Je možné sdružovat se s Kṛṣṇou skrze Jeho přítomnost vibrace Jeho jména:

 

Někteří lidé si stěžují, že když se modlí k Bohu, necítí Jeho osobní přítomnost. Měli bychom vědět, že to je způsobeno naší neschopností, ne Boží. Přítomnost je projevena dvěma způsoby – fyzicky a zvukově. Fyzické projevení je dočasné, zatímco zvukové projevení je věčné. Když si užíváme zvuku Kṛṣṇova učení v Bhagavad-gītě, nebo když zpíváme Hare Kṛṣṇa, měli bychom vědět, že Kṛṣṇa je prostřednictvím této zvukové vibrace okamžitě přítomen. Je absolutní, a kvůli tomu je Jeho zvuková vibrace stejně důležitá jako Jeho fyzická přítomnost. Když cítíme odloučení od Kṛṣṇy nebo duchovního mistra, měli bychom se snažit vzpomínat na jejich pokyny, načež už nebudeme toto odloučení cítit. Takové spojení s Kṛṣṇou a duchovním mistrem by mělo probíhat prostřednictvím zvukové vibrace, ne fyzické přítomnosti. To je skutečné sdružování. Klademe tolik důrazu na vidění, avšak když byl Kṛṣṇa přítomen na této planetě, vidělo Ho tolik lidí, kteří si přesto neuvědomili, že je Bohem; vidění tedy není v tomto ohledu výhodou. Když Kṛṣṇu spatříme, neporozumíme Mu, budeme-li však pozorně naslouchat Jeho učení, můžeme dosáhnout úrovně porozumění. Díky zvukové vibraci se můžeme Kṛṣṇy okamžitě dotknout, proto bychom měli klást větší důraz na zvukovou vibraci Kṛṣṇy a duchovního mistra, pak se budeme cítit šťastní a nebudeme cítit odloučení.

                                                                                  Povýšení k vědomí Kṛṣṇy

 

Oddaný se sdružuje s Pánem prostřednictvím Jeho posvátného zastoupení, svatého jména:

 

Zvuk zastupuje daný předmět v tom smyslu, že když o tomto předmětu hovoříme, vytváříme zvuk, který nám dává představu o jeho podobě. Zvuk je tedy jemnou charakteristikou daného předmětu. Stejně tak zvukové zastoupení Pána má stejné vlastnosti jako Jeho úplná podoba, jak ji viděli Vasudeva a Mahārāj Daśaratha, otcové Śrī Kṛṣṇy a Śrī Rāmy. Zvukové zastoupení Pána se neliší od Pána samotného, protože Pán a Jeho projev v podobě zvuku jsou absolutní poznání. Śrī Caitanya nás učí, že ve svatém jménu Pána, které je Jeho zvukovým zastoupením, jsou vloženy všechny Jeho energie. Prostřednictvím čisté vibrace zvukového zastoupení Pána neboli Jeho svatých jmen může člověk okamžitě požívat Jeho společnosti a svému čistému oddanému se Pán okamžitě projeví. Čistý oddaný tedy není ani na okamžik oddělen od Pána. Oddaný, který chce být neustále ve styku s Nejvyšším Pánem, může neustále zpívat Jeho svaté jméno, jak doporučují śāstry – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Ten, kdo se dokáže takto sdružovat s Pánem, bude jistě osvobozen z temnoty stvořeného světa, který je výtvorem falešného ega (tamasi mā jyotir gama).

                                                                               Śrīmad-Bhāgavatam 2.5.25

 

Skrze zvuk je možno uvědomit si přítomnost Kṛṣṇy:

 

Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare je zvuk (śabda), který se od Kṛṣṇy neliší. Zvuk Kṛṣṇa a původní Kṛṣṇa jsou totožní. Když zpíváme Hare Kṛṣṇa a tancujeme, Kṛṣṇa rovněž tančí s námi. Jistě, můžeme namítnout, že Ho nevidíme, proč však klást tolik důrazu na vidění? Proč ne slyšení? Vidění, chuť, cítění, dotyk a slyšení jsou všechno nástroje k vnímání a poznávání. Proč klademe tak zvláštní důraz na vidění? Oddaný si nepřeje Kṛṣṇu vidět, stačí mu prostě jen o Kṛṣṇovi slyšet. Nakonec Ho můžeme i spatřit, poslouchání by však nemělo být považováno za něco méněcenného. Existují věci, které slyšíme, avšak nevidíme – třeba vítr svištící u našich uší, který můžeme slyšet, avšak není možné jej vidět. Jelikož naslouchání není o nic méně důležité či pádné než vidění, můžeme Kṛṣnu slyšet a skrze zvuk si uvědomit Jeho přítomnost. Śrī Kṛṣṇa sám říká: „Nenacházím se v Mém sídle či v srdcích meditujících yogīch, nýbrž tam, kde mí čistí oddaní zpívají svaté jméno.“ Když děláme skutečný pokrok, můžeme vnímat Kṛṣṇovu přítomnost.

                                                                           Rāja-vidyā: Královské poznání

 

Pána můžeme pochopit a uctívat prostřednictvím Jeho transcendentálního zvukového zastoupení:

 

(Nārada Muni Śrīlovi Vyāsadevovi): Ten, kdo uctívá Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua, který nemá žádnou hmotnou podobu, v transcendentálním zvukovém zastoupení, vidí věci tak, jak jsou.

 

Naše smysly se skládají z hmotných prvků, a tudíž jsou nedokonalými prostředky k porozumění transcendentální podoby Pána Viṣṇua. Uctíváme Ho proto transcendentální metodou zpěvu v podobě zvukového zastoupení. Vše, co je mimo dosah našich nedokonalých smyslů, lze plně pochopit prostřednictvím zvukového zastoupení. I na dálku lze poznat osobu, která vydává zvukové signály. Je-li to možné na hmotné úrovni, proč by to nebylo možné na duchovní úrovni? Nejedná se o žádnou neurčitou neosobní zkušenost. Jedná se o skutečné pochopení transcendentální Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, který má čistou podobu věčnosti, blaženosti a poznání. …Transcendentální podobu věčné blaženosti a poznání lze vnímat našimi původními duchovními smysly, které je možné znovu oživit zpěvem posvátných manter, transcendentálních zvukových zastoupení.

                                                                           Śrīmad-Bhāgavatam 1.5.38

 

Díky zpívání svatého jména můžeme získat Pánovu společnost:

 

Měli bychom proto prosit, aby na Zemi byla vždy přítomna milost Pána, abychom mohli být požehnáni Jeho bezpříčinnou milosrdností a být šťastni v hojnosti všech životních nezbytností. Je možné se ptát, jak můžeme Nejvyššího Pána přimět, aby zůstal na této Zemi, když už Jeho mise skončila a Pán se vrátil do své říše. Ale my se Pána nemusíme snažit nijak zadržovat. Pán je všude přítomný, a pokud si to přejeme, může být neustále s námi. Můžeme být neustále v přítomnosti tohoto všudypřítomného Pána, jsme-li připoutáni k oddané službě Jemu formou naslouchání, opěvování, vzpomínání atd.

Na celém světě neexistuje nic, s čím by Pán nebyl spojen. Jedinou věcí, kterou se musíme naučit, je odkrýt zdroj spojení, a být tak ve styku s Pánem prostřednictvím služby vykonávané bez přestupků. Můžeme s Ním být spojeni prostřednictvím Jeho transcendentálního zvukového zastoupení. Svaté jméno Pána a Pán samotný jsou totožní, a proto ten, kdo bez přestupků zpívá svaté jméno Pána, může ihned pochopit, že Pán je před ním přítomen. Dokonce, i když posloucháme rádiové vysílání, můžeme si částečně uvědomit zvukovou relativitu, a opakováním transcendentálního zvuku můžeme skutečně cítit přítomnost Pána.

                                                                  Śrīmad-Bhāgavatam 1.16.32-33

 

Kṛṣṇa nám dává svou společnost prostřednictvím svého svatého jména:

 

Vždy bychom si měli pamatovat, že pokud zůstaneme v Kṛṣṇově společnosti, dosáhneme dokonalosti. Kṛṣṇa v tomto věku sestoupil v podobě svatého jména (kali-kāle nāma-rūpe kṛṣṇa-avatāra, Cc., Ādi 17.22). Caitanya Mahāprabhu proto říká:

 

nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis
tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ

 

„Můj drahý Pane, jsi tak laskavý, že Mi nabízíš svou přítomnost v podobě Tvého svatého jména, které je možné zpívat kdykoli a kdekoli.“ Pro zpívání Hare Kṛṣṇa neexistují žádná přísná pravidla. Hare Kṛṣṇa mantru můžeme zpívat všude. I děti ji zpívají a tancují. Na tom není nic těžkého. Když naši studenti někam jdou, vezmou si růženec a zpívají při chůzi. Nic tím neztratí a zisk je veliký, neboť zpíváním se sdružujeme s Kṛṣṇou samotným. Představte si, že bychom se měli osobně setkat s prezidentem. Jak bychom asi byli pyšní: „Mohu být v prezidentově společnosti.“ Neměli bychom tedy být také pyšní na to, že můžeme být ve společnosti nejvyššího prezidenta, který může stvořit mnoho miliónů takových prezidentů, jaké najdeme v tomto světě? Toho můžeme dosáhnout zpíváním Hare Kṛṣṇa. Caitanya Mahāprabhu proto říká: etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi. „Můj drahý Pane, jsi tak laskavý, že mi vždy nabízíš svou společnost.“ 

                                                                                        Učení královny Kuntī

 

Díky zpívání svatého jména se sdružujeme s Bohem, získáváme božské vlastnosti a stáváme se Pánovými společníky:

 

Jelikož je Pán absolutní, Jeho jméno, Jeho podoba a Jeho vlastnosti jsou rovněž absolutní a neliší se od Něj. Zpíváním svatého jména Boha tedy získáváme Jeho přímou společnost. Když se někdo sdružuje s Bohem, získává božské vlastnosti, a když je pak takto zcela očištěn, stává se společníkem Nejvyššího Pána.

                                                                                     Nauka o seberealizaci 

 

Díky zpívání mahā-mantry je možné přímo získávat Pánovu společnost:

 

Kṛṣṇa říká Arjunovi, aby si vždy byl vědom Kṛṣṇy. Toho je možné dosáhnout prostřednictvím zpívání Hare Kṛṣṇa. Jelikož se Kṛṣṇa a Jeho duchovní království od sebe neliší, protože jsou absolutní, je Kṛṣṇa a Jeho zvuková vibrace jedno a totéž. Prostým vydáváním zvuku Kṛṣṇova jména si můžeme požívat Kṛṣṇovy společnosti. Když kráčíme po ulici a zpíváme Kṛṣṇova jména, Kṛṣṇa je tam s námi. Jdeme-li po ulici a podíváme se vzhůru do nebe, uvidíme, že nás doprovází Slunce či Měsíc. Pamatuji si, že asi před padesáti lety, když jsme byli hospodářem, se mnou šel po ulici můj druhý syn, kterému v té době byly asi čtyři roky, a náhle se mě zeptal: „Otče, proč jde Měsíc s námi?“

Má-li i hmotný objekt jako Měsíc sílu doprovázet nás, můžeme jasně chápat, že Nejvyšší Pán, který je všemocný, dokáže neustále zůstávat s námi. Jelikož vlastní veškeré síly, je schopen stále zůstávat v naší společnosti, pokud jsme i my kvalifikováni zůstat v Jeho společnosti. Čistí oddaní jsou vždy pohrouženi v myšlenkách na Kṛṣṇu a neustále mají na paměti, že je Kṛṣṇa s nimi. Pán Caitanya Mahāprabhu tuto absolutní povahu Kṛṣṇy potvrdil ve své Śikṣāṣṭace (verš 2):

 

nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis
tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ
etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi
durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ

 

„Můj Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, v Tvém svatém jméně najdeme veškeré dobrodiní pro živé bytosti, a proto máš mnoho jmen, jako Kṛṣṇa a Govinda, pomocí kterých sám sebe expanduješ. Do těchto jmen jsi vložil veškerou svou energii, a pro vzpomínání na ně neexistují žádná pevná pravidla. Můj drahý Pane, ačkoli jsi padlým podmíněným duším poskytl takovou milost a učíš je Tvým svatým jménům, já jsem takový nešťastník, že během zpívání svatého jména páchám přestupky, a proto jsem nedosáhl připoutanosti k tomuto zpívání svatého jména.“

Můžeme se pokusit utratit mnoho peněz ve snaze postavit či založit chrám pro Kṛṣṇu, k tomu však musíme následovat mnoho pravidel a řádně dohlédnout na vedení tohoto chrámu. Zde je však potvrzeno, že když prostě jen zpíváme svaté jméno, může se nám za odměnu dostat Kṛṣṇovy společnosti. Tak jako Arjuna získal prospěch z toho, že byl na stejném voze jako Pán Śrī Kṛṣṇa, i my můžeme získat prospěch ze sdružování se s Kṛṣṇou prostřednictvím zpívání Jeho svatých jmen – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tato mahā-mantra není mým osobním výmyslem, nýbrž je autorizována Pánem Caitanyou Mahāprabhuem, který je považován nejen za autoritu, ale i inkarnaci Pána Śrī Kṛṣṇy samotného. Právě Pán Caitanya Mahāprabhu řekl: „Ó Pane, jsi tak laskavý k lidem tohoto hmotného světa, že ses expandoval do svého svatého jména, aby se s Tebou mohli sdružovat.“

                                                                                         Cesta k dokonalosti

 

Při vykonávání oddané služby oddaný vzpomíná na svrchovanost Pána a sdružuje se s Pánem prostřednictvím opakování Jeho transcendentálních jmen:

 

Zkušený oddaný si umí svůj život zařídit tak, aby při plnění různých povinností pro tento či příští život mohl stále vzpomínat Pánovo jméno, slávu, vlastnosti atd. Příkaz Pána je vyřčen v Bhagavad-gītě velice jasně: ve všech oblastech života má člověk pracovat pouze pro Pána. Pán má být v každé životní oblasti uznán za vlastníka. … Jedině Pán Śrī Kṛṣṇa o sobě může prohlásit, že je vlastníkem všeho ve svém stvoření. Čistý oddaný si tuto skutečnost stále uvědomuje a neustále hovoří o transcendentálním jménu, slávě a vlastnostech Pána, čímž je v nepřetržitém styku s Pánem. Pán je totožný se svým jménem, slávou atd., a proto být ve společnosti Jeho jména, slávy atd. vlastně znamená být ve společnosti Pána.

                                                                           Śrīmad-Bhāgavatam 1.5.36

 

Ten, kdo se věnuje kīrtanu bez přestupků, jistě získá Pánovu společnost:

 

Oddaní nemusí být zklamáni, že nejsou v Pánově přítomnosti, třebaže si to někdy myslí. Oddaná služba prostřednictvím opěvování, naslouchání, vzpomínání atd. (buď všech způsobů najednou, nebo některých nebo dokonce i jen jednoho z nich) nám přinese vytoužený výsledek, neboť budeme ve společnosti Pána tím, že Mu budeme tímto způsobem transcendentálně a láskyplně sloužit. Už samotný zvuk svatého jména Pána Kṛṣṇy nebo Rāmy může okamžitě očistit a zduchovnit celou atmosféru. Musíme bezpečně vědět, že Pán je přítomen všude, kde se taková čistá transcendentální služba vykonává, a proto ten, kdo bez přestupků provádí kīrtanaṁ, jistě získává Pánovu společnost.

                                                                           Śrīmad-Bhāgavatam 2.4.15

 

Díky zpívání svatého jména získává člověk Pánovu společnost

:

To samé potvrzuje Kṛṣṇa i v Ādi Purāṇě. Arjunovi tam říká: „Každého, kdo se věnuje zpívání Mého transcendentálního jména, musíme považovat za někoho, kdo je vždy v Mé společnosti. A mohu ti s upřímností říci, že takový oddaný si Mě snadno získá.“

                                                                                             Nektar oddanosti

 

Jelikož je zasažen silnou touhou po Kṛṣṇově společnosti, zpívá čistý oddaný neustále mahā-mantru:

 

Sanātana Gosvāmī později složil tento verš:

 

na premā śravaṇādi-bhaktir api vā yogo ’tha vā vaiṣṇavo
jñānaṁ vā śubha-karma vā kiyad aho saj-jātir apy asti vā
hīnārthādhika-sādhake tvayi tathāpy acchedya-mūlā satī
he gopī-jana-vallabha vyathayate hā hā mad-āśaiva mām

 

„Mám jen málo lásky k Bohu a žádné sklony naslouchat o oddané službě. Nemám ani příliš pochopení o vědě o oddané službě, nerozvíjel jsem poznání a nemám k dobru ani žádné prospěšné činnosti. Dokonce jsem se ani nenarodil ve vznešené rodině. Přesto však, ó miláčku pasaček z Vraji, dál chovám naději, že Tě dosáhnu, a tyto naděje mě neustále rozrušují.“

 

Takový oddaný, který je mocně zasažen těmito silnými touhami, neustále zpívá Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

                                                                                                    Zlatý avatār

 

Prostřednictvím naslouchání Kṛṣṇova svatého jména s Ním okamžitě můžeme přijít do styku:

 

Vědomí Kṛṣṇy je cestou k přímému styku s Nejvyšším. To je zvláštní dar Pána Caitanyi Mahāprabhua. Nejenže je tato metoda přímá a okamžitá, je také praktická. Ačkoli mnoho lidí připojujících se k této Společnosti nemá žádné kvalifikace, prostě jen díky spojení s touto Společností se stali velice pokročilými ve vědomí Kṛṣṇy. V této době je život velmi krátký a yogový systém zabírající příliš mnoho času obecné veřejnosti nepomůže. V Kali-yuze jsou všichni velice nešťastní a mají velmi špatnou společnost. Proto je doporučován proces přímého kontaktu s Nejvyšším – hari-nām. Kṛṣṇa je přítomen v podobě svého svatého jména a my s Ním můžeme pomocí naslouchání Jeho jménu okamžitě přijít do styku. Pouhým zaslechnutím jména Kṛṣṇa se okamžitě osvobozujeme od hmotného znečištění.

                                                                                     Cesta k dokonalosti

 

Jelikož se Kṛṣṇa a Jeho jméno od sebe neliší, když někdo zpívá svaté jméno, okamžitě přichází do styku s Kṛṣṇou:

 

Pán Caitanya se modlí:

 

nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis
tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ
etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi
durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ

(Śikṣāṣṭaka 2)

 

Říká, že transcendentální svaté jméno Boha – Kṛṣṇa –  je stejně mocné jako Kṛṣṇa samotný. Kṛṣṇa má neomezené energie a neomezené energie jsou podobně i ve svatém jménu Kṛṣṇy. Bůh má tisíce jmen, z nichž hlavním je jméno Kṛṣṇa, pro jehož zpívání neexistují žádná přísná pravidla. Nemusí se zpívat jen v určitou dobu. Můžeme ho zpívat kdykoli. Kṛṣṇovo jméno je navíc s Kṛṣṇou samotným totožné. Svaté jméno Kṛṣṇy je proto Kṛṣṇou samotným.

Neměli bychom si myslet, že Kṛṣṇa žije ve svém sídle, Goloce Vṛndāvanu, a že Jeho jméno se od Něj liší. V hmotném světě se samozřejmě na základě hmotného pojetí jméno liší od skutečnosti, kterou představuje, v absolutním světě však takové rozdíly neexistují. Kṛṣṇovo jméno je stejně mocné jako Kṛṣṇa samotný. Máme jazyk, a když tento jazyk zaměstnáme zpíváním Hare Kṛṣṇa, přijdeme okamžitě do přímého styku s Kṛṣṇou, jelikož jméno Kṛṣṇa a osoba Kṛṣṇa se neliší. Můžeme si myslet, že Kṛṣṇa je velice daleko, Kṛṣṇa je však také v nás. Je daleko, ale zároveň je nám nejblíže. I kdybychom si však mysleli, že je Kṛṣṇa daleko, Jeho jméno je zde. Můžeme zpívat Hare Kṛṣṇa, a mít tak Kṛṣṇu okamžitě na dosah. Tímto snadným způsobem se můžeme ke Kṛṣṇovi přiblížit. Zpívání Hare Kṛṣṇa není nijak omezeno. Můžeme zpívat kdykoli a ihned si Kṛṣṇu získat. Vidíte, jak je Kṛṣṇa milostivý?

                                                                                     Učení královny Kuntī

 

Jelikož se Pán a Jeho svaté jméno od sebe neliší, když čistý oddaný zpívá Pánovo jméno, Pán je okamžitě přítomen:

 

Jelikož je Pán Jagannāth za všech okolností absolutní, Jeho osoba, podoba, vyobrazení a kīrtan se od sebe neliší. Caitanya Mahāprabhu se proto uklidnil, když slyšel zpívání Pánova svatého jména. Předtím byl z odloučení od Jagannātha velice mrzutý. Závěr tedy zní, že Pán je ihned přítomen tam, kde čistí oddaní zpívají kīrtan. Zpíváním svatých jmen Pána se s Ním přímo sdružujeme.

                                                     Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 1.126

 

Díky zpívání mahā-mantry můžeme vždy cítit Pánovu přítomnost:

 

Jeden výrok týkající se poslouchání a zpívání mahā-mantry praví: „Říká se, že světci byli schopni slyšet znějící struny vīṇy v rukou Nārady, který vždy opěvuje slávu Pána Kṛṣṇy. Teď ten samý zvuk vstoupil do mých uší a já neustále cítím přítomnost Nejvyšší Osobnosti. Postupně se tak zbavuji všech připoutaností k hmotnému požitku.“

                                                                                            Nektar oddanosti

 

Zpíváním Hare Kṛṣṇa lze snadno dosáhnout Pána:

 

Vědomí Kṛṣṇy znamená neustále žít s Kṛṣṇou na Jeho duchovní planetě. Jelikož jsme si vědomi Kṛṣṇy, již žijeme s Ním. Musíme prostě jen čekat na to, až se vzdáme tohoto hmotného těla a vydáme se tam. Ten, kdo vzpomíná bez odchýlení na Kṛṣṇu, Ho snadno dosáhne. Tasyāhaṁ sulabhaḥ pārtha (BG 8.14): „Získají si Mě velice lacino.“ Ten, kdo se chopí vědomí Kṛṣṇy, velice snadno dosáhne té nejcennější věci. Jelikož se věnuje bhakti-yoze, snadno si Kṛṣṇu získá. Proč bychom se měli tak tvrdě snažit dosáhnout Kṛṣṇy, když On samotný říká, jak si Ho lze snadno získat? Musíme prostě jen zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare dvacet čtyři hodin denně. Neexistují pro to žádná pevná pravidla a omezení. Můžeme zpívat na ulici nebo v metru, doma nebo v kanceláři. Nic to nestojí a neplatí se z toho daně.

                                                                                          Cesta k dokonalosti

 

Kṛṣṇu přitahuje, když Jej někdo opěvuje, a tak se zjeví:

 

Absolutní Osobnost Božství se neliší od svého transcendentálního jména, podoby, svých zábav a zvukových vibrací, které je popisují. Jakmile se čistý oddaný pohrouží do čisté oddané služby (naslouchání, opěvování a vzpomínání na jméno, slávu a činnosti Pána), Pán se okamžitě zjeví transcendentálnímu zraku čistého oddaného odrazem v zrcadle srdce prostřednictvím duchovní televize. Čistý oddaný, který je s Pánem spojen láskyplnou transcendentální službou, se tedy může přesvědčit o přítomnosti Pána v každém okamžiku. Je přirozeným psychologickým jevem, že každý člověk rád slyší, jak ostatní hovoří o jeho slávě. Je to přirozený sklon, a Pán, který je také individuální osobností jako ostatní, není v této psychologii výjimkou. Psychologické rysy viditelné u individuální duše jsou vlastně jen odrazem psychologie Absolutního Pána. Jediným rozdílem je to, že Pán je největší osobností ze všech a je absolutní stejně tak jako vše, co se Ho týká. Není tedy nic divného, že Pána přitahuje, když čistý oddaný opěvuje Jeho slávu. Jelikož je absolutní, může se zjevit v obraze svého oslavování. Obojí je totožné. Śrīla Nārada Muni neopěvuje slávu Pána pro svůj osobní prospěch, ale kvůli tomu, že takové oslavování se neliší od Pána samotného. Nārada Muni vstupuje transcendentálním opěvováním do Pánovy přítomnosti.

                                                                           Śrīmad-Bhāgavatam 1.6.33

 

Kṛṣṇa je osobně přítomen tam, kde se zpívá svaté jméno bez přestupků:

 

Poselství Kṛṣṇy a Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, se od sebe neliší. Když nasloucháme o Bohu a velebíme Ho bez nejmenších přestupků, pak je Pán Śrī Kṛṣṇa přítomen v podobě transcendentálního zvuku, který je sám o sobě stejně mocný jako je Pán sám. Ve své Śikṣāṣṭace Śrī Caitanya Mahāprabhu tuto skutečnost jasně potvrzuje: svaté jméno Pána má všechny síly Pána a stejnou sílu vložil Pán do všech svých jmen, kterých je bezpočet. Každý se může věnovat pozornému a uctivému zpěvu svatého jména, kdykoli mu to vyhovuje, bez ohledu na denní dobu. Vlídnost Pána je tak veliká, že Pán je před námi osobně přítomen v podobě transcendentálního zvuku.

                                                                              Śrīmad-Bhāgavatam 1.2.17

 

Když oddaný zpívá Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa a Jeho vnitřní energie tančí na jeho jazyku:

 

Ten, kdo je zaměstnán oddanou službou Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi, žije v přímém vztahu s Ním, a proto se nepochybně již od samého začátku nachází na transcendentální úrovni. Oddaný nežije na hmotné úrovni, žije u Kṛṣṇy. Svaté jméno Pána a Pán se od sebe neliší, a když tedy oddaný zpívá Hare Kṛṣṇa, tančí Kṛṣṇa se svou vnitřní energií na jeho jazyku.

                                                                                         Bhagavad-gītā 12.8