž na vzájemné spolupráci mezi oběma manželi za účelem dosažení pokroku v duchovním životě a také vychovávání Krišny si vědomých dětí. Ve Védách se říká, že člověk by neměl přijímat zodpovědnost rodiče, pokud nedokáže své dítě vysvobodit z opakovaného cyklu zrození, smrti, nemocí a stáří. Uprav tedy svůj život ve službě Pánu podle toho a buď šťastný.“ (dŠP Babrubahunovi, 5. března 1971)
71-07 „Při distribuci knih by mělo platit pravidlo, že se platí pouze hotovostí. Veškeré knihy by měly být placeny při předávání zboží. Knihy mohou být vráceny výměnou za jiné v rámci jednoho roku. Hospodáři mohou knihy prodávat a dostat patnáct procent z čistého zisku. Velkoobchodní slevy by měly být vypočítávány podle následujícího scénáře: 1-2 knihy sleva 33 procent; 3-24 knih sleva 40 procent; a nad sto knih sleva 50 procent (velkoobchodní ceny).“ (dŠP Bhagavánovi dásovi, 7. července 1971)
71-07 „Je také mnohem důležitější, abys využíval svůj drahocenný čas a energii k distribuci našich časopisů a knih. To je ta pravá propagační činnost. A i hospodáři si mohou vydělávat na živobytí díky distribuci našich knih. To je jeden z bodů našeho nového projektu distribuce knih, a více podrobností k tomu můžeš získat od Karandhara nebo Rúpánugy.“ (dŠP Šrí Góvindovi, 13. července 1971)
71-12 „Pokud jde o tvé otázky ohledně života hospodáře, nejprve chci vědět, kdo se stará o chrám v Oklahoma City? Jsi-li ty prezidentem, jaký má význam otevírat středisko, když se nedokážeš účastnit všech chrámových aktivit? Kdo se stará o chrámové vedení? Jestliže ho máš ty na starost, buď tam musíš žít, nebo takový chrám nepotřebujeme. Ovšem, není to tak, že by každý, kdo nedokáže stoprocentně následovat všechny chrámové programy, byl vyloučen ze seznamu mých žáků, avšak měli bychom každého podporovat, aby se účastnil, jak jen to jde. Není zakázáno žít mimo chrám a pracovat a nedoporučujeme silou prosadit tak striktní pravidlo, že nikdo nesmí žít mimo chrám, život ve společnosti oddaných je však lepší. Z naší strany nemáme námitek, když pro někoho není pohodlné žít v chrámu, jestliže však máš na starost organizaci tvého nového centra, myslím, že bys tam měl na plný úvazek žít ve společnosti ostatních oddaných, vychovávat je a pracovat s nimi na distribuci našich knih a časopisů a šířit dál toto hnutí pro vědomí Krišny. Je-li to ale problém nebo je těžké sehnat peníze, měl bys to dále rozebrat s tvým členem GBC a situaci nějak vyřešit. Kázání je naší první činností, což zahrnuje sakírtanové skupiny, prodej knih, mluvení s lidmi a tak podobně. Jestliže však oddaný z nějakého důvodu toto nezvládá, pak podle mě může žít mimo chrám a místo toho pracovat.
Naše služba Krišnovi je dobrovolná a nikdo nás do ní nemůže nutit. A člověk může Krišnovi sloužit, ať už se v životě nachází v jakékoli pozici. Vy jste však tak kvalifikovaní a zkušení kazatelé, co získáme z toho, když se zaměstnáte touto podřadnou činností, zatímco je potřeba vykonat tolik kazatelské práce? Prakticky řečeno, naše filozofie o Krišnovi zachrání svět z této nanejvýš nebezpečné situace, tak to je. Teď jde jen o to, abyste vy byli přesvědčeni o této pravdě a pomohli mi rozšiřovat toho hnutí pro záchranu světa se vším přesvědčením a pozorností a touto cestou budete vykonávat ten nejvyšší druh činnosti a velmi brzo půjdete zpět domů k Bohu, tím si buďte jisti. Nemám nic proti tomu, když budete mít domácí Božstva.“ (dŠP Vámanadévovi a Indiře dásí, 8. prosince 1971)
72-12 „Jelikož máš v tuto chvíli jisté potíže, domnívám se, že je ti třeba regulovaného života hospodáře, jak to sám navrhuješ. Pokud však nemáme základní odhodlání být ve vědomí Krišny úspěšnými, jakýkoli druh zaměstnání či jakékoli místo, kde budeme sloužit Krišnovi, se podobně stane zdrojem neklidu a rozrušování mysli. Má rada tobě tedy zní prostě takto: najdi sám v sobě, zda máš dostatek základního odhodlání a víry v program vědomí Krišny a jestli takové odhodlání a víra budou změnou místa či činností posíleny. Krišna nás někdy uvrhne do složité situace, jen aby nás očistil a přinutil nás pokročit ve vědomí Krišny. Oddaný by se měl na potíže vždy dívat z takového hlediska, chápat to tak, že Krišna je tak laskavý, že pro nás vytvořil tyto strastiplné podmínky, a ulevuje nám tak od mnoha miliónů životů plných hříšných reakcí touto bezvýznamnou a dočasnou situací, kdy kvůli něčemu trpíme. Jestliže jsme ještě nevyvinuli připoutanost ke Krišnovi a jsme stále přitahováni k obyčejnému životu hospodáře, přátelům, rodině, dětem, práci atd., je to v pořádku. Díky tomuto procesu, kdy přispíváme něčím ze svého příjmu na kazatelské činnosti a účastníme se s rodinou chrámových přednášek a kírtanů, postupně získáme nadšení a rozvineme tuto připoutanost ke Krišnovi. Jde však o zdlouhavý a problematický způsob, a já vím, že jsi inteligentní, stejně jako i tvá žena Šaradíja, dělej tedy, co uznáš za vhodné, velice by mě však potěšilo, kdybyste ty a tvá žena zasvětili své životy plně kazatelské práci. Je to důležité. Záviset na továrnách, na rodině, to jsou záležitosti obyčejných lidí a může se jim věnovat každý, ty však nejsi jen tak někdo, to vím jistě.
Má nejlepší rada v tuto chvíli zní, aby ses nezatěžoval tolika spekulativními myšlenkami, které celou situaci jen ztěžují. Jestliže jsi však onemocněl infekcí jater, je to něco jiného. Nejprve se musíš uzdravit. Z toho důvodu pro tebe může být lepší žít v Evropě nebo v Americe, nevím to přesně. V každém případě si pamatuj, že se ti teď dostalo této mimořádné příležitosti lidské podoby života, a není náhoda, žes potkal svého duchovního mistra a zapojil ses do činností spjatých s Krišnou, proto na tyto věci pamatuj a snaž se co nejlépe pomocí své inteligence a energie využít této situace a bez dalších odkladů dosáhnout dokonalé úrovně života. Činností nejvíce doporučovanou Krišnou a Pánem Čaitanjou k dosažení dokonalé úrovně v tomto věku Kali-jugy je sankírtan neboli kazatelské poslání. Budeš-li tedy schopen stát se prvotřídním kazatelem, bude to nejlepší cesta pro tebe i pro ostatní. Tvá žena ti také může pomoci v těchto důležitých činnostech rozšiřování vědomí Krišny. Je velice dobrou malířkou a umělkyní a je také velice upřímná a seriózní, můžete tedy společně využít vaše životy ke kázání vědomí Krišny, to bude pro vás lepším zaměstnáním. Mít děti není nic špatného, nejsou na překážku kazatelskému úsilí. Přílišná připoutanost k dětem, domovu a práci však pokazí vaši příležitost velice rychle získat plný prospěch z vědomí Krišny neboli sebeuvědomění.“ (dŠP Vaikunthanáthovi, 29. prosince 1972)
73-07 „Vyrozuměl jsem, že si přeješ zůstat hospodářem žijícím mimo chrám a že sis pořídil svou vlastní chalupu ve skotském Argyllu. To je zcela v pořádku. Naróttam dás Thákur ve své písní zpívá, že nezáleží na tom, zda je člověk sannjásím či hospodářem, hlavně musíme být vždy ve vědomí Krišny a zpívat svaté jméno. Ty popisuješ, že sis doma postavil oltář a že obětuješ prasádam, a já to vše schvaluji. Jako takto žijící grihastha však nemůžeš dělat jednu věc, a to je chodit do ulic a pořádat sankírtan a prodávat naše knihy pro svou vlastní obživu. Takové sankírtanové činnosti mohou být vykonávány společně s oddanými z našeho skotského chrámu, nikoli nezávisle. Chceš-li žít odděleně, musíš si na živobytí vydělávat prací, musíš mít zaměstnání, díky kterému se budeš moci postarat o svou rodinu a domov. Nemůžeš to dělat za pomoci zpívání na ulicích; to není pro grihasthu dobrý nápad. Například zde v Bhaktivédánta Manoru chodí mladí lidé ven každý den, včetně grihasthů žijících v části Manoru vyhrazené pro hospodáře, kteří také chodí ode dveří ke dveřím a vybírají výměnou za knihy příspěvky, pomocí kterých se pak starají o celý projekt. Po celém světě naše střediska udržujeme pomocí takového žebrání či prodávání knih. Není to však dovoleno nezávisle na našich ustanovených ISKCONských centrech, nedělej to tedy prosím; žádám tě o to. Pokud jde o otevření dalšího střediska v Argyllu, kam by oddaní mohli přicházet a žít tam a kde by se mohly pořádat pravidelné kírtany pro hosty, můžeš takový perspektivní nápad navrhnout Šjámasundarovi, který je členem GBC pro Velkou Británii.
Prozatím pokračuj ve svém rozhodnutí žít jako hospodář odděleně, avšak zaměř se na zpívání džapy a čtení našich knih a vždy obětuj jídlo Krišnovi pomocí modliteb. Žijte blaženě a poklidně jako manželé, a když budete každý den zpívat šestnáct kol džapy, Krišna, který sídlí ve vašich srdcích, vám poradí, jak dále pokračovat tou nejlepší cestou a dělat stále větší pokrok ve vědomí Krišny. Nesmíme nikdy zapomenout na to, že tento současný život je dočasný a může v jakýkoli okamžik skončit. Cílem naší existence by tedy mělo být stát se plně vědomými Krišny a jít na konci tohoto současného života zpátky domů k Bohu. Rád uslyším o tvém dalším pokroku.“ (dŠP Íšvarovi, 17. července 1973)
73-11 „Dokonce i v kanceláři můžeš dělat pokrok ve vědomí Krišny, když budeš zpívat Hare Krišna a odevzdávat určitý podíl z tvého příjmu Mandiru. Podle naší filozofie všechny plody našich činností dáváme Krišnovi pro Jeho požitek. Nezáleží na tom, kde se v našem životě zrovna nacházíme.“ (dŠP Šankarovi Pynemu, 15. listopadu 1973)
73-12 „Ano, kdyby se ti podařilo získat nějakou zemědělskou půdu a pěstovat tam obilí, bylo by to skvělé. Obzvláště chceme dovážet obilí do Indie. Neměl bys však měnit či narušovat současný chrámový program. Ekonomická situace je vždy nejistá, my však závisíme pouze na Krišnovi.“ (dŠP Makhanlálovi, 11. prosince 1973)
74-09 „Tento projekt restaurace nebude fungovat. Nesnažte se o to. Musíte zajistit novou budovu. Restauraci bych vám v současné chvíli vůbec nedoporučoval. Je to velice náročná záležitost. Nejlepší by bylo, kdyby se Subala odebral na Fidži kázat. O to se má sannjásí starat, ne otevírat restaurace. To nechte na grihasthech. Kázání má přednost. Subala by se tam měl vydat a obezřetně se o vše postarat a získat pomoc z Austrálie. Pan Puňdža mi napsal, že zařizuje letenku a poskytne pomoc. Dobře se o to tedy postarejte.“ (dŠP Sudámovi a Subalovi dásovi Gósvámím, 5. září 1974)
75-03 „Pokud jde o tvé otázky, jde především o to, že bys měl přijmout pouze tolik, kolik je potřeba k tomu, abys se svou rodinou žil spokojeně ve vědomí Krišny. Neber si víc, než kolik ve skutečnosti potřebuješ. A měl bys chrámu přispívat podle svých nejlepších možností. Nic není povinné. Přijmeme cokoli, čím nám laskavě přispěješ.“ (dŠP Tirihangovi dásovi, 14. března 1975)
75-06 „Vydal jsem teď pokyny týkající se toho, že hospodáři by měli odevzdávat padesát procent příjmů chrámům. Jestliže s tím někdo nesouhlasí, může s tím jít za Džajatírthou.“ (dŠP Mahádžanovi dásovi, 23. června 1975)
75-07 „Pokud jde o investici do nové restaurace, nezáleží na tom, že to může být sto tisíc dolarů. Budou-li z ní chodit příjmy, můžeš do ní investovat. Chci, aby všichni naši hospodáři byli zaměstnáni vedením těchto restaurací.“ (dŠP Gurukripovi Svámímu, 29. července 1975)
76-01 „Navrhuješ, že někteří lidé se nejlépe hodí pro podnikání. Já s tím souhlasím. Všichni grihasthové, které zajímá obchodování, by se do toho měli s plným nadšením pustit:
yat karoṣi yad aśnāsi, yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya, tat kuruṣva mad-arpaṇam
Toto by měl být řídící princip. Ať tedy všichni grihasthové, kteří to chtějí, naplno rozjedou obchod ve Spojených státech a touto cestou podporují gurukulu. Obchod by měli provozovat grihasthové, ne sannjásí či brahmačárí. Stejně tak nemůžeme očekávat, že sannjásí a brahmačárí budou podporovat gurukulu. Rodiče musí za své děti vzít zodpovědnost, jinak by děti neměli mít. Zodpovědnost leží na jednotlivých rodičích. Nejsem nakloněn vybírání peněz od chrámů. Rodiče musí platit za obživu svých dětí. Nemůžeme čekat ani žádné půjčky od BBT. Teď je 50 procent zisků BBT zaslíbeno na projekty v Indii – Bombaj, Kurukšétra, Májápur. Výnosy z obchodů by měly nejprve jít na podporu gurukuly a zbytek by měl být rozdělen místním chrámům na údržbu. Grihasthové mohou podnikat. Nejlepší je, když je chrámovým prezidentem buď sannjásí, nebo brahmačárí.
Jestli chtějí grihasthové rozdávat knihy, měli by dostat provizi 5 až 10 procent, z čehož musí jít část na gurukulu. Co se týká kohokoli jiného, kdo je zaměstnán v důležitých projektech Společnosti, musí dostat něco pro obživu svých dětí v gurukule. Pokud jde o prasádam a ubytování, to již dostávají zdarma. Někdy si ale grihasthové vaří něco sami. Na to nemůžeme nic přispět. Snaž se prostě jen zlepšit systém prasádam tak dobře, že nikdo nebude chtít nic jiného. Další věc je, že bychom měli grihasthy podporovat do zemědělství. V indických vesnicích jako Vrindávan lidé získávají dostatek ghí pro vlastní potřebu a přebytek prodávají obchodníkům, kteří z toho také mají zisk. Ochrana krav znamená dobré jídlo a dobrý obchod. Já vám tedy mohu dát návrhy, jak vše spravovat, je však na GBC, jak tyto body uvést do praxe.” (dŠP Džajatírthovi, 22. ledna 1976)
76-04 „Návrh projektu farmy v severní Kalifornii schvaluji. Podobné projekty jsou společně s výstavbou chrámů, ochranou krav, dojením mléka, ze kterého se pak vyrobí ghí, a otevíráním Hare Krišna restaurací velice vhodné pro grihasthy.“ (dŠP Čitsukhánandovi dásovi, 2. dubna 1976)
76-09 „Hospodáře, kteří nedokážou prodávat knihy, bychom měli podpořit, aby poctivě pracovali na tomto projektu restaurace.“ (dŠP Ráméšvarovi dásovi, 8. září 1976)
77-02 „Sklony hospodářů žít na úkor ostatních členů Společnosti, jak to popisuješ, nejsou dobré. Jeden způsob, jak si mohou vydělat peníze, je prodej knih, ze kterého pak dostanou plat či provizi. Jestli ale, jak říkáš, toto dělat nechtějí, pak ano, měli by dělat nějakou poctivou práci. Jelikož je to obecný problém, může být probrán na společné schůzi GBC v Májápuru.“ (dŠP Harikéšovi Svámímu, 1. února 1977)
77-04 „Ano, jestliže naši hospodáři nedokáží rozdávat knihy, pak by měli žít ve farmářské komunitě. Tam mohou vyrábět vlákno na výrobu tkanin, příst a věnovat se dalším podobným činnostem. Musí však něco dělat, ne jen nečinně vysedávat, neboť zahálčivá mysl je ďáblova dílna.“ (dŠP Nitjánandovi dásovi, 12. dubna 1977)