Nasloucháním svatému jménu začneme být přitahováni ke Kṛṣṇovi:
Pán Caitanya uvádí příklad čisté oddanosti ze Śrīmad-Bhāgavatamu: říká se tam, že Kṛṣṇa sídlí v srdci každého. A proto, stejně jako řeky tečou přirozenou cestou směrem k moři, jakmile někdo zaslechne oslavování Pána, jeho duše začne okamžitě být přitahována k Nejvyššímu Pánu. To je začátek čisté oddané služby. Jakmile se někde zpívá Hare Kṛṣṇa, okamžitě se tam zničehonic objeví Kṛṣṇovo příslušenství, Jeho jméno, Jeho sláva, Jeho sídlo, Jeho společníci, protože Pán je tam osobně přítomen. Tak vypadá začátek našeho vědomí Kṛṣṇy. Pamatovat si něco pomocí odkazu ke kontextu znamená, že jakmile zaslechneme jisté klíčové slovo, ihned si vzpomeneme na všechny informace spjaté s tímto slovem. Je-li naše mysl podobně přitahována ke Kṛṣṇovi a všemu, co se Jej týká, prostým nasloucháním i jen nepatrného oslavování Jeho vlastností, jedná se o začátek čistého vědomí Kṛṣṇy.
Nauka o seberealizaci
Díky zpívání svatého jména oddaní začnou být přitahování ke Kṛṣṇovi:
Nejvyššího Pána, Kṛṣṇu, si lze uvědomit pouze oddanou službou. Proto je třeba být plně oddán. Aby někdo Pána dosáhl, měl by na Něho zcela upřít svou mysl a pracovat jen pro Něj. Nezáleží na tom, jakou práci dělá, má ji však vykonávat výhradně pro Kṛṣṇu. To je očekávaná úroveň oddané služby. Oddaný si nepřeje nic jiného než potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství. Jeho životním posláním je potěšit Kṛṣṇu a Kṛṣṇově spokojenosti může obětovat vše, jak to učinil Arjuna v bitvě na Kurukṣetře. Způsob, kterým toho dosáhne, je velmi jednoduchý – může se věnovat svému zaměstnání a přitom zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Toto transcendentální zpívání způsobí, že ho bude Osobnost Božství přitahovat.
Bhagavad-gītā 12.6-7