Zpívání svatého jména bez přestupků přináší extázi:
(Pán Caitanya Prakāśānandovi Sarasvatīmu): „Poté, co můj duchovní mistr popsal sílu Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, naučil Mě další verš a doporučil Mi, abych ho neustále uchovával ve svém hrdle. ,V tomto věku Kaliho není žádná jiná možnost, žádná jiná možnost, žádná jiná možnost, jak udělat duchovní pokrok, než svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.‘ Od té doby, co jsem od svého duchovního mistra dostal tento pokyn, zpívám svaté jméno neustále. Měl jsem však dojem, že jsem se ze všeho toho zpívání svatého jména pomátl. Když tak v čisté extázi zpívám svaté jméno Pána, úplně se zapomínám a směji se, pláči, tančím a zpívám jako blázen. Proto jsem posbíral zbytky své rozvahy a začal zvažovat, že toto zpívání svatého jména Kṛṣṇy zakrylo veškeré Mé duchovní poznání. Zjistil jsem, že jsem se vlivem zpívání svatého jména zbláznil, a tak jsem se s tím okamžitě svěřil u lotosových nohou Mého duchovního mistra. ,Můj drahý Pane, co jste Mi to dal za mantru? Z pouhého pronášení této mahā-mantry jsem zešílel! Když v extázi zpívám svaté jméno, nutí Mě to tančit, smát se a plakat.‘ Když to Můj duchovní mistr slyšel, usmál se a řekl: ,Povahou Hare Kṛṣṇa mahā-mantry je, že každý, kdo ji zpívá, okamžitě rozvine extázi lásky ke Kṛṣṇovi.‘“
Śrī Caitanya Mahāprabhu se ve své Śikṣāṣṭace modlí:
yugāyitaṁ nimeṣeṇa
cakṣuṣā prāvṛṣāyitam
śūnyāyitaṁ jagat sarvaṁ
govinda-viraheṇa me
„Ó Govindo! Když od Tebe cítím odloučení, každý okamžik Mi připadá jako dvanáct let a více. Slzy Mi tečou z očí jako přívaly deště a mám pocit, jako by celý svět byl bez Tebe prázdný.“
Oddaný si přeje, aby se mu při zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry naplnily oči slzami, zalkl se mu hlas a rozbušilo se mu srdce. To jsou pro zpívání Pánova svatého jména dobré příznaky. V extázi by nám měl celý svět připadat bez Govindy prázdný. To je známka odloučení od Govindy. V hmotném životě jsme od Govindy všichni odloučeni a jsme pohrouženi ve světském uspokojování smyslů. Proto když se na duchovní úrovni vzpamatujeme, budeme po setkání s Govindou tak dychtit, že se bez Govindy stane celý svět pustinou. …Tento verš (83) vysvětluje, že ten, kdo pronáší Hare Kṛṣṇa mantru, rozvine bhāvu neboli extázi, což je stádium, které nám otevře oči. Je to předběžné stádium v rozvíjení naší původní lásky k Bohu. Začátečnický žák nejprve naslouchá a zpívá svaté jméno, sdružuje se s oddanými a následuje zásady, čímž odstraní všechny své nežádoucí zlozvyky. Tak rozvine pouto ke Kṛṣṇovi a nemůže na Kṛṣṇu ani na okamžik zapomenout. Bhāva je téměř dokonalé stádium duchovního života.
Upřímný student vyslechne od svého duchovního mistra svaté jméno a poté, co je zasvěcen, dodržuje zásady, které mu duchovní mistr dal. Když takto správně svatému jménu sloužíme, automaticky se projeví jeho duchovní povaha, což znamená, že se oddaný stane způsobilým zpívat svaté jméno bez přestupků. Je-li schopen zpívat svaté jméno tímto způsobem, může přijímat žáky po celém světě a stane se opravdovým jagad-guruem. Pod jeho vlivem tak začne celý svět zpívat svatá jména Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Všichni žáci takového duchovního mistra posilují svoji připoutanost ke Kṛṣṇovi, a proto on někdy pláče, někdy se směje, někdy tančí a někdy zpívá. Tyto projevy jsou u čistého oddaného jasně vidět. Když naši studenti z hnutí pro vědomí Kṛṣṇy zpívají a tančí, tak někdy dokonce i v Indii lidé žasnou při pohledu na to, jak se tito cizinci naučili zpívat svaté jméno a tančit v extázi. Caitanya Mahāprabhu však vysvětlil, že to není výsledkem praktikování, protože tyto příznaky se bez nějaké zvláštní snahy objeví u každého, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru upřímně. …Když člověk zpívá a tančí nebo poslouchá svaté jméno Pána, přirozeně si vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství, a protože mezi Kṛṣṇou a Jeho svatým jménem není žádný rozdíl, je ten, kdo zpívá, okamžitě spojen s Kṛṣṇou. Tak oddaný rozvine svůj původní postoj služby Pánu. V tomto postoji neustálé služby Kṛṣṇovi, zvaným bhāva, na Kṛṣṇu vždy různými způsoby myslí. Ten, kdo dosáhl této úrovně bhāvy, se již nenachází v sevření matoucí energie. Když se k této bhāvě postupně přidají další duchovní projevy, jako je třes, pocení a slzy, oddaný postupně rozvine lásku ke Kṛṣṇovi.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 7.75-83
Ten, kdo zpívá svaté jméno bez přestupků, projeví příznaky extáze a stane se způsobilým ke vstoupení do království Božího:
(Pán Brahmā polobohům): Ti, jejichž těla se v extázi mění a kteří těžce dýchají a potí se při naslouchání o slávě Pána, se dostávají do království Božího i v případě, že nedbají na meditaci a jiná odříkání. …
Jakmile se člověk zbaví všech deseti přestupků při zpívání svatého jména Boha, vyvine extatické tělesné příznaky, zvané pulakāśru. Pulaka znamená „příznaky štěstí“ a aśru znamená „slzy v očích“. Příznaky štěstí a slzy v očích se nutně objevují u člověka, který zpívá svaté jméno bez přestupků. V tomto verši je řečeno, že ti, kteří opěvováním Pánovy slávy skutečně vyvinuli příznaky štěstí a mají slzy v očích, jsou oprávněni vstoupit do království Božího.
Śrīmad-Bhāgavatam 3.15.25
Při naslouchání svatému jménu se oddaný noří do blaženosti:
(Pán Caitanya Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi): „Z toho se dá vyvodit, že jednání s Nejvyšší Osobností Božství, které je plné náklonnosti, přináší miliónkrát větší štěstí než jednání s Pánem v duchu úcty a bázně. Při pouhém zaslechnutí svatého jména zaplaví oddaného transcendentální blaženost.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 10.140
Svaté jméno nám umožní zakusit plnou sladkost transcendentálního života na každém kroku:
(Pán Caitanya Svarūpovi Dāmodarovi a Rāmānandovi Rāyovi): „… Zpívání svatého jména Kṛṣṇy rozšiřuje oceán transcendentálního života. Příjemně každého ochladí a umožní nám zakusit na každém kroku plnou sladkost svatého jména.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 20.12
Ten, kdo zpívá svaté jméno, získá Kṛṣṇova požehnání a zakouší devocionální extázi:
(Pán Caitanya Amoghovi): „Proto, Amogho, vstaň a zpívej Hare Kṛṣṇa mahā-mantru! Když to budeš dělat, Kṛṣṇa ti bezpochyby udělí svou milost.“ Jakmile Amogha, který ležel na smrtelném lůžku, uslyšel Śrī Caitanyu Mahāprabhua a pocítil dotek Jeho ruky, okamžitě vstal a začal zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Poblázněn extází lásky a zaplaven emocemi začal tančit. Amogha při svém tančení v extázi lásky projevil veškeré příznaky extáze, jako je chvění, pláč, jásot, trans, pocení a zalykání se. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl tyto vlny extatických emocí, začal se smát.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 15.277-279
Zpívání svatého jména může člověka přivést na duchovní úroveň extáze:
Můžeme také prakticky vnímat, že díky zpívání mahā-mantry, neboli Velkého zpěvu osvobození, lze okamžitě pociťovat transcendentální extázi přicházející z duchovní úrovně.
Na počátku nebudou možná přítomny všechny transcendentální extáze, kterých je celkově osm. Jedná se o následující: 1) ustrnutí, jako by byl člověk němý; 2) pocení; 3) ježení chlupů na těle; 4) přeskakování hlasu; 5) třesení; 6) slábnutí těla; 7) extatický pláč; a 8) trans. Není však pochyb o tom, že zpívání svatého jména po určitou dobu přivede člověka na duchovní úroveň, kde pocítí první symptomy těchto extází, které nutí člověka tancovat při zpívání této mantry. To jsme prakticky viděli. Dokonce i dítě se může zapojit do tohoto zpívání a tancování. Ovšem, ten, kdo je příliš zapleten do hmotného života, bude potřebovat více času, aby dosáhl této úrovně, avšak dokonce i takový hrubě materialistický člověk je velice rychle povýšen na duchovní úroveň.
Nauka o seberealizaci
I jen nepatrná připoutanost ke zpívání Hare Kṛṣṇa (atd.) může dokonce i v začátečníkovi vyvolat duchovní extázi:
Rūpa Gosvāmī uvedl, že pět druhů duchovních činností – konkrétně sídlení v Mathuře, uctívání Božstva Pána, recitování Śrīmad-Bhāgavatamu, sloužení oddaným a zpívání Hare Kṛṣṇa mantry – je tak mocných, že i jen nepatrná připoutanost k jakékoli z těchto pěti činností může dokonce i u začátečníka vyvolat duchovní extázi.
Nektar oddanosti
Kdyby materialistické osoby používaly svůj jazyk ke zpívání svatého jména, zakusily by jejich sladkost a užívaly by si života:
Ó můj milostivý Pane Caitanyo, nechť Tvé nektarové transcendentální činnosti, které jsou jako vody Gangy, plynou po povrchu mého jazyka, který připomíná poušť. Tyto vody jsou zkrášlovány lotosy v podobě zpívání, tančení a hlasitého opěvování Kṛṣṇova svatého jména, které jsou pro ryzí oddané místy radovánek. Tito oddaní jsou přirovnáni k labutím, kachnám a čmelákům. Melodický zvuk proudu této řeky těší jejich uši.
Hnutí Pána Caitanyi, hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, se vyznačuje tancem a opěvováním Kṛṣṇových zábav. Zde je přirovnáno k čisté vodě Gangy, plné lotosových květů. Z těchto květů se těší čistí oddaní, kteří jsou jako čmeláci a labutě. Jejich zpívání se podobá proudu Gangy, řeky nebeského království. Autor touží po tom, aby tyto sladce plynoucí vlny zalily jeho jazyk. Pokorně se přirovnává k materialistům, již se neustále věnují suchopárným řečem, které jim neposkytují žádné uspokojení. Kdyby místo toho použili své vyschlé jazyky ke zpívání svatého jména Pána – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – jak to předvedl Pán Caitanya, mohli by vychutnávat jeho sladkost a užívat si života.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 2.2
Naše transcendentální blaženost prostě narůstá jen díky procesu zpívání svatého jména:
(Vědomí Kṛṣṇy) se nazývá avyayam. Vyaya znamená „vyčerpání“. Někdo například může mít sto dolarů a jeden po druhém je utratí, příštího dne nebude mít nic. To je vyaya, vyčerpatelný. Vědomí Kṛṣṇy však takové není. Budete-li kultivovat toto poznání vědomí Kṛṣṇy, bude se zvětšovat. To potvrdil Pán Caitanya Mahāprabhu. Ānandāmbudhi-vardhanam. Ānanda znamená „potěšení“, „transcendentální blaženost“, a ambudhi znamená „oceán“. V hmotném světě máme zkušenost, že oceán se nezvětšuje. Když však někdo kultivuje vědomí Kṛṣṇy, jeho transcendentální blaženost se prostě jen zvětšuje. Ānandāmbudhi-vardhanam. A bude stále všem připomínat, že tento proces je velice snadný. Kdokoli může zpívat svaté jméno, kdekoli, bez daní či ztrát, nesmírně tím však získá.
Nauka o seberealizaci
Slovo rasa znamená „chuť“ či „nálada“. Sladkostí nebo bonbónů si požíváme díky jejich chuti. Každý se snaží užívat si určité chuti, i sexu si chceme užívat, protože je v něm jistá chuť. Říká se tomu chuť, ādi. Hmotné chutě se od ní liší, protože chutnají, ale rychle vyprchají. Trvají jen pár minut. Může vám zachutnat nějaký bonbón, avšak musíte si dát další, aby ta chuť trvala. Hmotná chuť není neomezená, skutečná chuť však nemá konce. Na duchovní chuť se nedá zapomenout, neustále se zvětšuje. Ānandāmbudhi-vardhanam. Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tato chuť se neustále zvětšuje.“ Duchovní chuť je jako oceán v tom smyslu, že je nezměrně velká. Tichý oceán se neustále vlní, avšak nezvětšuje se. Na Boží příkaz oceán nepřesahuje své meze, a stane-li se to, nastane chaos. Pán Caitanya Mahāprabhu říká, že existuje ještě jiný oceán, oceán transcendentální blaženosti, který se neustále zvětšuje. Ānandāmbudhi-vardhanaṁ pratipadaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ / sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam. Díky zpívání Hare Kṛṣṇa se síla našeho požitku neustále zvětšuje.
Cesta k dokonalosti
Čistý oddaný pohroužený do zpívání svatého jména Kṛṣṇy se noří do oceánu lásky ke Kṛṣṇovi:
Abychom si uvědomili náš vztah ke Kṛṣṇovi, musíme následovat ve stopách Pána Caitanyi a Jeho hlavních společníků, šesti Gosvāmīch – Śrī Rūpy, Sanātany, Śrī Jīvy, Gopāla, Raghunātha dāse a Raghunātha Bhaṭṭy. Tito Gosvāmī se neustále věnovali zpívání Hare Kṛṣṇa a tancování v extázi. Učili, že když se někdo ponoří do kṛṣṇa-kīrtanu neboli zpívání svatého jména Kṛṣṇy, vnoří se do oceánu lásky ke Kṛṣṇovi. Jakmile se rozezní zvuk Kṛṣṇova jména, okamžitě se noříme do oceánu lásky. To je známka čisté oddanosti. Proto se během kīrtanu tito Gosvāmī okamžitě nořili do oceánu lásky k Bohu.
Nauka o seberealizaci
Oddaný by měl prahnout po tom dni, kdy se díky zpívání svatého jména na jeho těle projeví příznaky extáze:
Plody lásky k Bohu, které Śrī Caitanya Mahāprabhu rozdává, jsou tak omamné, že každý, kdo je sní a naplní si jimi břicho, po nich okamžitě zešílí a sám od sebe začne zpívat, tančit, smát se a radovat se. … Velký zahradník Pán Caitanya tyto plody sám jí a následkem toho je neustále šílený, jako by byl bezmocný a zmatený. Pán svým saṅkīrtanovým hnutím každého pobláznil do stejné míry jako sebe samotného. Nenacházíme nikoho, kdo by Jeho saṅkīrtanovým hnutím nebyl omámen.
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, někdy se stalo, že omdlel a celé hodiny zůstával v bezvědomí. Ve své Śikṣāṣṭace (7) se modlí:
yugāyitaṁ nimeṣeṇa
cakṣuṣā prāvṛṣāyitam
śūnyāyitaṁ jagat sarvaṁ
govinda-viraheṇa me
„Ó Govindo! V odloučení od Tebe Mi jeden okamžik připadá jako dvanáct let a více. Slzy tečou z Mých očí jako přívaly deště a ve Tvé nepřítomnosti Mi celý svět připadá prázdný.“
Toto je dokonalá úroveň zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry a pojídání plodů lásky k Bohu, kterou předvedl Śrī Caitanya Mahāprabhu. Tuto úroveň by nikdo neměl uměle napodobovat, ale pokud bude vážně a upřímně dodržovat usměrňující zásady a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, přijde čas, kdy se u něho tyto příznaky projeví. Oči se mu zalijí slzami, srdce se mu v extázi rozbuší a oddaný nebude schopen vyslovovat mahā-mantru zřetelně. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, že oddaný by neměl tyto příznaky napodobovat, ale toužebně očekávat den, kdy se tyto příznaky transu v jeho těle samy objeví.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 9.49-52
Jak oddaný touží zpívat svaté jméno v extázi:
„Ó Pane s lotosovýma očima, kdy budu schopen neustále zpívat Tvé svaté jméno a kdy budu, inspirován tímto zpíváním svatého jména, schopen tancovat na březích Yamuny?“
Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.156
citováno ve Zlatém avatārovi
„Můj drahý Pane s lotosovýma očima, kdy přijde den, kdy budu na břehu řeky Yamuny chodit jako šílený a bez přestání zpívat Tvé svaté jméno za neustálého ronění slz z Mých očí?“
Nārada-pañcarātra
citováno v Nektaru oddanosti
Celý vesmír se vlivem transcendentální vibrace svatého jména zaplní extází:
Zde je popsána laskavost velkého mudrce Nārady Muniho, který neustále opěvuje zábavy Pána a přivádí pokleslé duše zpátky k Bohu. Śrīla Bhaktivinod Ṭhākur o tom ve své písni říká:
nārada-muni, bājāya vīṇā,
’rādhikā-ramaṇa'-nāme
nāma amani, udita haya,
bhakata-gīta-sāme
amiya-dhārā, variṣe ghana,
śravaṇa-yugale giyā
bhakata-jana, saghane nāce,
bhariyā āpana hiyā
mādhurī-pūra, āsaba paśi’,
mātāya jagata-jane
keha vā kāṅde, keha vā nāce,
keha māte mane mane
pañca-vadana, nārade dhari’,
premera saghana rola
kamalāsana, nāciyā bale,
‘bola bola hari bola’
sahasrānana, parama-sukhe,
‘hari hari’ bali’ gāya
nāma-prabhāve, mātila viśva,
nāma-rasa sabe pāya
śrī-kṛṣṇa-nāma, rasane sphuri’,
purā ’la āmāra āśa
śrī-rūpa-pade, yācaye ihā,
bhakativinoda dāsa
Tato píseň hovoří o tom, že Nārada Muni, velká duše, hraje na strunný nástroj zvaný vīṇā melodii rādhikā-ramaṇa, což je další jméno Kṛṣṇy. Jakmile udeří do strun, všichni oddaní začnou odpovídat, což zní naprosto úžasně. Zpívání za doprovodu strunného nástroje působí jako déšť nektaru a všichni oddaní tančí v extázi ke své plné spokojenosti. Když tančí, vypadají jako šíleně opojení extází, jako by pili nápoj zvaný mādhurī-pūra. Někteří z nich pláčou, někteří tančí a jiní, přestože nemohou tančit veřejně, tančí ve svých srdcích. Pán Śiva objímá Nāradu Muniho a začíná mluvit extatickým hlasem, a když Pán Brahmā vidí Pána Śivu tančit s Nāradou, také se přidává a říká: „Všichni prosím zpívejte Hari bol! Hari bol!“ Král nebes Indra se postupně rovněž s velkým uspokojením připojuje a začíná tančit a zpívat: „Hari bol! Hari bol!“ Takto se celý vesmír pod vlivem transcendentální vibrace svatého jména Boha dostává do extáze. Bhaktivinod Ṭhākur říká: „Když je vesmír v extázi, má touha je splněna. Modlím se proto k lotosovým nohám Rūpy Gosvāmīho, aby toto zpívání harer nāma (Cc., Ādi 17.21) mohlo dál takto krásně pokračovat.“
Śrīmad-Bhāgavatam 6.5.22
Nāma-saṅkīrtan přiměje celý svět k extatickému tancování:
(Pán Kṛṣṇa k sobě samému): „Osobně zavedu náboženství pro tento věk – nāma-saṅkīrtan neboli společné zpívání svatého jména. Tak celý svět roztančím v extázi, až pozná čtyři nálady láskyplné oddané služby.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 3.19
Aby ochutnali sladkost svatého jména, sestupují polobozi a světci, a dokonce i Kṛṣṇa samotný na Zemi v lidské podobě:
Když se zjevil Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby zavedl hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, narodily se na této zemi dokonce i takové osobnosti jako Pán Brahmā, Pán Śiva a čtyři Kumārové, přivábeny extatickou láskou k Pánu Kṛṣṇovi. Všichni, včetně velkého mudrce Nārady a oddaných, jako je Prahlād, sem přišli v lidských podobách, společně zpívali svatá jména Pána Kṛṣṇy, tančili a nechali se unášet záplavou lásky k Bohu.
Bohyně štěstí a další byli také přivábeni láskou ke Kṛṣṇovi, sestoupili v podobě lidských bytostí a s láskou si vychutnávali svaté jméno Pána.
Co říci o jiných, když dokonce i Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje, osobně sestupuje, aby si vychutnával nektar lásky k Bohu v podobě zpívání Hare Kṛṣṇa?
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 3.262-265
Ti, kdo zakusili sladkost zpívání svatého jména, se nezajímají o žádnou jinou duchovní blaženost či hmotné pohodlí:
Zosobněné Védy pokračovaly: „Ti nejinteligentnější oddaní se proto nevěnují žádnému jinému způsobu sebeuvědomění než oddané službě a neustále se zabývají jejími devíti procesy, zvláště nasloucháním a opěvováním. Když Tvoji oddaní naslouchají Tvým transcendentálním zábavám a opěvují je, nestarají se ani o transcendentální blaženost spojenou s osvobozením nebo se splynutím s Nejvyšším. Tito oddaní se nezajímají ani o takzvané osvobození a určitě nemají zájem o hmotné činnosti sloužící k povznesení se na nebeské planety kvůli smyslovému požitku. Čistí oddaní vyhledávají pouze společnost paramahaṁsů neboli vznešených osvobozených oddaných, aby mohli neustále naslouchat o Tvé slávě a opěvovat ji. Proto jsou čistí oddaní připraveni obětovat veškeré pohodlí v životě včetně rodinného života a takzvané společnosti, přátelství a lásky. Ti, kdo ochutnali nektar oddanosti v podobě transcendentální vibrace opěvující Tvoji slávu – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare –, se nezajímají o žádnou jinou duchovní blaženost nebo o hmotné pohodlí, které čistým oddaným připadají méně důležité než tráva na ulici.“
Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství
Bhāva pramení z porozumění, že Kṛṣṇova osobnost a jméno se od sebe neliší:
Transcendentální extatická připoutanost ke Kṛṣṇovi, která pramení z dokonalého pochopení, že Kṛṣṇova osobnost a jméno se od sebe neliší, se nazývá bhāva. Ten, kdo dosáhl bhāvy, zcela jistě není znečištěn hmotnou přírodou. Naopak si požívá transcendentálního štěstí plynoucího z této bhāvy, jejíž zesílená podoba se nazývá láskou k Bohu. Pán Caitanya řekl Prakāśānandovi Sarasvatīmu, že svaté jméno Kṛṣṇy, nazývající se mahā-mantra (velký zpěv), umožní každému, kdo je zpívá, dosáhnout úrovně lásky k Bohu neboli zesílené bhāvy.
Zlatý avatār
Blaženost plynoucí ze zpívání svatého jména je mnohem větší než štěstí získané pochopením neosobního Brahmanu:
(Pán Caitanya Prakāśānandovi Sarasvatīmu): „Ve srovnání s oceánem transcendentální blaženosti, kterou člověk vychutnává při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, je blaženost z pochopení neosobního Brahmanu (brahmānanda) jako mělká voda ve stoce.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Ādi-līlā 7.97
Zdánlivě extatické reagování impersonalistů na zpívání svatého jména je pouhým odrazem extatické lásky:
Také impersonalisté, kteří vlastně oddaně neslouží, mohou někdy projevit příznaky extatické lásky; nepovažuje se to však za skutečnou extázi. Je to pouhý odraz. Ve Vārānaṣī, posvátném městě neosobních učenců, můžeme například někdy vidět sannyāsīho, jak při zaslechnutí oslavy Pána pláče. Impersonalisté také někdy zpívají Hare Kṛṣṇa mantru a tančí, ale jejich cílem není sloužit Pánu, nýbrž splynout s Ním. Rūpa Gosvāmī proto říká, že i když se na těle impersonalisty objeví účinky zpívání svatého jména, neměli bychom je považovat za příznaky skutečné připoutanosti, ale za pouhé odrazy, stejně jako když se Slunce odráží od naleštěného skla do temné místnosti. Zpívání Hare Kṛṣṇa je však tak úžasné a transcendentální, že nakonec obměkčí i srdce impersonalisty. Rūpa Gosvāmī říká, že takové příznaky impersonalisty jsou pouhými odrazy extatické lásky. Nejsou to skutečné příznaky.
Nektar oddanosti