Vždy vzpomínat na Kṛṣṇu a nikdy na Něj nezapomenout je možné díky neustálému zpívání svatého jména:
Tento verš je citátem z Padma Purāṇy. Existuje mnoho usměrňujících zásad písem a pokynů od duchovního mistra. To vše by mělo sloužit základnímu principu – neustále vzpomínat na Kṛṣṇu a nikdy na Něho nezapomenout. To je možné, když člověk zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Proto je nutné důsledně zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru dvacet čtyři hodin denně.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 22.113
Ti, kdo jsou inteligentní … se nezajímají o čtyři druhy utrpení hmotného života, nýbrž o povýšení na duchovní planety. Ten, kdo je neustále v transu (nitya-yuktasya yoginaḥ) neodvádí svou pozornost na nic jiného. Vždy se nachází v transu. Jeho mysl je naplněna myšlenkami na Kṛṣṇu a nikdy se od nich neodchyluje (ananya-cetāḥ satataṁ). Satataṁ znamená kdekoli a kdykoli.
V Indii jsem žil ve Vṛndāvanu, a teď jsem v Americe, to však neznamená, že se nacházím mimo Vṛndāvan, protože když neustále myslím na Kṛṣṇu, jsem vždy ve Vṛndāvanu, bez ohledu na hmotná označení. Vědomí Kṛṣṇy znamená, že stále žijeme s Kṛṣṇou na duchovní planetě, Goloce Vṛndāvanu, a že prostě jen čekáme, až se vzdáme tohoto hmotného těla. Smarati nityaśaḥ znamená „neustálé vzpomínání“, a ten, kdo neustále vzpomíná na Kṛṣṇu, si Pána snadno získá – tasyāhaṁ sulabhaḥ. Kṛṣṇa samotný říká, že díky procesu bhakti-yogy si Jej snadno získáme. Proč bychom se tedy měli věnovat nějakému jinému procesu? Můžeme zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare dvacet čtyři hodin denně. Neexistují pro to žádná pravidla a omezení. Můžeme zpívat na ulici, v metru, nebo doma či v kanceláři. Neplatí se z toho žádné daně a nic to nestojí. Proč se toho tedy nechopit?
Mezi životem a smrtí
„Prvotřídním yogīm je ten, kdo na Mě neustále myslí.“ Měli bychom vždy pamatovat na to, že Kṛṣṇa je v našem srdci, a myslet na Něj. Tak vypadá náležitý systém meditace. Budeme-li neustále zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, budeme tak vždy vzpomínat na Kṛṣṇu, jehož podoba bude okamžitě probuzena v našich srdcích. Neustálé vzpomínání na Kṛṣṇu je to, oč ve vědomí Kṛṣṇy jde. Prvotřídním yogīm je ten, kdo si jen neustále vědom Kṛṣny. Toho se dá dosáhnout pokorným nasloucháním o Něm.
Učení Pána Kapily, syna Devahūtī
Díky velkým požehnáním získaným prostřednictvím zpívání mahā-mantry je možné vzpomínat na Pána s neustálou oddaností:
(Pán Kṛṣṇa Arjunovi): Ó synu Pṛthy! Ten, kdo na Mě vždy bez odchýlení vzpomíná, Mě snadno dosáhne, díky svému neustálému vykonávání oddané služby.
Bhakti-yoga je velice jednoduchá, čistá a snadná. Každý může začít prostým zpíváním Hare Kṛṣṇa. Pán je velice milostivý ke všem, ale jak jsme již uvedli, je zvláště nakloněn těm, kteří Mu vždy bez odchýlení slouží. Těmto oddaným různými způsoby pomáhá. Ve Védách (Kaṭha Upaniṣad 1.2.23) je řečeno: yam evaiṣa vṛṇute tena labhyas / tasyaiṣa ātmā vivṛṇute tanuṁ svām – ten, kdo je zcela odevzdán Nejvyššímu Pánu a prokazuje Mu oddanou službu, Ho může poznat v Jeho pravé podobě. A Bhagavad-gītā (10.10) uvádí: dadāmi buddhi-yogaṁ tam – tento oddaný od Pána obdrží dostatečnou inteligenci, aby Ho nakonec mohl dosáhnout v Jeho duchovním království. Zvláštní předností čistého oddaného je to, že vždy bez odchýlení a bez ohledu na místo a čas myslí na Kṛṣṇu. Nic mu v tom nemůže zabránit; vykonává svou službu, ať je to kdekoli a v jakékoli době. …Čistý oddaný je vždy nepřetržitě zaměstnán transcendentální láskyplnou službou Nejvyššímu Pánu a nemůže na Něj zapomenout – proto může Pána snadno dosáhnout. Tak jako čistý oddaný nemůže ani na okamžik zapomenout na Nejvyššího Pána, Nejvyšší Pán nemůže ani na okamžik zapomenout na svého čistého oddaného. To je úžasné požehnání, které přináší proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy spočívající ve zpívání mahā-mantry Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.
Bhagavad-gītā taková, jaká je, 8.14
Pán Caitanya říká, že vzpomínat na Kṛṣṇu je možné prostřednictvím neustálého zpívání Jeho jmen:
Kṛṣṇa neradí Arjunovi, aby na Něho pouze vzpomínal a zřekl se svého zaměstnání. Pán nikdy nedoporučuje nic nepraktického. V tomto hmotném světě musí každý pracovat, aby zaopatřil své tělo. … Pán proto Arjunovi říká, že se nemusí zříkat svého zaměstnání, ale že má při něm pamatovat na Kṛṣṇu (mām anusmara). Pokud se necvičí ve vzpomínání na Kṛṣṇu během svého boje o přežití, nebude schopen na Něho vzpomínat, až přijde smrt. Pán Caitanya radí totéž: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ – každý má neustále zpívat Pánova jména. Jména Pána a Pán samotný se od sebe neliší. Pokyny Pána Kṛṣṇy, jenž řekl Arjunovi: „Vzpomínej na Mě,“ a výzva Pána Caitanyi: „Neustále zpívejte jména Pána Kṛṣṇy,“ tedy znamenají totéž, protože mezi Kṛṣṇou a Jeho jménem není rozdíl. Na absolutní úrovni není rozdíl mezi jménem a jmenovaným. Musíme tedy praktikovat neustálé vzpomínání na Pána, dvacet čtyři hodin denně – zpívat Jeho jména a uzpůsobit své činnosti tak, abychom na Něj mohli vždy vzpomínat.
Bhagavad-gītā taková, jaká je, Předmluva
Poslouchání a odříkávání svatého jména v průběhu procesu kṛṣṇa-smaraṇa:
Trestí všech rad je, že člověk by měl využít všeho svého času – dvaceti čtyř hodin denně – k pěknému opěvování a připomínání si Pánova božského jména, transcendentální podoby, vlastností a věčných zábav a postupně tím zaměstnat jazyk a mysl.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš komentoval takto: „ … Na počáteční úrovni by měl oddaný neustále naslouchat kṛṣṇa-kathā. Říká se tomu śravaṇa-daśā, stádium naslouchání. Neustálým nasloucháním transcendentálnímu svatému jménu Kṛṣṇy a vyprávění o Jeho transcendentální podobě, vlastnostech a zábavách může dosáhnout úrovně přijetí nazvané varaṇa-daśā. Když dosáhne této úrovně, začne ho poutat naslouchání kṛṣṇa-kathā. Je-li schopen zpívat v extázi, dosáhne úrovně smaraṇāvasthā, úrovně vzpomínání. Vzpomínání, pohroužení, meditace, neustálá meditace a trans je pět fází, ze kterých se skládá postupně se rozvíjející kṛṣṇa-smaraṇa. Zpočátku může být vzpomínání na Kṛṣṇu občas přerušeno, ale později zůstává nepřerušováno. Nepřerušované a soustředěné vzpomínání se nazývá meditace. Když se meditace rozvine a začne být trvalá, nazývá se anusmṛti. Nepřerušovanou a neustálou anusmṛti se oddaný dostane do stavu samādhi neboli duchovního transu. Když se smaraṇa-daśā neboli samādhi plně vyvine, duše dospěje k porozumění svého původního přirozeného postavení. V tom okamžiku může dokonale a jasně porozumět svému věčnému vztahu s Kṛṣṇou. To se nazývá sampatti-daśā, dokonalost života.“
Nektar pokynů 8
Dosáhne-li někdo dokonalosti ve zpívání svatého jména a naslouchání tomuto jménu, bude vždy vzpomínat na Kṛṣṇu:
Čím více někdo zpívá jména Kṛṣṇy, tím víc je k Němu poután. Služba prostřednictvím procesů śravaṇaṁ a kīrtanaṁ, naslouchání o Kṛṣnovi a opěvování Kṛṣṇy, jsou počátkem oddané služby. Následuje po nich smaraṇaṁ – neustálé vzpomínání na Kṛṣṇu. Když někdo dosáhne dokonalosti ve zpívání svatého jména a naslouchání tomuto jménu, bude vždy vzpomínat na Kṛṣṇu. Na této třetí úrovni se z něj stane veliký yogī.
Vědomí Kṛṣṇy: Nejlepší dárek
Neustálým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry můžeme dosáhnout plného vědomí Kṛṣṇy a zdokonalit náš život:
Příklad gopī je velice názorný pro osoby, které se snaží plně ponořit do vědomí Kṛṣṇy. Je velice snadné sdružovat se s Kṛṣṇou jednoduše vzpomínáním na Jeho transcendentální zábavy. Každý má sklon někoho milovat. Ve vědomí Kṛṣṇy jde především o to zaměřit naši lásku na Kṛṣṇu. Neustálým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry a vzpomínáním na transcendentální zábavy Kṛṣṇy můžeme dosáhnout plného vědomí Kṛṣṇy, čímž se náš život stane vznešeným a plodným.
Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství
Zatímco zpíváme Hare Kṛṣṇa mantru, připomínají se nám Pánovy činnosti:
Oddaný neustále nepřerušovaně myslí na Pána. Když zpívá Hare Kṛṣṇa mantru, slova Kṛṣṇa a Hare mu okamžitě připomínají všechny Pánovy činnosti.
Śrīmad-Bhāgavatam 5.1.6