Śrīla Prabhupāda vysvětluje, že varṇāśrama-dharma je jediný systém společenské organizace, který umožňuje osobě jakékoliv třídy plnit svou pracovní povinnost jako formu oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak naplnit konečný cíl života.
Zde se jasně říká: je mnoho druhů obětí, které doporučují Vedy, ale všechny tyto yajñi jsou určeny k uspokojení Nejvyššího Pána. Yajña znamená Viṣṇu. Ve třetí kapitole Bhagavad-gīty bylo jasně řečeno, že každý má pracovat pouze pro uspokojení Yajñi, Viṣṇua.—BG 9.24, význam
Překlad
Ó nejlepší z dvojzrozených, závěr je tedy takový, že nejvyšší dokonalostí, jíž lze dosáhnout vykonáváním povinností, které jsou předepsané všem kastám a životním stavům, je potěšit Osobnost Božství.
Význam
Na celém světě je lidská společnost rozdělena do čtyř kast a čtyř životních stavů. Čtyři kasty jsou: kasta inteligence, kasta bojovníků, kasta výrobců a kasta dělníků. Příslušnost k určité kastě není dána narozením, ale je určena prací a kvalifikací. Existují též čtyři životní stavy: život studentský, život s péčí o rodinu, život v ústraní a život v oddanosti. Tyto stavy života jsou nutná opatření v zájmu celé společnosti. Žádná státní sociální zařízení jinak nemohou zdravě fungovat. V zásadě je však nutné, aby členové těchto životních stavů dělali vše pro potěšení nejvyšší autority, Osobnosti Božství. Toto ústavní zřízení lidské společnosti se nazývá systém varṇāśrama-dharmy, a je pro civilizovaný život zcela přirozené. Varṇāśramský systém je určený k tomu, aby jeho prostřednictvím lidé mohli realizovat Absolutní Pravdu. V žádném případě není určený k tomu, aby jedna skupina projevovala umělým způsobem svou nadvládu nad druhou. Pouze když lidé opomíjejí cíl života, realizaci Absolutní Pravdy, což je způsobeno přílišnou touhou po indriya-prīti, smyslovém požitku, pak se může stát, že někteří sobečtí jedinci zneužijí varṇāśramského systému k tomu, aby se vyvyšovali nad slabší členy společnosti. V Kali-yuze, ve věku sváru, k tomuto neoprávněnému povyšování se běžně dochází. Avšak lidé se zdravým rozumem dobře vědí, že rozdělením společnosti na kasty a stavy můžeme nejenom docílit přirozeného soužití mezi občany, ale že toto uspořádání navíc vede k jednoduchému a vysoce zduchovnělému životu seberealizace.
V tomto výroku Bhāgavatamu se uvádí, že nejvyšším životním cílem, nejvyšší dokonalostí systému varṇāśrama-dharmy je spolupráce všech na potěšení svrchovaného Pána. To potvrzuje i Bhagavad-gītā (4.13).—ŠB 1.2.13
Rozdíl mezi lidským a zvířecím životem tedy začíná s vědeckým systémem vareṇ a āśramů, který je vedený zkušenými mudrci ke spolupráci s polobohy a který postupně směřuje k vrcholu — k obnovení našeho věčného vztahu s Nejvyšší Absolutní Pravdou, Osobností Božství, Pánem Śrī Kṛṣṇou.—ŠB 1.16.31, význam
Překlad
Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, pokračoval: Můj milý králi Pṛthu, když Mi člověk, který plní své předepsané povinnosti, s láskou a bez touhy po hmotném zisku slouží, postupně dosáhne velkého vnitřního uspokojení.
Význam
Tento verš potvrzuje rovněž Viṣṇu Purāṇa. Předepsané povinnosti se nazývají varṇāśrama-dharma a dělí se do čtyř kategorií hmotného a duchovního života, jimiž jsou brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra a brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa. Jedná-li člověk podle systému varnāśrama-dharmy, aniž by toužil po plodech své práce, postupně dosáhne uspokojení. Vykonávat svou předepsanou povinnost jako způsob oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství je konečným cílem života.—ŠB 4.20.9
Jediným cílem vlády Pṛthua Mahārāje bylo pozdvihnout občany svého království k vědomí Boha... Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že celé varṇāśramské zřízení je určené k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Všechna pravidla a předpisy pro vykonávání povinností brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů nebo brahmacārīch, gṛhasthů, vānaprasthů a sannyāsīch mají za cíl uspokojit Nejvyššího Pána. V současné době takzvaní brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové ztratili svoji původní kulturu, ale přesto se hlásí ke svým titulům na základě rodného práva. Odmítají však uznat, že všechny společenské řády a duchovní stavy existují zvláště pro uctívání Pána Viṣṇua... V Bhagavad-gītě (18.46) je řečeno:
yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ
“Uctíváním Pána, který je zdrojem všech bytostí a je všeprostupující, může člověk dosáhnout dokonalosti při vykonávání svých vlastních povinností.” ... Absolutní Pravda je tedy Osobnost Božství, Nejvyšší Pán, a každá živá bytost Ho má uspokojovat vykonáváním svých příslušných povinností (sva-karmaṇā tam abhyarcya). Mahārāja Pṛthu chtěl toto pravidlo zavést mezi svými občany.
Nejdůležitější zásadou lidské civilizace je, že se člověk musí vykonáváním svých předepsaných povinností snažit uspokojovat Nejvyššího Pána. To je nejvyšší dokonalost života. Svanuṣṭhitasya dharmasya saṁsiddhir hari-toṣaṇam — člověk může být v životě velice úspěšný, pokud vykonáváním svých předepsaných povinností uspokojuje Nejvyšší Osobnost Božství. Názorným příkladem je Arjuna. Byl kṣatriyou, jehož povinností bylo bojovat, a vykonáváním této předepsané povinnosti uspokojil Nejvyššího Pána, čímž dosáhl dokonalosti. Touto zásadou by se měl řídit každý.—ŠB 4.21.27, význam
Védský způsob uspokojování smyslů je proto naplánován tak, aby se člověk mohl hospodářsky rozvíjet, užívat si smyslového požitku, a přesto nakonec dosáhnout osvobození. Védská civilizace nám nabízí veškeré poznání v śāstrách, a pokud budeme žít usměrněným životem podle pokynů śāster a gurua, všechny naše hmotné touhy se vyplní a zároveň budeme moci spět k osvobození.—ŠB 4.22.34, význam
Nebudeme-li se řídit zásadami varṇāśrama-dharmy, což znamená přijmout čtyři společenské řády (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) a čtyři stavy duchovního života (brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa), životní úspěch nepřipadá v úvahu.—ŠB 5.19.10, význam
... Když člověk — poté, co pravý duchovní mistr zjistil jeho postavení — prochází náležitou přípravou, aby se naučil sloužit Pánu Viṣṇuovi v rámci čtyř společenských tříd (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) a čtyř duchovních stavů (brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa), jeho život se stává dokonalým. —ŠB 5.19.19
Podle systému čtyř vareṇ a čtyř āśramů lidé obvykle uctívají Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, v podobě boha Slunce. S pevnou vírou uctívají Nejvyšší Osobnost jako Nadduši podle obřadů, jako je agnihotra a podobné vyšší či nižší plodonosné činnosti předané ve třech Vedách, a podle metody mystické yogy. Tak velmi snadno dosáhnou nejvyššího cíle života.—ŠB 5.22.4
Společenský systém varṇāśramy nabízí dokonalou metodu, jak člověka připravit na návrat domů, zpátky k Bohu, protože cílem každé varṇy a āśramu je potěšit Nejvyššího Pána.—ŠB 6.3.13, význam
Civilizace, v níž lidé nevědí, jak ctít zástupce Nārady a Kṛṣṇy, jaká má být organizace společnosti a jak dělat pokrok ve vědomí Kṛṣṇy — společnost, která se zabývá pouze výrobou nových automobilů a stavěním nových mrakodrapů každý rok, potom je rozbíjí na kousky a vytváří zase nové — může být technologicky pokročilá, ale není to lidská společnost. Lidská společnost je pokročilá tehdy, když se lidé řídí systémem čtyř tříd (cātur-varṇya). Musí v ní být ideální lidé první třídy, kteří jednají jako rádci; lidé druhé třídy, jednající jako vládci; lidé třetí třídy, kteří produkují potravu a ochraňují krávy, a lidé čtvrté třídy, kteří poslouchají vyšší tři složky společnosti. Toho, kdo nenásleduje standardní společenský systém, je třeba považovat za člověka páté třídy.—ŠB 6.7.13, význam
V Bhagavad-gītě je jasně řečeno: je mnoho druhů obětí, které doporučují Védy, ale všechny tyto yajñi jsou určeny k uspokojení Nejvyššího Pána. Yajña znamená Viṣṇu. Ve třetí kapitole Bhagavad-gīty je jednoznačně uvedeno, že každý má pracovat pouze pro uspokojení Yajñi, Viṣṇua. V dokonalé civilizaci, zvané varṇāśrama-dharma, je uspokojení Viṣṇua prvořadým cílem.—ŠB 7.3.24, význam
Viṣṇu Purāṇa (3.8.9) dokládá: varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān viṣṇur ārādhyate — přijetím instituce vareṇ a āśramů může člověk snadno dospět na úroveň uctívání Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Bude-li se naopak držet tělesného pojetí, nevyhnutelně zůstane hnít v tomto hmotném světě, a nepřivede tak svůj život k úspěchu.—ŠB 7.5.5
Společnost musí být nezbytně rozdělena na čtyři skupiny lidí, jimiž jsou brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové. Zde vidíme, že i když byl Prahlāda Mahārāja po všech stránkách dokonalý, přesto se řídil pokyny brāhmaṇů, kteří vykonávali védské obřady.—ŠB 7.10.24, význam
Již několikrát jsme zdůrazňovali, že o lidské kultuře nemůže být ani řeči, dokud člověk nepřijme zásady varṇāśrama-dharmy.—ŠB 7.15.38-39, význam
Pán Śiva prohlásil:
ārādhanānāṁ sarveṣāṁ
viṣṇor ārādhanaṁ param
tasmāt parataraṁ devi
tadīyānāṁ samarcanam
(Padma Purāṇa)
I když Védy obsahují pokyny k uctívání mnoha polobohů, Pán Viṣṇu je Nejvyšší Osoba a uctívat Ho je konečným cílem života. Védská instituce varṇāśrama uspořádává společnost tak, aby připravila každého pro uctívání Pána Viṣṇua.
varṇāśramācāravatā
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam
“Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Viṣṇua, je třeba uctívat řádným plněním předepsaných povinností své varṇy a āśramu. Neexistuje jiný způsob, jak Nejvyšší Osobnost Božství uspokojit.” (Viṣṇu Purāṇa 3.8.9) Každý musí z konečného hlediska uctívat Pána Viṣṇua, a proto varnášramský systém třídí společnost na brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiṣyi, śūdry, brahmacārī, gṛhasthy, vānaprasthy a sannyāsī. —ŠB 8.20.11, význam
Yajñi lze provádět jedině tehdy, je-li společnost rozdělena podle varṇāśrama-dharmy na čtyři varṇy a čtyři āśramy. Bez tohoto předpokladu nemůže nikdo yajñi konat a bez konání yajñí nemohou nikdy žádné hmotné plány zajistit štěstí v lidské společnosti.—ŠB 9.14.47, význam
Podle védských zásad musí být společnost rozčleněná (cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭam). Mají v ní být brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové a každý se má učit, jak uctívat Nejvyšší Osobnost Božství (tam abhyarcya). To je pravá lidská společnost, zatímco bez tohoto systému zbude pouze zvířecí společnost.—ŠB 10.2.34, význam
V poslední době se sice stalo módou používat oslovení daridra-nārāyaṇa, ale slova viṣṇor ārādhanārthāya neznamenají, že všichni lidé, které Nanda Mahārāja při této velké slavnosti uspokojil, byli Viṣṇuové. Nebyli ani daridra, ani Nārāyaṇa. Byli to Nārāyaṇovi oddaní, kteří Nārāyaṇa uspokojovali pomocí svého vzdělání. Potěšit je tedy bylo nepřímým způsobem, jak potěšit Pána Viṣṇua. Mad-bhakta-pūjābhyadhikā (Bhāg. 11.19.21). Pán říká: “Uctívat Mé oddané je lepší než uctívat Mě přímo.” Celý varṇāśramský systém má za cíl viṣṇu-ārādhanu, uctívání Pána Viṣṇua. Varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān / viṣṇur ārādhyate (Viṣṇu Purāṇa 3.8.9). Potěšit Pána Viṣṇua, Nejvyššího Pána, je konečným cílem života.—ŠB 10.5.15-16, význam
Kṛṣṇa začal v této kapitole, cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ (BG 4.13). To je velmi zásadní, varṇāśrama-dharma. Protože musíme mít cíl života. V současné době žádný cíl života neexistuje. Cílem života je smyslový požitek. To je vše.—BG 4.16, přednáška Bombaj 5. dubna 1974
Název hindu pochází od muslimů. Ve skutečnosti je naše dharma varṇāśrama-dharma, čtyři varṇy a čtyři āśramy. To je skutečné jméno, varṇāśrama-dharma. Celá védská kultura závisí na varṇāśramě. Je určena pro každého, ne jen pro Indy, ne.
—BG 18.45, přednáška Durban 11. října 1975
Dříve nebylo žádné takové rozčlenění. Jeden svět, jeden král. Jeden Bůh, Kṛṣṇa. Jedno písmo, Védy. Jedna civilizace, varṇāśrama-dharma.
—ŠB 2.4.2, přednáška Los Angeles 26. června 1972
Podle této varṇāśramy musí probíhat výcvik. Některé třídy lidí musí být vyškoleny jako řádní brāhmaṇové. Někteří lidé musí být vyškoleni jako řádní kṣatriyové. Někteří lidé musí být vyškoleni jako řádní vaiśyové. A śūdra nevyžaduje žádný ... Každý je śūdra. Janmanā jāyate śūdraḥ. Zrozením je každý śūdra. Saṁskārād bhaved dvijaḥ. Výcvikem se stává vaiśyou, kṣatriyou, brāhmaṇou.
—ŠB 1.2.28-29, přednáška Vṛndāvan 8. listopadu 1972
Védské náboženství znamená varṇāśrama-dharma: brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha, sannyāsa, a brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra.
—ŠB 3.25.22, přednáška Bombaj 22. listopadu 1974
Podobně sva-karmaṇā tam abhyarcya (BG 18.46). Každý má svou určitou konkrétní povinnost, zaměstnání. Pokud konáním své povinnosti uctíváte Kṛṣṇu, pak je váš život dokonalý. To je pokyn daný ve Śrīmad-Bhāgavatamu, v Naimiṣāraṇyi.
ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam
(ŠB 1.2.13)
Ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhāḥ. Pumbhiḥ, osobou. Každý se věnuje nějaké předepsané povinnosti. Dříve to byla varṇāśrama: brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra a brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha, sannyāsī. Každý má nějakou konkrétní povinnost podle svého postavení. Nyní se různé předepsané povinnosti rozšířily. Na tom nezáleží. Pokud jste inženýr, lékař, něco jiného, na tom nezáleží. Sva-karmaṇā tam abhyarcya (BG 18.46). Ale snažte se sloužit Kṛṣṇovi výsledkem své práce. To je bhakti.
—ŠB 3.25.24, přednáška Bombaj 24. listopadu 1974
Védské náboženství... Védské náboženství znamená varṇāśrama-dharma. To je ... Kṛṣṇa říká, Bůh říká, cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭam (BG 4.13). Takže to je, jak se to nazývá, povinné. Stejně jako je povinný zákon. Nemůžete říci, „Nepřijímám tento zákon“. Ne. Musíte jej přijmout, pokud chcete mít šťastnou (společnost).
—Odpovědi na dotazník z Bhavan Journalu, Nový Vṛndāvan 28. června 1976.
Zničení tohoto hmotného těla neznamená, že jsme zničeni my jako duše. Ne. Chcete-li porozumět této pravdě, je nutný systém varṇāśrama. Bez tohoto systému varṇāśrama nikdo nemůže pochopit, že jsme individuální osoba, existovali jsme v minulosti, a budeme existovat v budoucnu, a existujeme v současné době.
—ŠB 5.6.10, přednáška Bombaj 28. prosince 1976
Ve skutečnosti jsme následovníci védských zásad, náš systém je varṇāśrama-dharma, čtyři varṇy a čtyři āśramy ... varṇāśrama-dharma je aplikovatelná kdekoliv. Cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭam guṇa-karma-vibhāgaśaḥ (BG 4.13). Výtvor Boha ... Stejně jako Slunce. Slunce je výtvor Boha. Slunce je vidět všude. Ne že něco (je) americké Slunce a něco indické Slunce. Ne. Slunce je stejné. Podobně cātur-varṇyaṁ, čtyři principy rozdělení, brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra, jsou všude. Není to monopol Indie.—Nektar oddanosti, přednáška Vṛndāvan 27. října 1972
Každá varṇa a každý āśram má svá pravidla, a dokud nebude lidská společnost rozdĕlena do tĕchto osmi skupin a dokud nebude jednat odpovídajícím způsobem, nemůže nastat na svĕtĕ klid a mír.
varṇāśramācāravatā
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam
„Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Viṣṇu, je uctíván náležitým vykonáváním předepsaných povinností podle vareṇ a áśramů. Jinak není možné uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství.“ (Viṣṇu Purāṇa 3.8.9) (Cc., Madhya 8.58)
—Učení Pána Kapily 3.3
Yajña znamená, že musíme uspokojit Nejvyšší Osobu. To se nazývá yajña. A tento proces může probíhat, když je lidská společnost velmi usměrněná. Usměrněná znamená, že musí existovat rozdělení na tyto varṇy a āśramy. Varṇa znamená čtyři varṇy: brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra. A čtyři āśramy: brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha, sannyāsa. Mají své povinnosti. Pokud není lidská společnost rozdělena do těchto osmi vědeckých skupin a každý nejedná podle svého postavení, ve světě nemůže být žádný mír. To se nazývá varṇāśrama.
—ŠB 3.25.3, přednáška Bombaj 3. listopadu 1974
V každé společnosti, kterou si představíte, pokud v ní nejsou tyto čtyři skupiny, bude v ní chaos. Nebude správně, chci říci, fungovat, hladce fungovat. Budou tam nějaké potíže. Musí být tam mozek. V současné době je nedostatek mozku. Nehovořím o vašem státě nebo mém státě. Beru svět takový, jaký je. Mozek ... Dříve indická správa probíhala v monarchii. Tak jako tento obrázek. Tento obrázek je kṣatriya, král. Před smrtí se zřekl, chci říci, královského postavení a odešel do lesa naslouchat o seberealizaci. Pokud chcete zachovat mír a blahobyt celého světského společenského řádu, musíte vytvořit třídu velmi inteligentních lidí, třídu lidí velmi zkušených v administrativě, třídu lidí velmi zkušených ve výrobě, a třídu lidí, kteří pracují. To je třeba. Nemůžete se tomu vyhnout. To je védské pojetí. Mukha-bāhūru-padebhyaḥ. Říkají, mukha ... Mukha znamená tvář. Bahu znamená paže. Uru znamená toto, nebo pas. A pada. Kdekoliv, ať v tomto státu nebo onom státu, na tom nezáleží, pokud neexistuje hladká, systematická podoba těchto čtyř životních stavů, stát nebo společnost nebudou hladce fungovat.
—rozhovor s prof. Kotovským, Moskva 22. června 1971
Host: Učím právo.
Prabhupāda: Pokud tedy někdo chce vědět, co je právo, musí se stát studentem. Neznamená to se prostě zeptat, „Co je to právo, pane?“ Můžete mu to vysvětlit během minuty nebo hodiny? Je to možné?
Host: Ne.
Prabhupāda: Za prvé, musíte se stát absolventem, pak byste měl jít na právnickou školu, pak se musíte učit. Co je Bůh, to je dotaz, ale vyžaduje výcvik. A to je védská dharma, varṇāśrama-dharma. Varṇāśrama-dharma. Varṇāśramācaravatā puruṣeṇa paraḥ pumān (Cc., Madhya 8.58]. Každý, kdo přijal tento systém varṇāśrama-dharma, čtyři varṇy: brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra; a čtyři āśramy: brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha, sannyāsa.
Dokud člověk nepřijme tuto ústavní výchovu, není víc než zvíře. Poznat Boha tedy znamená, že se musí stát brāhmaṇou, skutečným, kvalifikovaným brāhmaṇou. Proto je brāhmaṇa ctěn. Protože brahma-jānātīti brāhmaṇa. Ale zde není žádný zákon. Země bez zákonů. Proto se někdo vydává za brāhmaṇu bez jakékoliv znalosti Brahmanu. To je chyba. Dříve vláda dohlížela ... Dnes ráno jsem to vysvětloval. Povinností kṣatriyi je dohlížet, zda ten, kdo je pokládán za brāhmaṇu, je kvalifikovaný. Proč by za něho měl být pokládán? Dejme tomu, že říká: „Jsem lékař.“ Musí být kvalifikovaný. A když (jen) říká: „Jsem lékař,“ pak podvádí.
Nemůžete si tedy říkat brāhmaṇa, pokud nejste kvalifikovaní. Ale děje se to. A toto podvádění je přijímáno. Proto tato varṇāśrama-dharma. Hindská dharma nebo védská dharma znamená varṇāśrama-dharma. Člověk musí především přijmout zásady vareṇ a āśramů. Pak přichází na řadu otázka poznání Boha.
—rozhovor v pokoji, Londýn 2. září 1973
Celý společenský systém by měl být důkladně přeorganizován a společnost by se měla navrátit k védským zásadám, tedy ke čtyřem varṇám a čtyřem āśramům.
—ŠB 4.29.54, význam
Cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭam (BG 4.13). Není-li v lidské společnosti zaveden systém varṇāśrama, žádný plán nebo společenský řád, zdravotní řád nebo libovolný řád, politický řád, nebude úspěšný.—rozhovor v pokoji, Vṛndāvan 18. října 1977