Obecné pokyny
Dokonce i když někdo zpívá svaté jméno nedokonale, dosáhne snadno dokonalosti:
(Žák Prakāśānandy Sarasvatīho shromáždění dalších žáků): „Bez oddané služby Pánu nelze v tomto věku Kaliho dosáhnout osvobození. V tomto věku dosáhne velmi snadno osvobození i ten, kdo zpívá Kṛṣṇovo svaté jméno nedokonale.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 25.30
I když je svaté jméno vyslovováno nedokonale, osvobozuje od hříchů:
(Haridās Ṭhākur Pánu Caitanyovi): „Když je svaté jméno vysloveno třeba i nedokonale, ale bez přestupků, může dotyčného zbavit všech následků hříšného života.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 3.61
Zpívá-li někdo svaté jméno za jakýchkoli podmínek a z jakéhokoli důvodu, osvobodí se od všech hříchů:
(Śukadeva Gosvāmī králi Parīkṣitovi): Každý, kdo zpívá svaté jméno Pána poté, co je slyšel od pravého duchovního mistra, je okamžitě očištěn, i kdyby se nacházel v tísni nebo byl pokleslý. Dokonce i tehdy, když zazpívá Pánovo jméno žertem nebo jen bezděky, zbaví se všech hříchů, a spolu s ním i všichni, kdo ho uslyší.
Śrīmad-Bhāgavatam 5.25.11
I když někdo zpívá svaté jméno nepřímo, lehkovážně či nedbale, osvobodí se od hříchů:
(Viṣṇudūtové Yamadūtům): Ten, kdo zpívá svaté jméno Pána, je okamžitě osvobozen od reakcí za neomezené množství hříchů, dokonce i když zpívá nepřímo (aby tím vyjádřil něco jiného), žertem, pro hudební pobavení, nebo i nedbale. To uznávají všichni učenci znalí písem.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.2.14
Jak účinné je částečné či nesprávné vyslovení svatého jména:
(Haridās Ṭhākur Pánu Caitanyovi): „Písmena svatého jména mají takovou duchovní sílu, že působí, i když jsou nesprávně vyslovena.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākur říká, že slovo vyavahita („nesprávně vysloveno“) zde není použito pro označení světského vyslovování písmen abecedy. Takové nedbalé vyslovování pro uspokojení materialistů není vibrací transcendentálního zvuku. Pronášení svatého jména při uspokojování smyslů je překážkou na cestě dosažení extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Pokud však na druhé straně ten, kdo dychtí po oddané službě, vysloví svaté jméno byť jen částečně či nesprávně, svaté jméno, které se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství, projeví svou duchovní sílu, protože bylo vysloveno bez přestupků. Tak je tato osoba zbavena všech nežádoucích činností a postupně probudí svou spící lásku ke Kṛṣṇovi.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 3.59
Ať již je svaté jméno vysloveno správně, či nesprávně, osvobodí toho, kdo je pronáší, pokud to nedělá za účelem hřešení:
„Jestliže oddaný byť jen jednou vysloví svaté jméno Pána nebo toto jméno pronikne do jeho mysli či uší, které jsou orgánem naslouchání, nepochybně jej vysvobodí z hmotného otroctví, ať je vysloveno náležitě, či nenáležitě, gramaticky správně, či nesprávně, v ucelené podobě, anebo vysloveno v oddělených částech. Ó brāhmaṇo, moc svatého jména je tedy zajisté velká. Pokud však někdo zvuk svatého jména použije ku prospěchu hmotného těla, pro získání hmotného bohatství a následovníků nebo pod vlivem chamtivosti a ateismu – jinými slovy, pokud toto jméno vyslovuje s přestupky, pak toto zpívání nepřinese v dohledné době kýžené výsledky. Při zpívání svatého jména Pána je proto třeba úzkostlivě se vyhýbat přestupkům.“
Tento verš z Padma Purāṇy se nachází také v Hari-bhakti-vilāse (11.289) od Sanātany Gosvāmīho. Śrīla Sanātana Gosvāmī ho tam vysvětluje takto:
sarvebhyaḥ pāpebhyo ’parādhebhyaś ca saṁsārād apy uddhārayaty eveti satyam eva, kintu nāma-sevanasya mukhyaṁ yat phalaṁ tan na sadyaḥ sampadyate. tathā deha-bharaṇādy-artham api nāma-sevanena mukhyaṁ phalam āśu na sidhyatīty āha, tac ced iti.
Svaté jméno má tolik duchovní síly, že může zbavit všech následků za hříšné činy i hmotného zapletení, ale pokud se používá k podpoře hříšných činností, jeho plody nelze v brzké době očekávat.
tan nāma ced yadi dehādi-madhye nikṣiptaṁ, deha-bharaṇādy-artham eva vinyastam, tadāpi phala-janakaṁ na bhavati kim? api tu bhavaty eva, kintu atra iha loke śīghraṁ na bhavati, kintu vilambenaiva bhavatīty arthaḥ.
Svaté jméno je tak mocné, že bude určitě působit, ale pokud je vyslovováno s přestupky, jeho účinek bude opožděný, ne okamžitý. Za příznivých okolností však svatá jména Pána působí velmi rychle.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 3.60
Dokonce i nevědomé, nezáměrné či náhodné zpívání svatého jména je účinné:
Dokonce i nevědomé zpívání svatého jména osvobozuje od zrození a smrti:
(Světci v Naimiṣāraṇyi Sūtovi Gosvāmīmu): Živé bytosti, zapletené do složitých sítí rození a smrti, mohou být okamžitě vysvobozeny, budou-li dokonce i jen nevědomě zpívat svaté jméno Kṛṣṇy, kterého se obává i zosobněný strach.
Transcendentální jméno Kṛṣṇy, vyslovené byť i jen nevědomky nebo pod vlivem okolností, pomůže komukoli dosáhnout vysvobození ze sítě rození a smrti.
Śrīmad-Bhāgavatam 1.1.16
Ačkoli někdo nezáměrně zpívá svaté jméno Pána, plně se tím očistí:
Ten stařec Ajāmil měl deset synů, z nichž nejmladším bylo dítě jménem Nārāyaṇa. Jelikož byl Nārāyaṇa nejmladším ze všech synů, svému otci a matce byl přirozeně velice drahý. Toto dítě neumělo souvisle mluvit a jeho pohyby byly neohrabané, a starý Ajāmil k němu byl proto velice připoután. Neustále se o ně staral a vychutnával si všechny jeho činnosti. Když Ajāmil žvýkal potravu a jedl, volal k jídlu i svého syna, a když pil, volal ho, aby se šel také napít. Zatímco se takto neustále staral o své dítě a volal jeho jméno, Nārāyaṇa, nevěděl, že jeho vlastní čas se naplnil a že si pro něho přichází smrt. Když nadešel čas jeho smrti, pošetilý Ajāmil začal myslet výhradně na svého syna Nārāyaṇa. Tehdy Ajāmil uviděl tři zrůdné osoby se znetvořenými tělesnými rysy, divoce vyhlížejícími zkřivenými obličeji a zježenými chlupy na těle, které ho s provazy v rukou přišly odvést do sídla Yamarāje. Pohled na ně ho nesmírně ohromil, a jelikož byl připoután ke svému dítěti, hrajícímu si opodál, začal ho hlasitě volat jeho jménem. Se slzami v očích tak Ajāmil jistým způsobem pronášel svaté jméno, Nārāyaṇa. Můj milý králi, jakmile Viṣṇudūtové, služebníci Viṣṇua, uslyšeli umírajícího Ajāmila volat svaté jméno jejich Pána – pronášené bez přestupků, protože Ajāmil volal v naprosté úzkosti – ihned byli u něho.
Stařec byl k dítěti velice připoután, a proto si vychutnával jeho činnosti, a jelikož se dítě jmenovalo Nārāyaṇa, neustále vyslovoval svaté jméno, Nārāyaṇa. I když měl na mysli malé dítě a nikoliv původního Nārāyaṇa, jméno Nārāyaṇa je tak mocné, že se očišťoval i vyslovováním jména svého syna (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam, Cc., Ādi 17.21). Śrīla Rūpa Gosvāmī proto prohlásil, že ten, jehož mysl je jakýmkoli způsobem přitahována ke svatému jménu Kṛṣṇy (tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet, ŠB 7.1.32), je na cestě osvobození. V hinduistické společnosti je zvykem, že rodiče dávají svým dětem jména, jako je Kṛṣṇadās, Govinda dāsa, Nārāyaṇa dās a Vṛndāvan dās. Tak opakují jména Kṛṣṇa, Govinda, Nārāyaṇa a Vṛndāvan a mají příležitost se očistit.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je k podmíněné duši laskavý. Přestože tento muž na Nārāyaṇa zcela zapomněl, volal na své dítě slovy: “Nārāyaṇe, prosím, pojď se najíst. Nārāyaṇe, prosím, pojď se napít mléka.” Nějakým způsobem byl tedy připoután ke jménu Nārāyaṇa. To se nazývá ajñāta-sukṛti. Přestože volal na svého syna, nevědomky vyslovoval jméno Nārāyaṇa, a svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství je tak transcendentálně mocné, že se jeho volání počítalo a bylo zaznamenáváno. … Ajāmil jistým způsobem, vědomě či nevědomě, vyslovoval v době smrti jméno Nārāyaṇa (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ, ŠB 2.1.6) a tím, že soustředil mysl na jméno Nārāyaṇa, dosáhl naprosté dokonalosti.
Z toho nám také může být jasné, že Ajāmil, který byl synem brāhmaṇy, byl v mládí zvyklý uctívat Nārāyaṇa, protože v domě každého brāhmaṇy probíhá uctívání nārāyaṇa-śily. Tento systém se v Indii dochoval dodnes; v domech striktních brāhmaṇů probíhá nārāyaṇa-sevā, uctívání Nārāyaṇa. Znečištěný Ajāmil tedy sice volal na svého syna, ale tím, že soustředil mysl na svaté jméno, Nārāyaṇa, vzpomínal na toho Nārāyaṇa, jehož věrně uctíval v mládí.
Śrīla Śrīdhar Svāmī vyjádřil v této souvislosti své mínění slovy: etac ca tad-upalālanādi-śrī-nārāyaṇa-namoccāraṇa-māhātmyena tad-bhaktir evā- bhūd iti siddhāntopayogitvenāpi draṣṭavyam. „Podle bhakti-siddhānty je třeba rozborem dojít k závěru, že jelikož Ajāmil neustále opakoval jméno svého syna, Nārāyaṇa, byl povýšen na úroveň bhakti, přestože o tom nevěděl.“ Podobně Śrīla Vīrarāghava Ācārya uvádí tento názor: evaṁ vartamānaḥ sa dvijaḥ mṛtyu-kāle upasthite satyajño nārāyaṇākhye putra eva matiṁ cakāra matim āsaktām akarod ity arthaḥ. „V době smrti sice opakoval jméno svého syna, nicméně soustředil mysl na svaté jméno Nārāyaṇa.“ Śrīla Vijayadhvaja Tīrtha vyslovuje podobný názor:
mṛtyu-kāle deha-viyoga-lakṣaṇa-kāle mṛtyoḥ sarva-doṣa-pāpa-harasya harer anugrahāt kāle datta-jñāna-lakṣaṇe upasthite hṛdi prakāśite tanaye pūrṇa-jñāne bāle pañca-varṣa-kalpe prādeśa-mātre nārāyaṇāhvaye mūrti-viśeṣe matiṁ smaraṇa-samarthaṁ cittaṁ cakāra bhaktyāsmarad ity arthaḥ.
Přímo či nepřímo Ajāmil v době smrti skutečně vzpomínal na Nārāyaṇa (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ).
Hříšné činnosti páchá člověk tělem, myslí a slovy. Tři sluhové Yamarāje proto přišli Ajāmila odvést do Yamarājova sídla. Ten však naštěstí pronášel čtyři slabiky jména Pána Nārāyaṇa (hari-nāma), i když měl na mysli svého syna, a proto se tam okamžitě objevili také služebníci Nārāyaṇa, Viṣṇudūtové. Jelikož se Ajāmil nesmírně bál Yamarājových provazů, opakoval Pánovo jméno s očima plnýma slz. Ve skutečnosti však neměl v úmyslu opakovat svaté jméno Nārāyaṇa, chtěl jen zavolat svého syna.
Śrīla Viśvanāth Cakravartī Ṭhākur poznamenává: hari-kīrtanaṁ niśamyāpatan, katham-bhūtasya bhartur nāma bruvataḥ – služebníci Pána Viṣṇua přišli, protože Ajāmil pronášel svaté jméno, Nārāyaṇa. Nebrali v úvahu, proč to dělal. Ajāmil ve skutečnosti při volání jména Nārāyaṇa myslel na svého syna, ale protože ho služebníci Pána Viṣṇua, Viṣṇudūtové, slyšeli opakovat Pánovo jméno, ihned ho přišli ochránit. Hari-kīrtan je ve skutečnosti určen pro oslavování svatého jména, podoby, zábav a vlastností Pána. Ajāmil však neoslavoval Pánovu podobu, vlastnosti či příslušenství, pouze pronášel svaté jméno. I to však stačilo, aby se očistil od všech hříšných činností. Jakmile Viṣṇudūtové uslyšeli volání jména svého Pána, okamžitě přišli. Śrīla Vijayadhvaja Tīrtha v této souvislosti poznamenává: anena putra-sneham antareṇa prācīnādṛṣṭa-balād udbhūtayā bhaktyā bhagavan-nāma-saṅkīrtanaṁ kṛtam iti jñāyate. „Ajāmil opakoval jméno Nārāyaṇa vlivem nesmírné připoutanosti ke svému synovi. Díky své příznivé minulosti, kdy vykonával oddanou službu Nārāyaṇovi, se však zdá, že pronášel svaté jméno v postoji dokonalé oddané služby a bez přestupků.“
Śrīmad-Bhāgavatam 6.1.24-30
Ať již někdo zpívá svaté jméno vědomě či nevědomě, svaté jméno jej osvobodí od všech reakcí za hříšné činnosti:
(Viṣṇudūtové Yamadūtům): Tak jako oheň spálí na prach suchou trávu, svaté jméno Pána, ať už pronášené vědomě či nevědomě, bezpochyby spálí na prach všechny reakce za hříšné činnosti. Jestliže někdo užívá nebo je donucen užívat určitý lék, aniž by věděl o jeho účincích, lék bude přesto působit, neboť jeho účinnost nezávisí na vědomostech pacienta. Stejně tak zpívání svatého jména Pána, ať už vědomé či nevědomé, bude velice účinné, i když člověk nezná jeho hodnotu.
Oheň bude pálit bez ohledu na to, zda s ním zachází nevinné dítě nebo ten, kdo si je dobře vědom jeho moci. Jestliže například někdo zapálí pole slámy nebo suché trávy, tráva shoří, ať už to učinil dospělý člověk, který sílu ohně zná, nebo dítě, které ji nezná. Stejně tak sílu zpívání Hare Kṛṣṇa mantry člověk může nebo nemusí znát, ale bude-li zpívat svaté jméno, osvobodí se od všech hříšných reakcí.
V západních zemích, kde se hnutí Hare Kṛṣṇa šíří, si učenci a další myslitelé uvědomují jeho účinnost. Například dr. J. Stillsona Judaha toto hnutí velice přitahuje, protože na vlastní oči viděl, jak mění hippies propadlé drogám v čisté vaiṣṇavy, kteří se dobrovolně stávají služebníky Kṛṣṇy a celého lidstva. Ještě před několika lety tito hippies neznali Hare Kṛṣṇa mantru, ale nyní ji zpívají a stávají se čistými vaiṣṇavy. Osvobozují se tak od všech hříšných činností, jako je nedovolený sex, požívání omamných látek, jedení masa a hazardování. To je praktický důkaz účinnosti hnutí Hare Kṛṣṇa, kterou tento verš podporuje. Hodnotu Hare Kṛṣṇa mantry člověk může nebo nemusí znát, ale bude-li ji nějakým způsobem zpívat, okamžitě se očistí, podobně jako ten, kdo si vezme silný lék, pocítí jeho účinky, ať už si ho vzal vědomě či nevědomě.
Śrīmad-Bhāgavatam 6.2.18-19
Svaté jméno je účinné, i když jej ti, kdo postrádají védskou kulturu, vyslovují bez odkazu k Nejvyššímu Pánu:
Jednoho dne se Śrī Caitanya Mahāprabhu opět jako obvykle setkal s Haridāsem Ṭhākurem a během rozhovoru se ho zeptal: „Můj drahý Ṭhākure Haridāsi, v tomto věku Kaliho většina lidí postrádá védskou kulturu, a proto se jim říká yavanové. Zajímají se pouze o zabíjení krav a brāhmaṇské kultury, a tak všichni páchají hříšné činnosti. Jak budou tito yavanové osvobozeni? Jsem velice nešťastný z toho, že nevidím žádný způsob, jak toho dosáhnout.“ Haridās Ṭhākur odpověděl: „Můj drahý Pane, netrap se. Nebuď nešťastný, když vidíš situaci yavanů v hmotné existenci. Protože mají yavanové ve zvyku říkat ,hā rāma, hā rāmà (,ó Pane Rāmacandro'), tato nāmābhāsa je velmi snadno osvobodí. Oddaný na úrovni pokročilé extatické lásky volá: ,Ó můj Pane Rāmacandro! Ó můj Pane Rāmacandro!‘ A yavanové také volají ,hā rāma, hā rāma!‘ Jen pohleď, jaké mají štěstí!“
Pokud se dítě dotkne ohně, spálí se, a pokud se ohně dotkne starý člověk, spálí se také. Haridās Ṭhākur říká, že velký oddaný Pána volá hā rāma, hā rāma, a yavanové, kteří neznají transcendentální význam slov hā rāma, hā rāma, je ve svém každodenním životě pronášejí také. U yavanů slova hā rāma znamenají „odporné“, kdežto oddaný volá hā rāma v extázi lásky. Protože jsou však slova hā rāma duchovním nejvyšším dobrem, budou mít stejný účinek, ať je vyslovují yavanové, či velcí oddaní, tak jako se oheň chová stejně k dítěti i starci. Jinými slovy, svaté jméno hā rāma působí vždy, i když se jím člověk neobrací na Nejvyššího Pána. Yavanové vyslovují svaté jméno s jiným postojem než oddaní, ale svaté jméno hā rāma je duchovně tak mocné, že působí všude, ať si je toho člověk vědom, nebo ne. To je vysvětleno dále.
Nāmācārya Haridās Ṭhākur, autorita na zpívání svatého jména, řekl: „Poukazovat pronášením svatého jména Pána na něco jiného než na Pána je příklad nāmābhāsy. Transcendentální síla svatého jména však nezanikne, i když se vyslovuje tímto způsobem. ,Dokonce i mleccha, kterého svými kly zabíjí kanec a který v zoufalství křičí ,hā rāma, hā rāma´, dosáhne osvobození. Co potom říci o těch, kdo pronášejí svaté jméno s úctou a vírou? “
Toto se vztahuje k události, kdy jeden pojídač masa opakoval slova, zatímco jej usmrcoval kanec. Tento citát z Nṛsiṁha Purāṇy naznačuje, že v purāṇské době museli také existovat mlecchové a yavanové (pojídači masa) a že se také používalo výrazu hā rāma („zatraceně“). Haridās Ṭhākur tak dokazuje, že dokonce i pojídač masa, který něco zatracuje použitím slov hā rāma, získá prospěch z pronášení svatého jména, které oddaný používá ve smyslu „Ó můj Pane Rāmo“.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 3.49-56
Dokonce i nezáměrné zpívání svatého jména bez přestupků nás přivede zpátky k Bohu:
(Śukadeva Gosvámī králi Parīkṣitovi): Ajāmil volal svaté jméno Pána, když trpěl v okamžiku smrti, a přestože tím mínil svého syna, vrátil se domů, zpátky k Bohu. Jestliže tedy někdo zpívá svaté jméno Pána s vírou a bez přestupků, proč bychom měli o jeho návratu k Bohu pochybovat?
Śrīmad-Bhāgavatam 6.2.49
Ať už je svaté jméno proneseno záměrně či náhodně, okamžitě člověka osvobodí od hříšných reakcí:
(Śukadéva Gosvāmī králi Parīkṣitovi): Pokud ten, koho trápí hlad, nebo ten, kdo upadl či klopýtá, zazpívá byť jen jednou – ať už chtěně či nechtěně – svaté jméno Pána, je okamžitě zbaven reakcí za své minulé činy. Karmī zapletení v hmotných činnostech podstupují pro dosažení téže svobody mnohé obtíže mystické yogy a jiných procesů.
Śrīmad-Bhāgavatam 5.24.20
I když je svaté jméno pronášeno v oddělených částech, stále je účinné
Svaté jméno účinkuje, i když je pronášeno v oddělených částech (pokud se člověk vyhýbá přestupkům):
„Jestliže oddaný byť jen jednou vysloví svaté jméno Pána nebo toto jméno pronikne do jeho mysli či uší, které jsou orgánem naslouchání, nepochybně jej vysvobodí z hmotného otroctví, ať… vysloveno v oddělených částech či uceleně.“
Tento verš z Padma Purāṇy se nachází také v Hari-bhakti-vilāse (11.289) od Sanātany Gosvāmīho. Śrīla Sanātana Gosvāmī ho tam vysvětluje takto:
vāci gataṁ prasaṅgād vāṅ-madhye pravṛttam api, smaraṇa-patha-gataṁ kathañcin manaḥ-spṛṣṭam api, śrotra-mūlaṁ gataṁ kiñcit śrutam api, śuddha-varṇaṁ vā aśuddha-varṇam api vā, vyavahitaṁ śabdāntareṇa yad-vyavadhānaṁ vakṣyamāna-nārāyaṇa-śabdasya kiñcid uccāraṇānantaraṁ prasaṅgād āpatitaṁ śabdāntaraṁ tena rahitaṁ sat.
To znamená, že když člověk nějak zaslechne svaté jméno, vysloví je či na něj vzpomíná, nebo pokud zaujme jeho mysl, když se přiblíží k jeho uším, toto svaté jméno bude působit, i když bude vysloveno v oddělených slovech. Zde je příklad takového rozdělení.
yadvā, yadyapi ‘halaṁ riktam’ ity ādy-uktau hakāra-rikārayor vṛttyā harīti-nāmāsty eva, tathā ‘rāja-mahiṣī’ ity atra rāma-nāmāpi, evam anyad apy ūhyam, tathāpi tat-tan-nāma-madhye vyavadhāyakam akṣarāntaram astīty etādṛśa-vyavadhāna-rahitam ity arthaḥ, yadvā, vyavahitaṁ ca tad-rahitaṁ cāpi vā, tatra vyavahitaṁ nāmnaḥ kiñcid uccāraṇānantaraṁ kathañcid āpatitaṁ śabdāntaraṁ samādhāya paścān nāmāvaśiṣṭākṣara-grahaṇam ity evaṁ rūpaṁ, madhye śabdāntareṇāntaritam ity arthaḥ, rahitaṁ paścād avaśiṣṭākṣara-grahaṇa-varjitaṁ, kenacid aṁśena hīnam ity arthaḥ, tathāpi tārayaty eva.
Řekněme, že někdo použije dvě slova: halaṁ riktam. V tom případě jsou slabiky ha ve slově halam a ri ve slově riktam vysloveny odděleně, ale svaté jméno bude přesto působit, protože člověk jistým způsobem vysloví slovo hari. Podobně se ve slově rāja-mahiṣī vyskytují slabiky rā a ma ve dvou oddělených slovech, ale protože se tak či onak objevují společně, bude svaté jméno rāma působit, pokud nebude doprovázeno přestupky.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 3.60
Svaté jméno má účinek, dokonce i když je pronášeno žertem:
Jelikož je svaté jméno absolutní, má účinek, ať už jej někdo pronáší vážně, či žertem:
Vědomí Kṛṣṇy není démonům dnešního věku vůbec po chuti. Jakmile vidí vaiṣṇavu v šafránovém oděvu, s korálky z tulasī na krku a tilakem na čele, okamžitě je to podráždí a sarkasticky říkají „Hare Kṛṣṇa“. Někteří lidé také pronášejí Hare Kṛṣṇa upřímně. Slova Hare Kṛṣṇa jsou však absolutní – ať je tedy člověk vyslovuje posměšně, nebo upřímně, v každém případě to bude mít své účinky. Vaiṣṇavové jsou rádi, když démoni vyslovují Hare Kṛṣṇa, protože to dokazuje, že se hnutí Hare Kṛṣṇa prosazuje.
Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.7
Dokonce i zpívání svatého jména za účelem hanění má své účinky
Svaté jméno je tak mocné, že dokonce i zpívání svatého jména za účelem hanění osvobodí člověka od hříšných reakcí:
(Rūpa a Sanātana Gosvāmī Pánu Caitanyovi): „Jagāi a Mādhāi měli jen jednu chybu – navykli hříšným činnostem. Stohy hříšných činností však mohou být spáleny na popel pouhým slabým odrazem zpívání Tvého svatého jména. Když Tě Jagāi a Mādhāi pomlouvali, vyslovovali Tvé svaté jméno. Toto svaté jméno se šťastně stalo příčinou jejich osvobození.“
Jagāi a Mādhāi Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi spílali, a tak vyslovovali Jeho jméno, čímž se však okamžitě očistili od reakcí za hříšné činnosti a později byli osvobozeni.
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Madhya-līlā 1.194-195
Dokonce i démoni, kteří vyslovují Kṛṣṇovo jméno, aby Mu spílali, dosáhnou osvobození:
Podmíněná duše, která Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, závidí, Ho může obviňovat a říkat: „Kṛṣṇa je darebák, Kṛṣṇa je zloděj,“ a tak dále, ale Kṛṣṇa je laskavý ke všem živým bytostem a nebere taková nařčení v úvahu. Spíše si všímá toho, že podmíněná duše tolikrát vyslovuje „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa“. Někdy tyto démony potrestá tím, že je na jeden život uvrhne do nižších životních druhů, avšak poté, co Ho takto přestanou obviňovat, budou díky neustálému vyslovování Kṛṣṇova jména v příštím životě vysvobozeni.
Śrīmad-Bhāgavatam 7.1.25
I když je svaté jméno vysloveno za účelem pokárání Kṛṣṇy, přinese osvobození:
(Svarūp Dāmodar bengálskému básníkovi): „Někdy se může přihodit, že ten, kdo chce Kṛṣṇu pokárat, vysloví svaté jméno, které se tak stane příčinou jeho osvobození.“
Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā 5.155
Dokonce i ten, kdo Kṛṣṇovi spílá, se může díky zpívání svatého jména osvobodit od hříšných reakcí:
Jaya a Vijaya v hloubi duše věděli, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, ale záměrně se stali Jeho nepřáteli, aby byli vysvobozeni z hmotné existence. Od narození mysleli na Pána Kṛṣṇu jako na nepřítele, a třebaže Ho uráželi, zároveň se svými nepřátelskými myšlenkami neustále pronášeli svaté jméno Kṛṣṇy. Pronášením Kṛṣṇova svatého jména se tedy očistili. Je zřejmé, že zpíváním svatého jména Pána se může oprostit od hříšných činností i ten, kdo Ho uráží.
Śrīmad-Bhāgavatam 7.1.26