V Kali-yuze můžeme díky zpívání svatého jména dosáhnout osvobození a vrátit se do duchovního království:
(Śukadeva Gosvāmī Mahārājovi Parīkṣitovi): Můj milý králi, i když je Kali-yuga oceánem chyb, má přesto jednu dobrou vlastnost: pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry lze dosáhnout osvobození z pout hmoty a povýšení do transcendentálního království.
Śrīmad-Bhāgavatam 12.3.51
(citováno v Madhya-līle Śrī Caitanya-caritāmṛty 20.344)
Díky zpívání svatého jména se člověk osvobodí a vrátí se zpět k Bohu:
(Pán Caitanya Satyārājovi): „ … Je pouze třeba ústy pronášet svaté jméno. Tak může být osvobozen dokonce i člověk nejnižší třídy (caṇḍāla).“
I když je zpívání svatého jména dobré jak pro podmíněné, tak pro osvobozené duše, je zvláště prospěšné pro duše podmíněné, protože se jeho zpíváním mohou osvobodit. Když je člověk pronášením svatého jména osvobozen, dosáhne konečné dokonalosti, kterou je návrat domů, zpátky k Bohu. Pouhým zpíváním svatého jména Kṛṣṇy se lze vysvobodit z hmotného bytí. A nejen to, pouhé zpívání Hare Kṛṣṇa mantry nám umožní uzřít Pánovy lotosové nohy.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 15.108
Díky zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry se naše srdce očistí, naše láska ke Kṛṣṇovi a náš věčný vztah k Němu se obnoví a my se vrátíme zpátky k Bohu:
V tomto věku jsme všichni pokleslí, Nejvyšší Pán se však zjevil jako Caitanya Mahāprabhu, aby nám dal lásku k Bohu přímo. To Jeho společníci opěvovali. Rūpa Gosvāmī prohlásil:
namo mahā-vadānyāya
kṛṣṇa-prema-pradāya te
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-
nāmne gaura-tviṣe namaḥ
V tomto verši je Śrī Caitanya Mahāprabhu nazván mahā-vadānyou, nejvelkodušnější ze všech štědrých osob, neboť dává Kṛṣṇu tak snadno, že kdokoliv může Kṛṣṇy dosáhnout prostým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Měli bychom proto využít požehnání Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a když budeme zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry zbaveni všech nečistot (ceto-darpaṇa-mārjanam, Cc., Antya 20.12), velice snadno pochopíme, že Kṛṣṇa je jediným cílem lásky (kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet, ŠB 12.3.51).
Člověk tedy nemusí podstupovat tvrdou askezi trvající mnoho tisíc let; potřebuje se jen naučit, jak milovat Kṛṣṇu a neustále Mu sloužit (sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ, Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.234). Pak se bude moci velmi snadno vrátit domů, zpátky k Bohu. Nemusíme Pána přivádět sem za nějakým hmotným účelem, například abychom měli syna nebo cokoliv jiného. Pokud se vrátíme domů, zpátky k Bohu, bude nám vyjeven náš skutečný, věčný vztah s Pánem, a ten budeme věčně rozvíjet. Zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry postupně rozvineme náš věčný vztah s Nejvyšší Osobou, a tak dosáhneme dokonalosti zvané svarūpa-siddhi. Měli bychom využít tohoto požehnání a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Śrīla Narottam dās Ṭhākur proto ve své písni říká: patita-pāvana-hetu tava avatāra – Caitanya Mahāprabhu se zjevil jako inkarnace, aby vysvobodil všechny pokleslé duše, jako jsme my, a dal nám přímo lásku k Bohu. Tohoto velkého požehnání velké Osobnosti Božství musíme využít.
Śrīmad-Bhāgavatam 10.3.37-38
Pomocí zpívání Hare Kṛṣṇa se očistíme od všeho hmotného znečištění a vrátíme se domů, zpátky k Bohu:
Lidé si obvykle nejsou vědomi toho, co je v jejich životním zájmu – vrátit se domů, zpátky k Bohu. Nevědí, že jejich skutečným domovem je duchovní svět. V duchovním světě je mnoho vaikuṇṭhských planet a nejvyšší z nich je Kṛṣṇaloka, Goloka Vṛndāvan. … Je třeba být dostatečně inteligentní a vrátit se k Bohu. Měli bychom se zajímat o duchovní vaikuṇṭhské planety, zvláště o Goloku Vṛndāvan, a naučit se umění, jak se tam dostat pomocí jednoduché metody oddané služby, která začíná nasloucháním (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, ŠB 7.5.23). To rovněž potvrzuje Śrīmad-Bhāgavatam (12.3.51):
kaler doṣa-nidhe rājann
asti hy eko mahān guṇaḥ
kīrtanād eva kṛṣṇasya
mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet
Pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry se můžeme dostat na nejvyšší planetu (paraṁ vrajet). To platí zvláště pro lidi tohoto věku (kaler doṣa-nidhe). Tento věk má zvláštní výhodu – pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry se lze zbavit všeho hmotného znečištění a vrátit se domů, zpátky k Bohu. O tom není pochyb.
Śrīmad-Bhāgavatam 4.29.48
Když někdo neustále prostřednictvím zpívání svatého jména na Kṛṣṇu myslí, vrátí se v čase smrti zpět na Kṛṣṇaloku:
(Pán Kṛṣṇa Arjunovi): A každý, kdo na konci života při opouštění svého těla vzpomíná jen na Mě, dosáhne okamžitě Mého stavu bytí. O tom není pochyb.
V tomto verši je zdůrazněn význam vědomí Kṛṣṇy. Každý, kdo opustí své tělo s vědomím Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána, ihned dosáhne Jeho transcendentální přirozenosti. Důležité je zde slovo smaraṇa, vzpomínající. Na Kṛṣṇu nemůže vzpomínat nečistá duše, která nerozvíjela vědomí Kṛṣṇy na úrovni oddané služby. Z toho důvodu se má vědomí Kṛṣṇy kultivovat od samého začátku života. Chce-li někdo na konci života dosáhnout úspěchu, pak se nutně potřebuje cvičit ve vzpomínání na Kṛṣṇu. Proto by měl neustále zpívat mahā-mantru Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Pán Caitanya doporučoval být snášenlivý jako strom (taror iva sahiṣṇunā). Tomu, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa, může stát v cestě mnoho překážek a obtíží. Měl by je však přesto všechny snášet a pokračovat ve zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, aby mohl na konci života získat veškerý prospěch, který vědomí Kṛṣṇy přináší.
Ó synu Kuntī, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.
Zde je vysvětlen proces změny stavu bytí v kritické chvíli smrti. Jak je možné zemřít ve správném rozpoložení mysli? Mahārāj Bharata byl vznešenou osobností, ale přesto na konci života myslel na jelínka, a proto se v příštím životě objevil v jelením těle. Sice si pamatoval své dřívější činnosti, ale skutečností zůstává, že musel přijmout toto tělo zvířete. Myšlenky, které člověk má během svého života, se samozřejmě hromadí a ovlivní jeho myšlenky ve chvíli smrti – tímto životem se tedy utváří život příští. Je-li transcendentálně pohroužen do služby Kṛṣṇovi, jeho příští tělo bude transcendentální (duchovní), nikoliv hmotné. Zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare je proto nejlepší metoda, jak na konci života úspěšně změnit stav svého bytí na transcendentální život.
Proto bys měl, Arjuno, neustále myslet na Mě v Mé podobě Kṛṣṇy a zároveň konat svou předepsanou povinnost – bojovat. Když své činnosti zasvětíš Mně a soustředíš na Mě svou mysl a inteligenci, bezpochyby ke Mně dospěješ.
Tento pokyn Arjunovi je velice důležitý pro všechny lidi, kteří se věnují hmotným činnostem. Pán neříká, že se má člověk zříci předepsaných povinností či zaměstnání. Může v nich pokračovat, a zároveň myslet na Kṛṣṇu tak, že bude zpívat Hare Kṛṣṇa. To ho zbaví hmotného znečištění a zaměří jeho mysl a inteligenci na Kṛṣṇu. Díky zpívání Kṛṣṇových jmen bude bezpochyby přemístěn na nejvýše položenou planetu, Kṛṣṇaloku.
Ó Pārtho! Ten, kdo o Mně medituje jako o Nejvyšší Osobnosti Božství, jehož mysl je neustále pohroužena ve vzpomínkách na Mě a neodbíhá, Mě zaručeně dosáhne.
V tomto verši Pán Kṛṣṇa zdůrazňuje význam vzpomínání na Něho. Vzpomínky na Kṛṣṇu se nám vybaví pomocí zpívání mahā-mantry Hare Kṛṣṇa. Zpívání a poslouchání zvukového zastoupení Nejvyššího Pána zaměstná uši, jazyk a mysl. Tato mystická meditace je velice jednoduchá a každému pomůže Nejvyššího Pána dosáhnout. … Oddaný může neustále myslet na cíl svého uctívání, Nejvyššího Pána, v kterékoli z Jeho podob – jako Nārāyaṇa, Kṛṣṇa, Rāma a podobně – tím, že zpívá Hare Kṛṣṇa. To ho očistí a na konci života bude díky svému neustálému zpívání svatého jména přemístěn do království Boha. Provádění yogy je meditací o Nadduši v srdci, a podobně zpíváním Hare Kṛṣṇa se mysl neustále upírá na Nejvyššího Pána. Mysl je přelétavá, a proto je třeba ji donutit, aby myslela na Kṛṣṇu. Často se uvádí příklad s housenkou, která myslí na to, jak se stane motýlem, a následně se ještě za téhož života změní v motýla. Když budeme neustále myslet na Kṛṣṇu, je jisté, že na konci života budeme mít tělo stejné povahy jako Kṛṣṇa.
Bhagavad-gītā taková, jaká je, 8.5-8
Ten, kdo během svého života neustále zpívá svaté jméno Pána, se v čase smrti vrátí zpět domů, k Bohu:
(Śukadeva Gosvāmī králi Parīkṣitovi): Ajāmil volal svaté jméno Pána, když trpěl v okamžiku smrti, a přestože tím mínil svého syna, vrátil se domů, zpátky k Bohu. Jestliže tedy někdo zpívá svaté jméno Pána s vírou a bez přestupků, proč bychom měli o jeho návratu k Bohu pochybovat?
V okamžiku smrti je každý zmatený, protože jeho tělo přestává náležitě fungovat. I ten, kdo po celý život zpíval svaté jméno Pána, možná v tuto chvíli nebude schopen Hare Kṛṣṇa mantru zřetelně vyslovit. Přesto však získá veškerý prospěch, který zpívání svatého jména přináší. Proč bychom tedy neměli zpívat svaté jméno Pána nahlas a zřetelně, dokud je naše tělo v pořádku? Budeme-li tak činit, je docela možné, že i v okamžiku smrti budeme schopni vyslovit Pánovo svaté jméno s láskou a vírou. Závěrem lze tedy říci, že ten, kdo neustále zpívá svaté jméno Pána, má zaručeno, že se vrátí domů, zpátky k Bohu.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.2.49
Ten, kdo zpívá mahā-mantru, unikne již v tomto životě opakovanému rození a odejde na duchovní planetu Kṛṣṇy:
(Pán Kṛṣṇa Arjunovi): Na počátku Brahmova dne se všechny živé bytosti projeví z neprojeveného stavu, a když nastane Brahmova noc, opět splynou s neprojeveným.
Méně inteligentní osoby, které se snaží zůstat v tomto hmotném světě, mohou dosáhnout vyšších planet, a potom musí opět sestoupit na planetu Zemi. Během Brahmova dne mohou projevovat své činnosti na vyšších a nižších planetách hmotného světa, ale s příchodem Brahmovy noci jsou všechny zničeny. Za jeho dne získávají různá těla pro hmotné činnosti a za jeho noci již těla nemají a všechny spočívají těsně vedle sebe v těle Viṣṇua. Poté jsou s příchodem Brahmova dne znovu projeveny. Bhūtvā bhūtvā pralīyate – během dne se projeví a v noci je čeká zničení. Nakonec, po skončení Brahmova života, jsou všechny zničeny a zůstávají neprojeveny po dobu miliónů let. A když se opět narodí Brahmā, projeví se v tomto dalším věku opět i ony. Tímto způsobem jsou uchváceny hmotným světem. Avšak ti inteligentní jedinci, kteří začnou rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, plně využijí lidského života k oddané službě Pánu, zpívají Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a tak se mohou dokonce ještě v tomto životě přemístit na Kṛṣṇovu duchovní planetu, kde budou věčně blažení, nepodrobeni opakovaným zrozením.
Bhagavad-gītā taková, jaká je, 8.18
Lepší než vykonávání védských rituálních obřadů k povýšení na vyšší hmotné planety je zpívat svaté jméno a vrátit se domů, zpátky k Bohu:
(Śukadeva Gosvāmī králi Parīkṣitovi): Ten, kdo neustále naslouchá svatému jménu Pána, zpívá ho a také poslouchá a zpívá o Pánových činnostech, může velice snadno dosáhnout úrovně čisté oddané služby, která dokáže odstranit nečistoty z jeho srdce. Takového očištění nelze dosáhnout pouhým dodržováním slibů a konáním védských obřadů. Oddaní, kteří vždy lížou med z lotosových nohou Pána Kṛṣṇy, se vůbec nestarají o hmotné činnosti, jež jsou vykonávány pod vlivem tří kvalit hmotné přírody a přinášejí jen utrpení. Nikdy se nevzdají Kṛṣṇových lotosových nohou a nikdy se k hmotným činnostem nevrátí. Jiní, kteří lpí na védských obřadech, protože zanedbali službu Pánovým lotosovým nohám a jsou okouzleni chtivými touhami, někdy provádějí odčinění, ale jelikož jejich očištění není úplné, vracejí se znovu a znovu k hříšnému jednání.
Zpívání svatého jména a naslouchání mu je velice snadné a přináší extázi v duchovním životě. …Vykonávání védských obřadů naopak nepřináší žádný prospěch. Díky takovým činnostem se živá bytost může přemístit na vyšší planetární soustavy, ale jak uvádí Bhagavad-gītā (9.21): kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti – až doba jejího požitku na nebeských planetách vyprší (jelikož rozsah výsledků jejích zbožných činností je omezený), bude se muset vrátit na Zemi. Snaha cestovat vesmírem nahoru a dolů tedy nemá žádný význam. Lepší je zpívat svaté jméno Pána, abychom se mohli zcela očistit a kvalifikovat pro návrat domů, zpátky k Bohu. To je smysl života a také jeho dokonalost.
Povinností oddaného je zpívat Hare Kṛṣṇa mantru. Někdy možná zpívá s přestupky a někdy bez přestupků, ale přijme-li tento proces se vší vážností, dosáhne dokonalosti, které nelze dosáhnout prostřednictvím védských obřadů pro odčinění. Ti, kdo jsou připoutáni k védským obřadům, ale nevěří v oddanou službu, kdo doporučují odčinění, ale neoceňují zpívání Pánova svatého jména, nedosáhnou nejvyšší dokonalosti. Oddaní, kteří jsou zcela odpoutáni od hmotného požitku, se proto nikdy nevzdají vědomí Kṛṣṇy ve prospěch védských obřadů. Ti, kdo lpí na védských obřadech kvůli svým chtivým touhám, jsou znovu a znovu vystavováni utrpení hmotné existence. Mahārāj Parīkṣit jejich činnosti přirovnal ke koupeli slona (kuñjara-śauca).
Śrīmad-Bhāgavatam 6.3.32-33
Cílem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je učit lidi obecně, jak v příštím životě díky zpívání jmen Boha vstoupit do království Božího:
V našich lidských podmínkách není možné úplně porozumět Absolutní svrchované Osobnosti Božství, avšak s pomocí s Bhagavad-gīty, výrokům předaným Nejvyšší Osobností Božství, a duchovního mistra, Jej můžeme podle našich nejlepších možností pochopit. Dokážeme-li Jej skutečně poznat, jsme schopni okamžitě po opuštění tohoto těla vstoupit do království Božího. Kṛṣṇa říká, taktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so ʻrjuna: „Ten, kdo má poznání, se po opuštění tohoto těla nevrátí znovu do tohoto hmotného světa, neboť vstoupí do duchovního světa a vrátí se ke Mně.“ (BG 4.9)
Účelem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je šířit tyto pokročilé vědecké myšlenky mezi obecný lid a náš proces je velice snadný. Pouhým zpíváním svatého jména Boha - Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – očistíme špínu z našeho srdce a získáme porozumění, že Kṛṣṇa je Nejvyšším Pánem a že naší povinností je sloužit Mu. Tento proces je velice příjemný: zpíváme Hare Kṛṣṇa mantru, tančíme do rytmu a jíme chutné prasādam. Zatímco si takto užíváme života, připravujeme se na vstup do království Božího v našem příštím životě. Není to výmysl – je to pravda.
Snadná cesta na jiné planety
Díky zpívání svatého jména je duše přitahována Kṛṣṇou, aby se vrátila zpět k Bohu:
Arjuna uznal Kṛṣṇu za svrchovaný Brahman a oslovil Jej sthāne hṛśīkeśa … „Celý svět zaplaví radost, když slyší Tvé jméno, a všichni tak začnou být k Tobě přitahováni.“ (BG 11.36) Proces zpívání svatého jména je zde autorizován jako přímý prostředek k dosažení kontaktu s Nejvyšší Absolutní Pravdou, Osobností Božství. Pouhým zpíváním svatého jména Kṛṣṇa je duše přitahována k Nejvyšší Osobě, Kṛṣṇovi, aby se vrátila zpět domů k Bohu.
Nauka o seberealizaci
I když někdo zpívá svaté jméno (a tancuje a přijímá prasādam) bez jakéhokoli poznání, přivede ho to zpátky k Bohu, i kdyby se jednalo o zvíře:
Když oddaní přišli do domu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, všichni viděli, jak kousek od Pána sedí ten samý pes. Śrī Caitanya Mahāprabhu mu navíc házel zbytky dužiny zeleného kokosového ořechu. Usmíval se přitom a říkal psovi: „Zpívej svatá jména Rāma, Kṛṣṇa a Harì.“ Všichni přítomní oddaní se nestačili divit, když viděli, jak pes jí dužinu zeleného kokosového ořechu a opětovně vyslovuje jméno Kṛṣṇy. Když Śivānanda viděl, jak tam ten pes sedí a pronáší Kṛṣṇovo jméno, okamžitě se mu ze své přirozené pokory poklonil, aby se očistil od přestupků, kterých se vůči němu dopustil. Dalšího dne už toho psa nikdo nespatřil, protože dostal duchovní tělo a odešel na Vaikuṇṭhu, do duchovního království. Takové jsou transcendentální zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, syna matky Śacī. Dokonce i psa osvobodil jednoduše tím, že ho přiměl opakovat mahā-mantru Hare Kṛṣṇa.
To je výsledek sādhu-saṅgy (Cc., Madhya 22.83) – následná společnost Śrī Caitanyi Mahāprabhua a povýšení zpátky domů, k Bohu. Milostí vaiṣṇavy je to možné i v případě psa. Proto by měl každý, kdo má lidskou podobu, být přiveden k tomu, aby se sdružoval s oddanými. Vykonáním nějaké malé služby, dokonce i snědením prasādam, nemluvě o tom, když někdo zpívá a tančí, může být každý povýšen na Vaikuṇṭhaloku. Všechny naše oddané v ISKCONské společnosti proto žádáme, aby se stali čistými vaiṣṇavy, díky čemuž se všichni lidé světa jejich milostí přemístí na Vaikuṇṭhaloku, aniž by o tom věděli. Každý by měl dostat možnost přijímat prasādam a být tak inspirován zpívat svatá jména Hare Kṛṣṇa a také tančit v extázi. Díky těmto třem činnostem, třebaže vykonávaným bez poznání či vzdělání, dokonce i zvíře odešlo zpátky k Bohu.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 1.28-33
Dokonce i neúmyslné zpívání svatého jména bez přestupků přivede člověka zpátky k Bohu:
(Śukadeva Gosvāmī králi Parīkṣitovi): Ajāmil volal svaté jméno Pána, když trpěl v okamžiku smrti, a přestože tím mínil svého syna, vrátil se domů, zpátky k Bohu. Jestliže tedy někdo zpívá svaté jméno Pána s vírou a bez přestupků, proč bychom měli o jeho návratu k Bohu pochybovat?
Śrīmad-Bhāgavatam 6.2.49