To, zda náležitě zpíváme svaté jméno, si lze ověřit podle toho, jak dychtíme vykonávat službu Pánu:
Muslimský vládce pak řekl Pánu Caitanyovi: „Když jsi mě tak milostivě přijal, dej mi prosím nějaký pokyn, abych Ti mohl nějak sloužit.“ Modlil se pak o osvobození od neomezených hříšných reakcí, kterých v minulosti nabyl svou závistí vůči brāhmaṇům a vaiṣṇavům a zabíjením krav.
Ten, kdo je očištěn následováním pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua – to znamená zpíváním svatého jména Kṛṣṇy – musí přirozeně dychtit po nějaké službě Pánu. Tak se to dá ověřit. Když se někdo nadšeně zapojí do služby Pánu, je zřejmé, že sklízí výsledky zpívání jmen Kṛṣṇy a Hariho. …Poté, co se člověk zbaví následků za své hříchy (karmy), začíná dychtit po službě Pánu. Tím se to dá ověřit. Protože se muslimský vládce v přítomnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua okamžitě očistil, byl schopen pronášet jména Kṛṣṇa a Hari. Chtěl proto nějakou službu.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 16.188-189
Ten, kdo se věnuje zpívání svatého jména, se osvobozuje od hmotného pojetí a rozvíjí připoutanost ke sloužení Pánovi:
Osoba náležitě zasvěcená pravým duchovním mistrem a věnující se zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare se postupně osvobozuje od sobeckého pojetí, kdy vidí jen sebe a své vlastnictví, a rozvíjí připoutanost k transcendentální milující službě Pánu v pěti druzích transcendentálních vztahů. Taková transcendentální služba není podmíněna hrubohmotným a jemnohmotným tělům. Pouze tehdy, když jsme schopni chápat, že mezi Nejvyšším Pánem a Jeho jménem není rozdíl, můžeme dosáhnout vědomí Kṛṣṇy. V takovou chvíli necítíme již potřebu hrát si se slovy. Místo toho se více zajímáme o žádání Pána: „Hare Kṛṣṇa – ó můj Pane, ó Pánova energie, prosím zaměstnejte mě ve Vaší službě!“
Zlatý avatār